houston komentáře u knih

(SPOILER) Věděl jsem, že kniha vyšla už v roce 2001, proto mě hrozně zmátlo, když se v jedné z finálních kapitol objevila zmínka o YouTube, které bylo spuštěno až v roce 2005. Vyšlo najevo, že existují dvě verze knihy - originál z roku 2001 a autorem dodatečně rozšířená verze vydaná o řadu let formou e-booku. To jednoho zmate.

Nicméně k dílu samotnému: Jak Bramboru nejlépe popsat? Asi by jí sedělo označení fantaskní parahistorická pseudobiografie, která se svými posledními kapitolami lehce dotkne i žánru dystopie. Kdo alespoň část života prožil před rokem 1989, ten bude během čtení narážet na důvěrně známé socialistické fenomény (tuzex, branná výchova, nedostupnost dětské autodráha, máničky, Brežněv, Husák, SNB, Spartakiáda, paneláky, sklad CO, šmelení, lampionové průvody, klejky...). Nebýt nezvyklosti hlavního hrdiny Piolina a těch několika posledních futuristických kapitol, žánrově je to někde úplně jinde a snese to srovnání s dílem Petra Šabacha.

Jediný problém jsem měl se změnou atmosféry knihy poté, co děj dosáhl roku 1989. Dál už šlo všechno možná až moc rychle, příběh se stal zkratkovitým, jako kdyby Piolinův dospělý život autora nebavil tolik jeho dětství a potřeboval se co nejrychleji dostrkat ke konci příběhu. O tom, jak se vlastně stal prezidentem, nepadne ani slovo, čtenáři je to předhozeno jako psovi cár masa. Navzdory tomu dávám plný počet hvězdiček. Kniha je dalece převyšuje průměr toho, co zde v současnosti na poli beletrie vzniká.

1 27.06.2022

Budu hodnotit obě knížky jako celek. Podle mě je tohle dílo silně podhodnocené. Pan Sekerka psát očividně umí a jeho texty se výrazně vymykají průměru tuzemské žánrové literatury. Z postav mi velmi sedl indiferentní anti-hero Erik, je to moje krevní skupina, jinak práce s postavami je super, charaktery jsou konzistentní, procházejí vývojem. Atmosféra mi přijde vynikající, akce je tak akorát, aby nezačala otravovat. Jediný problém je závěr. Příběh je ukončen tak nějak slepě, vadí mi ta nepříjemná nedořečenost. Možná je to záměr. Nechal si autor dvířka pootevřená pro nějaké pokračování? uvidíme.

1 24.06.2022

(SPOILER) Příběh se dá pospat velmi stručně jako Mladý homosexuálně orientovaný kluk versus drsná realita totalitního režimu. Místa vyloženě komediální střídají okamžiky hrůzy, kterou obvykle generuje psychopatický otce hlavního hrdiny, samozvaný rodinný politruk libující si psychickém týrání všech rodinných příslušníků a vypouštění větrů. Některá místa jsou skoro až za hranou toho, co jsem dokázal unést. Například incest, byť nekoitální, s vlastní babičkou. Napsáno je to každopádně bravurně - intenzivní zážitek.

3 21.06.2022

Musím se přiznat, že jsem se trochu bál toho queer motivu, ale on je v tom naprosto okrajový. Knížka je napsána (a přeložena) hrozně "hezky". Je to nenásilné, hravé, v něčem trochu připomíná Pratchetta v jeho nejlepších letech, na rozdíl od něj to ale netlačí žádné vtipy na sílu, plyne to mnohem přirozeněji. Opravdu mile jsem překvapen a trochu mě mrzí, že jsem Dům v blankytně modrém moři zhltl možná až moc rychle.

10 17.06.2022

Nebudu to zbytečně protahovat a rovnou prohlásím, že se jedná o hroznou, těžko stravitelnou nudu plnou filozofování, fyzikálních polemik a kostrbatých čínských jmen, v nichž jsem se velmi úspěšně ztrácel. Zhruba v polovině četby se mě zmocnil údiv, čím to vlastně ztrácím čas, údiv postupně přerůstal ve zděšení a závěrem vyústil v naprostou frustraci. Kniha je neuvěřitelně... jak to říct... rigidní, nezáživná, postavy v ní působí jen jako loutky, nejsou autorem prožité, čtenář se s žádnou z nich nedokáže sžít - nenajde si zde svého hrdinu. Jak to celé shrnout? Literární suchařina pro geeky posedlé fyzikou. Nechápu zdejší vysoké hodnocení.

10 08.06.2022

Prolétl jsem jen proto, abych se přesvědčil, že se jedná o pouhou manipulativní hrůzu, v podstatě rozsáhlý lživý předvolební pamflet převlečený do kabátu literatury. O literaturu se však nejedná. A samozřejmě to ani nepsal pan Babiš. Odpad.

Na nového Kariku jsem se velice těšil, nyní jsem bohužel dosti konsternován. Kniha začala, ostatně jako vždy, skvěle. Rychle jsem ji začal vnímat jako jakousi literární hororovou obdobu road-movie s perfektní podzimní atmosférou. Bohužel v poslední třetině začíná pan Karika sáhodlouze a úplně zbytečně filosofovat a podstatě bytosti, kolem níž se příběh točí. Děje se to na úkor napětí, příběh stagnuje a přestává být strhujícím. Ke konci jsem už jsem přeskakoval stránky, zajímalo mě už jen to, jak vše skončí.

8 17.07.2021

Fuksovo alegorické pseudofantasy z dob začínají normalizace působí depresivně, surreálně, bezvýchodně a krutě. V podstatě jde o autorův experiment, o určitou analýzu tehdejšího úpadku hodnot rodinného života. Literárně je text na velmi vysoké úrovni. Určitě doporučuji, nicméně fanoušci klasické současné komerční fantastiky mohou být knihou spíše zklamáni.

11 19.01.2021

Knížku v žádném případě nechci shazovat, ale ať se snažím sebevíc, tohle mi přišlo jako něco, co sedí pouhý jeden level nad levelem "fan-fikce". Očividně se to svezlo na vlně vyvolané Stephenií Meyerovou. Ať si kdo chce co chce říká, česká fantastika je dlouhodobě v krizi.

1 19.01.2021

Kde jsou ty časy, kdy se Arnošt Vašíček věnoval záhadologické dokumentaristice. Mám tohoto badatele rád, ale romány, které poslední roky produkuje, jsou takovými ukázkami toho, jak by mysteriózní (či fantastická) díla neměla vypadat. Samotné nosné myšlenky jsou zajímavé, naprosto je ale shazuje fakt, že stylistika díla působí školácky, dialogy jsou naprosto nepřesvědčivé, celé kniha má ráz jakési středoškolské fanfikce. Brakový dojem pak jenom podtrhuje naprosto nešťastně vyřešená obálka.

31.08.2020

Karikův Strach je přiznanou poctou dílu Stephana Kinga, zejména pak románu To. Jedná se ale o počin podstatně syrovější, nejsou v ní absolutně oddechové pasáže, během kterých by čtenář, tak jako tomu bylo v To, mohl s nostalgií vzpomínat na své dětství, prožívat s hlavními hrdiny i trochu té bezstarostnosti. Strach oproti tomu vyvolává trvalé ohrožení, existenciální pocity, je zde naprostá absence naděje a kam to všechno směřuje, je nanejvýš jasné. Trhlinu podle mě ale tato věc nepřekonává.

9 29.08.2020

Kniha je napsána hravě a s lehkostí, četla se mi velmi lehce, bohužel mi ale přijde, že je až příliš inspirována mnohem syrovější Vaňkovou Nezahradou - lobotomie, kamarád pavouk, motiv hledání reality a spousta dalších prvků se objevilo i tam. Dílo mi proto vůbec nepřijde originální.

29.08.2020

Nejde o literaturu, ale o jeden z mnoha podvodných prostředků, jak tahat peníze z naivních důvěřivců. Kniha je jen opakování zcela banalních myšlenek a obecně platných nesmyslů, představuje součást manipulační strategie pana Říhy, falešného selfsmademana, který je dobrý v jediné věci - ve vytváření PR sobě samému.

Můj první Karika. Jsem poměrně nadšen! Na knize je nejlepší asi to, že veškeré prameny, s nimiž hlavní hrdina Igor pracuje, jsou reálně dohledatelné napříč internetem. Walter Fisher, Howadoor a spousta dalších postav jsou postavy zcela autentické, které Karika zapracoval do svého příběhu takovým způsobem, že čtenáře vůbec nenapadne považovat je za něco víc, než za jeho autorskou licenci. A ono ne! Jde vlastně o zvláštní literárně-dokumentární příběhovou asambláž a mě nenapadá, jestli někdy někdo napsal něco podobného. Určitě si přečtu i další Karikovy knihy.

10 21.05.2019

Ach jo. Franta Kotleta svou dcerku pasoval na spisovatelku a udělal z ní takového malého českého Paoliniho v růžové teplákové soupravičce, aniž by řešil kvalitu samotného jejího dílka. Trochu mě to mrzí. Knížka není dobrá, nicméně chápu. Jíst se musí a kout želízko je třeba, dokud je žhavé.

20.04.2019

Je to jako kdyby Stančík Mlýn na Mumie přetransponoval do současnosti. Kniha je skvělá, typicky Stančíkovská, bohužel jsem měl místy pocit, že autor dost tlačí na pilu ve snaze vyrovnat se Mlýnu. To je podle mě škoda a úplně zbytečné, protože to celku tak nějak ubírá na přirozenosti. Jinak jsem taky asi přišel na to, co mi u Stančíka tak trochu vadí. Neprožívající hlavní postavy. Jak Durman tak Lavabo působí, jednají a hovoří jako pouhá Simulákra, duté lidské schránky nebo loutky, autor jako kdyby si od nich držel distanc a nešpinil se jejich vnitřními duševními pochody. Toto ovšem není kritika, někomu tenhle přístup prostě vyhovuje. Dávám pět hvězdiček, ale je to s odřenýma ušima.

2 20.04.2019

Osobně z tohoto pokračování antologie Ve stínu Říše příliš nadšený nejsem. Jde o podstatně slabší knihu, která patrně vznikla jen proto, že nakladatelství chtělo těžit z úspěchu prvního dílu. Povídky sice nejsou špatné, ale něco tomu všemu prostě chybí, většina z nich je taková mdlá, a člověk se těžko brání pocitu "toto jsem už někdy četl." Nicméně i zde se najde několik kvalitních věcí.Za vypíchnutí stojí zejména povídky Romana Bureše a Petra Stančíka, pan řezník Kotleta mě tentokrát příliš nezaujal. Jako nejslabší vnímám povídka Petra Schinka, která mi přijde jen jako braková vykrádačka klasické herní série Fallout.

15.01.2019

Snůška vyloženě nebezpečných šarlatánských nesmyslů!

Jak už zde bylo zmíněno, tak kniha zaráží velmi mizernou prací editora a korektora. Autor má zřejmě problémy i s takovými základními věcmi jako je shoda podnětu s přísudkem, což publikaci činí takřka nečitelnou, ač z hlediska obsahového rozhodně není z k zahození.

16.05.2018

Je mi líto, ale navzdory snaze nakladatelství Paseka vytvořit kolem této knížky auru výjimečnosti nedokážu Johanu vnímat jinak než jako pozérskou nudu. Nulová dynamika, nic se zde neděje, je to fádní, prošedivělé a bez šťávy. Úplně jako stárnoucí zoufalá čtyřicátnice, kterou životní frustrace a posedlost po uznání dohnala k nápadu napsat "knihu pro ženy." Slabota.

2 15.05.2018