Jandel komentáře u knih
Četla jsem na knihu recenzi v respektu a po více než roce na ni konečne došlo a už od prvních stránek jsem cítila, že mě čeká něco vyjmečného.
Autorův sloh není většinový a předvidatelný a kniha se mi tak dobře četla. Příběh mě plně vtáhl a ja jsem nedočkavě čekala jak se vyvine.
Na pozadí se člověk dozvídá například o historii budovy Empire state buildingu, New Yorku, ... Rozhodně kniha na kterou budu vzpomínat a doporučovat!
Opravdu nejlépe číst spolu s partnerem. Kniha mi dala naprosto nový pohled na běžnou sexualitu. A přitom je to tak jednoduché, už v názvu obsažené - ta vědomost.
Knihu jsem přečetla během několika dní. Na většinu z rad a pohledů jsem už přišla dříve sama. Ale i tak jsem našla v knize velmi zajímavé pasáže, třeba o lásce. Během čtení mě to donutilo, znovu se zamyslet nad některými otázkami života. Umím si představit lidi, pro které může být kniha obtížná, nebo v ní neuvidí tu krásu.
Skvělá kniha, díky níž jsem se dozvěděla přijatelnou formou o historii a poměrech v Afgánistánu.
Jsem zatím v půlce knihy a nevím jestli ji dočtu. Asi mám až moc velkou představivost a empatii, takže příběh ve kterém matky postupně udělají ze svého syna mrzáka, na mě působil velice silně. Neodsuzuji je, ale číst to prostě nemůžu.
Jako poměrně mladý člověk nechci udílet rady, ale....
Tohle je jedna z knih, kterou by si měl přečíst každý, kdo chce správně fungovat v nějakém vztahu. Kniha pojmenovává věci a situace, které tak nějak instinktivně cítíme, ale nedokážeme se o nich bavit; nemáme pro ně prostě slova a vhodná pojmenování.
Nejlépe číst knihu společně s partnerem, po částech, vracet se k ní. A nejlépe na základě ní rozvíjet vlastní debaty o vztazích, jak už v páru, nebo s kamarády.
Je možné, že ne se vším jsem v knize úplně souhlasila, nebo si z každé části něco odnesla, ale to snad ani nejde. :-)
Pro mě jedna z knih ke změně postoje k sexualitě a sexu samotném.
Kniha mě vtáhla na dva temné zimní večery. Nebudu nic spoilovat, ale ke konci sem se nechala pěkně nachytat a rozuzlení jsem opravdu nečekala. Příběh, který mi určitě zůstane v paměti, doporučuju!
Rozhodně skvělá kniha. Tolik faktických informací na pozadí nenásilného příběhu (nebo naopak?). Že jsou lidi schopni běhat i 16 h v kuse jsem věděla, ale že je i v Údolí smrti .... Doufám, že časem uvidím při běhání více usměvavých lidí, nejlépe i naboso.
Kniha mi docela zbourala tabu ohledně "seniorů". Vlastně jsem do té doby žila v představě pouze nemohoucích stařečků a stařenek. Je to opravdu inspirativní kniha, která dává pocit/naději, že nic není v životě ztraceno a člověk může dokázat opravdu cokoli. A to hlavní co si z toho odnáším, je dělat věci, ze kterých mám radost a baví mě; a to nejlépe po celý život. Střední část knihy jsem však upřímě přeskočila, pro mě až moc biologických detailů, kterým jsem stejně zcela nerozuměla.
Kniha mi přišla do rukou v pravou chvíli, díky tomu pro mě byla čitelná. Některé z rad jsem už znala, jiné jsem vyzkoušela, na další možná přijde čas, jiné mě mě zatím nezaujaly - nebo mi spíš připadají "hodně mimo". Je to metoda, kterou vnitřně cítím jako správnou. Mám i vlastní zkušenost, kdy jsem si s nemocí dokázala poradit sama; byla to však dlouhá asi roční cesta. Ke knize bych se měla určitě ještě vrátit.
Škoda jen, že mi v hodinách literatury byla prozrazena zápletka... :-) Ale i tak mě kniha strhla, vtáhla a určitě si ji ještě přečtu v anglickém originále.
S pani Procházkovou jsem se poprvé setkala před rokem, kdy jsem se neplánovamě ocitla na její přednašce. Od té chvíle mi bylo jasné, že se o této ženě musím dozvědět víc. Od prvních stránek jsem byla ke knize připoutaná a často jsem si musela dohledavat doplňující informace. Historické období po roce 1989 se totiž vyučuje ani ne na 30% škol a já jsem ráda, že jsem si diky knize rozšířila obzor v této i geografické oblasti.
Kniha je skvěle psaná, logicky rozdělená; má formu otázek, na které Procházková postupně odpovídá, což mi v tomto příadě příjde jako idealní řešení.
Myslenky v knize a cely pribeh Sinclaira jsou mi blizke a myslim ze muzu rict, ze je zazivam taky. To, ze urcite situace autor popisuje (napriklad, ze kdyz se chceme s nekym setkat, tak staci usilovne myslet a "osud"/"nahoda" nas s nim drive ci pozdeji nejakym zpusobem spoji) jim jen dodava na vyznamu a pravdivosti. Nicmeme napriklad z hlediska prani si (praju si, aby se mi neco stalo) mi prijde lepsir kniha: Jak si spravne prat od Pierra Franckha.