jozik_v_tumane komentáře u knih

Dvanáct křesel Ilja Arnoldovič Fajnzilberg

Zvláštní zážitek. Většinou mě kniha nudila, ale jednou za 15-20 stránek se objevil podařený vtip. Proto jsem četl dál, celkově to ale bylo spíš slabé. Zvlášť ve druhé polovině jsem měl dojem už jen halabala vrstvených bláznivých epizod s novými postavami v každé kapitole...

3 18.05.2022 3 z 5

Všichni muži Kremlu - Stručná historie dnešního Ruska Michail Zygar

Místy trochu nesrozumitelné a občas to sklouzává k bulvární anekdotičnosti. Chvílemi kniha působí spíš jako dlouhá série kuriozit než jako soustředěná studie o prvních 15 letech Putinovy vlády. Což je pochopitelné vzhledem k absenci časového odstupu. Současnost je vždy nepřehledná. Čte se to nicméně celkem dobře.

3 25.04.2022 4 z 5

Satanův deník Leonid Andrejev

Místy geniální, odvážné, velmi originální. Začíná to velice velkolepě, od první stránky jsem byl u vytržení. Ale velkolepý koncept se autorovi postupně trochu rozpadá pod rukami. Celkové vyznění, pointa, smysl pokulhávají. Závěr je prostě slabý, bohužel. Není jasné, co chtěl básník říci (kromě té banality, že lidstvo je zkažené). Částečně to lze chápat jako parafrázi nástupu bolševiků k moci, i když to asi nebyl autorův záměr.
Odfláknuté vydání, desítky překlepů.

3 06.12.2021 4 z 5

Historie města Hloupětína Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin (p)

Přečetl jsem pár stránek, párkrát jsem se zasmál, ale jinak mi to přišlo velmi křečovité. Každá věta se snaží být co nejabsurdnější, což tu absurditu naopak shazuje. Velmi špatně se to čte, rádoby vtipné archaizující výrazy. Prostě křeč snahy být vtipný za každou cenu. Ne, neoslovilo mě to.

3 30.11.2021

Povídka o sedmi oběšených Leonid Andrejev

Čiší z toho taková temnota a ponurost, až je to absurdní, a přesto je to o lásce k životu. Neustále balancuje na hraně krutého realismu a naivního idealismu. Psychické stavy jednotlivých postav jsou neuvěřitelně rozmanité, vykreslené s velikou představivostí a přesvědčivostí. Úsporný, přesný jazyk – ani jedno slovo nepřebývá. Přesto mě to vysloveně nenadchlo – duchovně mi to vlastně přijde trochu ploché, vyprázdněné. Matematicky přesný psychologický popis – ale duše se někam vytratila. Postavy působí jako loutky, což autor sám tematizuje.
"Ze světa zmizel člověk."

3 29.11.2021 4 z 5

Rusko 1917. Katastrofa: přednášky o ruské revoluci Andrej Borisovič Zubov

Knihu jsem vybral jako náhražku za Deset dní, které otřásly světem – to se vůbec nedalo číst. S chutí jsem se začetl – ruská revoluce je fantasticky zajímavá série neuvěřitelných událostí. Nakonec jsem ale relativně zklamán. Je to přepis přednášek, to textu dodává živost a spontaneitu mluveného projevu, a také paralely k přítomnosti jsou fajn. Na druhé straně to ovšem přináší zmatečnost. Jsou kapitoly lepší a horší, ale celkově autor neustále přeskakuje a má problém se držet časové i tematické linie. Ruská revoluce sama o sobě je šíleně (!) složitý proces. O to důležitější je psát koncepčně a držet se jasně stanoveného rámce, aby to poskytovalo smysluplný, ba vůbec pochopitelný obrázek. V některých kapitolách to jakž takž funguje, v jiných (6.) vůbec ne. Četl jsem Dějiny ruské revoluce od R. Pipese (profesionálněji napsaná kniha), tudíž mám o událostech roku 1917 představu. Díky tomu jsem se neztrácel úplně, ale jen napůl. Občas autor vynechá podstatnou dílčí událost, bez níž nelze pochopit logiku toho, co následovalo, jindy naopak 2× opakuje tutéž informaci nebo i tentýž citát. Některé pasáže jsou extrémně zajímavé i dobře napsané. Ale celkově by zpracování mohlo být o hodně lepší. Také je zde nespočet úplných (šokujících) nesmyslů. Např. (str. 54) tvrzení, že Rusové se ze všech národů carské říše dožívali nejnižšího věku (nižšího než neandrtálci!), a z toho vývod, že "Rusové získávali od říše nejméně výhod". Kristova noho! Nebylo to spíš jejich (ne)kulturou a životním stylem?!! Nebo (str. 151) údaj, že Kornilov ušel za 154 dní 5720 verst stepí. To je 40 km denně po dobu 5 měsíců bez přestávky. Ve věku 40 let. Lze tomu věřit? Nebo údaj o 200.000 Čechů žijících v Rusku před revolucí, taky dost pochybné číslo, jak uvádí níže martin8550. Nebo prostě odbyté věty typu: "6. ledna večer byli převezeni do nemocnice (...) několik dní na to, 7. ledna, byli zavražděni." (str. 193) A tak dále. Jak si může historik, vědec, dovolit takové totální lapsy? A celkově je z knihy cítit nabubřelost autora, myslí si asi, že je taková hvězda, že může říkat občas i úplné blbosti. Občas je cítit velkorusky patriotický patos, včetně závěru. Pokud vás eminentně zajímá ruská revoluce, stojí to za přečtení. Autorův náhled na logiku událostí považuji globálně za správný. Zpracování má bohužel velké nedostatky. Knihu bych nedoporučil lidem, kteří se v ruské revoluci neorientují.

3 27.11.2021 3 z 5

Ariel Sylvia Plath

Z větší části tomu nerozumím, ale přesto to na mě působí a některé strofy to vystihují zcela přesně...

3 25.11.2021 4 z 5

Zápisky z podzemí Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Úvod – první třetina – mě nudil. Pár dobrých myšlenek, ale na 50 stránkách se opakovalo to samé dokola. Přemýšlel jsem, že to vzdám. Druhá část, povídka "Mokrý sníh", se mi líbila. Je to hodně přepjaté a absurdní, až jsem se u toho místy smál. Má to spád, hezky to graduje do tragického konce. Ale že bych se na základě téhle knížky do Dostojevského zamiloval a chystal se hned na něco dalšího od něj, to tedy ne.

3 19.09.2021 3 z 5

Homo Faber Max Frisch

Jestli ze Stillera jsem byl absolutně nadšený, nevím už, co bych měl říct o Homo Faber. Jeden z nejkrásnějších příběhů, co jsem kdy četl. Dokonalá kombinace čtivosti a hloubky, vtipnosti a smutku. Tak, jak Walter Faber miloval svou Sabeth, jsem já asi nikdy žádnou ženu nemiloval. Co k tomu říct... Kdyby to byla poslední kniha, kterou bych četl před smrtí, pomyslel bych si: hezky mi to vyšlo!

3 28.08.2021 5 z 5

Hory a staletí Ivan Olbracht (p)

Naprosto fenomenální vypravěčský talent, nádherná čeština. Před mnoha lety jsem četl Šuhaje a věděl jsem, že Olbracht píše krásně, ale znovu mi to vyrazilo dech. Též jeho erudice je obdivuhodná. Po dočtení okamžitě objednávám další díl jeho spisů.

3 17.03.2021 5 z 5

Cesta Harcem Heinrich Heine

Zajímavý text. Vtipná společenská satira, krásné popisy přírody i situací (setkání s lidmi), pěkné myšlenky. Má to v sobě něco magicky opojného. Místy dobové kulturní odkazy, jež průměrně vzdělaný člověk naší doby nepochopí, ani na internetu nenajde, o co jde.

3 10.03.2021 4 z 5

Srdce temnoty / Výspa pokroku Joseph Conrad

Absolutně fenomenální text. Obsahově, formálně, kompozičně. Máloco, co jsem kdy četl, tak vystihuje ambivalentnost všech věcí. Přitom je to zároveň čtivé, napínavé a vtipné. Nádherný překlad Jana Zábrany.

3 20.02.2021 5 z 5

Kilián Nedory Filip Topol

Jen je mi líto, že jsem neměl možnost to číst tenkrát, v sedmnácti. Ale vlastně je to jedno. Co vyšlo, četl jsem od Topola téměř všechno, a novela Jámy a vítr mi přišla snad úplně nejosobnější. Nečte se to snadno, divokost jeho vnímání je šílená, ale stojí to za to...

3 10.01.2021 5 z 5

V kruhu prvním 2 Alexandr Isajevič Solženicyn

Tak jako Rakovina, jeden z nejlepších románů, co jsem četl. Složitě, geometricky vystavěná epopej popisující několik dní ve "fešáckém vězení" zvaném "lehárna", kde vězni-inženýři pracují na projektu šifrování lidské řeči. Vesměs bezútěšné, ale místy i neuvěřitelně vtipné (absurdita sovětského zřízení). Nechybí tragické milostné zápletky ani přesah do mezinárodní politiky v podobě soupeření Východu a Západu o atomovou bombu. Poklidně, soustředěně vyprávěnými paralelními příběhy mnoha postav (kromě vězňů i osob na svobodě) se prolínají kvalitní úvahové pasáže o politice, rozumném uspořádání společnosti a lidském životě. Pro pochopení povahy sovětské moci naprosto klíčová kniha (stejně jako vše od Solženicyna), která nám toho řekne víc, než jakýkoliv vědecky historický rozbor. Jsem nadšen a nejraději bych si román hned přečetl znovu! Kromě toho velice cením nádherné dvousvazkové vydání a výborný překlad. Obému není co vytknout. Prvotřídní čtenářský zážitek.

3 10.11.2020 5 z 5

Rampouch Andrej Donatovič Siňavskij

Nádherný příběh. Hned první tři stránky mě dostaly. Slupl jsem to jako malinu...

"Dělejte si co chcete, ale já, než se věci změní k lepšímu, budu na straně mrtvých."

3 19.10.2020 5 z 5

Kulhavý poutník Josef Čapek

Drahokam. Nečte se to snadno, ale stojí to za to. Mám dojem, že i na tehdejší dobu psal Čapek archaickou češtinou. Některá souvětí dají fakt zabrat. Byl to pro mě mimo jiné zajímavý dialog s C. G. Jungem; ten Osobě přiznává daleko větší význam než Čapek, který ji téměř úplně zatracuje. I když mám Junga velmi rád, v tomto se osobně přikláním spíš k Čapkovi.

3 14.10.2020 5 z 5

Dějiny ruské revoluce Richard Pipes

Objevné, zajímavé, většinou čtivé (napínavé), ale místy příliš hutné – na knize je vidět, že je kratší verzí původně násobně objemnějšího textu. Opakovaně mě zarážely zcela zjevně nelogické formulace/dedukce. Příklad:

„O státní zaměstnání se ucházely celé davy. V prvním roce komunistické diktatury byl počet úředníků o třetinu vyšší než v roce 1913. I když v tomto období železniční doprava poklesla na pětinu svého výchozího stavu, počet železničních dělníků zůstal stejný – byrokratický aparát železnice se tedy zvýšil o 75 %. Celkově se od roku 1917 do poloviny roku 1921 počet vládních zaměstnanců zvýšil pětinásobně – z 576 000 na 2,4 milionu.“

Pominu-li nepochopitelnou záměnu dělníků a úředníků, logicky to nedává smysl. Počet železničních dělníků zůstal fakticky stejný, jen v poměru k útlumu dopravy se relativně navýšil, ale autor to podává tak, jako by se fakticky zvýšil počet „úředníků“. (A pokles vytížení na 20 % = nárůst byrokracie o 75 %? To je taky hodně kreativní matematika.) No prostě absolutní blábol. Člověk pak neví, jestli mu může věřit další uváděné údaje. Jestli k počtu 2,4 milionu úředníků došel podobnou dedukcí, potěš pánbůh…

Taková nepreciznost je u historika – tím spíš, že z jeho stylu je cítit trochu pyšná pompéznost ve stylu „píšu nejzásadnější knihu o ruské revoluci, co kdy byla napsána“ – naprosto nepřijatelná. Kdyby to byl výstřelek, budiž, ale na takovéhle logické nesrovnalosti jsem v knize narazil opakovaně.

Perlou těchto dedukcí je v závěrečných úvahách na str. 378 výpočet počtu obětí revoluce nikoliv na základě skutečných údajů o ztrátách, resp. o úbytku počtu obyvatel mezi lety 1917 – 1922, nýbrž odečtením ztrát (boje, epidemie, emigrace, hladomor) od „odhadu ruských statistiků“ o tom, kolik by Rusko mělo obyvatel v roce 1922 „při normálním vývoji“, který očividně nenastal. Touto fascinující dedukcí dochází k tomu, že ruská revoluce měla ne 12,7 mil., ale 23 mil. obětí, a tím pádem 2,5× víc, než čítají všechny oběti 1. světové války. Senzační!

Může to být blbým překladem? Těžko.
Text také obsahuje mnoho překlepů.
Jinak skutečně velmi zajímavé čtení.

3 15.09.2020 4 z 5

Bezmocní tohoto světa Boris Strugackij

Komplikovaný text, totálně jsem se v tom ztrácel, nicméně přesto skvělé scény, dialogy, úvahy...
Vydání Triton je jako obvykle zkažené. Knihu napsal sám Boris, ale v záhlaví každé sudé stránky je uvedeno "Arkadij a Boris Strugačtí". WTF?!! To může udělat jen vydavatelství, které nechová k autorovi absolutně žádnou úctu. O designu přebalů nemluvě, na to se nedá koukat.
Na druhé straně veliké díky za cenný doslov Vladimira Borisova obsahující Borisův text Ráno jedné postavy!

3 06.02.2020 4 z 5