hko komentáře u knih
Jako upřímně, je to brak. Ale čtivý, to se nedá popřít.
Tato kniha je taková "zabydlená". Kdyby postava otevřela skříň, čtenář ví, co tam bude. A to je vzácné.
Největší výtky jsou k příběhu. Ten plyne tak trochu odnikud nikam, s absurdní hrdinkou a neschopnými zloduchy. Připomínalo mi to filmy bratří Cohenů nebo Quentina Tarantina.
První dvě třetiny byly výborné, pak ale autorce nějak došel dech a skončilo to trochu rozpačitě. Celkově ale fajn kniha, i když k plnému počtu hvězd chybí soudržnější příběh a lepší pointa.
Taková milá, laskavá kniha. Někdy až křečovitě pozitivní, trochu jako Doktor z hor.
Tahle kniha mi vůbec nesedla, už od prvních stránek. Vůbec jsem nepochopila pointu, proč autorka příběh vůbec vyprávěla.
Pohádky jsou fajn a dětem se líbily, nicméně vadilo mi, že v nich neplatily fyzikální zákony - planety se svévolně vydávály do jiné sluneční soustavy a zpět, černá díra uměla vyplivovat věci atd.
Je to taková pohádka, ale chytrá a já se bavila moc. I když poslední čtvrtina knihy byla slabší a milostné linky těžko uvěřitelné. Moc se mi líbila přiznaná inspirace jinými knihami i literární odkazy.
Didionová je k sobě nelítostná, i přes ztrátu, která ji postihla. Já tu její nezdolnost vlastně obdivuji, ale muselo pro ni být strašně těžké vydržet sama se sebou.
Na knihu jsem se díky kladným recenzím těšila, ale nakonec to bylo spíš zklamání. Přišlo mi, že autorka chtěla obsáhnout všechny aspekty života v KLDR, čímž ovšem trpěla soudržnost příběhu. Nesedl mi ani styl vyprávění, kdy autorka vysloveně ždímá ze čtenáře emoce, což u mě bylo kontraproduktivní. Kniha by podle mě měla být řazena spíš k young-adult, tam je tento typ práce s emocemi vítaný.
Kniha vypráví těžký příběh, ale nikdy nesklouzne k sentimentu, dokonce ani v závěrečné scéně.
Nějak jsem nečekala, že ta kniha bude až tak špatná. Černobílé ploché postavy v nudném příběhu, kterému by slušelo osekání na polovinu stran.
Autor měl zřejmě problém s náboženstvím a ženami. V knize v zásadě nic jiného neřeší.