honajz
komentáře u knih
Sklepní okénko
Josef Mlejnek
Básnická sbírka je spíše prózou v poezii, přičemž kniha navazuje (a doplňuje) na předchozí Nelegendy o malých inkvizitorech. Zatímco v prozaických Nelegndách autor vzpomínal na své dětství, dospívání, mladá léta, životní zkušenosti dospělého chlapa tak, aby přiblížil určité období na nějakém příběhu, tak zde na daleko, daleko menší ploše "rozvíjí" pocitovou rovinu oněch vzpomínek a jednotlivých okamžiků, a někdy v té poetické zkratce jsou silnější, než v Nelegendách.
Čas Antikrista
John Henry Newman
Docela zajímavý soubor přednášek, v nichž se rozebírá Zjevení Janovo (a nejen to), kde najdeme i různé zajímavosti (třeba že podle Bible bude antikrist z Říma nebo že napřed musí nastat odpad církve od pravého učení), ale jednotlivé kapitoly, i přes jejich krátkost (a malý počet stran celé knihy), se mi zdály chvílemi takové okecávací (kolikrát jen se autor zaobírá prvními otci a jejich učením, a už se opakuje). Na druhou stranu pro věřící je kniha ponaučením, aby ve své víře neklesali, protože zlý skutečně obchází svět a hledá, koho by odvrátil od správné cesty.
Falzifikace a falzifikátoři českých dějin
Josef Staněk
Některé myšlenky knihy jsou velmi zajímavé a podnětné, dobré je, že vychází i ze známých historických fakt. Která se snaží po svém domýšlet. V čemž právě tkví problém knihy, protože při snaze o jiný pohled na dějiny se již nemůžete opřít o fakta a jde o nepodloženou teorii. Záleží pak na čtenářích, jak ji přijmou. Zpočátku mne zajímavé a nové pohledy na otázky českých dějin bavily, ale časem se přece jen začne autor až moc opakovat, přibývá esoterických výkladů, kosmických sil, trochu násilně pospojovaných náhod a událostí, a také kurzívou nebo tučně psaných vět, někdy i velkým písmenem, a přece jen to začíná připomínat leták světelných lidí nebo jak si říkají. Neříkám, že by kniha nebyla podnětná, ale potěšilo by mne, kdyby se autor trochu krotil v emocích a nesnažil se každé své zjištění, jež pokládá za převratné, čtenáři vnutit div ne násilím.
Půlnoční historky
Svetoslav Konstantinov Minkov
V anotacích je kniha s těmito povídkami přirovnávána k Meyrinkovi, ale ta anotace není zcela pravdivá. Meyrink není ten, kdo napsal Diaboliádu, ale spíše autor smutně nostalgického pohledu na zaniklé židovské ghetto, na tajemná místa staré Prahy, včetně tajemných postaviček a jiných dimenzí... Blíže má jeho tvorba třeba k Perutzovi nebo našemu Urbanovi. Tyto bulharské povídky jsou ale spíše takové nahozené hrátky s čerty, občas dokonce přes temný základ podané s jistým ironickým odstupem. Zklamaly mne třeba pointy některých povídek, které vlastně ani pointami nejsou, a často i celkové zpracování. Nevím, jakou vinu na tom má překlad, protože v textu se objevuje - kromě naprosto mizerně čitelného fontu písma - i množství hrubých pravopisných chyb - třeba slovo "motlitba", fuj, kdo tohle pustil? Celkový dojem mám tedy rozpačitý. Nedostal jsem, co bych podle anotací dostat měl, což by ani tak nevadilo, kdyby náhradou člověk dostal něco propracovanějšího.
Černobílé rty
Petr Maděra
Nějak moc mne kniha neuchvátila. Chvílemi jsem měl pocit, že některé vznešeně poetické popisy jsou zde jen samy pro sebe, a aby mátly tělem. Celkově hodně dlouho trvá, než se prohrabeme k nějakému náznaku příběhu, vlastně skoro čtvrtinu knihy, a do té doby mi postavy nijak nepřišly zajímavé ani dobře propracované. Vlastně to celé vypadá jako taková trochu přibarvená historka z interántu, ozvláštěná ornamenty z říše záhad. Omlouvám se, ale zkrátka mne to celé nezaujalo. Už od úvodu, kdy je čtenář hozen do zmatku, oč vlastně jde, přes zbytečně dlouhé seznamování s prostředím a postavami, až po celkový dojem nenaplněnosti a jisté povrchnosti.
O růžovém keři
Clemens Brentano
Nijak moc mi jednotlivé pohádky v hlavě neuvízly. Knihu jsem četl i proto, že má mít blízko k jistému magickému realismu, ale ten se zde nekoná.
Kniha vrchních písařů
S’-ma Čchien
Těžko hodnotit knihu, která je sbírkou historických mýtů, legend, příběhů, ale i fakt o čínské historii. Některé příběhy jsou divné, zvláštní, jiné komické, a další zaujmou a něco předají. Nutno číst po kouskách, jednou za čas trochu, nejde číst celé naráz.
Procházka
Robert Walser
Popis místa, atmosféry, lidí, situací apod. je dokonalý, a jen proto stojí za to si tuto krátkou knížečku přečíst. Ocenil bych ale menší počet stran, neb motivy se postupně obehrají, začínají se opakovat a některé situace už jsou přes čáru zadané úvodní poetiky všedního dne.
Bohuš Záhorský nejen o sobě
Ladislav Chmel
Hodně slabá knížka. Podkladů bylo evidentně málo, tak je tedy kniha natahována, seč to jde - v úvodu astrologickým rozborem podle data narození (!), přičemž se ani nedozvíme, KDE se pan Záhorský narodil, obecnými řečmi o divadle doby, kdy se Záhorský narodil, dokonce pasážemi z textů divadelních her, a když už konečně by mohly přijít zajímavější pasáže, má autor trochu potřebu se zviditelňovat. Takže moje rada - přečtěte si z knihy jen to, co je kurzívou. Docela to na sebe navazuje, jde o autentické výpovědi pana Záhorského, a i když celkově to nevydá na celou knihu nebo jsou to občas poněkud nesoustředné a povrchní vzpomínky, je to v knize pořád to jediné, co je autentické.
Zrcadlo ze Shalottu
Robert Hugh Benson
Neuvěřitelné příběhy, jež se dotýkají hranic náboženství a „jiných“ světů. V anglickém farním domě se schází každou sobotu pár kněží (a hostů), aby zde popsali své nejzajímavější zážitky ze setkání s tajemnem - popsán je exorcismus, zážitky klinické smrti, možné paralelní světy, možné působení minulosti na současnost, prokleté domy, duše bez požehnání, snahy ďábla apod. Přitom nenápadně jsou zde naznačeny drobné moudrosti a zamyšlení na téma víry, avšak nenásilným způsobem. Třeba v jedné povídce je naznačeno, že pokud bude nějaký poslední soud, abychom si zkusili představit, jak by náš celý život vypadal převedený do hudební skladby. Ale on i ten úvod o mravencích a pomerančové kůře má hodně do sebe. Nejvíc mne asi zaujala třídílná povídka o tom, jak ďábel sváděl boj s Bohem o duši jednoho kněze, který měl vidinu kláštera postaveného na skále.
Papouščí město
Ivan Diviš
Na knihu jsem se zaměřil kvůli snům, což je téma, které mne zajímá. Žel, i když zde autor sesbíral nejen svoje, ale i sny svých blízkých, nemohl se nějak zbavit potřeby je básnicky stylizovat. Čímž přišly sny o většinu své hodnoty a jsou zkrátka nepřehledné. Chybí jim snovost, abych tak řekl, a ta byla nahrazena neutuchající, zde však pohřbívající básnivostí. A tak nejlépe z knihy vycházejí neupravované sny blízkých osob, zvláště ten prorocký o návštěvě města, kde nakonec kočka shodí dva květináče, ten mne zcela dostal.
Štatl za Husáka
Jana Soukupová
Jako tohle mne fakt zklamalo. Povrchní povídání o věcech, jež by vyžadovaly hlubší vhled a hlavně propojení jednotlivých lidí a aktivit, kde třeba legendární černohorská pivnice je zmíněna jen na jednom řádku, a kde se třeba vůbec, ale vůbec nic nedočtete o Koťákovi, Janě Matysové, Milanu Černohousovi, Honzovi Millonigovi, páteru Veškrnovi apod. Je to příjemná kniha k vyvolání vzpomínek, ale kromě mnoha známých a veřejně dostupných věcí toho žel moc nenabídne.
Nelegendy o malých inkvizitorech
Josef Mlejnek
Chvílemi nekonzistentní vzpomínky na dobu dětství a dospívání, jež však zaujmou. Čím více autor čerpá ze svých zkušeností, tím zajímavější komentáře, ale i když mluví o dětství, dozvíme se zajímavé věci třeba o krutosti banderovců (kteří jsou dnes kdovíproč oslavováni) nebo o tom, že sice děda přišel o mlýn a v podstatě i finanční náhradu, ale důležitější pro něho bylo, že ho a jeho rodinu nezastřelili banderovci, nacisti, ani posléze komunisti.
Výklad učení rabiho Ješuy z Nazaretu
Claude Tresmontant
Popis života a učení Ježíše Krista z pravděpodobného židovského pohledu. Někdy zajímavé informace, častěji však takové poněkud chvástání se svými znalostmi (jež těžko ověřit, pokud nejste sami hebrejštiny znalí a nemáte znalosti z oboru), kdy mi občas (spíše častěji) přišlo, že se jen jinými slovy říká to samé.
33 moravských legend
Alena Ježková
Tohle mne pohladilo po duši. Autorka dokáže jednotlivé legendy podat na detailu, ten zcela plasticky a obrazově vykreslit, takže jakoby člověk byl u toho, zaujme, a k tomu má podporu v naprosto dokonalých ilustracích Zdeňky Krejčové. Vadil mi jen formát knihy - vzhledem k tomu, že byl použit silnější papír, přimlouval bych se za slabší papír a menší, poněkud k cestovnímu čtení vhodnější formát.
Sedmero hlavních hříchů
Fulton John Sheen
Jednoduše a přesně podané hříchy, kdy však žel nechal autor popuštěnou poněkud uzdu své fantazii, takže začne u a/, přejde k b/, z toho vydedukuje c/, a trochu z prstu si vycucá d/, aby zakončil e/. Ne že by to bylo špatné, všechny ty myšlenky jsou podnětné a zajímavé, ale prostě spolu nesouzní, nekorespondují a v celkovém důsledku působí ke každému danému tématu roztříštěně a neuspořádaně.
Přeskočit horu
Zdeněk Jančařík
Asi proto, že jsem měl jiná očekávání, mne kniha zklamala. Přišla mi povrchní, nešla do hloubky. Asi jako když chcete popsat své zážitky z dovolené, ale popisujete formální a vlastně známé věci, jako kde je v hotelu recepce, co se podává k obědu, jak byl vyhřátý bazén a kde jsou do něj schůdky... Rozumějte mi, pokud tam pojedu, je to pro mne jistě potřebná informace. Ale nezjistím, jak se tam dotyčnému líbilo, co ho zaujalo, jak vnitřně ho některé věci dostaly... I zde mám pocit, že formálně se dozvím sice mnoho, ale nic zevnitř, chybí mi nějaké duchovní prožitky, nějaké zkušenosti vnitřního obohacení. Zato se mi dostane pár vzpomínek, kdy a kde se s kým autor setkal, co prožíval v dětství... Ne že by to nebylo zajímavé, ale kdo je trochu dál ve víře, asi mu to moc nedá, jsou to určité pravdy, ke kterým skutečný věřící také brzy dospěje. A já od knihy, týkající se exercicií, asi čekal nějaká hlubší zamyšlení pro cestu duchovním životem víry.
Základy mužského šovinismu
Josef Hausmann
Asi je potřeba odhlédnout od pravopisných věcí a nějakých knižních měřítek, ale ani tak mi kniha nepřijde moc dobrá. Skáče v podstatě bez ladu a skladu z tématu na téma a hodně těch témat se týká sexu, kdy ženská chlapovi nedá a ve zbytečně moc kapitolách se rozebírají důvody. Víc mne zaujalo, jak mají ženy podobný slovník, podobné způsoby vydírání muže, podobné přehlížení jeho zásluh a podobně, ale i tady je to tak jen lehce nahozeno. Pusťte si raději film Teorie tygra, tam je všechno.
Žádný člověk není ostrov
Thomas Merton
Na můj vkus to bylo moc ukecané a nekonkrétní - takové akademické, kdy jednoduchá věc je okecávána (nenapadá mne jiný termín) několikrát dokola ze všech stran, ale přitom intelektuálně z odstupu, odtažitě pro běžného čtenáře a jeho obyčejné, každodenní starosti. Ono je sice hezké si zopakovat, že nejsme samojediní, ale v církvi jsme všichni jedny údy jednoho těla a že co se děje jednomu, děje se i druhému (tedy třeba nám), ale třeba zcela oddělit obyčejnou lidskou touhu být alespoň trochu v životě šťastný sám pro sebe to pak degraduje na něco nečistého. Přitom dokud není člověk spokojený sám v sobě, těžko může něco předávat dál - a např. rozvinutí této myšlenky mi zde chybí. Nebo sice člověk ví, že dostal od Boha nějaký dar a má jej rozvíjet, ale celé je to popsáno teoreticky, tak nějak v ideálním stavu, jak by něco mělo probíhat, ale praktické ukázky, možnosti a rady zde chybějí. Třeba následující věty mi přijdou sice moc hezky napsané, ale pro praktický život bezobsažné: „Musíme být sebou tím, že jsme Kristem. Být je pro člověka žít. Člověk žije jako člověk, jen když zná pravdu a miluje to, co zná, a jedná podle toho, co miluje. Takto se stává pravdou, kterou miluje. Tak se poznáním a láskou „stáváme" Kristem.“ - na to bych musel být skutečně mudrc, abych zde našel návod na objevení svého konkrétního úkolu, daného Bohem. Jako jinak ano, s mnoha myšlenkami lze souhlasit, ano, vím, co chce autor říci, ale na můj vkus to je podáno těžkopádným a zcela nekonkrétním stylem, kdy třeba člověk hledající sebe samotného ve víře může být z tohoto povídání leda zmaten. A pro pokročilého jde pak jen o jakési opakování již známé abecedy.
Osvěžení pro duši
Bruno Ferrero
Nevím, některé příběhy mi přišly těžce mimo mísu a absolutně jsem netušil, jaké ponaučení si z nich vzít, a to ani po přečtení toho "vysvětlení" kurzívou. Někdy mi to přišlo i dost podivné, co se rad do života týče.