Johnas10 komentáře u knih

Nevím jestli bych knížku ocenil v úplně klukovském věku. Asi by mi vadily maďarské názvy a jména, protože dětské uvažování je v tomhle primitivní. Jako odrostlejší jsem byl ale hluboce zasažen. Četl jsem na doporučení a dále doporučuji. Moc dobré.

2 25.06.2018

Myslel jsem, že bude o husitském práčeti :-( Nakonec jsem dočetl, ale nenadchlo.

Kdo chce pochopit Jestřába v jeho nejsilnějším období, bez téhle bichle se neobejde! Knížku považuji za revoluční počin, která naše poznání Jaroslava Foglara posouvá dopředu o několik úrovní výš. Kvalitou zpracování a celkovou precizností je knížka plně srovnatelná s třetím rozšířeným vydáním Dvorského legendární knihy Mýtus zvaný Stínadla. Na obou knihách pracoval podobný (stejný?) tým lidí, což se odráží na hloubce zpřístupněného poznání a kvalitním výkladu. Určitě se podle mého jedná o jedno ze zásadních děl pro každého, kdo se zajímá o věci spojené s životem a tvorbou Jaroslava Foglara.

2 25.06.2018

Hurá, mám už i třetí vydání !!! Proti druhému je minimálně o třetinu obsáhlejší, jak text, tak fotky. Obsah vzrušující !!!

1 25.06.2018

Můj nečekaný objev mi přinesl několik překvapení: Je to AUTOBIOGRAFICKÝ román od slavného německého romanopisce. Dějové flashbacky se odehrávají v prvorepublikovém Československu !
1) Překvapivě aktuální německý román, kde autor už v roce 1968 řešil dodnes aktuální nebo čím dál aktuálnější problém sílícího vlivu nadnárodních korporací vůči běžnému občanovi, zaměstnanci, spotřebiteli… (čili trochu něco ve smyslu Život, s.r.o. : jak si korporace podmanily svět…, Argo, 2014), ale v literární formě.
2) Je to autobiografický román, kde je vlastně hlavní postavou sám spisovatel Max von der Grün (aka Paul Pospischiel), ten se tu vyrovnává s vlastní minulostí, konkrétně se vzpomínkami na dětství, které (a to je velké překvapení) prožil na Tachovsku v době vzmáhajícího nacismu.
Současně je v románu řešen motiv názorové menšiny, kterou reprezentuje autorův silně věřící otec, zavřený do koncentráku za pašování zakázané náboženské literatury. Max Grün se na jednu stranu s jeho vírou neztotožňuje, na druhou stranu mu přiznává morální hrdinství nad nacismem a taky že otcova víra přivedla na celoživotní hloubání nad humanitními záležitostmi. Matka, která otcovu víru zoufale nesnáší, v závěru knihy synovi překvapivě přiznává, že otec bral víru možná až příliš vážně, na rozdíl od většiny dnešních lidí ji ale bral poctivě, takže se dokázal i v ostatních situacích rozhodovat čestně. O což, zase si matka zoufá, se většina lidí v dnešním marasmu ani nepokouší.

1 30.03.2016

Do současné češtiny hezky čtivě zredigovaný text je doplněný vkusnými dobovými reprodukcemi. O východočeském Lanškrouně vím jen málo, ale muselo to být líbezné město s líbeznými lidmi. Kniha mě dosova přenesla do dimenze 19. století.

24.03.2016

Takový Jan Werich, říznutý Zdeňkem Svěrákem, unitářskou církví a zen-buddhistickou filozofií. Několikrát jsem se přichytil při tom, že vlastně nevím, proč pokračuju ve čtení další kapitoly, ale něco nutkavého mě hnalo dál. Bývalý pastor je dobrým psychologem.

2 24.03.2016

Největší hodnota Londonovy Železné paty pro mne spočívá zřejmě v poznání, že přes všechny pokusy optimalizovat vztahy mezi proletariátem a oligarchií se po za víc jak 100 let nepodařilo a hrozí v zásadě stejné sociální problémy, jako tehdy. Sice to vypadá, jak se máme dobře, nejsme už oblečení do špinavých šmíráků a užíváme si konzumní společnosti, v zásadě jsme ale stále jen poskoky oligarchie. Dvě miliardy lidí se ženou do Evropy za vidinou snadného života, způsobující přitom její destabilizaci. Železná pata nenabízí řešení, není pohledem do budoucnosti, ale pomáhá pochopit trpnost neschopnosti moderní civilizace.

4 24.03.2016

Klasika, memomentálně přečteno už potřetí

1 24.03.2016

Klasika, ke které jsem se dostal přes její filmovou verzi (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrozny_hn%C4%9Bvu)

1 24.03.2016