Friedulka komentáře u knih
Napadlo-li vás, jak se bude žít lidem spřízněným společnou vraždou, neváhejte a knihu si přečtěte. Skvělé, skvělé, skvělé.
Nejzajímavější mi připadl osud Anděliny matky. Přerod malé Anděly v sobeckou ženu se mi zdál obtížně uvěřitelný. Hájovna mi byla mnohem bližší.
Kniha, na kterou nezapomenete. Četla jsem ji v originále, pokud je to možné, doporučuji více než v českém překladu. Zfilmovaná podoba je zdařilá, ale knihu nepředčí (film Amen, 2002).
Svět a jeho všední i nevšední okamžiky zachycené dětskýma očima, opravdovost a důležitost každé chvíle. Nejvíce mě zasáhlo relativně krátké setkání hlavní postavy Zuzanky s nemocnou dívkou v nemocnici, která ji prostřednictvím korespondence provází celým příběhem.
Bála jsem se vulgarity, avšak byla jsem velice mile překvapena oduševnělou poezií.
Nesdílím zase až takové nadšení, kniha mi přišla až příliš dokumentaristicky pojatá, kvantita jmen, událostí dle mého převážila nad hlubším lidským rozměrem. Měla jsem bohužel trošku větší problém s hlavní hrdinkou (autorkou). Zdálo se mi to, či ne, že nám příliš často podsouvá svou krásu, výjimečnost? A její hrdost, nebo spíše tvrdohlavost, navzdory radám "lidského" vyšetřovatele, mi připadala přinejmenším dětinská.
Jediným pedagogickým hrdinou je pseudoučitel Čapek, pokud nevíte.
Samotná knížečka zaujme již vizuálně, dýchne na nás středověk s Hildegardinými myšlenkami, které nejsou uvězněny v čase.
Tak slibný název! Po několika stránkách jsem knihu vzdala. Nešlo to věnovat jí více času.
Z knihy nejsem vůbec nadšená. Děj se táhnul a přiznám se, že vedlejší linky líčící peripetie Carla, Asada a všech dalších mě vysloveně nebavily. Místo aby děj gradoval, stával se vleklým a lehce čitelným.
Samotnému případu by stačil daleko menší rozsah. V poslední třetině jsem už vyloženě přeskakovala některé kapitoly.
Takže tak, Chris Carter je Chris Carter.
Řecká tragédie v podání Maxe Frische. Osudovost smějící se rozumu. Něco takového by zřejmě nikdo nechtěl zažít. Výborný, leč těžký příběh.
Sabeth, jedno z nejkrásnějších jmen v literatuře .
Asi budu trochu za kacíře, ale film je ještě mnohem skvostnější, doporučuji.
No, já nevím, snad ani není podstatné, zda autor zamýšlel napsat povídku, či novelu na novelu je zde příliš popisů dle mého vkusu, na povídku zase závěr je dosti vygradovaný. Hlavním problémem je přílišné tlačení na pilu při použití jazykových prostředků. S metaforami by se mělo zacházet jako s kořením, autor se toho ale očividně nebál a téměř v každé druhé větě se pouštěl do metafor, a to značně neobvyklých, např.: Slunce svítá rychle/ lodní šroub je slimákem moře... Toto mě uvádělo v úžas a bezpečně odvádělo od textu. Jinak by příběh nebyl špatný.