Inugoya komentáře u knih

Ač určená širokému okruhu čtenářů, doopravdy ji docení pouze hrstka.
Nejvíc asi ti, kteří se rozhodli vykročit na kamenitou stezku rozplétání nitek toho, proč v životě tak klopýtají, a na ledaccos už přišli.
Věřím, že zpětně si svoje docenění najde, teď trochu předběhla svou dobu.
Ale doporučila bych ji rozhodně všem, kdo neměli jednoduché dětství.
Zmiňované "ezo" na konci jsou systematické konstelace, které opět dávají smysl jen tomu, kdo na své cestě ke štěstí vyzkoušel ledacos, a zjistil, že na pochopení a zpracování některých traumat je klasická psychoterapie krátká.
Autorkám děkuji za otevření tabuizovaného tématu.. vždyť každá matka přece chce pro svoje děti to nejlepší.. ale co když ne?

5 15.08.2020

Na téhle knize jsem vyrostla a dodnes ji nejspíš nic nepřekonalo. I když mi první stránky přišly trochu nudné a zdlouhavé (kde nic, tu nic, sem tam blatouch), pak už to byla až do konce jedna velká jízda.
I když je to celé o králících, rozhodně to není žádná pohádka, a i smutné nebo špatné momenty jsou popsány čtivě a citlivě.
Králičí řeč a zkazky příjemně dotvářely důvěryhodnost celého světa.
Je to krásná, neprávem opomíjená kniha a moje celoživotní srdeční záležitost.

5 16.05.2020

Ech, no.. co napsat. Jak jsem byla nadšená ze série Pekelné stroje, tak dočíst tuhle trilogii stálo nadlidské úsilí. S každým dalším dílem větší a větší.
Sympatické a tajuplné prostředí nefilim se zvrhlo v politicky korektní, inkluzivní, přeslazenou šarádu, kde chyběl snad jen zoofil a pedofil, jinak tam bylo všechno. Co ale nechybělo byl patos a (samozřejmě) fantastický sex mezi zástupci všech politicky korektních skupin. Co rovněž nechybělo, byl rozvleklý, nudný děj, v němž ty skutečně zajímavé momenty naprosto zanikaly.
Počet nesympatických postav převážil nad těmi ostatními, a to dokonce i mezi tzv. představiteli dobra. S každou další kapitolou jsem měla chuť umlátit tu křehkou, všemi opečovávanou květinku Tiba (ve skutečnosti nesnesitelného a nesympatického spratka) tupým předmětem. Bohužel ho nikdo nedokázal odpravit za celé ty tři díly. Podobné krvežíznivé myšlenky mě napadaly u toho člověko-vílího grupáče, a přitom Kieran by byl tak zajímavá postava! A bohužel se taky zdá, že tahle na růžovo natřená, na krev a kost psaná hrůza bude mít další pokračování.
Kladný jeden bod dávám za Magnuse a za Jema, jediné dvě skutečně sympatické postavy. Fanouškům se omlouvám, ale za mě fakt odpad.

Výborná.
Spojuje v sobě několik hlubokých témat (vztah dcery s matkou, život uprchlíka, změna klimatu, život polární lišky), ale dělá to tak šikovně, že je to velmi nenásilné a spolu to tvoří moc hezký celek.
Grafické ztvárnění už je jen třešničkou na dortu.

Pro mě příjemná oddechovka, která mě také přinutila k zamyšlení.

4 17.04.2024

Původní románovou předlohu jsem nečetla, a marně přemýšlím, co napsat ke komixu.

Rozum mi zůstává stát, čeho jsou schopní někteří lidé vůči jiným lidským bytostem, když sami přestanou být lidmi.
Jak se to stane?
Proč to v sobě všichni pořád máme?

Na to komix samozřejmě odpověď nedá.
Je to spíš výpověď o časech a skutcích, které by neměly být zapomenuty, ale měly by sloužit jako varovný vztyčený prst do budoucna.

Víc k tomu asi nejsem schopná napsat, přiznávám, že už jsem unavená ze všeho toho násilí a neštěstí, které se na nás poslední roky valí ze všech stran, a kniha v tomto směru chvilkový únik neposkytla.

Přesto je to zajímavý počin a jsem ráda, že to mělo relativně dobrý konec.
Tak dobrý, jak jen to vzhledem k obsahu díla šlo.

4 10.01.2024

Ech.

Skoro se bojím něco napsat.
Začátek se slibně rozjel, konec byl opět narvaný akcí, odhaleními (i když některé věci člověku docvakly už dávno) a nutí vás k tomu číst dál.

Což je nejspíš velmi účelové, protože to, co je nacpáno mezi cca prvními a posledními sto stranami je, slušně řečeno vata.

Upřímně řečno je to spíš kombinace nudy a hromady nechutných s*aček.

Casteel a Poppy se ušklebují nad Povznesenými, ale přitom jejich jedinou reakcí na emočně vypjaté události je soulož.
Odsuzují pití krve, ale hádejte, co u té soulože dělají? Ano, hryzají se. Do prsou. A to způsobuje nekonečné orgasmy. Mňamka.
Takže jestli u toho vedou nějaké pro děj důležité konverzace, já to nevím. Od druhé takové scény v knize jsem to začala přeskakovat.

Jinak mám tušení, že brzo s nima půjde do trojky i Kieran. Je fakt k smíchu, že Casteel chce zabít Emila za to, že se usmívá na Poppy, ale že ji Kieran téměř osahává, to mu fakt neva. A jí zjevně taky ne.

Dále se mi hrubě nelíbilo, jak se Casteel chová ke svým rodičům. Že stojí na straně své ženy, to je celkem sympatické. Ale způsob, jakým to dělá, je na přesdr*ku.
Kdyby ho týrali, tak prosím.
Ale zjevně netýrali a on je navíc roky neviděl.

"Ahoj mami, dvacet let jsem tě neviděl a mám tě rád, ale jestli se křivě podíváš na Poppy, tak ti zlámu krk, nevadí?"

Kniha navíc dostála současnému trendu: hustorkutopřísnej týpek si nabrnkne holku, která se postupně z nemožného káčátka transformuje v bohyni. A sice se tam pořád mele něco o rovnoprávnosti, ale z každého slova křičí, jak Poppy stojí vysoko nad Casteelem, který je pro ni ochoten obětovat všechno.

Ústřední páreček rozmazlených smradů nám tak zprivilegovatěl, a klidně spálí celou zemi na prach ve jménu svých sobeckých zájmů.

Ale abych to jenom nekritizovala:
* Palec nahoru za draky ( i když mám bohužel tušení, že mi to nadšení v příštím díle zhořkne).
* A druhý palec nahoru za Wilhelmínu. Mám totiž trošku pocit, jestli to není easter egg odkazující na Will Vandomovou z Witch (Colynsová x Colins... náhoda?)
* Třetí palec za bohy, ti se zdají alespoň malinko zajímaví.

Jestli budu číst dál?
Jo, zajímá mě, jak je to s Malikem doopravdy.

Ale už teď se psychicky připravuju na nekonečný proud facepalmů. A nechutných sexuálních scén, které s láskou nemají absolutně nic společného.

4 03.12.2023

Z knihy mám rozporuplné pocity.

Měla jsem problémy se začíst a velké množství indických výrazů tomu moc nepomáhalo (nechci každý význam muset dohledávat někde na konci ve slovníčku).

Taky mě zklamal tragický konec jedné z vedlejších postav, který mi přišel poněkud zbytečný.

Vlastně mi vrtá hlavou, proč tam mnohé ty postavy vůbec byly, když jim nebyl věnovaný prakticky žádný prostor, kromě drobné kapitoly, kdy našly svůj knižní seznam.

Námět sám o sobě je dobrý, ale nějak to úplně nevyšlo a slibovaný zázrak potkal asi jenom hlavní postavu pana P.
Potenciál každopádně zůstal nevyužit.
Celé to v konečném důsledku působí spíš náročně a smutně, ale pokud si u čtení rádi popláčete, směle do toho.

4 04.10.2023

Krásně a citlivě podaná knížka o tématu deprese, s kterou se v mnohém ztotožňuji, a vidím v ní odraz svého vlastního příběhu.

Snad jen s tím rozdílem, že nemám skvělého manžela a Kognitivně-Behaviorální terapie mně osobně vůbec nepomohla. Ale to je možná tím, že moje potíže pramení z chronického posttraumatického syndromu.

V každém případě mi ale kniha byla jemný pošťouchnutím k tomu, abych míň naslouchala svým vlastním vnitřním poháněčům a kritikům, a inspirovala mě, abych si v životě hledala cestičky, na kterých mi bude dobře.
Bez ohledu na to, jak malé budou.

Doporučuji.

4 24.07.2023

(SPOILER) Kurandera... moudrá a mystická žena s léčitelskými schopnostmi, pro které postoupila dlouhý a náročný výcvik... a to jen proto, aby k sobě konečně uvázala toxickýho chlapa, který se k ní celou dobu chová jako k onuci.

Ano, ženství je v současné době v krizi. Žádná z nás neví, co to vlastně znamená, být ženou (a mnohdy to ani nevědí ty, které tvrdí, že to vědí). Co víme, je to, že jsme dlouhodobě vyčerpané a obecně nespokojené ve vztazích i v životě.
A tak hledáme, jestli by to nešlo i jinak. Chodíme na ženské kruhy, oblékáme sukně a blbneme s bohyňováním, a to všechno v iluzorní touze, že díky tomu konečně skončíme v dokonalém partnerství s vědomým mužem.

Kantu, hlavní hrdinka knihy, má na rozdíl od průměrné Evropanky velké štěstí: žije tam, kde se vyskytuje mnoho moudrých lidí, propojených s tajným věděním a samotnou přírodou.
A tak, když se zamiluje do grázla, který ji jenom využívá, rozhodne se s jejich pomocí podstoupit tvrdý trénink, aby ho konečně dostala.

Takže vstoupí do učení k moudrému muži Condorimu (asi jediná sympatická postava v celé knize) a moudré ženě Maru (další členka sesterství "učím-se-tajnou-nauku-abych-získala-vztah-s-hajzlíkem").
A protože je krásná a dobře rostlá (potřebujeme to připomínat asi tak v každé druhé větě) a plná energie, tak nakonec překoná všechny zkoušky, a poté, co se znova (!) vyspí se svým celoživotním proutníkem, tak konečně (!) zjišťuje, co už víme celou dobu: že on ji má jen jako hračku.
Takže se s ním pro jistotu vyspí ještě jednou, napumpuje do něj Kundalini a on díky tomu pochopí, co je láska a od té chvíle ji uhání až do skonání světa.
Happy end.

Přemýšlím, co o knize vlastně vůbec napsat. Otevřela jsem ji, protože se otázkou svého ženství zabývám, a byla hojně doporučována. Bohužel styl psaní je podivný, hlavní hrdinka na zabití a prvních dvě stě stran naprosto zbytečných, a to včetně řídkých rad na cestě k opravdovému ženství (ano, díky, jedu hned příštím vlakem do And a budu sahat na hady, abych se osvítila).

Potom následuje i konkrétní popis několika technik (těžko říct, jestli jsou k něčemu, nemohu posoudit) a ultra trapný konec, který jsem uvedla výše.

Jedna hvězda je za téma, druhá za občasnou moudrost či zajímavou myšlenku a třetí za Condoriho.

Čtivo lze doporučit asi jenom ženám, které si na této tematice ulítávají.
Nudit to bude ty, které mají rády dobrý milostný román.
A pro ty, které se zabývají otázkou svého ženství, to není příliš užitečná kniha a měly by se poohlédnout jinde.

4 03.04.2023

Nejsem si jistá, komu je kniha vlastně určena. Dospívajícím? Nebo nám, dospělým?

Příběh o krásné princezně zavřené do truhly času je totiž znepokojivě přesným odrazem současné doby, která je postavená na kultu mládí, vyhýbání se nepohodlí, touze ovládat druhé skrze klam a lži, na honbě za nesmyslnými cíly bez ohledu na následky a zoufalé snaze přechytračit Život sám.

Nese taky podstatné poselství: že to, jak žijeme, máme zcela ve svých rukou - stejně jako naši budoucnost (a budoucnost planety).

Dvě linie vyprávění, dystopická a pohádková, se jemně prolínají a logicky doplňují a jistá předvídatelnost některých momentů vůbec neruší.
Jediné, co mi přišlo nezodpovězené, je, jak fungovala Kárího truhla, ale možná to neví ani sám autor.

Knížku kažopádně můžu s klidným svědomím doporučit i dospělým, kterým by mohla připomenout, co je v životě skutečně důležité.

4 06.01.2023

Pokud máte psa (nebo jakékoliv jiné zvíře), možná vás už mnohokrát napadlo, co si o nás, lidech, asi myslí.

To se nejspíš nikdy nedozvíme, ale kniha je bravurní sondou toho, co by se jim mohlo honit hlavou, když pozorují naše životy a naše konání.

Příběh vyprávěný očima švýcarského ovčáka Ariho se překvapivě dotýká všech aktuálních společenských i pejskařských témat (pandemie, válka na Ukrajině, hyperkorektnost, protivní sousedi, mnohdy nesmyslný způsob života ve městě, petardy na Silvestra, to, jak se (ne)chováme ke psům...) a věrně odráží českou mentalitu (neumím si představit, že by podobné dílo vzniklo třeba v Německu nebo USA).

V mnoha směrech se mnou vyprávění rezonuje (taky jsem introvert, taky momentálně žiju v panelákovém lese a je mi rozhodně lépe někde v přírodě), a i když jsem se usmála jen jednou (ale to je nejspíš tím, že jsem před dvěma týdny přišla o svého psího parťáka Oriho, takže mi do smíchu moc není), jsem moc ráda, že se mi knížka do ruky dostala, protože ji vnímám jako malé pošťouchnutí novým směrem na mé vlastní životní cestě.

Oceňuji také propojení s projektem Jezevčíci v nouzi; ostatně, sama jsem knihu objevila na charitativním bazárku Domova pro psí seniory Knihánkov.

Doporučuju jako oddechovku pro dospělé čtenáře, kterým je blízké nekomplikované vyprávění a satira. Nebudete litovat. :)

4 29.12.2022

Velmi milé překvapení!

Kniha se četla téměř sama a bylo těžké ji odložit. Už jen proto, že se vždy tvářila, že čtenáře vede určitým směrem, jen abychom s úžasem zjistili, že jsme se ve svém odhadu naprosto mýlili a pravda je ve skutečnosti někde úplně jinde.

Nechci nic hlubšího spoilovat, ale vřele doporučuju. Jedna z TOP knih tohoto žánru.
Těším se na další díly :)

4 29.11.2022

Milá oddechovka.
Sice už to nemá grády prvních dílů a postupem série mi začala lézt na nervy dokonalost jednotlivých hrdinů a Araluenu jako takového ve srovnání s ostatními zeměmi, ale pořád se k tomu ráda vracím.

Jak už tu mnozí zmiňovali, příběhu by slušelo lépe, kdyby poslední dvě knihy byly dohromady, ale nejspíš je to záměr nakladatele než autora.

V knížce se toho jinak moc nestalo, chybí mi tam posun a vývoj postav (je to spíš přehlídka jejich schopností), ale za návrat Halta, který dostal trochu víc prostoru jsem ráda, protože je to jednoznačně ta nejlepší postava z celé série :)

4 28.05.2022

Málem jsem to nedočetla. Málem.
Začátek mě vůbec nechytil, komentář autora pod čarou skoro na každé stránce považuju za otravný a většinu jsem jich ani nečetla.
Nadužívané vulgarismy působily místy na sílu. No a milostné scény jsem přeskakovala, nudily mě.
Jinak jde ale o velmi zajímavý svět a skvělou zápletku.
Plný počet hvězd ale nedám, autorovi by neškodilo, kdyby se upozadil.

4 18.08.2020

Tento díl je rozhodně lepší, než předchozí.. ovšem jen do chvíle, kdy se začne řešit téma plesu. Potom se tam objevují scény, které jsou.. mírně řečeno, rozpačité, nebo bych spíš mohla napsat, ujeté (zoofil by nejspíš zaplesal). A celý dojem z knihy mi tak docela pokazily. Jestli to tímhle směrem pojede dál, tak nevím, nevím..
Rovněž urputná snaha otce Petra se konečně dozvědět, co se stalo s jeho ženou, od zhruba čtvrtiny knihy zcela vyšuměla a napínavost, kterou slibovala anotace, se tak nedostavila.
Zbytečných, nelogických a uspěchaných scén je tam jako obvykle dost. Celý školní rok prošumí tak, že si ho ani nevšimnete. Postavy spolu interagují jen málo (kromě dvou hlavních protagonistů, kterým jenom vyšší nařízení brání, aby na to každou volnou chvíli nevlítli), a jsou tam jaksi do počtu. Čtenář si tak nemá šanci vytvořit jakýkoliv vztah, ať už ke kladným, nebo k záporným stranám.
Palec nahoru dávám za zmínku o tématu menstruace, i když i to by zasloužilo poněkud lepší pojetí (a Rowanův postoj k této problematice spíš připomíná obsesivního gynekologa, než milujícího partnera).
Druhý palec nahoru za Goriás.
Autorka vytvořila fantastický svět s obrovským potenciálem, kterého ale bohužel nedokáže plně využít, a to je podle mě škoda.
Pět hvězd za to, že to bylo lepší, než dryády. Věřím, že cílovce mnou zmíněné nedostatky vadit nebudou.

4 03.08.2020

Pecka. Knihu jsem přečetla se zatajeným dechem, a i když jsem nikdy nebyla blázen do fyziky či matematiky (spíš naopak), velmi mě to bavilo. Za mě mnohem lepší počin než Šifra Mistra Leonarda.

4 09.05.2020

Tyjo, tak si říkám, proč vždycky autorům těch x-logií na konci dojde dech? Tenhle díl byl asi nejslabší z celé série, chvílemi rozvleklý, chvílemi uspěchaný, po celou dobu předvídatelný. Další mínusové body jsou za to, co autorka udělala Třináctce a Gavrielovi (to bylo naprosto zbytečné, paní Maasová!). Plusové body jsou za Lorcana a Elide, můj oblíbený pár (který jediný byl aspoň trochu nedokonalý, a tudíž normální), i když mě mrzelo, že se ten pozvolný vývoj mezi nimi v této knize tak uspěchal. Další bod jde za šťastný konec (i když se to dalo čekat), ale přiznám se, že Aelin byla mnohem sympatičtější jako Caelena, a ke konci série už jsem ji nemusela. Minibod za Rhysanda a Feyre, kteří byli nečekané překvapení :-p
Celkově se to číst dá, takže kdo jste na konec série čekali, dočtěte ho, ale zázraky nečekejte. A jestli sami něco píšete, radši to zařízněte dřív, než si to zbytečně naředíte.

4 15.03.2020

Četla jsem jako v pořadí třetí knížku od autorky.
To znamená, že jsem druhý díl Agnes četla dřív než tento.

Musím souhlasit s tím, že tenhle byl mnohem lepší, cesta po Zakázané hoře zajímavá, ale jinak... já nevím. Už jsem asi za fází, kdy na mě ezomoudra dělala hluboký dojem. A to prosím nemám nic vyřešeno ani vyharmonizováno, nemám dokonalý život a Mocnost se mnou fakt nemluví.

Taky mám alergii na dokonalost. Laila dokonalá, Ian dokonalej, Agnes dokonalá úplně nejvíc.
Zajímavé ale je, že v tom dokonalém světě Magrejů se najdou i takové situace, kdy dokonalá Laila je vlastně jenom pouhá náčelníkova služka (?), kdežto v druhém díle, kde jsem tuhle informaci neměla, mi připadalo, že je to celebrita té svojí původní vesnice.
Nehledě na to, že služkovství vůbec nezapadá do frikulínského konceptu daného světa.

Agnes je nevím kolik, ale rozhodně ne 11. Tipovala bych ji minimálně na 15 let (stejný ujetý pocit, jsem měla i v druhém díle, kdy bych řekla, že hrdinům je aspoň osmnáct). Nevím, jestli je to tím, že jsem nevyrostla v ezovesnici jako náčelnická dcera, ale v 11 jsem byla pořád spíš dítě a kluci v mém věku rozhodně neměli nabušené svaly (a to jsem ještě z generace, která neměla mobily a internet, takže jsme lítali po venku).
Moc tomu nepomáhají ani ilustrace, protože to, co je na nich, fakt není jedenáctiletá holka.

Z úkolů jsem měla smíšené pocity, některé se zbytečně vlekly (budu půl roku okopávat záhonky, jen abych zjistila, že mě to má bavit?), jiné utekly a byly o ničem (zjišťuju, že moje krása spočívá v učesaných vlasech, umytém těle a zašitých šatech, takže to udělám a frčím dál).

Setkání se smrtí je tam takové odbyté a konec iritoval nejen nereálností toho, aby jedenáctileté děcko vydrželo sprintovat bez přestávky dva dny v kuse, ale hlavně stále se opakujícími frázemi "je to pro moje dobroooooo".

Taky mi vrtá hlavou, kde se z ničeho nic vzal v druhém díle ten Adrian. Protože tady o něm nebyla ani zmínka, zato Kariho příchylnost (řeší vůbec čerstvě dvanáctiletej kluk holky?) přehlédnout nešla.



Závěrem se dá asi říct, že ze všech těch knížek je to autorčina asi ta nejlepší.
Hvězdu přidávám za ilustrace, které knihu příjemně oživily.

Lidem ujíždějícím na ezohype se to ale bezpochyby bude líbit od první stránky až do té poslední.
Těm, kdo jsou alergičtí na dokonalé dětské hrdiny (zatímco dospělí jsou tak trochu meh), se to asi zase tak moc líbit nebude. Ale když to vezmete jako pohádku s nadsázkou, tak je to vlastně celkem fajn.

3 21.03.2024

Třetí knížka, kterou jsem od autorky četla a dost mi připomínala Vlaštovku v bublině.

Jen s tím rozdílem, že v Lososovi se prakticky nic neděje. Nikdo se nikam neposune, nic není rozhřešeno (i když jsou nějaké náznaky, kam by se co mohlo ubírat).
Vlastně se tam v podstatě jenom chlastá a kouří.

Nelogičností je tam taky hromada (fakt někdo normálně dá bejvalákovi duplicitní klíče od své pozůstalosti? Je jedna pohlednice z mládí zárukou toho, že tam ten člověk pak někdy v budoucnu skončí?).

Ale čte se to pěkně, takže kdo chcete něco malinko depresivního, leč nenáročného, klidně po ní sáhněte.

Palec nahoru za rozdíl mezi Nebem a Peklem, a za to, že autorka je v některých ohledech velmi kreativní.

3 21.10.2023

Od dočtení si kladu otázku, proč něco takového bylo vůbec napsáno. Pro koho? S jakým záměrem?

Děj, postavy, prostředí... všechno bylo psáno velmi jednoduchou, zběžnou formou. Nebylo ke komu si vytvořit vztah a u některých lidí si člověk kladl otázku, proč tam vlastně vůbec byli, a co je motivem jejich jednání.

Pokud vás ale zajímá válečná (židovská) tematika, cestování v čase, úvahy nad tím, nakolik můžeme měnit běh světa, aniž by nás to doběhlo jinde a jindy, tragédie, případně téma lidské krutosti a nespravedlnosti, pak ji směle přečtěte.

Pokud ji ale nikdy neotvřete, o nic jste nepřišli.

Dvě hvězdy za nápad, který zůstal zcela nevyužit.

3 09.10.2023