Greenfingers komentáře u knih

Tato útlá, přesto velmi obsažná, myšlenkami a úvahami nabitá knížečka mně v mnohém připomínala nespolehlivé vypravěče v dílech Kazua Ishiguriho. Autor zde na čtenáře klade pasti a často jenom naznačí něco, co by ho mělo nasměrovat k pochopení. Hlavní hrdina (vypravěč) "řekl pouze to, o čem se mluvit dá a pomlčel o tom, k čemu je potřeba mlčet".
Skvělá literární práce právem oceněná Bookerovu cenou. Doporučuji!

30 15.12.2021

Mám vůči spisovateli, mimo jiné držiteli Nobelovy ceny za literatury náležitý respekt a úctu, i když jsem zatím jeho díla neznal.
"Rozhovor" pro mě asi nebyl tou správnou volbou při seznamování se s autorovou tvorbou. Četba knihy mě neposkytovala patřičné potěšení, měl jsem problém pořádně se začíst. Neustálé přeskakování dějových linií a dialogů mně doslova trýznilo a po 150.stránce jsem to vzdal. Mé hodnocení knihy (tedy alespoň té části, kterou jsem přečetl) se takřka shoduje s komentářem LaCucarachi.
O období vlády generála Odrii v Peru (1948-1956) jsem se z hlediska faktografického dozvědel daleko více z Wikipedie. Takže mě knížka alespoň inspirovala k tomu, abych si příslušné informace dohledal.
Chvilku si od Vargase Llosy odpočinu, ale nevylučuji, že se k němu ještě časem vrátím.

Kniha sice nepojednává o věcech, které jsou hlavním předmětem zájmu a odbornou specializací Františka Koukolíka, přesto však podává zasvěcené, vědecky podložené informace o fenoménu, se kterým se všichni běžné setkáváme - mocenské posedlosti.
Autorovy názory a tvrzení jsou jako vždy věcná, doložena citacemi a příklady ze života, patřičně odzdrojována.

13 14.12.2021

Navnaděn několika doporučeními jsem měl poměrně vysoká očekávání, avšak ta se nakonec nenaplnila. Přesto nepovažuji knihu za vyslovený propadák. První kapitola mě dokonce zaujala, ale postupně mé nadšení začalo vyprchávat. Nějak jsem se nemohl naladit na tu správnou strunu, osudy postav z jednotlivých příběhů mě nechávaly chladným. Jednoduše řečeno: prostí venkované zaháněli svou nudu a trudnomyslnost alkoholem a sexem.
Je pravda, že jsem občas narazil na nějakou zajímavou myšlenku či úvahu, pěknou metaforu nebo obrat. Na mé lepší hodnocení než "průměr" to ale nestačí.
P.S. Docela nedávno jsem četl podobné knížky od Elizabeth Stroutové - Olive Kitteridgeová (1.a 2.díl). Obě se mi moc líbily. Snad proto jsem měl tendenci srovnávat a "Letní světlo" z toho nevyšlo zrovna úspěšně.

15 12.12.2021

Řadím se mezi dlouholeté obdivovatele Woodyho Allena a proto jsem pokládal za naprosto logické a samozřejmé přečíst si jeho autobiografii.
WA i přes svůj požehnaný věk neztratil nic ze své obvyklé formy: jeho vyprávění je plné duchaplného humoru a sebeironie - tak typické pro umělcovu tvorbu. Musím však zároveň přiznat, že se raději dívám na jeho filmy nebo čtu jeho povídky.

21 12.12.2021

Děkuji mému oblíbenci Haruki Murakamimu za skvělý tip. Kniha se mi opravdu líbila.
Autorka v ní na příběhu hlavní hrdinky a několika dalších ženských postav ilustruje sociální postavení žen v současném Japonsku. Že to mají o poznání těžší ve srovnání se ženami z evropských či jiných civilizovaných zemí, o tom není pochyb. Příčinou je zřejmě přetrvávající silně konzervativní (tradicionalistický) přístup Japonců k otázkám manželských či rodinných vztahů.
Kawamaki rozhodně nezapře svůj feminismus, který rezonuje celým dílem. Cožpak o to, nemám nic proti němu a je mi sympatický. Nelíbí se mi pouze jeho radikální projevy, jimiž jsme tu a tam svědky.
Moc mi konvenoval autorčin styl psaní v mnohém připomínající již zmiňovaného Murakamiho (včetně těch odkazů na japonskou gastronomii). Někomu by se možná zdál pomalý či rozvláčný, ale to mně vůbec nevadilo. Projev to byl veskrze civilní, bez zbytečného patosu, jedním slovem přesvědčivý.
Vřele doporučuji všem milovníkům kvalitní japonské literatury!

18 11.12.2021

Mám rád tyhle příběhy, které se skládají jako mozaika, aby nakonec vyústily v ucelený obraz. A je to v tomto případě obraz velmi plastický, reálný, i když malinko depresivní. Na druhé straně se tomu vůbec nelze divit: hospodářská recese, která samozřejmě zasáhla i Irsko, se citelně podepsala na osudech lidí v našem příběhu.
Autor v knize nádherně pracuje s jazykem, což jí dodává na přesvědčivosti. Ani ty občasné vulgarity nejsou samoúčelné, pouze dotvářejí celkový obraz o jednotlivých postavách.
Pochválit musím i český překlad, který ještě zvýraznil nespornou kvalitu knihy.

21 07.12.2021

Rozsahem nevelká, přesto praktickými informacemi doslova nabitá kniha o (bio)zahradničení. Jsou tam věci, které již řadu let s úspěchem aplikuji na své zahrádce.
Ideální zejména pro začínající zahrádkáře.

16 06.12.2021

Když detektivku, tak rozhodně od McBaina. Stará dobrá klasika!

13 06.12.2021

Román, který byl oceněn nejprestižnějšmi cenami v žánru sci-fi a fantasy (Hugo, Nebula, Locus). Přitom alternativní historie tady nehrá tu rozhodující roli. Stejně tak ani příběh jakoby vystřižen z detektivek autorů "drsné školy".
Pro mě je kniha hlavně svědectvím o stavu židovstva (onoho mezinárodního bratrstva či klubu), který si slovy autora "nosí svůj dědičný majetek v kabele přes rameno a svůj svět na špičce jazyka".
Vynikající kniha, vřele doporučuji.

19 06.12.2021

Tady asi půjdu proti proudu, ale k většinově obdivným komentářům zde na DK se rozhodně nepřidám.
Tak především: autor vyfabuloval příběh, který je veskrze neuvěřitelný, mnohdy postrádající logiku. Ve své snaze vše patřičně zdramatizovat neváhal nasadit párek "zlých" policajtů neštítících se ničeho ani vraždy. Inu, stát se v tomto státě může ledacos, ale myslím si, že autor zde poněkud přestřelil.
Vše dohromady tak vyznělo jako paskvil (bohužel).
Martina Goffu jsem měl rád v jeho prvních románech. Teď doslova chrlí knížku za knížkou, avšak na úkor literární kvality.

18 02.12.2021

Kdybych chtěl jedním slovem vyjádřit své bezprostřední pocity po přečtení knihy, asi bych použil výraz: úchvatné.
Tak precizní a zároveň čtenářsky strhující sondu do psychiky dvou hlavních postav jsem již dlouho nezaznamenal. Kniha současně nabízí vhled do morálky anglické společnosti v druhé polovině 20.století, zejména pak poukazuje na bující maloměšťáctví. Jména protagonistů příběhu a nakonec i příběh samotný evokují mé vzpomínky na Shakespearovo drama Bouře, které ve mně zanechalo hluboký dojem.
Doporučuji!

30 02.12.2021

Margaret Atwoodová vygradovala svůj román až do neskutečných výšin. Co se zpočátku zdálo jako vcelku pohodový výlet čtveřice mladých lidí do malebné kanadské přírody , časem nabralo poněkud jiné obrátky. Hlavní hrdinka hledající svého tatínka, ale především sama sebe, prochází jakousi sebezničující očistou či katarzí.
Samotný děj není příliš hutný nebo náročný; o to složitější jsou však myšlenkové pochody ženy, která přemítá o své "zbabrané" minulosti.
Kniha je protkána lyrickými pasážemi, ve kterých autorka popisuje krásy kanadské přírody v jezerní oblasti.
Jako velký autorčin fanoušek jsem možná trochu nekritický, ale nemohu jinak...
Doporučuji knihu všemi deseti!

25 30.11.2021

Asi budu opakovat slova, která již zazněla ve zdejších komentářích,ale nemohu jinak...
Kniha mě doslova uchvátila od první stránky a nemohl jsem se od čtení odtrhnout.
Jednotlivé povídky , jejichž jednotícím prvkem byla "rozjitřená duše" hlavních postav, byly mistrovskou ukázkou práce se slovem. Květnatý jazyk, kterým autor popisoval citové rozpoložení svých hrdinů, vynikl i díky skvělým překladům kolektivu českých překladatelů.

28 28.11.2021

Kniha se mi líbila, a to hned ze dvou důvodů:
Nabídla nespočet informací týkajících se dějin Anglie na sklonku 15.století. Obohatila mé kusé znalosti o Richardu III., jeho následníkovi Jindřichu VII. a rodech Yorků a Lancasterů. Přiměla mě k tomu, abych si dohledal
další informace k tématu i z jiných zdrojů.
Za druhé a to především: je to klasická detektivka. Máme tady zločin, který se odehrál před mnoha stoletími a nikdy nebyl řádně objasněn. Detektiv Grant je odkázán pouze na dobové prameny, žádné moderní technické prostředky nemá k dispozici. Využívá proto pouze své "mozkové závity" , analytické schopnosti , znalosti psychologie a v neposlední řadě zkušenosti z práce ve Scotland Yardu.
Autorka tak napsala knihu, která si právem zaslouží uznání nejenom Angličanů, ale nás všech, kteří máme rádi klasické detektivní příběhy.

19 26.11.2021

Trochu se stydím, že jsem autora dlouhá léta přehlížel...
První setkání s tvorbou Bernharda Schlinka a hned naprostá euforie. Mé srdce milovníka povídek přímo zaplesalo nad příběhy, které, ač na první pohled vcelku obyčejné, byly podány mistrovským způsobem. Autor v nich prokázal, že i dramatické peripetie v životech jeho literárních postav lze popsat bez zbytečného patosu, civilně a místy až strohým stylem. Při čtení těchto příběhů jsem se mnohdy přistihl při tom, že přemýšlím, jak bych se v dané situaci zachoval já. A to se mi hodně zamlouvalo. Rozhodně doporučuji!

26 22.11.2021

V pořadí druhý ze série příběhů z 87.revíru. Jelikož jsem velkým fandou Ed McBaina, nevadilo mi, že knihu čtu už podruhé. Zatím jsem ji však zde na DK nekomentoval, takže to musím rychle napravit.
Samotný příběh není ničím výjimečný: pouze jedna vražda, nějaké to přepadení. Žádná brutalita, žádní maniaci a zvrhlíci. Na rozdíl od současných "krváků" by sa dalo říct taková skoro idylka. Bonusem všech autorových příběhů (Útočníka nevyjímaje) je především jejich hodnověrnost. Jsou jakoby odkoukány z reálného života, včetně svěžích a mnohdy humorných dialogů. A neposlední řadě je to i rozsah stránek. Autor si vystačí s necelými 170. Bohatě mu to stačí na to , aby čtenáře zaujal a pobavil aniž by mu způsobil nějakou psychickou újmu či neklidný spánek.
Proto se tak rád vracím k osvědčené klasice, kterou pro mě představuje Ed McBain a jeho 87.revír.

26 21.11.2021

Román nemilosrdně odhalující hrůzné praktiky narkomafie je sice literární fikce, ale myslím si, že autor se v ní příliš neodchýlil od reality.
Jak jsem již z předchozích románů zvykl, Louis de Bernières exceluje. Nabízí silný příběh plný lásky, násilí, mystiky a samozřejmě také humoru. Opět výborný překlad Viktora Janiše.
Vřele doporučuji!

18 21.11.2021

Rozhodně zajímavé téma, ovšem k jeho zpracování mám určité výhrady. Poněkud mi vadilo, že autor neustále zmiňoval osoby a události, o kterých psal již dříve. Kniha tak zbytečně "nabobtnala" o několik desítek stránek. Podstatu Gladwellova sdělení jsem pochopil hned zkraje, pak už mě jen zahlcoval dalšími a dalšími případy ze života a výsledky různých testů. Knihu vysloveně nezatracuji, ale asi jsem od ní čekal o něco více.

15 19.11.2021

Knihu hodnotím se smíšenými pocity: na jedné straně kvituji autorovu snahu popasovat se s otázkou smyslu lidské existence a nesmrtelnosti. K dobru dávám i místy humorné pasáže probleskující celu knihou.
Na druhé straně pokládám toto dílko za nevyvážené. Jednoznačně dominuje příběh vyprávěný "superinteligencí", za nímž silně pokulhávají vsuvky ze života "robopsychologa". Tyto slouží pouze jako "oslí můstek", aby celé vyprávění drželo jakž takž pokupě. Někdy mi připadalo, že autor chce čtenáře ohromit rozsahem svých vědomostí z různých oblastí, zejména pak mytologie (tak trochu to vyznívá jako exhibicionismus).

16 16.11.2021