helena842 komentáře u knih
Četla jsem prakticky jedním dechem, velmi dobrodružné vyprávění toho, co všechno musel autor podstoupit, aby získal vytouženou svobodu. Určitě stojí za přečtení, mám tento žánr ráda a věřím, že se dočkáme dotisku této skvělé knihy.
Opravdu velmi povedený román, jeden z nejlepších, který jsem o koncentračních táborech četla.
Skvělý závěr trilogie, dozvěděla jsem se spoustu nových zajímavých informací a román mě opravdu moc bavil. Všechny dějové linky měly spád a opět oceňuji propojení románu a historických faktů, Ken Follett je opravdu mistr. Doporučuji všem.
Román mě naprosto pohltil, četla jsem ho jedním dechem. Zaujal mě mnohem více než první díl, prakticky všechny dějové linie mi přišly velmi zajímavé. Ihned jsem se pustila do dalšího dílu. Autorovy znalosti historie a schopnost napsat tak komplexní a promyšlený román je opravdu obdivuhodná.
Pěkný román pro ženy, moc hezky se mi to četlo. Jak už to bývá u tohoto žánru, tak některé příchody byly méně uvěřitelné. Ale nevadilo mi to, byla to pro mě odpočinková četba. Jen mě trochu zklamal konec, přišel mi takový krátký a od některých postav bych takové jednání nečekala. Celkově se mi ale kniha moc líbila, asi zkusím nějakou další od této autorky.
Knížku jsem četla prakticky jedním dechem, druhý díl rodinné ságy se mi velice líbil a nemohu se dočkat dalšího, i když jsem tedy hodně zvědavá, co se v něm bude odehrávat. Pokud se vám líbil první díl, tak se rozhodně pusťte do tohoto! Je parádní.
Opravdu skvělý historický román, oceňuji hlavně to, jak autor propojuje historii s románovými příběhy hrdinů, opravdu výborná práce. Tuto knihu jsem přečetla opravdu jedním dechem, líbila se mi snad ještě víc než knihy ze série Pilíře země. Hned se jdu pustit do dalšího dílu.
Toto byl můj druhý román od autorky a opět se mi moc líbil, čtení mě bavilo, ale co mě vyloženě naštvalo je to, že anotace na přebale knihy dle mého názoru prozrazuje celý děj, což mi čtení trochu zkazilo. První díl se mi líbil více.
Moc hezky napsáno, kniha se mi líbila. Příběh je fascinující a inspirující, nedivím se, že se ho Krakauer rozhodl vydat knižně.
Nejvíce se mi líbila část věnovaná přírodě a horám, které autor při útěku do Tibetu poznával a závěr knihy, který se blíže věnoval setkáními s Dalajlámou. Pokud máte rádi dobrodružství nebo se chcete dozvědět více o životě v Tibetu, tak je kniha pro vás to pravé. Jediné, co bych uvítala v knize a chybělo mi, jsou informace o autorově návratu do vlasti a fotografie, které během pobytu pořizoval a několikrát je zmiňoval.
Spolu se svědectvím Rudolfa Vrby asi nejpoutavěji a nejrealističtěji napsaná kniha, která přibližuje co Filip Müller musel zakusit jako člen osvětimského sonderkomanda. Za jeho svědectví mu upřímně děkuji a všem knihu doporučuji.
Knížku jsem četla prakticky jedním dechem, ale musím říci, že Zuzanin dech se mi líbil více, měl větší spád, zde mi přišlo, že měl příběh hluchá místa. Jinak se mi autorky styl psaní velmi líbí.
Kniha mě naprosto uchvátila, román je napsaný čtivě, přece však jinak než všechny ostatní, které jsem četla. Pro mě je to druhá knížka od Waltariho (po Sinuhetovi), ale rozhodně ne poslední.
Opět velmi pěkné čtení, Follett prostě nezklame. Na věky věků se mi líbilo asi ze všech nejvíc, ale tento příběh také stojí zato. Nicméně musím uznat, že postav je zde opravdu hodně a někdy pro mě bylo trochu těžší se zorientovat, jinak je kniha opravdu skvělá. Těším se na Večer a jitro.
Kratší, ale o to více intenzivní čtení o holokaustu. Trvalo mi dlouho, než jsem na tuto knihu narazila a jsem zato opravdu ráda. Autorovi se podařilo přiblížit čtenářům útrapy té doby. Knihu jsem četla prakticky jedním dechem.
Velmi zajímavá svědectví žen z prvního transportu, dozvěděla jsem se spoustu nových informací o životě v Osvětimi. Nicméně mi úplně nesedl autorčin styl psaní, na mě to bylo příliš rozvláčné a někdy mi přišlo, že se opakuje.
Knížka se mi líbila, ale trochu mě zklamala, čekala jsem, že mě vtáhne do děje stejně jako rodinná sága Vinařství od Marie Lacrosse.
Musím říci, že mě autorka opět nezklamala. Knihu jsem četla prakticky jedním dechem. Španělsko v padesátých letech mě z historického pohledu velmi zaujalo a román se mi moc líbil.
Dlouho jsem uvažovala, zda po knize nakonec sáhnout, protože Růže bílá, černý les mě až tolik neuchvátil, jako jiné čtenáře. Tento román mě nakonec zaujal ještě více. Samozřejmě musí člověk vzít v potaz, že jsou některé pasáže spíše neuvěřitelné, ale řada podobných událostí se v koncentračních táborech opravdu odehrávala, jen se nestaly jednomu člověku. Jednu výtku bych však měla, a to k překladu, někdy mi vadilo, že se místo pojmu selekce používá výběr apod. Nebyly zkrátka vždy používány termíny, které jsou v rámci tohoto tématu používány.