Jirinamac komentáře u knih
Každá ta povídka je příběh, osud, život, nad kterým stojí zapřemýšlet se. Je to má třetí knížka od autora a vždycky z jeho knížek cítím cit pro dané téma.
U nás doma bylo vždycky nějaké zvíře, často i více zvířat, většinou to byli nalezenci, ale měli jsme je od štěňat a koťat, tak mě úplně děsí, že byly doby, kdy se zvířata topila, ale tak to bohužel bylo, že žádná kastrace tenkrát nebyla, pamatuji si to. Dášeňku jsem měla ráda, ale Pudlenku jsem asi nikdy nečetla a líbí se mi.
Čte se to hezky a člověk by jim i přál, ať jsou spolu šťastní, jenže Wavy je dítě, které nevyrůstá tak, jak by mělo dítě vyrůstat. Nevhodné rodinné prostředí, kde jsou s malým bratrem odkázaný jen sami na sebe. Drogy, lhostejnost rodičů a pak někdo, kdo se jí v tom snaží její život ulehčit. Jenže....
Knížku jsem si stáhla jako e-knihu zdarma jen pro zajímavost, že je v překladu mé oblíbené autorky knížky Navzdory básník zpívá. V mé představě vidím loutnistu, co putuje od města k městu, od vesnice k vesnici a tyto básně předzpěvuje někde na náměstí nebo návsi za pár žejdlíků moku. Byla to doba cudná, ale i nemravná a on byl rebel.
Ta holka má odvahu. Plní si své sny, ale občas přecení své možnosti. Umí rozdávat a přijímat lásku. Přeju jí, aby jí ta odvaha a laskavá povaha vydržela celý život. Moc hezké čtení.
Po dočtení mě napadla otázka, co s ní bude dál? Knížka se čte dobře, ale stále jsem si říkala, proč se pro takový život rozhodla, čím a kdo jí ublížil? Postupem čtení je na mé některé otázky odpovězeno, ale i tak by mě zajímalo, co přinese budoucnost, snad zůstane minulost pohřbena. Otevřené konce nemám ráda, přijde mi, že autorka své knihy nedotáhne a neví kudy kam.
Kdo se pustí do čtení této útlé knížečky, tak by si měl předem přečíst, co byly zrůdné Magdaleniny prádelny. Smutné je, že ještě toto byla doba v konci 20. století a činilo se to ve jménu Boha. Žádný trest pro provozovatele se nekonal, jen spoustu žen bylo poškozeno, hlavně psychicky a tresty horší než v tvrdém kriminále. Knížka je psaná ve vánoční atmosféře, aby měla ještě blíž k lidskému srdci a člověk vycítil dobro, ale i zlo a smutek.
Knížka mě bavila. Po přečtení některých komentářů, že je to nereálné, tak to u takových knížek snad ani nikdo nemůže očekávat, že to bude reálné.
Tato sladká romantika nepatří mezi mé oblíbené čtení, ale všichni kolem mne mají v knížkách této autorky zalíbení a jelikož psíčci patří mezi mou lásku, tak jsem to zkusila. Milé a odpočinkové čtení, jen místy už mi to přišlo zdlouhavé a nudné. Možná zkusím od ní ještě něco jiného, když se tady často opakuje, že je toto její nejslabší knížka.
Životní příběh jedné ženy, kdy jsem měla pocit, že je to příběh přímo autorky, jak opravdově je vyprávěn. Našla jsem tam i hodně společného s naší rodinou. I můj otec byl ročník 1924 a za války pracoval v Letňanech, moje teta bydlela v Libni a moje máma v Krči a něco jsem znala z vyprávění, tak mi ten příběh byl blízký. Byla to má 1. knížka od J.Z. ale určitě si přečtu i další knížky.
Knížka je rozdělená na několik částí. Nejčtivější je část, kde jsou příběhy tří dívek, které rodiče zachránili tím, že je vydávali za katolíky, popřeli jejich víru a umístili do pěstounských rodin a katolických škol. Život dětí byl po válce hodně složitý a vychovávaní jako věřící katolíci pociťovali i nenávist ke svému židovskému původu. Později byla založená organizace ''Ukrývané děti'' která jim i po letech pomáhala dostat se z traumat, které jako děti prožívaly i v dospělosti. V knížce je vysvětleno, proč o této době dlouho nechtěli vyprávět a své někdy až děsivé zážitky si drželi v sobě. Já jsem ateista a pro mne je víra většinou jen původ zla, ale oni i po tom všem často ve své víře setrvali. Určitě byly příběhy čtivější, ale je také dobré dozvědět se a upozornit na to, že ani po válce to nebylo pro tyto lidi jednoduché.
Moje 4. knížka od Štiftera, ale zatím mi přišla nejslabší. Děj bych hodnotila za 3*, možná by mě víc bavila jako rozhlasová povídka, ale líbily se mi ilustrace, které se k té době pěkně hodily. Tak 4*
Téma nenápadného zneužívání dospívajících dívek v jejich divadelním kroužku, který vede zakomplexovaný a náladový vedoucí, co si nejspíš troufne jen na malé holky, které ho obdivují. Poslední dobou jsou takové případy časté a tak je aktuální o tom mluvit, ale knížka mě moc nebavila.
Další zajímavý životopis sepsaný I.Borskou. Hamzovo jméno jsem znala, ale vůbec jsem netušila, že bylo tolik problémů se zakládáním a provozem plicní léčebny. Sama jsem nemocí prošla, ale už to bylo v jiné době, kdy nebyla velká úmrtnost. V knížce je dobře popsaná doba konce 19. a začátek 20. století i 1. světové války, kdy museli jít do války mladí muži všech profesí.
Z knihovny jsem měla půjčenou knížku vydanou v r. 2014 a od kamarádky z r. 2015, tak jsem zjistila, že jde o úplně rozdílné knížky, které napsaly i jiné spoluautorky.
Ve 2. vydání z r. 2015 je skoro o 100 stran méně, chybí tam dějiny Pákistánu a rodové vyprávění, které mě také docela zaujalo, že spíš čerpalo z té první knížky.
Malála, ač dodržuje pákistánské tradice, tak je jiná, chce být vzdělaná a velký vliv má na ní její otec, který dělá vše pro vzdělanost dětí obou pohlaví. Docela mne přišlo zvláštní, že jako ředitel mnoha škol, tak sám měl manželku negramotnou a číst jí nenaučil. Knížka je rozdělená na pět částí ze života Malály. Je zde popisován i život, kdy v Pákistánu vládl Tálibán. Malála vyhrála boj o svůj život, kdy byla postřelená útočníkem z Talibánu, ale ona dál bojuje o vzdělanost svého národa.
Je to příběh smyšlený, ale asi by mohl být i pravdivý. Osudy děti byly ovlivněny jejich vzhledem, ale i tím, že malé děti rychle zapomínají. Dojemný příběh, kde není msta, ale rozum. Doporučuji.
Má 4. knížka od K.R. Sabina mě docela štvala, ale člověk neví, jak by se zachoval, kdyby žil v nevědomosti a o svém původu se dozvěděl až v 38 letech. Megan projevila dobrou vůli, jen plán změnila touha manžela, ale i její a tak to nakonec dopadlo jinak.
Stejně jako ve 25 tajemství, tak i tady jsou informace, které jsem nevěděla nebo už jsem je zapomněla. Některá tajemství jsou už jen vzpomínky na dobu minulou. Moc pěkné fotky. A i já ,,miluju Prahu,,
O domácím násilím se vždycky špatně čte, ale tady, když už se zdá, že se všechno začne obracet na dobrou cestu, tak následuje neočekávaný a bolestný šok. Má 2. knížka od K.R. a určitě není poslední.
Moc hezky napsané a myslím, že je to vhodná knížka i pro starší děti. Dneska si člověk nedovede představit, že by dětem zabalil chlebník a pustil je samotné na takovou cestu. Ale tenkrát to riziko museli podstoupit. Čte se to jako dobrodružství dvou chlapců a přitom jim šlo o životy.
P.S. po zhlédnutí filmu, bych dala i filmu 5*