Hledam94 komentáře u knih
Titulní povídka nebo novela poslouchána jako audiokniha v ČRo. Nejsem velkým fanouškem sci-fi a byl jsem zvědavý hlavně na formu prehistorické civilizace. Ta mě velmi překvapila. Příběh mi připomínal trochu Julese Verna pro dospělé, ale jazyk a styl vyprávění je výborný. Nedávám plný počet, ale byl jsem spokojen a mile rozrušen.
Velká gratulace za úžasný sportovní nebo cestovatelský výkon. Text se mi nezdál úplně dokonalý a čtení občas trochu drhlo, ale vážím si autenticity. V knize je ale pár pasáží, které jsem si doopravdy zamiloval - například v úvodu první setkání s Alexem.
V narážce na komentář Pajaroh, přechody mi blízké nejsou, ale knihu jsem si užil.
Posloucháno jako audiokniha. Příběh je ze své podstaty smutný, ale oslovila mě značná empatie vůči hlavním postavám, kouzelné líčení přírody a především neotřelé téma.
Přináší mi to nový pohled na Josefa Čapka hlavně v tom, jak dovedl (nejspíš) vybočit z nějakých očekávání a psát o kontroverzních tématech (podobný námět by byl nejspíš kontroverzní i dnes).
(SPOILER) Přečteno v dětství, teď připomenuto jako rozhlasová hra.
Jula Verna si vážím, ale tato kniha patří mezi ty slabší a málo nápadité. I rozboru Ondřeje Neffa prokazuje, že objevy zde uvedené nejsou nijak převratné. Postavy takové podivné, zajímavý byl tak pouze Nik Dek a baron Gorc.
Jedna z mála zfilmovaných knih, kde se mi film Oldřicha Lipského líbil mnohem více.
Rozhlasové zpracování hodnotím také dobře, ale vytvořit podle špatné předlohy dobrou adaptaci je obtížné a povedlo se spíš Oldřichu Lipskému.
(SPOILER) Posloucháno jako rozhlasová hra. Překvapilo mě, co relativně moderních myšlenek se v knize objevuje (cestování rychlostmi blízkými rychlosti světla), krutost válek (bitva u Hradce Králové). Oceňuji celkem přízemní a logické vyústění celého příběhu. Doplnil jsem si dalšího klasika, ale top kniha to není.
Posloucháno v rozhlasovém zpracování. Vážný a krutý příběh, ale vyprávěný krásným básnickým jazykem.
Posloucháno výborné rozhlasové zpracování. Nutné pochválit i úžasný překlad Martina Hilského. A i samotná hra je úžasná. Možná má stylem blízko k dalším autorovým komediím (znám hlavně Zkrocení zlé ženy a Kupce benátského), ale to nic nemění.
Kniha má určitě několik zajímavých prvků.
Prvním je jazyková stránka, do textu je zapojeno hodně citátů z bible a latinských výrazů, obratů a živých slov (naštěstí s vysvětlivkami). V dané době to asi bylo mezi vzdělanci běžné, ale u člověka s komunistickým přesvědčením překvapivá.
Druhým bodem je orientace na duchovní stránku husiství, díky této knize jsem více pochopil některé dobové problémy např. smysl přijímání podobojí a s ním spojený spor o transsubstanciaci (zda se opravdu víno a hostie přemění na krev a tělo Krista, či zda je to jen symbolický obřad).
Bohužel i nekvalit je řada. Postavy nejsou příliš životné, chybí jim nějaký lidský cit, zajímavost atd. Zvláště romantická linka je uhozená.
Kniha navíc pohlíží na husitství poměrně schematicky (ve srovnání s Táborskou republikou Václava Kaplického, která vyšla popré o 20 let dříve). Příliš ukazuje husity jako první komunisty.
Korunu všemu přidává anachronysmus s fazolemi (ty pocházejí z Ameriky).
Celkově nic moc.
Posloucháno jako četba na pokračování v podání Luďka Munzara, kterého musím velmi ocenit. Příběh je poměrně komorní, což je vhodné pro rozhlasové zpracování.
Kniha samotná se mi zdála nadprůměrná, ale sága o Forsytech mě zaujala více.
Posloucháno jako moderní rozhlasová hra a musím ocenit i předlohu. Příběh je dosti krutý, ale takto se nejspíš udál.
Hodnotím pouze Marianu Pinedovou.
Jedná se o smutný příběh vyprávěný pěkným jazykem a veršovanými replikami. Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky, která mě ale příliš neoslovila.
Jedná se o smutný příběh vyprávěný pěkným jazykem a veršovanými replikami. Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky, která mě ale příliš neoslovila.
Důstojné rozloučení s edicí. Tato kniha se mi líbila více než některé předchozí díly, hlavně díky zvoleným osobnostem, které většinou měly i zajímavý osobní příběh, a to jsem na Toulkách vždy oceňoval.
Trochu mi mrzí, že se do glos nevešlo více např. o jednolivých uměleckých směrech nebo některých netradičních knihách (Nezvalova kniha Moderní básnické směry). Ale to jsou jen mé nápady, možná zcestné.
Je to moje druhá kniha od Václava Kaplického, ale po Táborské republice jde o zklamání.
Kniha má spoustu dobrého - nenásilnou archaizaci jazyka, který ale zůstává čtivý a srozumitelný; spoustu postav z různých vrstev společnosti a určitě i pochopitelnou motivaci většiny z nich.
Bohužel kniha nemá nějaký sevřený příběh a její dost velká část je jen jakousi statickou vztahovou šachovnicí. Nechci spoilovat, ale vyústění knihy mi přišlo takové nucené; jakoby bylo vyžadováno tehdejší (cca 1979) politickou situací.
Čtení to nebylo špatné, ale autor napsal i mnohem lepší knihy.
Zatím jsem četl pouze Synáčka.
Povídka je výborná, trochu podobná Petrolejovým lampám, ale Synáček se mi líbil mnohem více. Je daleko kratší, sevřenější a mně se i lépe četla.
Knihu bohužel kazí nakladatelská práce, chyběl mi hlavně obsah.
Posloucháno jako rozhlasová hra pro pamětníky na Vltavě - natočená 1952. Kvalita záznamu i výkony herců jsou výborné.
Bohužel hodnotím hlavně samotnou hru a ta je pro dnešního posluchače poměrně jednoduchá a dost předvídatelná.
(SPOILER) Román s jednoduchým a přímočarým dějem, který se orientuje na myšlenkový vývoj titulního hrdiny od dětství po smrt. I přes časté užití archaismů a nářečních výrazů je jazyk čtivý a velmi srozumitelný. Na příběhu jsem oceňoval spíše detaily z tehdejšího života venkovanů než nějaké hledání pravdy - která z povahy věci těžko může být nalezena. Je škoda, že takový schopný a přirozeně inteligentní člověk jako Šmatlán nevěnoval více své energie zlepšení svých životních podmínek - viz třeba, že pracoval celý život stejně bez nějakého zvýšení produktivity. Tady mě napadá, že podobný pohled často vidím i dnes.
Kdyby povídka vyšla v roce 1960, stala by se nejspíš zjevením. Vždyť jaký skandál způsobili Zbabělci, vydaní o dva roky dříve.
I tak je kniha velmi čtivá a velmi originální. Jednu hvězdičku jsem musel strhnout za závěr, který se mi nezdál úplně pravděpodobný.
Jak píše komančéro, Alexej Pludek je ze dvou důvodů podezřelý autor. Je to tak - ale napsal i výborná díla, jako je toto.
(SPOILER) Opět výborná kniha, i když oproti předchozím dílům trochu smutnější než předchozí, ale takový je život. Hodně se odehrával v lázních, a já ho také v lázních četl, tak se to hodilo.
Poslouchány úryvky jako audiokniha. Jde o dosti neobvyklý pohled na konec pražského jara. Zajímavé jsou i autorovy sympatie k československému reformnímu komunismu.