Hathor89 komentáře u knih

Jednoduché příběhy pro děti, které se z nich mohou poučit. Z toho pohledu se mi nejvíce líbil příběh o nebezpečí úrazu elektrickým proudem. Krásná byla bohatá slovní zásoba a úžasné byly vlastně jednoduché ilustrace. S knihou v budoucnu seznámím své děti. I když mi čtení trochu kazila víra … mladším čtenářům ji nevnucuji, ale nebylo jí v knize příliš.

1 03.02.2019

Tuto knihu pro děti jsem si přečetla sice v dospělosti, z mé pracovní pozice považuji za nutné seznámit se s tím, co nabízí současný literární trh, ale náramně jsem se bavila. Originální námět. Originální postavy. Krásná hra s jazykem a napětím. Úžasné využití historických událostí a postav. Vlastně i poučení, minimálně u dívky, která vystudovala práva, když ostatní nic nedělají a mlčí. Klidně mohli cestovat i déle. A dějepis bychom měli začít vyučovat pořádně, hlavně bitvu u Waterloo. Proč jen zapíráme tak významný podíl Bulíka? Určitě s knihou seznámím i své děti.

1 10.12.2018

Stručně lze napsat: krásně, jednoduše a srozumitelně pojatá historie. Ale rozsáhleji lze knihu hodnotit jako memento těch mužů, kteří se významnou měrou zasloužili o vznik samostatného státu, kteří prolévali krev za myšlenku, které věřili. Tato kniha může oslovit mladší čtenáře. Srozumitelnou formou tak získávají informace o významném mezníku našich dějin a někdy i pozapomenutých osobností, kteří se snažili daleko od domova vyburcovat své bratry k odvaze i za cenu vlastního života. V jednoduchosti je krása, ale tato kniha, byť útlá, přináší mnoho poznatků. Do hodin dějepisu je jako dělaná, pro připomínku naší slavné minulosti také.

1 09.11.2018

Ke knize jsem se dostala díky Čtenářské výzvě 2018, takže splnila svůj účel. Dosud jsem autorku neznala. Příběhy o lásce. Příběhy o předurčenosti života kvůli sociálnímu zázemí, stereotypům a předsudkům společnosti. Krásně vykreslené postavy. Úžasně popsané prostředí. Osobité vyprávění. Hra se světlem a tmou. Nadějí, štěstím, smutkem a zklamáním. Obě novely jsou vlastně o zklamání, byť Léto končí alespoň nadějně, v Zimě musel protagonista opustit sen o lepším životě kvůli tragické nehodě. Je k neuvěření, jak se společnost za uplynulé století změnila, třeba v pohledu na svobodné matky a rozvody.

Když jsem přinesla publikaci z knihovny, byli doma překvapeni, vždyť prý tento příběh znám. Ano, zhruba. S ohledem na mé povolání se snažím neustále vzdělávat. Upřímně? Mnoho věcí pro mě bylo překvapením. Třeba jsem nevěděla o úloze Wintonovy matky, o ukrývání odbojářů a věznění Wintonovy manželky za války … Nedokážu pochopit, že někdo vyrazí do cizí země ohrožené válkou (a jiní si myslí, že nebude), vystaví se nebezpečí a riskuje vše kvůli cizím lidem. Nedokážu pochopit, jak se mohlo najít tolik lidí, kteří byli ochotni vzít k sobě cizí dítě. Nedokážu pochopit, jak bylo rodičům a dětem, když nevěděli, jaká budoucnost je čeká. Nedokážu pochopit, jak mohl někdo zlikvidovat 1,5 milionu dětí v koncentračních táborech. Nedokážu pochopit, proč byl tolikrát odmítnut návrh na Nobelovu cenu za mír pro sira Wintona. Ale dokážu pochopit, čím je tento příběh tak úžasný. Děkuju panu Wintonovi a všem dalším, kteří se podíleli na záchraně dětí, že rozsvítili trochu světla ve tmě.

1 19.07.2018

Na úvod musím napsat, že mě zklamal konec, připadal mi nijaký, nevýrazný, moc rychle ukončený. Zatím jsem od autorky četla jen Deset malých černoušků a ti mě nadchli. Přitom mi Brána osudu nabízela na první pohled zajímavou zápletku, starou a nezapomenutou vraždu mladé dívky. Proto nehodnotím nízkým počtem hvězdiček. Trochu mě při čtení rušilo to, že děj plyne s pomocí nekončících dialogů (je vidět posun v době, protože dnes se doporučují výhradně tehdy, když má autor skutečně co říct). Ale vzhledem k tomu, jak neustále kniha připomínala dřívější dobrodružství Tommyho a Pentličky, budu si muset nějakou další knihu přečíst.

1 25.05.2018

Čekala jsem trochu více humoru a slibované ironie, asi jsem ovlivněna „Staříkem”, u kterého jsem se smála často i nahlas. Začaly se mi líbit knihy, které vypráví dějiny jednoho století pohledem jedné osoby. Autor určitě využil zajímavý námět, „velké” dějiny, které plují kolem nás, ani je nevnímáme, ale někdy nás velmi citelně zasáhnou, očima „obyčejné” Arménky, se kterou se život nemazlil. Ale … Asi jsem čekala více. Titul knihy je velmi lákavým marketingovým tahem, ale Himmler vystupuje v knize jen jako epizodní postavička. Zaujaly mě dějiny Arménů, přeci jen o nich se mluvívá méně, a francouzské citace z antisemitských knih, přeci jen ty německé jsou nám předkládány častěji, zbytek byl takovým přeletem bouřlivého dvacátého století. Přišlo mi, že v knize vystupuje příliš mnoho slavných jmen, ať v odkazech na literaturu, kterou Róza přečetla, nebo v epizodních rolích z „Malé Provence”. Na můj vkus stará dáma popisovala příliš sexuality. První polovina knihy byla čtivější. Ale chtěla bych mít ve vyšším věku také takovu víru v život, elán a nadhled. Plusem knihy jsou určitě neotřelá přirovnání: „Život je jako kniha, která se nám líbí, příběh, román, historické dílo. Člověku přirostou postavy k srdci a nechá se unášet dějem. Na konci, ať to člověk píše nebo čte, se mu nikdy nechce skončit.”

1 09.04.2018

Začátek této knihy se mi příliš nelíbil. První věta ano, dalších pár stránek mi přišlo o ničem. A pak se ve mně něco zlomilo. Najednou jsem začala chápat. Typický druh japonské ženy (možná velké části moderních žen). Péče o domácnost. Stereotyp. Každodennost. Život ztracený v povinnostech. Ztráta iluzí. Muž. Dítě. A co dál? Není to málo? Vím o oblíbenosti Franze Kafky, ale v této knize mi absence jmen připadala příšerná. Takový neosobní vztah k rodině. Nechápu. Alespoň si člověk uvědomí, že si musí život užívat. Mít rodinu a zároveň své zájmy … a snažit se to spojit, alespoň někdy. Trochu mě zklamal otevřený konec. Nemám je ráda. Chtěla bych vědět, jak to dopadlo.

1 29.03.2018

Začátek knihy zcela pohltil moje smysly. Popis autonehody vypadal zcela reálně. Také se mi líbilo psychologické zpracování návratu do života, prolínání minulosti se současností, smutné oči průvodkyně … které nakonec začínaly postupně zářit. Ale … Bohužel část knihy připomínala četbu, kterou bych zařadila do červené knihovny (tu běžně nečtu), a to mě zklamalo, obzvlášť chování skutečného viníka mi připadalo neuvěřitelné, plán záchrany dvou duší, který se změnil v lásku. Děkuji, ne. Některé citáty doplňovaly děj a dávaly mu smysl, ale možná jich bylo moc. Ale každý autor má určitě vlastní osobitý styl. Musím ocenit absenci chyb v textu, což je ve srovnání se současnou českou produkcí velký úspěch.

1 29.03.2018

Nejsem obdivovatelkou Švejka a po této knize jsem se jí ještě stále nestala. Když se vedou polemiky o tom, zda tato postava představuje idiota, nebo naprosto geniálního člověka, který svou prostotou přelstí všechny nadřízené orgány, nedokážu přistoupit na švejkování jako důkaz české geniality. Ano, místy jsem se pousmála, místy jsem si dokázala představit dobovou společnost a její pokřivenost pod rakouským mocnářstvím (a to navíc přineslo řadu významných kulturních aspektů), ale to je tak vše. Vyšší kulturu v tom prostě nevidím. Ještě chvíli potrvá, než se odhodlám sáhnout po Haškově nejopěvovanějším díle (pokud vůbec - film jsem také ještě nikdy nedokoukala).

1 19.03.2018

Knihu jsem dostala jako dárek k objednávce jiných titulů. Ze zvědavosti jsem si ji přečetla, zabralo to jen pár minut. Příběh je jednoduchý, možná trochu poučný, ale nemohla jsem se lehce nepousmát sociální politice, kterou tato kniha propagovala … myšlenka dobrá, bohužel poplatná době. A to jsem měla k dispozici vydání upravené pro současné čtenáře. Ale plusem jsou určitě překrásné ilustrace Adolfa Borna a doslov o historii používání signálu SOS.

1 06.01.2018

Ve světě, který zahlcuje lidi přemírou informací, není od věci někdy vypnout a přečíst si pohádkové příběhy. Pro mladší čtenáře je to třeba moderní pohádka, určitě s ní v budoucnu seznámím své děti, pro všechny milovníky fantasy příběhů je to nový pohled do světa podivných. Líbí se mi trend, kdy autor vymyslí nový svět a zároveň vytvoří jeho vlastní folklór. Místy mi sice jazyk s kompozicí připomínal lepší slohovou práci střední školy, ale přesto hvězdičky neubírám. Na první pohled jednoduché příběhy v sobě ukrývají řadu myšlenek k zamyšlení, problémy moderního světa, morálku a etiku. Nechybí ani humor. A hlavně moc povedené vydání s pěkným přebalem a krásnými ilustracemi uvozující každý příběh. Nejvíce mě zaujala povídka Báječní kanibalové. SKVĚLÁ PRÁCE SBĚRATELE M. N. :-)

1 22.09.2017

Začátek mi přišel trochu nudný, ale od konce prvního dějství mě hra polapila. Lehký situační humor využívající směšnost vyšších tříd, jednoduchá zápletka, vtipné rozuzlení. Kniha přečtená za jedno odpoledne mi zvedla náladu.

1 21.05.2017

Částečně autobiografické dílo ukazuje autora jako kdysi špatného žáka, který potřeboval správnou motivaci, aby se dostal výš … té se mu dostalo a stala se mu inspirací pro vlastní učitelskou praxi. V knize se stále opakuje to samé: ze špatných žáků se mohou stát dobří, když najdou pochopení. Je to bezpochyby důležitá myšlenka, která by měla inspirovat učitele k neotřelým aktivitám při vyučování. Vše se mi zdálo příliš idealistické. Bohužel i takový příkladný přístup nefunguje na každého žáka, i když učitel bude osvícený. Škola (i úroveň vzdělanosti) je odrazem společnosti.

1 21.05.2017

Knihu jsem četla velmi pomalu, musela jsem se na ni soustředit, abych pojala všechny myšlenky, kterými byla nabyta. Místy mi připadala jako průvodce pro život … Kolikrát projdeme se skloněnou hlavou a nevnímáme své okolí? Neměli bychom také zkusit cvičení rychlosti a vnímat naše okolí? A mimoto … Svatojakubská cesta je úžasná sama o sobě.

1 09.03.2017

Začátek mi přišel nudný a říkala jsem si, že se budu muset do dočtení nutit. Naopak, ke konci jsem nechtěla knihu odložit. Syrovost, upřímnost, neschopnost čelit pravdě, strach, místy až mrazivá konverzace, city a problematické vztahy … to mě nakonec dostalo.

1 09.03.2017

Nikdy nepochopím, jak se něco takového mohlo dít … a jak dnes mohou někteří holokaust popírat. Děkuji všem, kteří se o své utrpení podělí s dalšími generacemi. Tato kniha ukazuje nacistické zlo pohledem předčasně dospělého dítěte. Strhující čtení, úžasné kresby (jestli toto mohu napsat o holokaustu). Místy jsem nevěřícně kroutila hlavou, místy jsem chtěla plakat … při závěrečném osvobození mě mrazilo (a to se mi u knihy dlouho nestalo). Četla jsem řadu knih s tematikou druhé světové války, tato patří určitě k těm nejlepším.

1 05.11.2016

Povídky jsou všeobecně poněkud opomíjený žánr, i když nevím proč, já je mám ráda. Jak to u takových knih bývá, některé povídky mě nadchly více, některé méně. Nejvíce jsem se bavila u Ivanky a Lenina. Ale hlavně příběhy Pana Svěráka jsou plné milého humoru a úžasných hrátek s češtinou. S chutí si přečtu další.

1 05.11.2016

Tato kniha dlouho odpočívala v mé knihovně. Nakonec jsem si ji přečetla až v dospělosti … a nelituji času. Sice je zařazována do kategorie pro děti mládež, ale myslím si, že i starší v ní najdou zalíbení. Mladší budou číst příběh o dívce, která hledá maminku, starší budou zhrozeni násilnou germanizací a poválečným vývojem v Německu. Četla jsem velké množství knih o druhé světové válce, tato mé city zasáhla nenásilným podáním z pohledu malého děvčátka.

1 05.11.2016

Moje první kniha od Kinga. Povídky jsou všeobecně poněkud opomíjený žánr, i když nevím proč, já je mám ráda. Každou jednotlivou povídku bych musela hodnotit samostatně, ale jako celek na mě kniha udělala dobrý dojem. Nejvíc mě zaujaly povídky Zlý chlapeček, Ur, Nekrology, Míle 81, jasným vítězem se stala Duna, nejméně pak básně, které nebyly mým šálkem kávy. S chutí jsem si přečetla Kingův prolog ke každému příběhu, který mě zasvětil do jeho vzniku. Určitě po nějaké knize od autora ještě sáhnu.

1 19.10.2016