jerisno komentáře u knih

Toto mé hodnocení je silně subjektivní, protože u téhle řeky (a hlavně v ní) jsem strávil celé své dětství a dospívání.
Autorka popisuje jednotlivá místa velmi věcně a zároveň i poeticky a je vidět, že má k této lokalitě silný osobní vztah. I když rodák, díky této publikaci jsem se dozvěděl mnoho nových a překvapivých informací.
Pokud máte k řece Doubravce, či tomuto kraji (Česko-moravská vrchovina, Železné hory) nějaké bližší vazby, vřele čtení doporučuji (více uvádím v komentáři ke knize "Dolní Podoubraví - tam kde teče Doubravka", 2004).

6 28.02.2022

"Kronika lidstva" nejde číst klasicky, od úvodu po závěr. Čtenář si musí "vyzobávat" události, které ho zajímají, nebo ty, které jsou pro něho zrovna aktuální.
Knihu rozhodně nestavět do horních polic v knihovně, hrozí riziko úrazu (i když, pokud někdo potřebuje, aby se mu konečně rozsvítilo, mohla by to být cesta ...). Možná vyzkouším !
Z této edice vlastním ještě "Kroniku filmu", tu mám o něco raději (a také méně váží).

6 11.02.2022

Tak, jako je samotná Sinéad komplikovaná osobnost, takový jsem k ní měl i svůj posluchačský vztah.
Pro sebe jsem si ji objevil v jednom zahraničním pořadu, počátkem roku 1987. Tehdy ji ve světě znal málokdo a u nás téměř nikdo. Na první poslech mě zaujal její nespoutaný, živočišný a expresivní projev, plný originálních a do té doby málokde slyšených hlasových barev a odstínů. Když jsem potom získal i její debutové album "The Lion and the Cobra" (1987) byl to pro mě hlasový a interpretační objev desetiletí. Když si tuto desku pustím, tak i nyní, po téměř 35 letech, mně stále "behajú zimomriavky po chrbte", jak trefně říkají bratři Slováci (poslechněte si třeba skladbu "Drink Before the War", nebo "Troy" ... ). Po vydání druhé desky "I Do Not Want What I Heaven´t Got" (1990) už ji znal i díky hitu "Nothing Compares 2U", téměř každý. A po desce "Universal Mother" (1994) už zase jenom ti věrní.
Protože jsem si ji objevil nezávisle na nějaké posluchačské vlně, její "zmasovění" mně bylo docela proti srsti (stejně jsem to měl i u Suzanne Vega, nebo R.E.M.) a jelikož se hudebně i názorově od mého směřování časem odklonila, více méně jsem ji přestal (v novém tisíciletí) sledovat.
Publikace je to skromná, mapující její dětství, dospívání, nezbytnou rebelii a první léta opravdové slávy. Občas se dá narazit na tiskovou chybku, nebo drobnou nepřesnost, ale nejde o nic zásadního.
Ve své době (1991) příjemná a nenáročná biografie tehdejší opravdové hvězdy rockové a popové hudby.

6 10.02.2022

K hudbě Patti Smith (respektive Patti Smith Group) jsem se dostal někdy v druhé polovině sedmdesátek. Myslím, že to bylo na základě krátké zmínky v buletinu "Jazz" a profilového článku v tehdejší "Melodii" (asi Jiří Černý, ale jist si nejsem). Potom brácha donesl domů nahrávku její první desky "Horses" a teoretická představa o její hudbě dostala konkrétní sluchovou podobu. Fascinovala mě drsnost, neučesanost a neobroušenost jejích písní i jejího hlasového projevu. Následovala další alba a Patti Smith se nekompromisně zařadila mezi moje nejoblíbenější pěnice (spolu s Kate Bush, Laurie Anderson, Dolores O´Riordan a Sinéad O´Connor).
Biografie je psána čtivě a podrobně nás seznamuje nejenom s drsnějším dětstvím, ale především s prvními kontakty s poezií, hudbou i celou tehdejší uměleckou smetánkou New Yorku. Moje pozdější zjištění, že ji záda v kapele kryl i jeden československý muzikant (Ivan Král), byla jen takovou třešničkou na dortu.
Mám rád knižní hudební profily od Volvox - Globator (edice Evokace), pro jejich kvalitní grafické i obsahové zpracování. Kniha o Patti Smith není výjimkou a já ji mohu vřele doporučit všem fandům nekomerční, rockové muziky.

6 08.02.2022

Toto je spíše "půlnázor", nebo "půlkomentář", protože jsem četl jen první povídku "Nic pro hrdiny", kterou znám z výborné Sci-fi antologie "Pozemšťané a mimozemšťané". Z celé sbírky jsem ji považoval (a považuji) za jednu z nejlepších a dodnes si pamatuji vynikající, zupácky humorné podání příhod vojína Bernharda a jeho otravného druha Robodruha.
Byla to zatěžkávací zkouška nejen mé bránice, ale i močového ústrojí, protože jsem se několikrát smíchy málem počůral. Můj urolog by měl radost.
Toto vydání si musím přečíst ještě jednou a tentokrát komplet i s druhou povídkou.

6 08.02.2022

Tuto knihu jsem četl někdy v polovině 80. let a přivedla mě k ní znalost jiného díla Patricka Whitea - "Sukně z listí", které se mi velmi líbilo (a vlastnil jsem ho dokonce i ve slovenštině, jako "Strapce lístia").
Se "Stromem člověka" jsem však měl zpočátku velké problémy. Vlastnil jsem edici (Úsvit), kde byly stránky z velice tenkého, asi ekologicky šetrnějšího papíru (podobně jako edice GaMA - Galerie moderních autorů) a já měl dojem, že se tou knihou nikdy neprokoušu, protože přečtené listy opticky vůbec nepřibývaly. Než jsem si zvykl na autorův pomalejší a vláčnější styl vyprávění, byl jsem někde za stou stránkou a knihu pomalu odpískával. Potom se však něco zlomilo a příběh farmářské rodiny v australské divočině mě neskutečně přitáhl a já se nemohl dočkat okamžiku, kdy knížku opět otevřu a budu, spolu s hrdiny příběhu, sledovat jejich nelehký, ale zárověň i krásný život v nespoutané divočině. Dodnes ji považuji za jednu z nejzajímavějších knih, které jsem měl tu čest přečíst. Ale "Sukně z listí" u mně stojí přece jenom o štráfek výše.

6 04.02.2022

Edice "Jazzpetit" fungovaly jako samostatné přílohy hudebního občasníku "Jazz" (nebo "Buletin Jazz") , který se věnoval avantgardním, menšinovým, či méně známým hudebním formám (Rock In Oposition, minimalismus, Conceptual Art, Zeuhl, Jazz-Rock a pod.) a který vydávala a distribuovala tehdejší Jazzová sekce.
Jako první "Jazzpetit" vyšla v roce 1979 právě "Rocková poezie / 1". Miloval jsem rockovou muziku a logicky jsem toužil zjistit, o čem že to moji oblíbení umělci pějí. Kvalitní písňové texty by asi neměly být nějaké jednoduché zábavové veršovánky (snad s výjimkou textů Ivana Mládka, kde je naopak v jednoduchosti jejich síla), ale jsou plné náznaků, osobních asociací, vnitřních obrazů a obratů, odboček, výhybek, odkazů, ale i slepých kolejí. A to může být jejich problém.
Přiznám se, že texty takových Yes, Hamilla, nebo některé od King Crimson (potažmo Petera Sinfielda) jsem nepochopil ani po mnohokrát opakovaném čtení (na rozdíl od hudby, která byla excelentní). Naopak jsem byl tehdy potěšen Zappou, který se svými Mothers dovedl být sarkastický, umělecký i zábavný. Také Beefheart, Jethro, či Floydi nejsou špatní.
Příjemný a poučný sborník.

6 27.01.2022

V době tuzemského hudebního polotemna, působil tento Vlčkův počin jako malý zázrak. Velký dík patřil i Jazzové sekci a její edici Jazzpetit. S bratrem jsme byli jejími členy a tak jsme měli tento slovník doslova z první ruky (každý své vydání). I když byly jednotlivé díly vydávány vždy po roce, stal se Rock 2000 okamžitě naší hudební "Biblí" a bylo jen málo dnů, kdy jsme v knihách zaujatě nelistovali.
Občas jsme výtisk půjčili dál (neradi), někdy se dala objevit faktická chybka, nebo překlep, ale kdo by to tehdy řešil. Pro nás (a další hudební fandy) to byl jediný dostupný zdroj informací v češtině (včetně personálního složení skupin, jejich diskografií i přepisu správné výslovnosti cizích jmen a názvů).
I po těch letech je mám stále doma, lehce rozpadlé a očtené, ale vždy s nostalgií opečovávané. Zásadní vydavatelský počin.

6 13.01.2022

V době tuzemského hudebního polotemna, působil tento Vlčkův počin jako malý zázrak. Velký dík patřil i Jazzové sekci a její edici Jazzpetit. S bratrem jsme byli jejími členy a tak jsme měli tento slovník doslova z první ruky (každý své vydání). I když byly jednotlivé díly vydávány vždy po roce, stal se Rock 2000 okamžitě naší hudební "Biblí" a bylo jen málo dnů, kdy jsme v knihách zaujatě nelistovali.
Občas jsme výtisk půjčili dál (neradi), někdy se dala objevit faktická chybka, nebo překlep, ale kdo by to tehdy řešil. Pro nás (a další hudební fandy) to byl tehdy jediný dostupný zdroj informací v češtině (včetně personálního složení skupin, jejich diskografií i přepisu správné výslovnosti cizích jmen a názvů).
I po těch letech je mám stále doma, lehce rozpadlé a očtené, ale vždy s nostalgií opečovávané. Zásadní vydavatelský počin.

6 13.01.2022

V době tuzemského hudebního polotemna, působil tento Vlčkův počin jako malý zázrak. Velký dík patřil i Jazzové sekci a její edici Jazzpetit. S bratrem jsme byli jejími členy a tak jsme měli tento slovník doslova z první ruky (každý své vydání). I když byly jednotlivé díly vydávány vždy po roce, stal se Rock 2000 okamžitě naší hudební "Biblí" a bylo jen málo dnů, kdy jsme v knihách zaujatě nelistovali.
Občas jsme výtisk půjčili dál (neradi), někdy se dala objevit faktická chybka, nebo překlep, ale kdo by to tehdy řešil. Pro nás (a další hudební fandy) to byl tehdy jediný dostupný zdroj informací v češtině (včetně personálního složení skupin, jejich diskografií i přepisu správné výslovnosti cizích jmen a názvů).
Letos uplyne 40 let od vydání prvního dílu. Mám je stále doma, lehce rozpadlé a očtené, ale vždy s nostalgií opečovávané. Zásadní vydavatelský počin.

6 13.01.2022

František Ringo Čech byl, je a doufám ještě nějaký čas i bude, veselý člověk. Jeho kniha "vzpomínek" je čtivá, zábavná a někdy i poučná. Ale stále jsem se za břicho nepopadal. Jsou zde i slabší pasáže a méně přitažlivé eskapády. Nejvíce mě bavily situace, které se točí kolem muziky (zeména zážitky z koncertních šňůr), které hodně připomínají knížečku "Ruský týden" (pro mě asi nejlepší Čechovy literární zážitky). Tato kniha za přečtení určitě stojí a pokud nepociťujete k Ringovi vyslovenou averzi, určitě si ji užijete. Tak, jako já. Čtveřice přidělených hvězd budiž toho důkazem.

5 06.01.2024

Příjemná rerto exkurze do 60. a 70. let minulého století. Kniha stojí na kvalitních černobílých fotografiích Luboše Svátka (mnohdy jinde neuveřejněných), ale dokonalost jednotlivým portrétům našich popových hvězd dodávají i stručné, hudebně odborné a čtenářsky příjemné profily známého publicisty Leo Jehneho, mapující jejich kariéru od počátku až na kraj osmdesátek. Většinu zpěvaček a zpěváků znám již z let šedesátých a i když jsem se postupně věnoval říznějším hudebním žánrům, nedalo se naši pop scénu ignorovat, neboť tyto hvězdy zněly téměř z každého rádia a jejich profily i aktivity se pravidelně objevovaly i na stránkách časopisu Melodie. Aktivně jsem poslouchal jen Neckáře, Rottrovou, Kubišovou, pozdější Hegerovou, začínající Janů a Schelingera. Mé oko však vždy s potěšením spočinulo na Vondráčkové, Zagorové, Urbánkové, nebo Voborníkové, ač se jejich písně s mým vkusem více méně míjely. Někomu mohou někteří umělci chybět (Štědrý, Mayer, Štědroň, Rezek, Bobek, Kratochvílová ...), ale pokud je pan Svátek nefotil, nemohli být zařazeni ani do této velmi povedené publikace. Pro milovníky starší tuzemské populární hudby je tato kniha povinnost. Tak, jako mojí povinností je udělit oběma pánům zasloužené a silné 4 hvězdy.

5 10.11.2023

Že je Lydia Lunch "Drsoň" jsem pochopil už z poslechu její hudby, ať už sólové, nebo realizované ve spolupráci se jmény jako Nick Cave, Michael Gira, Rowland S. Howard, Sonic Youth, Henry Rollins, Foetus, Alan Vega, X a dalšími, většinou punkovými, nebo silně avantgardními jednotlivci, či bandami.
S její literární tvorbou jsem se však setkal až nyní, prostřednictvím této skromné "autobiografie". Pár drsnějších knih jsem již v životě přelouskal, ale Lydia (snad ji tak mohu oslovovat, je přesně o měsíc starší, než moje maličkost) mě občas slušně rozhodila. Ať už popisovanými situacemi, nebo zvoleným slovníkem. "Červená se, červená ..." zpívá se v jednom pradávném šlágru a myslím, že i moje tvář občas splývala s výrazně rudou obálkou této knížky. Mimochodem obálkou velmi povedenou.
Přesto nejsem nijak pohoršen. K příběhu, popisovaným situacím i prostředí, ve kterém se autorka pohybuje, se snad jiný slovník ani použít nedá. Je-li však některý ze čtenářů, či čtenářek příliš stydlivý, měl by se této knize i autorce raději vyhnout.
Pokud Vás při četbě neruší zvuková kulisa, doporučuji nějaké hudební album Lydie Lunch. Třeba lehce kompilační "The War is Never Over" z roku 2021.
I přes drsnost, neučesanost a surovost příběhu, neváhám udělit plné hodnocení. Zaslouží si to.

5 24.08.2023

Knihy Leoše Šeda mě v poslední době hodně baví. Tuto jsem sice četl již před nějakým časem, ale stále v mé paměti vyvolává velmi příjemné vzpomínky a pocity.
Možná spíše román pro ženy (žena je i hlavní hrdinkou), ale asi proto, že byl napsán mužem, mě opravdu solidně zaujal. Zejména první polovina knihy (dětství, dospívání, studia) je čtenářsky i náladou příběhu velmi příjemná a nostalgická.
Psal jsem to už u jiných Šedových knih, ale musím opět zopakovat, že autorovy texty se čtou velmi lehce a nenuceně. Jeho psaní je svižné, živé, přirozené, věcné a dějem i atmosférou příběhů velmi přístupné. Pokud si chcete, tak jako já, připomenout optimistickou náladu šedesátek, tíživost a šeď sedmdesátek, rezignaci a rutinu osmdesátek i přísliby lepších časů let následujících, zarámovaných rozčarováním a deziluzí, je tento velmi pěkný příběh ideální.
Čtyři a půl hvězdičky zaokrouhlím dolů, aby autor nezpychl a v budoucnu nás ještě něčím příjemným potěšil.

5 25.03.2022

Jak se píše v anotaci ke knižnímu vydání, taková levnější náhrada Rychlých šípů, ale stejně jsme je v ABC hltali a nedočkavě čekali na další čísla a příběhy. Ilustrace hodně slušné, dialogy občas poplatné době, ale co ne, v těch časech. Této slušňácké pětce, dávám slušnou čtyřku !

5 24.03.2022

Seriál Přátelé mě dlouho, předlouho naprosto míjel. V době jeho uvedení jsem ho považoval za další "teens" sitcom a zcela jsem vylučoval, že by mě čímkoliv mohl zaujmout. Až při dalších reprízách, kdy už byly děti větší a občas na nějaký díl v TV narazily, jsem se podivoval, čemu se tam můžou pořád smát. Někdy se k nim přidala i žena a to už jsem pojal podezření a nesměle (a s výčitkami) jsem se občas zastavil a chvíli sledoval. Potom jsem si náhodně přisedl na celý díl a pak už to bylo plánované a žádná část mně nesměla uniknout. Tu ikonickou šestici (+ další vedlejší) jsem si skutečně oblíbil a zjistil, že vůbec nejde o bezduchou slátaninu, ale opravdu vtipný a chytrý seriál. Má totiž tu výhodu, že do něho můžete nastoupit v jakémkoliv díle a přesto se neztrácíte a máte záruku inteligentní a přirozené zábavy.
Když si nedávno nejmladší dcera pořídila tuto knihu, ze zvědavosti jsem si ji také přečetl. Sice jsem se nedozvěděl nic zásadního, ale tak nějak mi doplnila a definitivně ukotvila tento seriálový fenomén v paměti. I mě v posledních reprízách nemile překvapily nové, korektnější úpravy některých legendárních "hlášek", ale zatím to nijak neovlivnilo mé hodnocení tohoto seriálu tak, jak si ho pamatuji, totiž jako jednoho z nejzajímavějších, které jsem v TV cíleně sledoval. Tato kniha je jeho příjemným i když nijak převratným doplňkem.
Pět by bylo moc, tři zase málo, takže dobré čtyři hvězdičky.

5 23.03.2022

Z kraje roku 1989 jsme dostali nový byt a tak jsme, plni nadšení a optimistických vizí, začali plánovat, jakým skvělým, moderním, barevně sladěným a k užití nejvhodnějším nábytkem, si nové prostory zařídíme. Logicky jsme tedy narazili i na tuto publikaci (vydáno 1987) a postupně doplnili i dalšími, navazujícími : Ložnice (1988) a Kuchyň (1990). Naše teoretické představy a interiérové sny však začaly brát za své s každou další návštěvou blízkých prodejen nábytku. Buď tam bylo to, co už doma měli všichni, nebo to , co doma neměl nikdo, protože to bylo příšerné. Ale bydlet jsme museli, takže nastalo klasické ustupováni z pozic a vysněných představ.
Naštěstí se po sametu situace lehce vylepšila a tak ten kompromis nebyl tak ponižující.
Nic to ale nemění na faktu, že s těmito publikacemi jsme v té době trávili mnoho času a určitě nám byly užitečné a přínosné. I když léty zastaraly, tak je z nostalgie máme stále v knihovně.

5 20.03.2022

K této pohádkové knize mám zvláštní vztah. Jako malý jsem ji nečetl (ještě nebyla napsána) a tak jsem se s ní seznámil až při četbě svým dětem. Četl jsem ji postupně všem třem a u nejmladší dcery jsem toho měl už plné brejle, protože medvídek Kulíšek byl takový dobrotivý "moula", vždycky se nakonec nechal chytit a já jsem nezadržitelně propadal větší a větší beznaději ...
Naštěstí to mám za sebou, vnučka je ještě na předčítání moc malá a já mám (prozatím) klidné spaní.
Ale děti na tento příběh nedaly dopustit, tak to musím respektovat !

Sympaticky tenká a čtenářsky přínosná publikace pro (nejen) hudební fandy.
Tak jako autor, i já jsem měl vždy radši dámské hlasy, než ty pánské. Dívčí zpěv dovede být křehký, jemný, procítěný, konejšivý, ale i divoký, spalující, drsný, nespoutaný.
Pětapadesát albových profilů v této knížce je čistě subjektivní autorův výběr a je to tak dobře. Mnoho jmen mám doma, některá znám z doslechu a s několika (hlavně těmi později narozenými) jsem se seznámil poprvé. Jednotlivé profily vybraných alb přečtete za několik minut a přesto se dozvíte to podstatné. Velmi potěšující jsou seznamy skladeb na vybraných deskách, zúčastnění muzikanti, vydavatelské firmy, popisovaný hudební žánr i tipy, čím v poslechu pokračovat.
Tak jako asi každému, i mně zde chybí pár zásadních jmen, ale publikace má podtitul římská jedna a tak je naděje, že by mohla někdy vyjít i její mladší sestřička.
Na závěr mi autor i případní čtenáři jistě odpustí zástup několika zpěvulí, které by se tam mohly objevit :
Suzi Quatro, Joan Jett, Kate Bush, Sinéad O´Connor, Björk, Suzanne Vega, Laurie Anderson, Tanita Tikaram, Toni Childs, Enya, Sade, Melissa Etheridge, Tracy Chapman, Lila Rose (ANML), Alison Shaw (Cranes), Elizabeth Frazer (Cocteau Twins), Lisa Gerrard (Dead Can Dance), Kristin Hersh (Throwing Muses), Amalie Bruun (Myrkur), Michelle Nocon (Bathsheba), Pryti Gatge (Pryti), Natalie Merchant (10.000 Maniacs), Julianne Regan (All About Eve), Nana Bryndís Hilmarsdóttir (Of Monsters and Men), Kora (Maanam), Iva Bittová (Dunaj a jiné), Marka Rybin (Gaia Mesiah, Skyline), Alex Marculewicz (Deep Sweden, Singsing), Lenny ...
Autorovi velmi děkuji, že si s tímto sborníkem dal práci a těším se na případné pokračování. Kvůli několika chybějícím jménům jsem to viděl tak na čtyři a půl, ale nádherná barevná obálka zvedla mé hodnocení na zasloužených pět.

5 25.02.2022

S touto encyklopedií (oběma díly) jsem byl v té době snad častěji, než s vlastní manželkou ... né, kecám (žena sem občas zabrousí), ale velká konkurence to byla !
Alternativní, nezávislá, indie, nebo jenom "jiná" hudba, než byl oficiální hudební proud, mě velmi přitahovala a to už od doby, kdy se Punk začal drobit na své další, mnohdy zajímavější, odnože (Post Punk, New Wave, No Wave, Shoegaze, Hard Core, EBM, New Industrial, Noise Music ... a Bůh ví, jak se všechny ty žánry a subžánry jmenovaly). Informace zde nabyté, jsem si ještě doplňoval četbou v časopise alternativní kultury "UNI Jazz".
V obou dílech jsem vyhledával zajímavá jména, většinou mně neznámá a posléze si zaopatřoval jejich hudební nosiče. Během let a nekonečným listováním se lepené vazby poroučely a knihy se začaly téměř rozpadat. Teď už do nich nahlédnu jen občas, hlavně když si potřebuji něco ověřit.
Ve své době neocenitelná pomůcka a zdroj zásadních informací každého fanouška těchto menšinových, hudebních žánrů.

5 10.02.2022