Hanina61 komentáře u knih

Čtu popáté, každý rok ve stejnou dobu, když zavoní lípy a je čas na jejich sběr. Letos na začátku roku jsem si říkala, že už ji znovu číst nebudu, a tak jsem ji prodala, ale s tím, jak koncem června začaly nakvétat lípy, věděla jsem, že si ji musím přečíst zase, a tak jsem si ji zase v antikvariátě koupila. Na půdě mi schne lipový květ, máta a meduňka a setkání s "Aničkou Bartákovou" je pro mě jako shledání po roce s dobrou kamarádkou - my dvě si rozumíme... :-)

47 14.07.2020

Asi si o mně budou všichni myslet, že jsem blázen, ale budiž. Já jsem totiž knížku od jejího vydání v roce 2015 přečetla už osmkrát. Každý rok ve stejnou dobu. Můžu si zas a znovu přísahat, že už ji číst nebudu, ale přijde červen, zavoní lípy a už se to ozve, ta neodbytná touha znovu se Annou setkat... Kniha "Do tmy" se tudíž stala mou "kultovní", učarovala mi a očarovala mě podobně jako Annu Bartákovou byliny, a i když jsem ji už četla tolikrát, pokaždé objevuju nové a nové nuance jejího příběhu... Přiznám se, že jsem ji - přesvědčena, že už ji opravdu číst nebudu, že zas až takový cvok nejsem - několikrát prodala, jen abych si ji příští rok na začátku června znovu koupila... teď, poučena, už si ji nechám, protože je mi jasné, že bych ji stejně kupovala znovu... No, přečtěte si ji, uvidíte sami... ale musíte být taky tak trochu cvoci anebo pro ně aspoň mít porozumění...

46 30.07.2022

Tak se zdá, že mám po Harrym Holeovi, Jacku Cafferym, Carlu Mørckovi a jiných (nezapomínejme na Sherlocka Holmese :-D) dalšího oblíbeného detektiva, Roberta Huntera (plus parťáka Carlose). Bylo to velmi napínavé a vraha jsem netipovala ani náhodou... Hned zítra si jdu půjčit "Popravčího"...

41 23.02.2022

Ač to bylo "těžké" čtení, přečetla jsem knížku během pošmourné březnové soboty, nedalo se od ní totiž odtrhnout... Vše podstatné již bylo napsáno v komentářích pode mnou, snad jenom dodám, že před autorkou, od které jsem četla "Šikmý kostel" a "Šikmý kostel 2", se hluboce skláním...

37 11.03.2023

Jako malá jsem ji přečetla nesčetněkrát a v dospělosti pak opakovaně znovu... a pokaždé přitom myslím na všechny ty psí duše mého dětství, mládí a věku pokročilého, co teď někde v psím nebi dovádějí s Čapkovou Dášeňkou.... Díky textu, ilustracím i fotografiím je to jedna z nejhezčích knížek, co jsem kdy četla, takový malý skvost, který bude vždycky zaujímat čestné místo v mojí knihovně ( mám modrou Dášeňku z roku 1982, vydanou nakladatelstvím Albatros).
PS. Doporučuju k přečtení i "Měl jsem psa a kočku"...

37 02.04.2022

Nikdy předtím jsem nečetla tak "tlustou" knihu... a nikdy jsem si nemyslela, že bych tak tlustou knihu byla schopná přečíst během pouhých pár dní, poněvadž se skoro nedá odložit... a jestli jsem si předtím myslela, že pan Karika (od kterého mám přečtené všechny jeho horory) je výborný spisovatel, teď teď ho považuju za přímo geniálního. Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla... A člověku při jejím čtení a po něm bude už navždy v hlavě rezonovat otázka: Jak je možné, že něco tak hrůzného, strašlivého a nepochopitelného je člověk schopen činit člověku?

36 24.01.2023

Pamatuju si, jak jsem jako puberťák četla "Cestu kolem světa za 80 dní" a byla jsem zhrozena scénou, kdy má mladá vdova v Indii zemřít na hranici v plamenech vedle svého zesnulého manžela... Jenže to byl Jules Verne a 19. století. Kniha "Cop" je ze současnosti, a přestože o ceně lidského života v Indii něco vím, při čtení Smitina příběhu jsem nechtěla věřit vlastním očím a bylo mi z toho hodně těžko... Raději se tam narodit jako kráva než jako žena nízké kasty... Do příběhu kanadské workholičky Sarah jsem se dokázala hodně vcítit, protože stejnou nemocí jsem si prošla... A příběh Giulie ze Sicílie byl zajímavým pojítkem mezi těmi dvěma nesrovnatelnými světy... Hodně silná kniha, kterou doporučuji k přečtení...

35 03.02.2024

Jen chci upozornit, že na knihách Chrise Cartera může velmi snadno vzniknout závislost, u mne se tak stalo již po dvou z nich. A doporučuju prokládat je poezií, pohádkami nebo červenou knihovnou... :-D Jinak klobouk dolů před Chrisem Carterem, že dokáže napsat něco takového a klobouk dolů před Hunterem a Garciou, že jsou vůbec schopni dělat takovou práci, byť jsou oba fiktivní... Doufám, že podle toho nikdo nenatočí film, asi by se jim nedostávalo rudé barvy...

34 02.03.2022

Hodně temné a hodně brutální... carterovek už jsem přečetla slušný díl, ale snad u žádné mi nebylo tak "zle" jako u téhle, četla jsem ji v porovnání s ostatními dost dlouho, protože jsem si prostě musela dávat pauzy. A ten konec byl opravdu psycho nářez... taky se mi v určitém okamžiku - nechci spoilerovat - draly slzy do očí, stejně jako kapitánce Blakeové... Uf, jdu si přečíst nějaké pohádky...

33 03.05.2022

(SPOILER) Ač v chronologickém pořadí druhá, je to moje již osmá "carterovka" (Popravčího jsem dřív nesehnala, ale tady - s výjimkou dvojice "Zloba" + "Nenávist" na chronologii zas tak nezáleží, sympaťáci Hunter a Garcia jsou nám vždy představeni nanovo). A opět naprosto famózně napínavý brutální příběh, který nelze odložit, dokud není dočten. Osobně jsem ale velmi ráda, že nedošlo na poslední plánované vraždy, poněvadž trpím příšernou arachnofobií a už předem jsem se tohoto způsobu vraždy děsila, už jen ta představa mě teď straší v hlavě...:-D

33 16.04.2022

Vždycky si říkám, že Chris Carter už nemůže vymyslet nechutnější způsob vraždy... ale podaří se mu to pokaždé... Ovšem samotný příběh za vraždami je totální psycho, ten mě úplně dostal... Říkám si, že si teď od carterovek dám na chvilku pauzu, ale stejně to nevydržím... :-D Přečetla jsem jich už 9 (nečetla jsem všechny v chronologickém pořadí), už mi zbývají jenom dvě a nevím, co budu dělat pak, protože lepší a napínavější (a samozřejmě brutálnější) detektivní sérii jsem nikdy nečetla. Jak tu psal někdo pode mnou, je to jako droga... Snad bude Carter psát dál... ale taky je možné, že pošle Huntera a Garciu do předčasného důchodu nebo k dopravní polici, jinak se z těch hrůz zcvoknou... :-D

31 15.05.2022

Ač zrovna neholduji astrologii, mám ráda Blakea, jsem vegetariánka a les mám hned za dveřmi... srnky jsou v různícím se počtu mými každodenními návštěvníky, a přestože okoušou skoro všechno, co vysadím, včetně rozkvetlých růží, mám je moc ráda, taky ty kuny, zajíce, lišky a sovy... a když jdu kolem posedu (neříkám jim "kazatelny", ale "vrahobudky"), nejraději bych mu nařízla jednu nohu, aby se i s myslivcem zřítil... takže jsem se v knize docela našla a v hlavní postavě objevila spřízněnou duši... Ta knížka je prostě vynikající... PS. Akorát na Česko - na lidi u nás - má autorka poněkud idylický pohled... anebo je to ironie? :-)

31 17.08.2020

Po přečtení (nebo spíš zhltnutí) "Trhliny" jsem si říkala, že ze všech Karikových knih, které jsem dosud přečetla (Smršť, Propast, Tma, Strach, Trhlina) se mi asi nejvíc líbil atmosférický "Strach"... Uplynulo pár dní, svůj názor přehodnocuji a "Trhlinu" stavím na první místo, protože ji pořád nemůžu dostat z hlavy... jako bych taky sama byla "zaháknutá" tam někde v Tribeči... Taky jsem se hned i přes ne zrovna příznivé hodnocení podívala na filmové zpracování, protože mě zajímalo, jak si Bebjak poradil s Igorovými "myšlenkovými pochody"... Po této stránce nic moc, ale jinak byla strašidelná atmosféra lesa tam nahoře zachycena docela slušně, nicméně kdybych předtím nečetla knihu, tak by mi asi film samotný nic moc nedal... Zato kniha super...

Aktualizace: Uplynul týden a mně v hlavě pořád zní:

"Dej si pozor na les,
ať tě nespolkne...
hýkal... a rudý vřes..."

29 06.02.2022

Co dodat ke spoustě pětihvězdičkových hodnocení? Snad jen to, že jsem knihu přečetla na jeden zátah (ještě že byla neděle), protože jsem se od ní nedokázala odtrhnout. A taky to, že mám díky Databázi knih dalšího oblíbeného spisovatele a hned si půjdu půjčit druhý díl, ovšem nejdřív dám jako relax nějakou dětskou knihu, v žádném případě však Hoffmanova "Ježipetra"... :-D

28 11.03.2024

"Vždycky, když někam jdu, si s sebou chci vzít knihu... I když vím, že nebudu mít čas ji číst. Myslím, že se pak cítím v pohodě... Protože mám pocit, že při mně stojí dobrý kamarád."

Já si s sebou nějakou knihu nosím pořád... A v hlavní postavě jsem našla obraz sebe samé před mnoha lety, když jsem byla na škole, když jsem nastoupila do prvního zaměstnání, když jsem se chtěla s někým seznámit (zvládla jsem to jedině přes inzerát)... Roky plynou a dnes už je to lepší, ale přesto nejsem ve společnosti mnoha lidí ve své kůži a samota pro mě má svůj půvab... Skvělá knížka pro introverty, kteří nevědí, co se sebou samými... Jdu si půjčit pokračování... PS. Za manžela mám extroverta... :-D

27 24.11.2022

Ach jo, oči pálí, písmenka se rozmazávají, že už na ně skoro nevidím, ale přestat číst nedokážu... Jak už jsem psala dřív u jiného Carterova titulu, je to nebezpečně návykové... :-D

27 08.03.2022

"Je-li člověk za takové noci venku, na míle vzdálený od vyšlapaných cest a od všech bližních, sám a odkázaný v pusté krajině, v nepřátelské horské divočině, pouze na sebe, musí sebrat veškerou odvahu a neprodyšně se uzavřít před zlými duchy počasí, nenechat na sobě jedinou trhlinku, kterou by mohl proniknout strach nebo zaváhání nebo šílící příroda. Neboť tehdy leží život a smrt na vahách - jde o to, která miska se nachýlí. Tu pomůže pouze odvaha, nezlomná a nezlomitelná mysl. Člověk si jednoduše nesmí připustit nebezpečí a musí zatnout zuby. Tak prosté to je..."

Nádherný příběh o lidské dobrotě a odvaze jako stvořený pro předvánoční čas... objevila jsem ho teprve letos, ale už teď vím, že se k němu budu před každými dalšími Vánocemi vracet...

26 22.12.2022

Docela úspěšně jsem se zbavila závislosti na sladkém, na kávě a dalších věcech... ovšem závislost na "carterovkách" je zřejmě nevyléčitelná... :-D

25 04.04.2022

Ač byla trochu jiná než všechny předchozí knihy, nebyla o nic méně napínavá... Psychologická hra na kočku a myš, která člověka udrží v napětí od začátku až do konce. A ačkoliv mi Garcia přece jen trošku chyběl, nemůžu hodnotit jinak než opět plným počtem hvězd. Teď nějakou malou oddychovku jako vždycky mezi "carterovkami"... a už mám doma přinesenou z knihovny Nenávist...

25 29.03.2022

Asi všechno tady již bylo řečeno, tak přispěju jen krátce: Přečetla jsem letos spoustu knih a mohu říct, že "Šikmý kostel" byla nejlepší z nich. Kromě čtenářského zážitku mi hodně dala a rozšířila historické obzory, budu ji mít dlouho v hlavě... Děkuji moc a těším se na pokračování. :-)

25 19.12.2020