Hanzs komentáře u knih

Původně jsem si říkal, že nebudu psát komentáře k Zeměploše dřív, než celý cyklus dočtu. Jenže dnes jsem dočetl Noční hlídku a musím to prostě porušit.
TOHLE je největší z knih cyklu, nejpropracovanější linie, postavy na dřeň (nebo ještě dál), pozadí "současného" Ankh-Morporku vytažené na světlo tak ostré, že si veliká A'Tuin musí zakrývat zrak chobotem pátého elefanta.
Všechno tu sedí, všechno tu krásně řetězí pointy a nakonec I ten nejmenší detail (odklepnutý popel doutníku) zapadne přesně tam, kam má.
První příběhy s Mrakoplašem jsou krásné, Elánius nebo Smrť jsou machři, ale Noční hlídka přesně podle obrázku na přebalu funguje jako dokonale namazaný stroj. "Stroj funguje, kolečka se točí."
11 hvězdiček z 10!

4 06.03.2024

Potřeboval jsem uniknout z beletrie, z fantasy, z ponurého února. Sáhnul jsem po japonské poezii, která mi během covidové distanční výuky pomáhala uklízet myšlenky mezi květy sakur, tahy štětce a křídla jeřábů.
Díla středověkého autora pro mne byla zajímavým exkurzem, v zásobě mám spíš moderní (rozumějme po 18. století) autory. Z textů mne potěšily jarní a letní 'verše' a pak jedna z milostných.
---
Kde horský potok spěchá
ve víru
list se potopil.
Snad na hladinu znovu vyplave
za pár chvil.

1 23.02.2024

Novinka od Kazdy se vyskytla pod stromečkem a byla to příjemná jednohubka.
Autorčina kniha popisuje půdu od A do Z, přičemž se věnuje skoro všemu důležitému. Houby, mikrofauna, vztahy, vznik, zahrádka...je v tom fakt všechno pro člověka, který chce o půdě vědět něco víc.
A jako bonus, kvůli kterému stojí za to hlavně (pro mě) knihu otevřít, jsou tu přesně sedící ilustrace v barvách půdy. Odpovídají tomu, o čem je text na té které stránce, jsou hezké, milé a barevně člověku prohlubují "půdní zážitek".
Knihu doporučuji všem jako skvělý jarně-podzimní doplněk k přemýšlení o přírodě, případně zahrádce. No anebo ji lze uchopit jako další díl Wohlebenovy série o stromech (ať už pro dospělé či pro děti).

29.12.2023

Sáhnul jsem po novince z Edulabu, neb jeden z recenzentů se o ní pěkně zmínil (i v recenzi) a pak jsem na ni narazil i v jednom podcastu.
Willingham napsal mnoho článků a z hlediska kognice určitě patří mezi výrazné popularizátory ve světě. Český překlad jsem přečetl ve třech etapách, pokaždé jsem o jednotlivých kapitolách, jednotlivých tvrzeních nebo článcích (na něž autor odkazuje a v závěru je vždy jejich seznam) potřeboval přemýšlet, vstřebat je.
Celou publikací se táhne kognitivní rozměr vzdělávacího procesu, chybí přesahy do afektivní a konativní části celého procesu, ale ty si najdu jinde. :)
Knihu doporučují nejen pedagogické veřejnosti, nýbrž i zvídavým rodičům a těm, kteří pracují s dětmi a chtěli by je třeba dále rozvíjet. Před lety jsem narazil na podobně zajímavou publikaci (https://www.databazeknih.cz/knihy/povidejte-si-s-detmi-velke-myslenky-329672), jen trochu jinak psanou a myšlenou, jen cíle jsou dosti podobné.
Učitelé, čtěte!

2 02.12.2023

Petr Brož (aka Chmee2) si večery na twitteru krátil tak dlouho historkami z geověd, až jsme ho jednou v komentářích dokopali k tomu, že je všechny vydal.
No dobře, úplně takhle to nebylo, ale myslím si, že jsme všichni rádi za papírové vydání. :)
Přiznám se ovšem bez mučení, že některé si dobře pamatuji z vláken, jen tahle knižní podoba je příjemnější pro čtení a další zpracování (vrabci už si žijí ve výuce, teď můžu jednodušeji zpracovat další kousky).
Proč Geostorky číst? Autor to sice píše hned v úvodu, ale nemůžu si odpustit vlastní variantu: Geostorky pomáhají pochopit princip akce a reakce v našem světě. Totiž že sice máme každý možnost udělat téměř cokoliv, ale že i ta malinkatá a zdánlivě nedůležitá činnost každého člověka může mít dalekosáhlé následky. A že někdy tuhle roli sehraje i sama Příroda/Země.
Proč Geostorky nečíst? Leda byste neuměli číst. Čtivě a poměrně jednoduše sepsané a nesmírně zajímavé okamžiky zeměvědné (brr, to je slovo) stránky Země jsou "must know" pro každého alespoň trochu zapáleného člověka na téhle planetě.
TOP příběhy/vlákna/geostorky: Jen holčičí řeči!, Život na senzitivních jílech (dohledal jsem si to video a - WOW!), Muž, který přežil konec světa a Důl je díra v zemi (extrabody za DJC).
Mimo všechny kategorie je pak Horečka tančících koček. To je tak silný příběh, že jsem si ho tehdy na twitteru i tady v papírové podobě musel rozdělit. Uf.

6 29.09.2023

Se zvědavostí jsem sáhl po "novince" v knihovničce. Hájíčkova trilogie mne v době vydání úplně minula, ale teď zapadla tam, kam měla.
Místo, osoby i osa příběhu jsou v pořádku, spolu hrají tak, jak bych si to představoval. Během čtení poslední třetiny jsem - s ohledem na stránkový rozsah - trnul strachy nad rychlým závěrem nebo nějakým nechtěným zvratem, ten ale naštěstí nenastal. Postavy si v textu čtenář musí trochu zažít, rozhodně jich tu vystupuje..no, skoro celá vesnice, navíc v několika generacích, ale to není na škodu.
Co bych ovšem po prvním díle trilogie vytknul, jsou: hloubka osob (třeba R.Z. a někteří sedláci by si prostě zasloužili mnohem, mnohem víc), rozsah (to možná po dokončení trilogie upravím) a hloubka děje (asi bych si dovedl poradit i s širším a hlubším záběrem - naskakuje mi srovnání s K. Tučkovou a aktuální Bílou Vodou).

2 25.07.2023

Petr Daniš ve své nejnovější publikaci popisuje klimatickou změnu snad ze všech (ne)možných pohledů. Celá kniha je členěna do přehledných, obsahově rozumných a čtivě psaných kapitol, které by čtenáře, jenž se zajímá o téma klimatu (ale také udržitelné dopravy, energie budoucnosti, zelené politiky), měly přesvědčit k proaktivnímu přístupu.
Osobně kvituji zejména závěrečné kapitoly s osobním vhledem a radami, jak s klimatickou změnou pracovat. Tuto knihu by si měl přečíst každý, kdo o klimatu přemýšlí, plánuje rodinu, chce bydlet na této planetě...a pomoci autorovi splnit jeho závazek s počtem distribuovaných kusů. :)

1 21.06.2023