Hobo komentáře u knih
Nejobjektivnější kniha o následcích 2. sv. války, jakou jsem četl. A přitom neobyčejně čtivá.
V roce vydání bych přidělil plný počet *, ale časový rozestup již odkrývá nedostatky a chyby. Např. Rusko, ale nejen. Právě to ovšem dobře ukazuje, kam a kudy se vývoj ubírá. Trošku mám dojem, že autor je takový malý český Kissinger.
Za přečtení ovšem kniha stále stojí.
Začal jsem číst pod dojmem Formanova filmu, viděného před pár lety, a dlouho jsem si myslel, že Forman asi točil podle jiného díla, než jsem se dostal ke Coalhousovi Walkerovi...
Kniha je svou šířkou tedy výrazně rozlehlejší než film, ale jednomu formátu to neuškodilo.
Podle řečeného i neřečeného stopován autor i okolnosti sepsání kroniky, její účinek v dané době, vedoucí ke státnímu převratu.
Kniha, která prochází mým životem jako nejlepší informátor o architektuře.
Zatímco 1. díl končil vítěznou stalingradskou operací, 2. díl začíná přípravou operace v Kurském oblouku a končí - samozřejmě - v Praze.
Tak to je hodně pomalé čtení! I četl jsem pomalu a pomalu si to užíval.
Neskutečné překvapení. Autor popisuje svou současnost a činí tak neobyčejně věrohodným způsobem, s dobrým slohem a burcujícím závěrem.
Sice obsahuje jen všeobecně známá záhadná místa, ale většině jiných publikací chybí tak dokonalá obrazová část.
Nejlepší mi příšla třetí povídka, nejslabší první, takže dobře vygradováno.
Svým významem hodnotím knihu ještě o něco výše než H. Kissingera Uspořádání světa, bohužel hvězdičky už přidat nelze.
Publikace odráží mé životní zkušenosti, doplňuje mé vědomosti o událostech, které se kolem mne děly v průběhu celého života. Je bezesporu velmi objektivní, nikomu nestranící; v této míře jediná, vůči níž nemám žádné, ale opravdu žádné výhrady. Myslím, že její čas teprve přijde.
Těch pět hvězd je spíše za odvahu podívat se na dějiny jiným způsobem. Nápad je nosný, byť mnohé se zdá být neuvěřitelné. V každém případě to nelze zavrhnout. Bůhví co ukáže budoucnost.
Nejlépe si odpočinu u dobré americké detektivky, zvláště po takových knihách jako Česká cesta z covidu...
Význam publikace je zcela zřejmý z hodnocení. Žádný střed.
Brilantní. Sociologické dílo mimořádného významu.
Sněhové vločky mě uchvátily.
Souhlasím, čtenářský zážitek, natož nezapomenutelný, se nedostavil. Četl jsem knihu hodně dlouho, vydržel jsem vždy nejvýš jednu kapitolu.
Jen jednoduchý čtenář chápe román jako odsouzení totality. Koneckonců autor sám zůstal přesvědčeným marxistou. Jde o živý a do hloubky jdoucí popis situace v SSSR ve 30. letech, tedy v době poměrně krátce po skončení občanské války a zahraniční intervence. Je to popis toho, jak získávala převahu tupá byrokracie, která - jak dnes víme, nakonec SSSR zničila.
Osud románu i Jiřího Weila ukazuje na základní chybu, kterou nositelé ideologií dělají: místo, aby se zamysleli, zavrhnou. Smutné. Poučíme se někdy?
Novinové texty z let 2010 až 2017, tedy z období sedmi let. A už jen z tohoto rozsahu je zřetelně vidět, jak se doba měnila. A jak se měnil autor z publicisty na politika. Osobně myslím, že publicistika mu sluší víc, ten intelektualismus (v co nejkladnějším slova smyslu) není dobrý základ pro politika. Jsou to dobré texty, byť pomalinku zastarávají. Pět let, které uplynuly od vydání, přineslo takový vývoj, že je to ještě zřetelnější. Nicméně nechytily autora na švestkách, autorova slova jen potvrzuje.