jitkka
komentáře u knih
Průvodce pro vysoce citlivé lidi - Jak prožít šťastnější a vyrovnanější život
Judith Orloff
Knihu jsem si jako extrémně citlivý člověk koupila ze zvědavosti. Přináší několik užitečných postřehů a tipů na meditace. Ale hodnoty a pohled na svět této autorky, vystudované psychiatričky a terapeutky (!), která zcela arogantně dělí lidi na dvě černobílé skupiny: "ti dobří, hodní, pozitivní" a "ti špatní - všichni, kdo vysílají toxickou energii, ty musíte zcela odstřihnout”, mě nadzvihávaly mandle.
Ne, svět se nedělí na dobré a špatné lidi, svět obývají citliví i necitliví, zdraví i zranění, veselí i smutní, nadějní či zoufalí, nemocní a traumatizovaní lidé, které autorka všechny šmahem ze své neskonalé autority a pokřivené new age ezoteriky rozhazuje do dvou pytlů a nezdravě tak zjednodušuje čtenářův pohled na svět. Plus všudypřítomné pomrkávání na anděly strážné a tak už na mě bylo moc a musela jsem skrze čtení této knihy zkrátka hooodně filtrovat. Až moc. A nakonec při doporučuje při skupinových setkáních citovat jako sektářskou modlitbu samu sebe? Nedoporučuju.
Kamínky po kapsách
Karolína Kváš
Když jsem přemítala o svých přátelích a vztazích, zjistila jsem teď zajímavou věc. Nejhlubší duchovní napojení mám právě s těma, který nějak od přírody uměj mluvit sprostě. V pravou chvíli se s tím prostě „nesrat” ani netancovat zbytečný zdvořilostní tanečky. Takhle instatně lidsky spřízněná jsem se hned napoprvý cítila s Karolínou a takový jsou i její Kamínky po kapsách, výluh nejpalčivějších momentů z žití v cizích zemí i vlastním srdci.
Kamínky se s tim nepářou. Na první stránce mě po slově „prdel” vrhaj do rozpálený nevadský pouště mezi vrány, co se přetahujou o rozježděnou ještěrku, hned vzápetí naťukávaj i nečekaně temný obrazy a fyziku lidskejch těl. Až filmově popsaný prožitky a vůně cizích zemí popsaný tak, jako bych se do růžovýho anglickýho povlečení bořila já sama. Tence vyklepanej řízek, kterej se prostě musí roztrhnout, první vztahy, co se prostě musej rozpadnout... Šup do hloubky, i když je v ní voda třeba trochu umazaná a pobyt v ní neinstagramovatelnej. Moje gusto.
Kamínky jsou jako skvělý šampaňský - přísaháte, že si dáte jen skleničku, ale nakonec vylemtáte celou lahev na posezení. Protože prostě musíte klutat dál. Protože musíte přijít na to, z který země je právě tenhle kamínek - přece tam musí být nějaký hint - protože musíte přijít na to, jak se tyhle kamínky nakonec pospojujou. Moje subjektivní pointa ke mně neprobublala na konci, ale uprostřed, v kapitole o vztazích. Ve vztazích nejen s chlapama, ale třeba i s tátou a kamarádama. Spojování i vymezování, ohmatávání hranic, kam až druhé pustíme a kde už nás to jejich hamťání tvrdejma podrážkama v našem srdci bolí.
Knižní chuťovka pro stýskavé zimní večery.
