Inugoya komentáře u knih

Komixy mám ráda a tenhle ve mně zanechal hluboký dojem.

Kuřimskou kauzu jsem nijak podrobně nesledovala, takže nevím, kolik z informací uvedených v příběhu jsou fakta a kolik dílo fantazie, každopádně všechno to do sebe zapadalo a dávalo to hluboký smysl.
Člověk si tak nějak uvědomí syrovost toho, jak hluboká ta králičí nora vlastně je, a jací... chtěla jsem napsat lidé, ale příčí se mi to... jaké stvůry žijí mezi námi, a možná hned vedle nás. A my nic netušíme.

Komix je také velmi zajímavý střídáním různých výtvarných stylů a celkově jeho zpracování hodnotím velmi pozitivně.

Může tak být obohacujícím čtením i pro všechny, kteří se kauzou ani sektami nezabývají, protože materiálu k zamyšlení o životě je tam i tak víc než dost.

Doporučuji.

3 07.09.2023

Tahle kniha nejspíš rozdělí čtenáře na dva tábory.

Na ty, kteří si řeknou: Ano, konečně!
A na ty, kteří si řeknou: Pitomost, ani náhodou.

V té první skupině budou pravděpodobně lidé, kteří sami zažili něco podobného, co stojí v úryvcích příběhů skutečných lidí o tom, jak s nimi bylo v dětství zacházeno a s čím se dodnes potýkají.

V té druhé buddou nejspíš lidé, co hrubé zacházení zažili také, ale přijali to jako normu a znak síly a odolnosti.

Knížka je svým způsobem v naší kotlině přelomová. Odvaha pojmenovat nahlas něco tak hrůzného se střetává s uvědoměním, před kterým většinou zavíráme oči. Ano, týrání a hrubé zacházení s dětmi se děje i u nás, nejenom někde ve vzdálené Americe.
Ano, děje se to dnes i denně.
A nejspíš se to dělo/děje i u vás doma.

A tady přichází první vlna nekomfortu a nevole. Přiznat nahlas, že moje matka mě ve skutečnosti třeba týrala, když mi bylo ze všech stran (včetně vrozeného instinktu) vštěpováno, že je to dobrá bytost, která mě miluje a vždy jednala v mém nejlepším zájmu, to působí obrovský šok a rozpad světa, jak ho známe.

"Zasloužil/a jsem si to, věčně jsem zlobil/a." je zaklínadlo mnohých, kteří nelaskavé zacházení zažili, ale naučili se ho bagatelizovat.

"Nezasloužil/a jsem si to ani náhodou." je první uvědomění všech, kteří se rozhodli s traumaty popasovat a vydali se na bolestivou cestu k uzdravení.

Otevření Pandořiny skříňky je však nutné. Nejen pro váš vlastní život, ale i pro celou naši společnost. Staré pořádky už jsou neudržitelné a je třeba pojmenovat, co už je nefunkční a hledat cesty nové.

Knize ubírám hvězdičky za to, že mně osobně mnoho nového nepřinesla (mám toho nastudováno habakuk z jiných zdrojů) a občas by mohla být návodnější.

Přesto však její existenci vítám a mohla by přinést mnohé pochopení těm, kterým nebylo přáno láskyplné dětství a nyní se potýkají v dospělém životě s problémy širokého spektra.

3 17.07.2023

Ve světě, kde existují kříženci vlků a upírů, existují také dvě skupiny lidí. Ti, kdo křížencům pomáhají a ti, kdo je loví a zabíjejí. A někdy se tyhle dvě skupiny sejdou v jedné rodině...

Autorka vytvořila svět, který nápadně připomíná míchanici mezi Stmíváním a Underworldem.
A tak asi nepřekvapí, když řeknu, že hlavní hrdina je vlkodlačí kříženec, alfa samec (doslova) Jared a hlavní hrdinka Sarai kost (obalená masem). To, že se do sebe zamilují, a musí překonávat překážky a odpor okolí, to asi taky nikoho nepřekvapí.

Co už by ale překvapit mohlo (pokud teda máte pubertu dávno za sebou), jsou vnitřní motivy a pochody všech zúčastněných, u kterých nevíte, jestli rvát vlasy sobě nebo jim.

Jared je neuvěřitelná drama queen (teda king) a Sarai za ním rozhodně nezůstává pozadu. A tak můžete na jedné stránce být svědkem následujících pochodů:

ON: "Aaah, miluju ji, jsme si souzeni, jsem tak šťastný. Ach nene, to si nezasloužím, jsem stvůra, musím pryč, abych ji chránil. Tak ahoj, Sarai, chvíle s tebou byly ty nejlepší v mém životě, ale teď jdu pryč."

ONA: "Aah, miluju tě, lásko mého života, jsi tak neuvěřitelně statečný (a sexy). Tak mi prostě řekni, kdo ti tak ublížil. Neřekneš? Ty srabe! Tak si jdi!"

A podobné vnitřně/vnější monology vyplňují přibližně 2/3 knihy, což jste schopni překousnout zhruba prvních deset stran. Pak už vás to začne vytáčet.

Možná proto, že navlas stejné "vtipné" chování se odehrává i v případě Jaredovy zesnulé přítelkyně, o níž máte regulerně pocit, že je to jeho bejvalka, s kterou akorát nespal (i když Jared se bude celou dobu dušovat, že to rozhodně tak není).

A nesmím zapomenout ani na Sarainy rodiče. Taťka pomáhá (? nepochopila jsem, v čem ta jeho pomoc jako spočívá) křížencům ve svém centru (takže mu asi nevadí?), ale když zjistí, že láska jeho života je taky kříženec, tak dramaticky odchází a už ji nikdy nechce ani vidět.

Celou dobu jsem měla pocit, že sleduju přehlídku toxických vztahů nedospělých děcek v tělech dospělých lidí.

Nevím, kolik dílů autorka plánuje, ale pokud měly být dva, knížce by slušelo výrazné proškrtání myšlenkových pochodů (ano, fakt se nám nemusí pořád dokola opakovat, že Jared ji miluje, ale musí odejít, fakt jsme to pochopili napoprvé), okořeněné špetkou dospělejšího jednání všech hrdinů. A klidně by z toho pak mohla vzniknout jediná, zajímavá a čtivá kniha.
Protože potenciál to má, jak ostatně píše komentující pode mnou: Nebylo to nejhorší, nebýt toho šíleného balastu.

Komu bych doporučila? Všem, kteří kdysi ujížděli na Stmívání a teď si chtějí nostalgicky zamáčknout slzu. A taky všem, kteří si libují v dramatickém myšlenkovém guláši, který se míchá pořád dokola.

Ty ostatní by to, obávám se, asi mohlo nudit..

(PS: Jednu hvězdu extra dávám za poznámku o černých krajkových kalhotkách. Protože to je rozhodně druh prádla, v kterém se normálně chodí běhat. Pokud teda fakt běhat chodíte, místo toho abyste stalkovali svůj potenciální objekt zájmu, na který se chystáte vrhnout.
Ale to jsem odbočila: hvězda je za to, že mě to fakt upřímně rozesmálo.)

3 15.02.2023

Velmi čtivá a rozhodně provokativní.
Člověka při ní často napadalo, jaké by to bylo, kdyby...

I když je věnovaná hlavně přístupu k dětem, odnese si z ní ledacos i dospělý (a) bezdětný člověk. Pro mě byla například potvrzením toho, co už jsem nějakou dobu tušila: že není potřeba se donekonečna hrabat v nešťastném dětství / minulosti, ani s pomocí terapií ani bez, a že své okovy si můžeme odemknout jednoduše sami.

Souzním i s tím, že současné nastavení společnosti je v mnoha ohledech naprosto nesmyslné a chtělo by to změnu k lepšímu.

Knížku doporučuju jako námět k promyšlení života a obohacení vlastního úhlu pohledu laskavého čtenáře.

3 05.01.2023

Čtivá i pro dospělého, nenáročného čtenáře, který nevyžaduje propracované psychologické profily postav a je velkorysý k některým nelogičnostem.

Příběh osiřelé jedenáctileté dívky, která se nečekaně ocitne v hotelu, kde prožije svoje dosud nejlepší Vánoce, obsahuje prvky tajemna, napětí, hororu a magie.

Kniha je plná slovních žebříků a přesmyček (klobouk dolů před překladatelkou), šifer a podivností. Hotel a jeho okolí představují kouzelné prostředí, které ve vás budí touhu to místo navštívit osobně (kdyby ovšem existovalo).

Líbily se mi i ilustrace.

Jsem zvědavá na pokračování :)

3 07.12.2022

Kniha mě zaujala už od začátku. Sama jsem nikdy nikam nezapadla, takže mě takový typ hlavní hrdinky bavil (i když neustálé omílání fóbie z parazitů už zas až tak moc ne).

O hodně zajímavější je však sonda do mezilidských vztahů, což je téma, nad kterým přemýšlím v poslední době hodně. Kladu si otázku, jestli je opravdu možné mít jako žena dlouhodobě šťastný partnerský vztah, ve kterém bych nemusela potlačovat nebo ztrácet sebe samu. Odpověď nemám, kniha mi ji taky nedala, ale pojala toto téma velmi zajímavě.

Hvězdu ubírám částečně za c*vid (mám tohoto tématu plné zuby a nechci o něm ani slyšet, natož číst) a částečně za jistou nevěrohodnost (holka, s kterou se v podstatě nesnášíte, nekonvertuje z ničeho nic na vaši nejlepší kámošku). A taky trochu za jistou do sebe zahleděnost hlavní hrdinky.

Jinak je to moc fajn čtení, takže doporučuju.

3 01.09.2022

Kniha nejspíš osloví hlavně ty, kdo už mají něco odžito a na ledacos si přišli.
Ostatním může přijít příliš ezo nebo spíš jako soukromý deníček.

Já osobně se s ní v mnoha směrech dokážu identifikovat (ruku na srdce, kdo z nás si umí vymezit hranice zdravě, klidně nebo vůbec?), ale také je tam pár míst, s kterými se ztotožnit neumím (fakt jsme si to tady takhle vybrali? A jestli se tady máme jenom učit, tak k čemu nám to v důsledku vůbec je?) a hlubší odpovědi nebo vysvětlení jsem k nim nenašla.

V každém případě ale doporučuju každému, kdo má rád laskavou moudrost, je na cestě (sebe)poznání a občas na ní docela klopýtá. Jako my všichni. :-)

3 07.06.2022

Jak mě první díl docela nadchnul, tak tenhle byl velkým zklamáním.
Všechno zajímavé, co se tam mohlo dít, zůstalo otevřeno, nevyřčeno a žádný další díl zjevně nebude.
Dokončila Kira svou misi? Vrátila se zpátky? K čemu tam sakra vůbec byl ten Pátrač?

Opakuje se tu autorův nešvar z Eragona nedopřávat svým hlavním hrdinům šťastné (a vztahové) konce, místo toho je pokaždé vypakuje na nějaké osamělé, odlehlé místo, a tím to končí.

Jediná trochu zajímavá postava tak byl Falconi. Takže jedna hvězda za něj.
Druhá hvězda za fyzikální dodatky, byť jsem je nečetla, protože značí, že si autor dal nějakou práci a nevycucal si všechno z prstu.

Jinak tuhle dvoudílnou sérii asi moc doporučit nemůžu. Leda byste už neměli co číst.

3 01.04.2022

Nikdy jsem nebyla velký Eragonofil, ale hodně mě zajímalo, jestli se Paolini po těch letech jako spisovatel někam posunul. A navíc změnil žánr. Takže po knize jsem sáhla.

Začátek mě moc nebavil, přišlo mi to zdlouhavé popisování něčeho ne moc zajímavého (byť jde o vesmír, mimozemské artefakty a xenobiologii), ale pak se kniha rozjela a nemohla jsem se od ní odtrhnout.
Takže za mě milé překvapení a ve tvorbě autora je vidět výrazný posun k lepšímu.

3 01.04.2022

Pěkná a čtivá kniha. Nic hlubokomyslného, i když se dotýká tématu podstaty samotného žití.
Happyend se bohužel nekonal, a byla bych za něj radši, i když moc dobře vím, že život nemá vždycky pro každého šťastné konce.

3 02.09.2020

Kniha pokračuje ve stylu předešlé publikace "Temné matky a jejich dcery". A ani tato nezklamala.
Pravděpodobně si získá větší ohlas, protože bez (fungujícího) otce vyrůstala / vyrůstá většina z nás.
Navíc toxicita matek je stále poněkud tabuizovaná, zatímco o toxicitě otců se více mluví.
Každopádně oba díly vřele doporučuju všem, kdo nevyrůstali ve šťastné rodině. S trochou pokory a otevřenou myslí jim to může přinést do života hodně.

Vzkaz pro autorky: šlo by zpracovat "Temné matky" a "Otce, kteří zradili" i z pohledu synů?

3 15.08.2020

Velmi milé překvapení v mnoha směrech.

Po nechutných násilnických pornopseudofantazárnách alá Armentroutová už jsem se bála, že se dneska jiné knihy snad ani nepíší.

Ale historická fantasy Katky Loučkové byla jako pohlazení po duši.
Sympatické postavy (to už se jen tak nevidí, že by člověk nevěděl, komu fandit víc), ženské hrdinky, které měly jiskru a styl, ale takovým milým, hezkým způsobem, žádné slepice ani Mary Sue; zajímavé prostředí, špetka magie...

Četlo se to skoro samo a nesmím zapomenout ani na krásné ilustrace.

Knize by rozhodně slušela tvrdá vazba, bílý papír a barvičky uvnitř (jak to, že Armetroutovský brak hardcover mít může?), a oceňuji, že ji nejspíš viděl i korektor, protože mě překlepy a chyby nefackovaly na každé stránce.

Hvězdu odebírám za to, že to celé bylo malinko předvídatelné (tušila jsem, jak to dopadne, i když jsem nevěděla, jak se k tomu dojde), a že tomu chybělo takové to "WOW".

Za mně ale rozhodně skvělá oddechovka a ráda sáhnu i po jiných knihách autorky.

2 23.02.2024

Druhý díl jsem četla s odstupem od prvního, takže mi chvíli trvalo si vzpomenout na to, kdo je kdo a co se tam vlastně dosud stalo.

Neina linka mě tentokrát zaujala víc než Redina a i když je tam spousta neopravených překlepů (zase jsme se dostali do fáze, kdy šetříme za korektury?) a občasné zmatky, kniha mě docela bavila a občas i mile překvapila i nějakým tím životním moudrem.

Kdo z nás je dobrý?
A kdo zlý?
Co o tom rozhoduje? Naše činy?
Kolik toho dokážeme unést?
A potřebujeme vůbec duši?

I přes jistou předvídatelnost chválím i sympatický konec, a v podstatě "happy end" pro všechny postavy.

K této duologii se už asi nevrátím, ale byla pro mě (po šílených knihách Armentroutové) příjemným počtením.

2 23.01.2024

Pecka.

Nechápu, jak autorka dokázala nacpat tolik hlubokých témat do jedné knihy, ale povedlo se jí to a příběh funguje.

Na mnoha místech jsem se sama poznávala, protože i já jsem určitou část dětství strávila na devadesátkovém sídlišti. A i já jsem vyrostla v nefunkční rodině.

Taky jsem jedna z těch, která se musela prohrabat peklem, spoustu toho načetla, obchodila různé terapeuty a měla pocit, že se akorát motám v kruhu.

Poznávám se i v rozporuplném vztahu ke svému ženství, v knihách jako náhražkách neuspokojivého reálného světa a ve sledování fantasy, Rychlé Roty, Šmoulů a Witch (obzvláště díky za zmínku toho posledního. :-) ).

Taky mi po velmi dlouhém čase došlo, že společným jmenovatelem svých neuspokojivých vztahů s lidmi jsem já, a pravděpodobně mám i stejný typ vztahové vazby jako autorka.

Takže při čtení komixu jsem si mohla hlavu ukývat, i když jsem svou životní osamělost řešila jinak než je načrtnuto.

Komix mimo jiné ukazuje tvrdou realitu naší společnosti, která je spíš na straně násilníků a tyranů, zatímco oběti zůstávají nepochopeny, osamoceny a dost často ještě dále zostuzovány. Korunu tomu nasazují nejrůznější ezosměry a ezoterapie, které jsou dost často v případě traumatizovaných lidí obzvláště kontraproduktivní a vyloženě toxické.

Devadesátky jsou sice pryč, ale bohužel i nadále naše společnost zavírá oči před tím, co se v ní děje. A jak uvedla sama autorka: Pro některé by soucit znamenal hrozbu. Museli by přehodnotit svoje vlastní činy.

Mohla bych toho vypíchnout ještě spoustu, ale asi postačí, když už jenom napíšu, že čtení Srdcovky pro mě bylo vysloveně terapeutickou záležitostí.

Pokud jste prošli něčím podobným (ať už jste muž nebo žena), věřím, že pro vás bude taky. Kniha vás laskavým způsobem provede přes bolavá údolí potlačené minulosti. Leccos vám osvětlí, aniž by sklouzávala do poučování a moralizování.
A nakonec v nás nechá světýlko naděje, že vždycky můžete psát novou a lepší kapitolu svého života.

Vřele doporučuji.

2 01.12.2023

Mno, co k tomu říct.

Dvojka byla rozhodně zajímavější než jednička.
Ale pak se to autorka rozhodla klasicky zabít.

V tomto díle pro změnu se*uálníma scénama. Ke konci knihy skoro v každé kapitole.
Pořád dokola tak musíme číst, kam jí její drahý strká ruce a občas i něco jiného.
A k tomu ji kouše do krve, z čehož hrdince moknou kalhotky jen na to pomyslí.

A kdyby to ještě nikdo nepochopil ani na stopadesáté, Cas má skvělý sixpack a je to kanec.

Ach jo.

Úplně jsem si u toho vzpomněla na Maasovou.
Fakt vás, holky, tyhle vámi popsané perverze vzrušují?

Mě totiž ani trochu. Vlastně se mi u nich malinko navaluje. Třeba u té scény v kočáře.
Ostatně, který normální člověk by souložil uprostřed zuřící bitvy?

Další, co považuju za megaotravné, je to, že z hrdinky se nám klube nějaká hustokrutopřísná supermanka, které se nejspíš bude klanět zbytek známého vesmíru.

A to je tak ohraný téma, že mě to už taky neba.
Podobně jako ty milostné scény.

Palec nahoru za špičkování mezi Poppy, Casem a Keiranem (i když to bylo furt na jedno kopyto), a za to, že i přese všechno je to pořád celkem zajímavé čtení.

Takže hurá do dalšího dílu.
Doufám, že tam bude víc akce a míň inspirace P*rnhubem.
Snad nedoufám marně.

2 20.11.2023

Pěkná oddychovka o vzniku jedné kuchařky, která sice svým způsobem jen tak klouže po povrchu, ale zároveň zvládne dobře vykreslit i poměry tehdejší doby.

Pokroková Eliza a služebná Ann tvoří ústřední dvojici, která se skvěle doplňuje a jejich přátelství je uvěřitelné. Líbí se mi taky střídání pohledů obou protagonistek.

Co mi trochu chybělo, byly recepty. Myslím, že kdyby autorka jeden či dva někam do knihy upustila, dodalo by to knize větší šmrnc.

S klidným svědomím tedy doporučím, ale jenom těm, kteří to budou číst najedení. Všem ostatním hrozí, že půjdou rabovat kuchyň a snažit se něco péct. :-)

2 26.07.2023

Neměla jsem žádná očekávání a tak jsem docela nadšená.

Po grafické stránce je kniha naprosto vymazlená, velký obdiv tvůrcům české verze, že si s tím takhle vyhráli.

Líbilo se mi i střídání časových rovin, ve kterých nebyl žádný problém se vyznat (až na dva překlepy, kdy místo 2019 mělo být uvedeno 2039, ale čtenář se i tak zorientoval celkem rychle).

Forma knihy je jednoduchá, relativně povrchní, zaměřená hlavně na vztah dvou hlavních protagonistů napříč časovými liniemi, než aby se nějak výrazněji zabývala dobovými reáliemi.

Konec je trochu uspěchaný, ale vzhledem k tomu, že kniha má pokračování, tak to nemusí být nutně na škodu.

Vypíchla bych dva body, které na mě udělaly hlubší dojem: 1) existence biologické zbraně, která se ve světle událostí posledních let jeví spíš jako autorčina znepokojivá predikce

2) Poznámky počítačového "matrixu" vplétané do dějů jednotlivých kapitol. Občas sama přemýšlím, jak to tady vlastně je. Co když jsme opravdu jenom nějaký kus kódu, který lze nahrát kamkoliv do běhu času světa, podle libovůle tvůrce-programátora?

Když od ní nečekáte nic hlubokého, kniha představuje zajímavou oddechovku.

A já se jdu pustit do dalšího dílu :)

2 07.02.2023

Podle obálky jsem čekala moderní verzi Červené karkulky.
Dostala jsem ji šmrncnutou Kráskou a zvířetem, se špetkou Sněhurky, dozdobené třešničkou Dvorů od Maasové. To vše zabalené do mírného hororového kabátku.
Protřepat, ale nemíchat.

Eammon a jeho les mi učarovali, Redarys mi byla celkem sympatická. Ke zbytku postav jsem si ale hledala cestu složitě, a v podstatě mě nikdo z nich moc nezaujal. Neina linka mě vyloženě obtěžovala, vždycky jsem se těšila, až skončí, abych mohla zpátky do lesa, který mě bavil podstatně víc.

Téma je zajímavé a svoje momenty jsem si tam rozhodně našla, ale celkově to tak nějak nedrží moc pohromadě, je to krapet kostrbaté, motivy jednání některých postav jsou vyloženě pitomé a v širším kontextu nedávají smysl.

Pokračování si ráda přečtu, ale k sérii se už asi vracet nebudu :)

2 25.01.2023

Chvíli mi trvalo, než jsem se začetla, kniha totiž nezačíná úplně vesele, ale naštěstí má šťastný konec.

Střídání různých časových linií je velmi povedené a postupně odhaluje motivace a charaktery jednotlivých postav.
Překvapivě (a děsivě) přesná mi přijde načrtnutá vize ne-tak vzdálené budoucnosti... ostatně, už teď se objevují hlasy, že domácí mazlíčci by měli být zlikvidováni, protože způsobují ekologickou zátěž...
Budoucnost bez psů a koček, tekoucí vody a kafe, zato s AI vykukující i ze záchodové mísy je pro mě děsivou představou, ale bohužel se zdá, že přesně tam směřujeme a ještě si u toho tleskáme.

Kniha je velmi čtivá, a za jedinou slabinu považuju linku Petr - Lucie, která se mi zdála naprosto nevěrohodná, a Petrův přístup mi vůbec neseděl na typ muže, jak byl prezentován.

Tak či tak, můžu s klidným svědomím doporučit nejen jako oddychovku, ale i jako materiál k zamyšlení o životě.

2 08.01.2023

Autorka stále píše skvěle, ale oproti původní trilogii jako by to trochu ztrácelo dech.

Zvýšila se frekvence LGBT tematiky (není se co divit, když blízkou kamarádkou autorky je C. Clare) i sprostých slov (nebo mi to jen tak připadá?) a případ i napětí se musely vměstnat do jediné knihy, čímž to celé působilo trochu uspěchaně.

K novým postavám jsem si hlubší vztah nevytvořila, ty staré občas působily spíš jen jako do počtu, aby tam hlavní hrdinka nebyla sama.

I tak je to ale velmi zajímavé, místy ohromně napínavé počtení. Vraha ani jeho motiv jsem netrefila a závěrečné rozuzlení bylo překvapivé.

Těším se na případné pokračování.

2 24.11.2022