Habrovan komentáře u knih
Pokud si odmyslíme ismy odvislé od doby vzniku knihy, dostane čtenář pocit, že čte týden staré noviny. A jak moc se historie opakuje.
Útlá knížka, která pozve čtenáře do podrobností, které by nečekal. Pokud si uvědomíme, kdy byla kniha vydána a vezmeme v potaz pamětnictví, máme z první ruky popisky dějů období Marie Terezie a Josefa II.
Velmi čtivým způsobem je zde popsán protinacistický odboj v Brně i na Moravě. Toto dílo není žádná šestáková encyklopedie obšlehnutá z wiki, nýbrž poctivá práce s pamětníkem událostí, tedy bývalým vězněm KK. Dále zde najdeme bádání v archivech a pochopitelně čerpání z jiných zdrojů, co ale není tupý plagiát. Nadto se mi líbí, že nevychvaluje ani nehaní odbojovou činnost dle politických hledisek, náboženství, leč zvedá hrdiny do jasu nesmrtelnosti pro tuto činnost samotnou; nechá nás jim vyseknout poklonu a zapálit jim svíčku pro to, jací byli. Vy, kdož chcete plytkou a přepsanou historii plnou novodobého balastu, tak tuto knížku ani neshánějte, není určená pro vás. Fajnšmekři si ji najdou.
Zpočátku pecka. Pak se to zpomaluje, kapitola za kapitolou jsou stále stejnější, až to přechází do kolovrátkové nudy, která je rozčleněná pouze jmény souložnic. A to autora dost můžu. K té bídě ještě přispěl překlad, který si neláme hlavu s rozdíly v mně-mě.
Tato brožurka je jednoduše paskvil. Je plná nepřesností, klepů a mizerně přeložená. Pluralis majesticus není zvýrazněn velkými písmeny, což je hrubá neznalost překladatele. Ale za největší faul téhle slátaniny považuji, že se ještě za života konkrétního člověka zaobírá tím až tento zemře, spřádá posmrtné pletichy. Takové úvahy se dají přece zevšeobecnit, aby autor nevypadal jako hyena a neomalenec, pokud se bez nich neobejde.
Jedná se o poučné čtení, to jo. Ale mám za to, že k tomu autorka přistoupila čistě formalisticky. Přečetl jsem 3 knihy o "krajských" odbojových aktivitách, tohle bylo pojednání nejslabší, bez šťávy, takové ctrl+v - bez podrobností, většího historiografického zapojení, jakoby se autorka na nějakou dobu zavřela do archívů, seděla u gůglu a na dějinná místa nevytáhla paty. A to nestačí.
Je to taková sentimentální knížka, která nezarmoutí, kapesníček provlhne; současně od ní ale nelze čekat nic historizujícího. Autorka sepsala vše jak slyšela, dodala svoje srdíčko a jako dlouholetá soužka :-) učitelka převyprávěla příběhy, které mají ke skutečnosti blízko, jako Jupiter k Sahaře. Někde překvapí, že použité nářečí se v místě nevyskytuje, jakož člověk, který tu nikdy nebyl, neboť neexistoval. Dílko je to milé, avšak coby pramen literatury jej na diplomku nepište.
Pokud bychom měli začít s výukou a vzděláváním o českých hrdinech, jméno generála Luži by nesmělo chybět. Ohlédneme li se po vlastech moravskočeských, ulici s názvem Lužova máme jen jednu, ačkoli byl tento našinec jediným generálem, který padl v přímém boji proti okupantům, když jich dříve hafo zdrhlo do zahraničního teplíčka a kibicování z rádia. Po Ukrajincích je pojmenovaného prostoru víc, což je hanba jako křemen. Přál bych si, aby osobnost pana generála toto lokajství dokázala obrátit.
Knížka mě poněkud zklamala, neboť je plná historických hloupostí, když už pominu i hrubé chyby ve shodě přísudku s podmětem. Autorka se opírá o tendenční historiky, wiki, užívá pahýl v názvosloví vlasti, ačkoli jsme se této zdegenerovanosti dočkali až po převratu. Kniha jako jedna z mála tuto pseudosoudní frašku připomíná, tím je však její pozoruhodnost vyčerpaná.
Nesedí mi, když autor cituje sebe sama, čehož je zde v míře bohapusté. Místy jde o čtivou publikaci. Autor se nevyhýbá ani paradoxům; milost prezidenta republiky zachránivší od popravy, přesto je dštěna síra na komunistickou nelidskost. Jde o zajímavý postřeh, který vnáší objektivnější vhledy, což pozorného čtenáře donutí k zamyšlení. Publikace je opatřená velkým počtem jmen, která však pro ni nejsou důležitá, neboť na zbylých stranách se s nimi již nesetkáte. Jejich připomenutí dělá jen jakousi vatovitost a tvoří dějovou rozplizlost. Totéž platí o zbytečných podrobnostech, které knihu akorát natahují, komplikují, ačkoli mají ve stavbě příběhu epizodní roli. Po dočtení jsem nabyl dojmu, že autoři z knihy udělali šicgumu, aby dostáli objednávce; ani ne polovina trilogie se tomu útěku věnuje, ale chápu, v dnešní plytké době prodává nadpis, ne to pod ním. Nemůžu se zbavit dojmu parazitismu. V hodnocení se mi objevily 4 hvězdičky, avšak na víc jak dvě to není.
Znamenitá studie, kterak fungovala apoštolská diplomacie. Je v ní také poodhaleno zákulisí dění, které probíhalo kolem Josefa kardinála Berana při jeho držení v ústraní a zabraňování mu v pastýřské činnosti, s jeho následným odjezdem pro kardinálský purpur do Vatikánu, kde ještě stihl v 9/1965 na II. Vatikánském koncilu vystoupit s projevem o Janu Husovi. V knize jsou málo známé podrobnosti, které potěší každého fajnšmekra.
Na útlost knihy je dostupnost informací na velmi dobré úrovni. Vtěsnat půl třetí stovky papežů do několika set stránek (byť do roku 300 jsou záznamy velmi kusé) není nic jednoduchého.
Ačkoli mám na retribuční vraždění svůj názor, autor se v knize vyhýbá hodnocení zjevných sadistů a zaobírá se jen spornými kauzami, což celé posunuje do jiného světla. Knihu ale stojí za to přečíst.
Od obou dílů jsem čekal víc. Nejde to moc do hloubky a hodnocení mně přišla jednostranná.
Pět hvězdiček jsem nedal proto, že autor často cituje sebe sama. Platí pro celou trilogii.
Kniha se věnuje nejen sakrální, nýbrž také profánní Moravě. Je čtivá i laikům.
Hodnotím jako celek, tedy všechny díly. Vyčerpávajícím způsobem jsou čtenáři předloženy dostupné informace ke každému papeži. Za výtku stojí, že drtivá většina knih tohoto titulu nemá slepené listy ke hřbetu, je to prostě salát. Inu, zmetky byly, jsou a budou.