fvalek komentáře u knih

No tak upřímně, tohle se mi vůbec nelíbilo. Jak tu píšou mnozí, prakticky se budu opakovat: Původně okouzlující, příjemná a pro běžné lidi naprosto čarovná Gábinka se vybarvuje, a to tím nejskandálnějším způsobem, jak to jen jde. Myslím si, že tuhle knihu může mít napsanou už déle a jen ji vydala ve vhodný čas, ale tak co už, na tom není nic špatného. Nic špatného prakticky není ani v tom sexu, bulimii a dalších nekalostech, pokud se k tomu přiznat chtěla, tak to udělala, je na lidech, kdo si to přečte. Problém je ale s tou démonickou bublinou, kterou vytváří okolo svých kolegů a dalších lidí. To se prostě nedělá. Lidé občas argumentují tím, jak to měla těžké, jak jí lidé závidí, jak napsala knihu (s Moravcem!)... ano, já knihu nenapsal, ale určitě nezávidím takovýhle brak. Pomlouvat a očerňovat může každý. Psát skandální věci ze svého života a vzápětí se stavět do pozice chudinky/hrdinky, která šla s kůží na trh, může taky každý. Upřímně řečeno, já bych se takovou knihou rozhodně nechlubil. Souhlasím s tím, že jde hlavně o marketingový tah, protože i špatná reklama je přeci jen reklama, ale totálně mě tím zklamala. Z takového toho "Jéé, Koukalová, co o ní píšou?" se stalo "Proboha, Koukalová zase píše...".
Tohle není vzor... a jestli chtěla slávu, peníze, zájem médií, tak to dokázala, ale sama by si měla uvědomit za jakou cenu. Kdyby si radši léčila nohy a šla zase závodit... Je tohle opravdu ikona, kterou chci? Chci dávat sobě i dětem vzor, že když nás někdo sesadí z vrcholu, tak máme kopat okolo sebe a urážet co se dá? Zasloužila si odchod s grácií, ne tohle divadlo.
Chtěl jsem si přečíst i Petra Koukala, ale myslím, že bych si radši měl přečíst Babiše, protože ten aspoň bude chtít lidem podlézat a bude to milejší a slušnější! ;)

Tahle knížka je tak neuvěřitelně k popukání, a že je to pokleslá literatura, která nemá moc co nabídnout, snad kromě schválně přehnané vygradované zápletky s velmi zvláštním použitím želatiny? No a co... Moc nechápu lidi, co sáhnou po takové knize a pak se diví, jak hrozná je, že to není žádná kvalitní četba či snad zázrak literatury. No to není no, on ani nemá být, a to je možná na té knížečce to nejlepší. Je super udělat si reflexi po čtení, ale někdy je dobré udělat si i malý průzkum předem, minimálně přečíst anotaci (třeba si přečíst samotný název?). Kniha by se tak vyhnula podle mě neoprávněným závěrům.

Samotný děj je skutečně přehlcený vší možnou erotikou a nejen v minulosti to bylo trošku moc, ale ukrývá se v ní skrytý i klasický děj, který je docela hezký, když se odmyslí všechny ta vyzývavost, pod kterou je zasypaný. Navíc některé části jsou tak extrémní travestie, že to je vlastně vcelku inteligentní. Když jsem knihu četl prvně, nemohl jsem se přestat smát, a zároveň koukat s otevřenou pusou, co všechno se tam děje. A myslím, že přesně tohle byl autorův záměr, takže proč ne? Knihy nemají jednotnou laťku, každý styl a každý příběh má svá subjektivní kritéria. Proč kritizovat jako nekvalitní dílo, které nikdy kvalitní být nemělo...

18 03.06.2021

Za mě jedna z dalších úžasných knih. Původně jsem se bál, že se tam nedočtu o moc víc, než ve Světě ledu a ohně, ale ve finále je kniha protkána spoustou zajímavostí, jakožto i různých citací přímo z místa děje. Tomu pomáhá hlavně to, že to "píše mistr Citadely", který využívá různé prameny. Celý tenhle vypravěč je hodně čtivý, protože působí jako kronika, ale zároveň je hodně dynamický, takže se skvěle mísí jak vlastní děj, tak i různé popisy, sem tam i klevety a to je fakt sranda. :D

Určitě si knihu nijak jízlivě nespojuji se seriálem (i když je škoda, že tak úžasný rod, kterému se autor evidentně ve velkém věnuje, v seriálu skončil tak, jak skončil), ani s nějakou ziskovostí, protože každá kniha je zisková a tohle není žádná zbytečnost ala Kuchařka GoT, která by chtěla vydělat, ale čtenáře nijak neobohatit. To vůbec, tahle kniha je pro mě poklad, je úžasná. Trošku problém pak dělají roky a jména, ale dá se v tom orientovat, ideálně mít u toho otevřený rodokmen. :D

Během čtení jsem si tak jako spojoval události z knih i seriálu a dá se říct, nebo spíše myslím si, že tenhle prequel je doopravdy obohacující, protože jsem si např. uvědomil pravý význam a symboliku "Drak má tři hlavy", rozhodně jsem na některé Targaryeny změnil názor, protože to nebyla jen banda šílenců, ale i ti co byli trošku blázni měli své světlé chvilky... no zkrátka doopravdy jsem nadšený, zažraný, natěšený (na další díl, co bude) a částečně i zklamaný, že něco tak velkolepého skončilo. Kéž by vyšlo víc takových knih, třeba i nějaká o Valyrii, nebo o Dětech lesa a prvních lidech, Rhoynarech apod. Myslím, že tohle téma je a ještě nějakou dobu bude živé, ale tak primárně ať dopíše Vichry zimy!! Nicméně tahle dvojdílná kronika mi zkrátí čekání. :D

Edit na základě komentářů - je to kronika, tak čekejte kroniku proboha, srovnávat to s dějem knihy... popřípadě chtít, aby byla napsána stejným stylem, to by bylo 20 dalších knih. Jestliže to je kronika, navíc ve stylu, kdy to psal mistr, tak co čekáte, je to podpůrné dílo s historií, ne samostatný příběh a je to hlavně pro nadšence, co to ocení a co je asi důležité - pochopí. :D

15 17.06.2019

Když jsem ji dostal do ruky, byla to nejtlustší kniha v mém životě... Když jsem dočetl pátý díl, musel jsem se smát jak mi najednou přijde maličká. :) Parádní rozjezd knižní ságy. Podle někoho možná nudný, ale podle mě nikoli. Dá se říci, že je to klasické historické fantasy. Další díly už mají navíc i magii a draky a jsou mnohem víc boží, ale nějak přeci musíte začít ne? Hodně se mi líbila. Seriál se ještě v první sérii docela drží knihy, ale musím podotknout, že jelikož se mi poštěstilo číst knihu dříve než seriál, tak jsem měl maličko velkolepější představy. Kniha prostě fantastická, Martin má nepřekonatelný styl psaní a hlavně popisy. Moc dobrá :)

14 31.01.2017

Asi nebudu začínat porovnávat seriál a knihu, protože zrovna tady se mi líbí obě verze a každá trošku jinak. Knihu může lehce oslabovat jakási neoduševnělost hlavní postavy, která není tak výrazná jako seriálová herečka a je spíše svědkyně režimu (takže pro mě naprosto pochopitelné, že další kniha se jmenuje Svědek). A jelikož kniha opravdu není americký akčňák, navíc není ani moderní, protože je to už poměrně starší dílko, tak se zaměřuje hlavně na vykreslení zoufalství, ale přetrvávající touhu po normálnosti.

Všechno je pak spíš popisem předtím a potom bez jakéhokoliv náznaku, že se něco odehraje a změní, což asi může hodně čtenářů zklamat, ve mně to vzbuzovalo spíš čím dál větší depresi. Samotný způsob kontrastu svobodné obyčejnosti a totalitní proměny je působivý a autorka promýšlela hodně detailů, možná netvoří nějaké komplexní universum, ale popisuje dopady na běžného člověka, což je boží.

Podstatné je si z knihy vzít to esenciální, kam byla mířena. Autorka píše nádhernou předmluvu (nevím, jestli ji mají všechna vydání), která mě uchvátila dřív než vůbec samotná kniha. Všechno v ní vysvětluje, svůj záměr, příčinu, námět a hodně dalších věcí, takže rozhodně doporučuji přečíst, pokud ji někdo vynechal nebo v nějakém vydání chybí. No a co si z toho tedy vzít? Že bychom neměli demokracii nechat fungovat samochodem, ale měli bychom se na ní aktivně podílet, protože opravdu stačí jeden deb*lní nápad či víc a všechno jde do háje. Nakonec si každý dokáže ideologií ospravedlnit téměř cokoliv... Moc krásná kniha, prospěšná, duchaplná, potřebná. Úryvky využívám při vyučování občanky a bomba. :)

13 03.01.2021

Přečteno na základě seriálového zpracování, nicméně kniha ještě více odráží styl, protože autorka je oproti seriálu dost drsná a pracuje s motivy pokřivených lidských osudů, a že jich je v knize spousta...

Ani jedna postava snad není normální, Camille jako sebevražedná alkoholička se zničeným dětstvím, Adora, která má prostě totálně vyhrabáno (nebudu spoilerovat) a nemocňoučká Amma (taky nebudu spoilerovat), ale vlastně celé město. Ale proto je to bezva, samozřejmě zvýšený výskyt takovýchto postav může působit přehnaně a nereálně, ale je to pak pořádné drama a zvyšuje to mysterióznost. Takže v tomhle ohledu spokojenost. Ostatně Camille je taková nijaká, ale postupně jsem si ji oblíbil.

Kniha má své nudnější části, příběh není extra gradovaný, ale celkově přítomnost v takovém zvláštním městečku buduje napětí a takový zvláštní pocit, kdy se necítíte úplně dobře a chcete vědět, co v tom je. Jsou to takové temnější Stepfordské paničky, něco zdánlivě ideálního je uvnitř tak hrozně zkažené. Vyzrazení zápletky sice přijde odnikud, jakoby nečekaně a nenavazuje moc, ale to je právě to, je to součástí stylu a mě to hrozně bavilo.

Nečetl jsem sice od autorky nic dalšího, ale její styl se mi líbí a přišel jsem mu na chuť, každá kniha má nudnější a drsnější části, zkrátka je to drama/krimi/mysteriózní, těžko soudit, že je kniha moc drsná, nebo dokonce nechutná, prostě se pouštíte do takové knihy, nečekejte Pýchu a předsudek a dokonalého pana Darcyho...

12 30.11.2019

Collins jasně ukazuje, že série Hunger Games se nutně netočí jen okolo Hladových her, a i když nám předem dala informaci, že se kniha bude zabývat Snowem, což s sebou nese určitá očekávání, nakonec to bylo opravdu nečekané. Pořád si nejsem úplně jistý, jestli by kniha šla číst bez znalosti hlavní trilogie, ale beru to tak, že po prequelu asi z 99 % sáhne právě někdo, kdo už Hungerky zná. Nicméně je potřeba si užít všechny odkazy a zajímavosti.

Časové umístění do desátých her je geniální, protože máme možnost nejen sledovat vznik a formování her, ale i Kapitolu a celé jeho nadvlády. Úžasné byly odkazy na původní trilogii, které jsou protkány celým příběhem. Sledování života mladého Coriolana, který není automaticky záporný, jako tomu je v HG, ukazuje, že každý záporák za sebou má obrovský příběh. Konkrétně u Korji je to příběh lásky a zrady, což se zdá docela klasicky, ale příběh je to rozhodně netradiční. Osobně jsem s Korjou většinu času soucítil, fandil mu... Dát do čela Hladových her opět dívku z 12. kraje mi původně přišlo trošku úzkoprsé, nakonec ale vytvořila naprosto jinou postavu, než je Katniss, a toho si cením. Collins se drží osvědčené předlohy a symbolismu na každém kroku, a to tak moc, že si můžeme jen domýšlet, co vše nebylo vyřčeno (aneb je Maude Ivory babička Katniss?).

Musím pochválit moc hezký překlad, protože jedna z věcí, co mě baví, jsou jména dětí z krajů - Anýzie, Sochora, Duban, Ráhen... Je to vtipné a zajímavé. Jinak ano, co čtenáři bohužel nedojde je, že vodní brambory, které sbírá hejno se anglicky řeknou Katniss, pěkná narážka. Stejně tak vysvětlení názvu pomocí poslední části.

Známá kompozice na tři rozsáhlé kapitoly příběhu svědčí, a i když jsou Hladové hry hlavní dynamický prvek každého dílu, tak jsem rád, že tu dostaly jen klasický prostor a zbytek příběhu se věnoval Korjovi a Lucy Gray. Překvapivě mě kniha neustále bavila a dál překvapovala, každá kapitola byla lepší a lepší. Co se týče samotných Hladových her, byly až úsměvně primitivní, ale jejich podstata zůstala zachovaná, navíc díky vypravěči Korjovi bylo moc hezky vysvětlované pozadí her. Jeho postava, která se řídí prostředím, původem a všemi situacemi, které se mu stávají, ukazuje, že čistě pozitivní charakter v některých situacích nemá co nabídnou a je spíš na obtíž a otravný (ehm... Sejanus). Co mě ale nejvíc dostalo bylo finále. Kde jsi, Lucy Gray? Epilog pak je už velmi rychlý a očekávaný souhrn, který pouze potvrzuje a doplňuje to, co jsme všichni čekal na začátku - Snow vždycky vyhrává.

11 20.12.2020

Harry Potter je už řadu let má srdcovka a teď jsem si ho konečně koupil a znovu přečetl. Otevírá úžasný svět kouzel a magických bytostí a snad každý čtenář touží po tom stát se alespoň na chvilku kouzelníkem (a upřímně řečeno, bral bych to klidně i teď). Síla Harryho je totiž hlavně v tom, že dospívá společně se čtenářem, z malého kluka v kouzelných Bradavicích pomalu roste na otravného teenagera v hororovém temném světě, což přesně odpovídá tomu, že jsem se poprvé s Harrym setkal asi ve třetí třídě a poslední jsem dočítal, když jsem byl na střední. Knihy přicházejí, odcházejí, Harry ale zůstává a určitě bych se nebránil nějakému dalšímu dílu a jsem rád, že Rowlingová stále bohatě tvoří. :)

11 17.03.2018

Joe Hill začíná jednu z (pro mě) nejlepších komiksových sérií dost dynamicky a opravdu se čte jedním dechem a ani chvilku jsem se během toho nenudil. Nápad je to moc zajímavý a neotřelý, celková atmosféra se nese někde mezi Domem na kopci a Koralínou, to zase záleží na postavě. :D

Postavy jsou skvělé, moc se mi líbí dětská perspektiva, která je ještě dál rozdělená na Bóďu, Kinsey a Tylera, kdy každý z nich má svůj jedinečný pohled. Je hodně zajímavé střídat nejen věkové pohledy, ale i osobnosti každého z "dětí" a jejich dosavadní vývoj, který je na poměrně krátkém úseku až překvapivě dobře popsán. Bóďa jako nevinný, ale dost inteligentní zvědavec, Kinsey zase rebelka, která ale ví, co je pro ni nejlepší a Tyler, který trpí jednou blbou větou, kterou nějaký magor špatně pochopil. Všichni tři jsou silné osobnosti a přesto se musí navzájem doplňovat a všichni společně mají své tajnosti a své kostlivce ve skříni, stejně jako svá traumata a strachy. V prvním díle pak ještě vystupuje trošku nevýrazná, i když už tak dost alkoholická matka a strýc, myslím, že u něj se ještě nějaká zápletka objeví. No a pak samozřejmě Finta, o které se vlastně vůbec nic nedozvídáme, ale přesto je tak zajímavě vykreslená, že si každý čtenář dokáže udělat dost přesný psychologický profil. O Samovi a tom jeho kámošovi asi nemá cenu moc mluvit, to je jedna velká psychická porucha na kolečkách, ale doufám, že se nějak vrátí. :P

Děj je jak jsem již psal dost dynamický, psychologický podložený a zároveň hodně vyhrocený, málokdy startovní komiks série dostane spád tak rychle. Rozhodně mě naladil na další díl, protože množství tajemství, podezřelých postav a hlavně zajímavých hrdinů a osudů je prostě výjimečný a v porovnání s jinými komiksy je dějově prakticky dvojnásobný. Když jsem slyšel, že Joe Hill je syn Kinga, myslel jsem si, že to je hlavně reklama a jak se proslavit na úkor tatínka, ale musím uznat, že Hill má svůj vlastní skvělý styl a třeba právě na úrovni komiksu je mistrem vyprávění (u delších knih nevím, četl jsem jen Vánoční říši, a to nebylo nic moc).

Kresba od Rodrigueze je skvělá, detailní a tak jako správně ostrá, ale zároveň lidská. Žádné gothic, ale barvy přesto umírněné a potemnělé. Nemá to jedinou chybu. Ztvárnění postav je taky perfektní, třeba konkrétně u Finty, kde je na první pohled vidět, že je to prostě záporák, už jen podle kresby očí a všeho, je to taková ukázková fyziognomie. Vážně spokojenost. :)

10 07.03.2020

Nebudu panikařit, kniha totalitu vygradovává na maximum. Podobná situace na světě zatím nenastala a myslím, že to nehrozí v takové míře a takovým způsobem. Aktuální tedy sice kniha vyloženě není (když částečně nepočítáme nějakou Severní Koreu, Čínu atd.), ale rozhodně poskytuje znepokojivou studii totalitních režimů v hávu románu. Nicméně známe dějiny, které se prakticky pořád opakují, a není nemožné, že by se situace někdy mohla opakovat. Prakticky ani nevím jak pocity z Devatenáct set osmdesát čtyři vyjádřit. Naprosto zoufalý svět bez úniku, který vás donutí přemýšlet, jaké by to bylo a co je vůbec pravda. Doopravdy mi po dočtení bylo úzko a konec mě zarmoutil. :/

Hrozně zajímavé věci jako třeba Newspeak nebo Doublethink vztažitelné na politiku. Román je prostě naprosto inteligentní. A já jsem postavám fakt tak hrozně fandil. :(

10 24.01.2018

Když se na to podívám zpětně... mám doma odznak reprodrozda, knižní set v nějaké blyštivé extra verzi, nějaké marné pokusy o to, chtít k Vánocům luk... Takže se mi to prostě zákonitě muselo líbit :D
Je to něco nového, neohrané do té doby (teď už je podobných nápadů víc). Katniss je taková roztěkaná postava, což je opravu hodně poutavé, aréna je prostě úžasná, nevím proč, ale vraždění dětí, které by jinak bylo asi dost ujeté tu skvěle funguje a líbí se mi :D

10 29.03.2017

Za mě moc povedená adaptace, která má možná poměrně nelíbivou strojovou kresbu, ale příběh je hluboký a zajímavý. Hodně často dávám Konec civilizace do trojice s 1984 (Orwell) a My (Zamjatin) a zrovna Huxley vytváří protipól oběma, když popisuje zvláštní znepokojivou dystopii, která ale svým způsobem funguje. Postavy nejsou v ohrožení, nikde není válka, v podstatě se stačí přizpůsobit a člověk může žít velmi spokojeně. A o to je to možná horší, protože ono to v některých aspektech působí opravdu líbivě a člověk si pak vyčítá, když si řekne, že tohle je lepší a tohle je funkčnější apod. Příběh nemá vyhrazeného záporák a jde tak spíš o mravní apel na čtenáře, aby si bránil vizi svobody a individuality a nepodřídil se nadsázce řádu. Asi se ani nedivím, že se v anotaci objevuje, že jde o "nejproročtější dílo", protože ze tří výše zmíněných dystopií má tahle asi největší potenciál se časem uskutečňovat. Naštěstí jsou lidé dost neřádní na to, abychom se museli příliš bát.

Jinak mě ale oproti knize překvapilo, jak je příběh osekaný, což se tedy u komiksu není čemu divit, ale tohle bylo trošku víc, než jsem čekal. Kresba sice nelíbivá, ale uházející a možná k tématu vhodná, pro mě ale nepříjemná. Finále vyobrazeno klasicky, ale přišlo mi příliš přemýšlivé na to, aby vydalo nějaké jasné poselství...

9 07.02.2023

Neberte to jako nějakou hroznou kritiku, Databázi miluju, diář používat budu, ale možná právě proto, že jsem tu pečený vařený si dovolím napsat to dost natvrdo, ale myslím, že dost konstruktivně bez jakéhokoliv hněvu, zášti nebo afektu.

Tohle je můj druhý diář a musím bohužel říct, že ten první pro mě byl lepší a tohle je docela výrazný downgrade. Loňský diář se mi líbil víc už jen z estetického hlediska. Klasické barvy Databáze knih, panáček... Tenhle motiv staré knihy se mi nelíbí a v podstatě nemá žádný význam. Není spojený ani s Databází, ani v sobě nemá možná zamýšlenou eleganci a tajemství. Co se týče vzhledu a funkčnosti, hodně mi chybí gumička na propisku, protože teď musím do tašky házet i propisku zvlášť a často na ni zapomenu nebo se někam ztratí a nemůžu si pak něco rychle spontánně zapsat.

Co se týče vnitřku, tak sice neholduju 99 % autorů, kteří udělali rozhovory, ale chápu, proč tam jsou. Nicméně ten vzhled jejich rozhovoru, na té hnědé divné barvě, fotka předělaná do kresby... Je to nehezké, nelíbivé a působí to jako hrozný kýč. Když už tedy musí každý měsíc být rozhovor, udělejte to elegantně a s hezkou fotkou autora, ne takhle špinavě s překreslenou fotkou, co vypadá jako nepovedený filtr. Rozhovory jsou navíc každý měsíc vražené mezi dny, což je hrozně matoucí, protože často před rozhovor započínající měsíc skočí dny daného měsíce. Máte tam třeba 31. května - 6. června a pak rozhovor a pokračuje se 7. června a dál (ty měsíce si teď domýšlím, nemám to před sebou konkrétně). Když už tedy rozhovor započíná daný měsíc, tak by měl být měsíc ukončený k 30./31. a další měsíc začít 1. až po rozhovoru. Co se ještě týče vnitřní extra části, tak oceňuji čtenářskou výzvu, tipy a možnost si zapsat, co budu číst, ale na konci mi chybí víc takovýhle speciálních stránek... Sice mi nikdy nestačila políčka v knihách, co si chci koupit, ale člověk se prostě těší, že si kromě týdenního plánu napíše i něco extra, i kdyby tam byly tipy na knihy, nejlepší knihy, knihy co chci koupit, kvíz o knihách, prostě víc obohatit tu nediářovou část, která je letos ještě menší.

Samotná diářová část mě bohužel taky zklamala. Lépe vypadá levá strana, kde konečně u čísla dne je dost místa na zápis čehokoliv a není to zacpané narozeninami autorů, které letos dostaly své místo tam, kde nepřekáží. Pravá strana je ale katastrofa. Dva velké řádky na den mi nestačí, rozdělil bych je na 4 menší (o víkendu třeba 3, aby to vyšlo velikostně). Pořád je pro mě lepší napsat si důležitou věc přes dva řádky a mít tu možnost, než si nějakou zbytečnou věc jako třeba "placení tarifu" muset psát přes půlku dne. Ty řádky jsou zbytečně velké a je jich málo.

Chápu, že tohle má každý jinak a každému vyhovuje něco jiného, ale hodně porovnávám s prvním diářem. I ten měl své mouchy a čekal jsem, že se spíš vyřeší, než že se nadělají další. Diář samozřejmě používat budu a nějak si ho přizpůsobím podle svých představ, ale nějaké tipy mám, třeba je autor využije nebo prostě zapadnou do komentářů, to je už jedno. :)

- Zachovat decentní vzhled spojený s Databází knih, protože tu máme rádi. Diářů, co vypadají jako staré knihy jsou tuny, ale Databáze má svůj ustálený vzhled a typické prvky, které vyhledáváme a máme rádi.

- Vyšperkovat diář nejen po stránce rozhovorů a narozenin autorů, ale třeba přidat i nějaké interaktivní prvky, více seznamů kopírujících kategorie profilů tady, přidat např. svůj čtenářský profil, přidat rozhovor sám se sebou (jaké mám oblíbené žánry, jaká je moje srdcová kniha, půjčuju si nebo kupuju knihy apod.), přidat třeba ke každému měsíci nějakou knižní otázku, sem tam malý obrázek, obohatit některé týdny hádankou, citátem nebo vtipem. Udělat si reflexi měsíce - nejlepší kniha uplynulého měsíce apod. Na téma knihy je toho spousta a tenhle diář v sobě děsivě chaoticky spojuje decentní prázdno a přehnané, přebarevné, přeilustrované rozhovory.

- V diářové části levá strana super, pravá strana si zaslouží více tenčích řádků.

- Celkově bych to udělal, jako že si s námi diář povídá... Určitě by se našlo u některých týdnů místečko na bublinu s otázkou "Co zrovna čtu?", "Jakou knihu si chci koupit?", v prosince třeba "Kupuju někomu knihu na Vánoce?", "Jakou knihu bych si nejvíc přál?" apod. Je to takové milé a pozorné a hodí se to k tématu knih a Databáze. Stačí maličké políčko na odpověď. Ať je diář tak trochu naší knihou.

Bohužel mi přijde, že diář 2023 ztratil veškerou esenci Databáze knih a někdo si s ním tak moc hrál, až si přehrál... O to víc zpětně oceňuji diář 2022, který byl proti tomuhle vážně úžasný, přátelský a příjemný. A chybí mi.

9 23.12.2022

Překvapivě velké dílo ve velkém provedení. Je super, že vše začíná Saxovou povídkou a vytváří se nějaký základní rámec, o čem celá kniha bude. Pravdou je, že ještě skoro u konce bych asi nedokázal nikomu vysvětlit, o čem to celé je, a nedokážu to asi ani teď. Lovecraftovské universum tu žije nejen v celku, ale ve všech drobných detailech a je to fantastické.

Dvě roviny, kdy jedna je mystická a dá se říct, že jí nikdy nepřijdeme na kloub, ale je to tak správně. Druhá rovina pak detektivní a má to tedy zatracené grády. Kombinací zvrhle fantaskního Loverafta a nemravně rebelského Moora vznikl brutální nářez. Osobně možná trošku příliš otevřené sexuální scény, jinak asi vcelku bez problémů. No ale ten závěr a spousta nevyřešených věcí... Tak nějak to chápu, ale zvědavost je zvědavost! Malé mínus asi je, že kromě toho všeho tajemna v pozadí ten příběh nebyl zase bůh ví jaký...

Co se mi kromě samotného příběhu líbí je jednak velké vydání, které se tak neomezuje na běžný A5 formát nebo takový ten komiksový běžný, ale vše se dá skvěle vychutnat. Dechberoucí jsou pak barvy, kdy ostře kontrastuje šeď běžného života s opojnými fantaziemi (tři barevné dvojstrany v první kapitole snad zfetovaly i mě).

9 20.02.2021

Velký příběh v malé knize. Úplně nejdřív je potřeba pochválit scénář, kompozici a děj, protože se opravdu povedlo vystihnout myšlenky, pohnutky, záměry a celkovou psychologii téměř u všech postav, což se málokdy povede a některé komiksy připomínají spíše prázdné kalorie než duševní potravu, v tomhle případě ale doopravdy úspěch. Navíc tu začíná významný děj, který se odehrává na více frontách, a všechny jsou nakonec vyřešeny a zakončeny, což také není vždy. Velmi dobré je vystižení unikátního vztahu mezi Jokerem a Batmanem, zároveň ale i mezi Harley a Jokerem, a dokonce i Harley a Batmanem. Původně jsem čekal příběh zaměřený čistě na Napiera, kde bude Batman temná kontroverzní postava v pozadí, ale byl jsem spokojený s pohledem obou a Harley působila jako úspěšné lepidlo celého příběhu a jeho velkého vyvrcholení. Vedlejší postavy od Gordona, přes Nightwinga a Batgirl, až po Neojokera byly působivé a také nám toho ze sebe hodně ukázaly. Nemám rád kecací seance, kde se nic neděje, ale tady byla pěkná rovnováha obojího, takže měl komiks velkou výpovědní hodnotu a nenudil. Navíc dokázal docela trefně naznačit, jak se příběh posouvá v rámci jednoho roku, což byla také velká výzva.

Postavy asi nebudu popisovat zevrubněji, protože bych mohl něco prozradit, nicméně - dvě Harley? Jack Napier, jehož osobnost je jako mikroskopicky přesný chirurg a zoufalý Batman, který se obává, že nedokáže najít cestu zpět? Do toho mix těch nejlepších batmanovských záporáků a dalších. Pecka! :)

Black Label se mi strefuje do vkusu pravidelně, protože se nebojí zapojit sociální, ekonomické, společenské a filosofické otázky, které kombinuje s perfektní kresbou, která je temnější, ale o to více se k Batmanovi hodí. Navíc se nebojí velkých témat přímo ze světa DC, takže se i v Bílém rytíři setkáváme s mnoha lidskými počátky, závěry a velkými zvraty, které zasahují celé universum - minimálně už proto bych každému fanouškovi Bílého rytíře vřele doporučil. Sean Murphy se svého White Knighta úpěnlivě drží a tvoří další a další příběhy, takže doufám, že se nějakého návratu Jacka Napiera ještě dočkáme. :)

PS. Nemůžu si nerýpnout - černá alternativní obálka by se mi líbila víc, ale co už. :)

9 19.09.2020

Nemůžu se zbavit pocitu, že tenhle komiks je tak trošku úplně o ničem. Také to je poměrně dobře propracovaný obchodní tah. Seriál je slavný, tak proč nevyrobit komiksovou verzi o něčem, co všichni znají, všichni si to dokáží představit, ale ještě to neudělal nikdo jiný. Kresby jsou skutečně hezké, inspirované seriálem, což ale jen ukazuje, že potřebují co nejvíc propojit seriál a komiks, aby se prodával, protože cílovka je dost omezená lidmi, co na to koukají. Lidé, co seriál neznají, jsou v háji, ale upřímně, kdo si kupuje neznámý komiks o tom, co nezná? A pokud ano, tak na to pak třeba mrkne - problém vyřešen. Nicméně komiks je vážně kraťoučký a na malém prostoru půlhodinového čtení se smrskávají jen nejzákladnější okamžiky celého osmihodinového seriálu.
Jsou věci, co se mi líbily, třeba narážka na Barb, ale rád bych i viděl víc. Taky jsou zajímavé příběhy a vzpomínky Willa na dračí doupě, ukazuje to, proč je na něm později tak závislý...
Jsou věci, co se mi nelíbily... Třeba jak Will bliká žárovičkami silou mysli - nevím, jestli je komiks nějak oficiálně licencován a třeba ho četli tvůrci seriálu a schválili, ale v seriálu by se mi moc nelíbilo, že to dělá takhle a nesedí mi to úplně do celkového konceptu, je to pak najednou až moc magické. Stejně tak objevení El v upside down, přitom v seriálu tohle její "hledání lidí" vypadalo úplně jinak, takže tady propojení chřadne.

Nicméně, já seriál vážně miluji, takže proč si nepořídit takovýhle jednohubkový doplněk. Jsem za něj rád, líbil se mi, i když Will není úplně má top postava, ale přečtení nelituji, jen se tímhle hodnocením snažím nezaprodat fandomu a prostě musím trošku zkritizovat tak trošku useless účel komiksu. :D

9 30.01.2020

První jsem viděl seriál a přišel mi hrozně naivní, přeslazený, miloučký, nevinný... A přesně takový je i komiks. Je to možná kýč, nerealistický a k vzteku sladký, ale mně to vůbec nevadí. Docela rád si dávám LGBTQ+ knihy, seriály a filmy a bohužel musím říct, že ve filmech většina gay vtahů začíná tím, že se porvou a pak se z toho tvrdě ojedou a najednou je z toho láska na celý život. Takže tahle milá verze mě potěšila a tak jako s přiblblým úsměvem jsem si ji užil.

Alice Oseman je mlaďoučká a komiks si včetně kresby vytvořila úplně sama, takže za to veliký obdiv, a když porovnáme třeba s českou tvorbou, tak je to naprostá paráda. Kresba je velmi jednoduchá, ale přátelská a milá (třeba proti původním návrhům ukázaným vzadu), skvěle se hodí k celkovému ději, který je taky takový jednoduchý a jde rovnou k věci, i když v první knize se vztah mezi Nickem a Charliem buduje pomalu. Nebo tedy oni na to jdou dost zhurta, hlavně Nick, ale ten coming out tam je pomalý. Je vidět, že Alice je správná fanynka všeho možného, když do charakteristik postav zapojuje i koleje z Bradavic apod. a mně to je sympatické, já bych to u svých postav udělal taky...

Není to nějaké veledílo, není to nějaké velké drama, vážný příběh s důsledky, ale je to vážně taková příjemná oddechová četba, která potěší a zahřeje na duši. jen musíte mít správné rozpoložení a náladu a asi mít i dost měkkou osobnost. :D

8 27.12.2022

Páni, to je neuvěřitelně úžasný komiks! Samozřejmě znám filmovou verzi, a proto bylo čtení jako pomalé prohlížení všech filmových scén, poznávání stejných monologů i dialogů, a díky úžasné kresbě ovlivňující casting i poznávání známých tváří. Překvapivé ale je, že knižní verze je snad ještě bohatější, a to nejen lepším vykreslením detailů příběhu a scénami navíc, ale i přílohami za každou kapitolou, které obrovský rozvíjí universum a všechny detaily a narážky ještě násobí.

U postav je pak díky většímu prostoru a pozadí i jasněji vidět motivace a psychologie. Nejlepší kapitoly pro mě jsou samozřejmě původ Dr. Manhattana, ale i Rorschcahův origin a vše s Laurie. Trošku slabší pro mě byly části s obchodníkem s novinami/komiksem trosečníka, protože i když i to jsou důležité části, tak mě vůbec nebavily a podle mě hlavní děj zase tak výrazně neprohlubovaly. I když jsem pak věděl, jak každý postava dopadne, byo i tak zajímavé číst jejich osudy znovu. Navíc úžasná dobová kresba, která má své kouzlo (a díky novému vydání i kvalitní matný papír, takže i skvělá atmosféra při čtení).

Když to vezmu v kontextu Moorovy tvorby, tak jsou Watchmeni (ač složití a extrémně propracovaní) jedno z nejstravitelnějších děl, nicméně je stále poznat originální styl, myšlenky a poselství. Hrdinství i bestialita, všemocnost a bezmocnost, tíha doby i nadhled. Jak říká Sally - budoucnost, co se zdá den ode dne o chlup temnější a minulost, která se i ve svých nejhorších chvílích zdá čím dál zářivější. Velmi nadčasový příběh zatížený velmi složitým obdobím, který se ale nebojí velkých rozhodnutí a ukázat všechny světové problémy svou originální formou. Doufám, že Watchmenům neudělají "Hodiny posledního soudu" ostudu! :)

8 30.09.2020

Tak tohle bylo skutečně velmi kraťoučké dobrodružství, které se mi sice jako konzumentovi Stranger Things líbilo, ale nějaké extra kloudné pocity nezanechalo... Dějově je to zkrátka slabé, tak trošku o ničem a spíš to je takový "inside joke" pro skutečné fanoušky.

Celý koncept děje a postav staví na prekonceptu toho, že Brenner je ten zlý a děti hodné. Jasně, chápu. Ale délka komiksu neumožňuje nějaké velké sblížení, pochopení a vývoj postav, až na heroický závěr, což je velká škoda. Celé to pak působí jako taková nicneříkající epizoda. Také se mi nelíbí Eleven, chápu, že sto ilustrátorů, sto chutí, ale pokud to vychází ze seriálu a třeba Brenner dost sedí na herce, tak proč je El najednou blondýnka, a pokud už to je nějaké specifikum tohoto konkrétního ilustrátora, tak proč je celý komiks prošpikován kresbami naší staré známé vyholené tmavovlasé El, která ale s tímto příběhem nijak nesouvisí...

Ve výsledku je to tedy taková dost smutná franšíza, jejímž jediným smyslem je lehce obohatit seriálové universum o další "čísla", což je ale docela fajn (hrajme, že nevíme, že smyslem je vydělat). Vypadá to, jako by si úplně nevěděli rady, jak tyto komiksy pojmout, takže vždy vygenerují krátký poutavý příběh těžící z universa a jeho reálií, který pak nacpou kresbami El, čímž si ospravedlní, že to k seriálu prostě patří a hotovo. Přitom hlavní postavou je Šestka, tak proč je každá nová kapitola uvozena obrázkem El a ne právě Šestky, nesmysl. Ono pak ale v podstatě, je-li to skutečně licencované k seriálu, proč ne... proč si neobohatit svět čísel o další kromě El a Kali. Musím ale být v hodnocení trošku přísný, protože tohle prostě není to, co od komiksové podoby velkolepého Stranger Things čekáte.

8 23.06.2020

Upřímně, čekal jsem o něco víc. Pokud už scénář dělal Azzarello, tak tohle byla slabota. Kresba byla fajn, taková klasická, ale nejsem úplně její přívrženec. Děj byl... uf.

Je otázkou, jestli Joker potřebuje vypravěče, kterým není právě Joker. Teoreticky asi ano, Joker přeci představuje chaos a nikdo neví, co se mu honí hlavou, ale nebylo by právě v tom kouzlo jeho komiksu, okusit jeho myšlení, i kdyby bylo značně nonsensové? Takto jsme měli k dispozici příběh Jonnyho Frosta, prostřednictvím něhož jsme Jokera zažívali, ale nikoli prožívali. A to byla škoda.

Objevy starých známých postav tak, jak je neznáme či jejich starší mírnější varianty (Killer Croc, Two Face, Harley atd.) byly dobré, ale takové o ničem. Ukázalo se, jak funguje zločinecké podsvětí Gothamu, a to je vždycky fajn, některé scény ale byly moc perpetuum mobile, samoúčelné, Joker byl tolikrát naddimenzovaný, jako by mu nikdy nic nedokázalo ublížit, přitom byl absolutně zranitelný. Cameo Batmana bylo fajn, protože mě po celé knize Joker už štval, ale opět ten samý problém, Batman je tu jako hrdina, který přichází sjednat spravedlnost. Ale pokud už čtu komiks o Jokerovi, čekám, že tady bude Batman ten špatný, ten, který Jokera nechápe... ale ne, v knize Joker je Joker prostě jen špatný, zlý, otravný...

A co se týče onoho Jonnyho Frosta? Hezký psychedelicky psychologický příběh o tom, jak Jokerovi postupně propadá a jak se Joker stává centrem jeho světa. Na jednu stranu neustálé ohrožení, na druhou stranu na konci téměř až chronická závislost. Nevím, co to mělo ukázat čtenáři, ale bylo to působivé. :)

8 12.06.2020