Hwaelos komentáře u knih

Podle názvu se to může jevit jako praktická příručka, který učí pracovníky být asertivní ve vyjednávání, ale jde spíše o sžíravý satirický pohled na práci v korporátech. Něco, co by napsal Kafka, kdyby měl smysl pro humor. :) Pérec zvolil literární postup, který se snaží vyčerpat všechny možnosti, které můžou při plnění relativně banálního úkolu nastat. Oceňuju, že knížka má na předsádce i přehledný vývojový diagram, který tomu dodává další level ironického nadhledu. Vřele doporučuju!

1 14.08.2021

Vynikající záležitost, v níž se povedlo skloubit dohromady niterné vyprávění o ztrátě s aktuální společenskou problematikou. Drnasovi se podařilo velice věrohodně vykreslit alternativní svět konspirací, akcelerovaný sociálními sítěmi, v němž žije stále víc lidí. Pro lidi, kteří sdílejí představu o tzv. "velké lži" (pojem pocházející původně z Mein Kamfu, nedávno trefně aktualizovaný Timothy Snyderem), se stává cokoli potvrzením jejich názoru: může jít o drobnou nesrovnalost v nějaké kauze, ale i o pokus o racionální nabourání jejich paradigmatu fakty. Právě v tomhle světě se ocitá přítel zemřelé, když se pokouší pochopit něco, co se rozumově pojmout nedá. Neméně fascinující je, že ačkoli je titulem knihy jméno postavy, samotná Sabrina je ve vyprávění pouze lakunou, tj. mezerou v příběhu, která zůstane nezaplněná. V knize se prakticky neobjeví a ačkoli se děj točí kolem její smrti, čtenář se o ní dozvídá překvapivě málo a v zásadě o její příběh nejde. Ocenit se musí i špičková vizuální stránka. Drnasův minimalistický styl je fascinující zejm. v tom, jak pracuje s pravidelnou mřížkou a prázdným prostorem, který se stává echem prázdnoty uvnitř postav.

1 12.08.2021

Tynionova řada si v rámci Znovuzrození drží stále solidní zábavnost. Určitou náplastí na obří množství side-kicků je celková koncepce, kdy je vždy jeden z dílů zaměřený na právě jednu z vedlejších postav batmanovského univerza. Pravdou je, že s klasickým temným rytířem už to nemá moc co dělat (a upřímně řečeno, zajímalo by mě, jestli si někdo v DC láme hlavu s propojeností řad v rámci fikčního světa - protože Kingova verze Batmana rozhodně nevypadá, že by s těmito side-kicky nějak kalkulovala). Gotham je víc kosmopolitní metropole mrakodrapů než ponurá novogotická čtvrť a samotný charakter hrdiny je úplně z jiného těsta, než na co jsou dlouhodobí batmanovští fandové zvyklí, ale potud, pokud je autor schopný vybudovat relativně zajímavý a dobře napsaný příběh, mě osobně to zase tolik netrápí.

1 23.03.2021

Solidní 3,5 hvězdy. Hine přináší zajímavý take na galérku Spideyho parťáků i protivníků (zdaleka největší pobavení jsem cítil u detektiva DeWolfa). Příběhy jsou mnohem drsnější a zemitější, než jsem vůbec u Marvelu očekával. Se zabíjením se tady rozhodně moc cavyků nedělá. Atmosféra je i díky Sapolského kresbě velmi slušná a vypravěč používá i některé standardní prvky z noirových filmů, jako jsou žánrově laděné vnitřní monology. I přes to všechno mám ale pocit, že ani jeden z příběhů není natolik silný, že by mi utkvěl v hlavě víc než na týden.

1 23.03.2021

Opravdu neobyčejná prvotina, která snad trpí jen jednou slabinou: skládá se z částí, které spolu jen minimálně komunikují. Ale všechny jsou samy o sobě výborné. Svorníkem jsou jim jihovýchodní země - Balkán, Kavkaz a v první půli vlastně i Polsko. Bílá místa a Danziger Zeitung spíše jen naznačí směr a styl, ale v jednotlivých básních se skrývá neobyčejná síla. Po hruškovsku umí zastavit probíhající moment, všimnout si detailu a ornamentu a nakonec báseň uzemnit silnou pointou ("Jen polský řidič, který tě veze k hranicím / se ještě rétoricky ptá: ach, proč je v našem sexu / takový přebytek duchovnosti?").

Metaforika a milostné ladění oddílu Bohové těch míst zase upomenou na neuchopitelná univerza raných Wernischových sbírek. Čtenář tu cítí, že mu zůstává leccos zatajeno, a jde tak o nejprivátnější část sbírky. A absolutním vrcholem je pak finální oddíl Osip míří na jih, který čtenáře nasaje, už v půli ho přiměje podvolit se proudu řeči a obrazů propojujících pražská nábřeží s dalekou Arménií, vzdát se snahy dešifrovat a na konci ho vyplivne s chutí přečíst si básně znovu. Iljašenko tady postupuje podobným způsobem jako ve svých stochastických sbírkách 70. let Emil Juliš. Rozdíl tkví ovšem v tom, že básnířka nepostupuje mechanicky, ale podobně jako Juliš stříhá jednotlivé obrazy, které znovu na švech spojuje, aby jim přikládala nové významy.

1 20.01.2021

Průměrná, hezky nakreslená pohádka, která kdyby nevznikla, nic by se nestalo.

1 09.12.2020

Je super, že Slott aktualizoval Iron Mana pro dnešní dobu tím, že vyšel z toho, čím se od ostatních supráků odlišuje. Velký Íčko ve svém světě řeší to, co budeme brzy řešit v našem: práva UI a zneužitelnost inteligentních systémů. Je to zajímavý a místy i vtipný. Co tomu chybí, je prostor. Jen v prvních pěti sešitech máme až tři potenciální záporáky, všechno se řeší obříma zkratkama a na dvou stranách se toho odehraje tolik, co by vystačilo aspoň na sešit. Čímž samozřejmě trpí jakejkoli vývoj postavy. Ale popkorn je to zatím zábavnej, uvidíme, co bude dál...

1 09.12.2020

Pokud máte dvanáctiletou dceru, klidně jí to pořiďte. Myslím, že ji to bude bavit - a odpustí tomu i hroznou kresbu. Mně bohužel dvanáct není.

1 13.11.2020

Tohle se těžko hodnotí. Jak vyčítat sbírce, že je v ní příliš mnoho slovního balastu, pokud je samotná její existence postavená na tematizaci slovního balastu, reklamních frází, politických floskulí...? Jisté je jedno: Rops nevěří, že "ano, bude líp". Jeho básnický subjekt má nihilistickou povahu. Ví, že materiálně už líp je, ale že sociálně a hodnotově je to průser, kterej se bude v době, kdy mají všichni s klávesnicí svoji pravdu, jenom zvětšovat.

Tohle není poezie, tohle je verbální útok na pozdní kapitalismus. Ale dost možná je právě tohle poezie pro současnost. Žádné krásno, žádné estetično. Jen zvratky jazyka internetových diskuzí a marketingových hesel. A za nimi prázdnota jako černota na přebalu, z něhož se příznačně šklebí smrtka s klaunským nosem. Protože ani smrt už nemá žádnou vážnost a žádnou hloubku: "sledujte jak se tváří lidi / když sedí před televizí / když tůrují motory čekají / na zelenou když řídí když konečně! / o něčem rozhodují // volant a důstojný škleb / zaživa pohřbených // vynásobte zrcadla kamerovými systémy / a sledujte lidi."

Ropsova sbírka má občas až příliš volná stavidla svého flow, ale ve svých silných momentech dovede vystihnout podstatu současnosti líp než jakýkoli vyumělkovaný verš.

1 16.10.2020

Tohle je opravdu povedený kousek. Ze Slottova runu jsou zde jen první dva díly, které navnadí na další čtení (jestli se ho v češtině dočkáme, těžko říct, ale při Slottově současné popularitě to nemusí být úplně vyloučeno). Ale další sešity z Yostova týmového spin-offu se drží na překvapivě kvalitní úrovni (to u odvozených řad nebývá zvykem). Faktem sice je, že děj je poměrně epizodický - od následků klonové ságy se tu skáče k drobnějším příběhům - ale kupodivu to nevadí, protože zajímavý a nečernobílý charakter O. Octopuse to utáhne. Tady bych opravdu chtěl pokračování...

1 06.08.2020

Nejzvláštnější na tomhle svazku je, že ten starý (příšerně kolorovaný) béčkový příběh ze začátku 90. se vlastně vyrovná tomu novému. Samozřejmě - ani jedno není nic, o čem byste psali domů, ale obojí vcelku příjemně odsýpá a dovedu si představit, že na delší ploše by oba runy mohly být vlastně docela fajn.

1 27.06.2020

Je to lepší než první a druhej díl, ale pořád to není žádná sláva. Série Transmetropolitan láká na dvě věci: satiru a humor. A ani v jednom moc neexceluje. Humor je postavenej na rádoby drsnejch macho, absurdních a sprostejch hláškách. V podstatě je ze stejnýho vrhu jako Ennisův Hitman. Jenže Ellis není Ennis - a hlášky, ani absurdně překombinované nadávky, mu nejdou zdaleka tak dobře.

A pak tu máme tu satirickou rovinu. TM je totiž bytostně politickej komiks. Setting je záměrně posunutej do blíže nespecifikované zdegenerované budoucnosti, ale je to jen kvůli tomu, aby mohl autor komentovat svoji současnost. Jenže satira je náročnej žánr a vyžaduje určitou rafinovanost, aby ty paralely fungovaly (tj. nutily čtenáře přemýšlet a bavily ho tím, že je dokáže odhalit). Jenže v tomhle směru jede Ellis na první dobrou. Společenskej komentář to je, ale žádnou hloubku nemá. Jeden příklad za všechny: Když Spider Jerusalem ukazuje reportérovi ghetto těch nejchudších, kteří politky nezajímají, protože nejsou voličská skupina, jde o pojmenování reálnýho stavu, ale pojmenování přímočarý, bez jakékoli přidané hodnoty.

TM ve výsledku působí jako typickej produkt devadesátek: přepjatej, přestřelenej, křečovitej, rádoby cool a povrchní. Určité zábavné momenty to má, ale jinak je to midcult. A přitom Warren Ellis není špatnej vypravěč, což dokazuje ve Fell, Moon Knightovi nebo Thunderbolts. Všechny jmenované příklady mají ostatně společné to, že naopak hrají na mnohem realističtější strunu, než bývá v žánru obvyklé (ať jde o noir nebo superhrdiny). V tom je možná jeho silná stránka.

1 31.05.2020

NHMkový průměr. Namor je poplatný "divným" devadesátkám, jen namísto spousty kvérů a drsných hlášek stojí v popředí ekologické téma. To mi samo o sobě nevadí, ale o moc víc toho v knížce nenajdete. Příběh se dobře čte, ale je snadno zapomenutelný. Kdyby tohle u nás nevyšlo, o nic zásadního bychom nepřišli.

1 20.08.2019

Jeden z těch slabších Aarghů. Většina obsažených komiksů nepřesahuje scenáristicky úroveň poměrně jednoduché vyprávěnky. Nejvíc z toho asi vyčnívá Křižovatka od Platy a Lastomírského a Strom Štěpánky Jislové. Alespoň kresba dokazuje, že je československá paleta mimořádně pestrá - pozoruhodný styl prokázal Petr Včelka, Martin Lacko a Anna Paděrová. Články dobré jako vždy - snad s výjimkou poměrně nezajímavého vhledu do slovenské scény od Veroniky Inglotové. Ale možná nebylo v roce 2013 opravdu co víc vyprávět.

1 24.07.2019

V UKK vyšla spousta šedesátkovýho retra. Leeho Dr. Strange mezi nima ale celkem vyniká. Je to sice ukecaný a dialogy jsou napsaný strašně formálně, ale jednotlivá dobrodružství jsou docela zábavná a kdyby mi bylo deset, myslím, že bych byl velkej fanda. Navíc k tomu dobře pasuje Ditkův psychedelickej styl.

1 17.06.2019

Zatímco původní Liga vyjímečných byla chytrou aluzí na viktoriánskou fantastiku a poctou klasické brakové literatuře, Nemo už je plnokrevný brak. A nezachrání to ani odkazy k expresionismu. Moore očividně ztrácí s léty svoje kouzlo.

1 04.05.2019

WCA není kdovíjaká přelomová pecka, ale už dříve přeložené části z téhle série (NHM Scarlet Witch) ukázaly, že šlo o řadu, která byla na dobový mainstream nadprůměrná. Samostatný svazek věnovaný wackům to jen potvrzuje. Zatímco v případě Scarlet Witch se jednalo o příběh, který je dodnes zásadním milníkem univerza (protože následné události se staly rozbuškou pro Klan M a potažmo i pro Civil War), tady najdeme dva obyčejné příběhy, které dávají čtenáři nahlédnout, jak vypadají/vypadaly řadová dobrodružství týmových titulů Marvelu. Pro někoho to může být málo, ale mě to přijde zajímavé. Krom toho Thomas i Stern odvádějí natolik dobrou práci, že je to jedno z nejčtivějších reter, které u nás v rámci NHM/UKK vyšly.

1 27.04.2019

Alex Ross je nafouknutá bublina. Samotný fakt, že na hrdinovi vidíte každý detail kůže, znamená jen to, že si s tím dal hodně práce (což si vzhledem ke své pověsti může dovolit). Ve výsledku to ale vždycky nakonec vede k tomu, že Superman vypadá tak na padesát+ a zbytek jeho crew na pětačtyřicet po deseti letech nezřízeného chlastání. To je daň za ztvárňování podočních váčků a detailů vrásek.
Jakkoli paradoxní to u obřího obrazového alba je, v tomto případě to táhne příběh. Sice nekomplikovanej a lineární, ale se zajímavou premisou a dobře zvoleným point of view v podobě Manhuntera.

1 18.12.2018

RŠ a jejich úžasná nová dobrodružství je zajímavým titulem. Název působí, jakoby byly čtenáři servírovány nové komiksové povídky v duchu původní předlohy, skutečnost je spíš taková, že většina autorů se ani nepokouší na ducha RŠ navázat, protože by to v dnešní době působilo spíš směšně. Jde tedy o více či méně parodické či jinak posunuté motivy, které si tvůrci vypůjčují. Což je asi dobře, jen je třeba si to uvědomovat. Kvalita příspěvků je po literární i kresebné stránce hodně nevyrovnaná a jen několik z nich skutečně vyčnívá nad průměr. Co rozhodně stojí za čtení je samozřejmě Pavel Čech (Mirek se zapovídává s Vlastou), povídka Vojtěcha Maška o imaginárních kamarádech J. Foglara, svérázné zapracování Hagenovské legendy od dvojice Šinkovský/Ticho762 a Poslední léto RŠ od Tučapského. Tedy vlastně samí zavedení autoři. Příjemně mě překvapila povídka Dnes je venku podivné nebe od Marka Pokorného, kterou jsem si musel "přečíst" několikrát, abych ji vůbec pochopil. Za absolutní vrchol ale považuju dva kousky, jejichž pokračování bych si vlastně hrozně rád přečetl. Zaprvé hororová variace na Kingovo "To", kde nahrazuje Pennywise Široko od dvojice Blažek/Šimečková. A hlavně napínavej špionážní příběh z druhé světové "RŠ v ohrožení" od Josefa Danglára.

1 24.11.2018

Jessica Jones rozhodně není tragédie a patří k tomu lepšímu, co se do NHM dostalo. Má to nicméně několik "ale". Oproti jejímu příběhu s Max řadě je tohle fakt čaj a z podstaty JJ je vykoštěno to, co na ní bylo zajímavé a jiné. Kromě toho není The Pulse vlastně příběhem Jessicy (minimálně v začátku řady, který je tady přetištěný, má vlastně jen minimální roli). A k tomuhle všemu ještě kresba Marka Bagleyho... Jeho divnej karikaturní styl se mi nelíbil už v Ultimate Spider-Manovi a sem nesedne už vůbec. Oproti Gaydosovi (JJ Max) je to hodně ledová sprcha.
Jinak je příběh s Osbornem vlastně fajn, ale člověk se nemůže zbavit dojmu, jak se všechno děje tak nějak samo, bez větší iniciativy všech protagonistů. Kdo je vrah se zjistí velmi rychle a další peripetie vlastně nejsou veškeré žádné.

1 17.11.2018