Frankenstein_09 komentáře u knih

Výborný příběh, při kterém jsem měl trochu pocit, jako bych opět otevřel a četl některou z Verneovek. Vědecký přístup, který se mezi rasami liší (i když by se mnohé podobnosti našli) a přesto se snaží dosáhnout stejného pochopení, stísněnost na stanici Hitode (ať už kvůli mase vody které ji obklopují, nebo kvůli tlaku který vyvíjí Šolenové ve své domýšlivé nadřazenosti) a fascinace podmořským životem Ilmataru mě úspěšně udrželo u knihy a rozhodně mohu říct, že jsem si knihy náramně užil.

Od Tchaikovskeho jsem kromě Ocelové šlechty četl pouze Psí vojáky, ale s jistotou mohu říct, že umí psát o válečném prostředí - především o vojácích a jiných, kteří se ocitnou zachyceni v jeho nepřátelském dění.
Bylo fascinující pozorovat osudy malého záchranného týmu, který si je vědom své postradatelnosti a přesto se snaží ve svém úkolu uspět. Snad mi to někdy připomínalo Tucet špinavců, ale to spíše jen myšlenkou, která příběh provází.
Válka je pro celý svět především obchodní příležitostí a v Nordsku to platí dvojnásob. Člověk by měl strach ocitnout se před hlavní jednoho ze scionů (válečných mechů), ale v Tchaikovskeho světě jsou mnohem hrozivější ruce korporací, které si se sciony hrají na vojáčky.

Pomysli na Fléba je rozhodně fascinující příběh a to nejen pro Banksův svět, ale i pro Banksovy postavy - ať už se jedná o Xoralundra (který se tam objeví jen krátce a přesto zaujme), nebo hlavního hrdinu Horzu, chameleonského agenta.
Kromě dobře napsaných akčních scén vám Banks během příběhu nastíní i dilema, mezi dvěma válčícími frakcemi (Kultura a Idir) a hloubku jeho postav. Při dočtení jsem si nakonec nebyl zcela jistý, kdo Horza doopravdy je (pro jeho pohnutý osud).

Pod opravdu velmi dlouhé době jediná kniha, kterou jsem četl pouze s drobnými přestávkami od začátku až do konce. I když jde o příběh, který už jste již nejspíš někde v jiném podání nejspíš četli či slyšeli, získal si Tchaikovsky mou pozornost především pro vyprávění skrze hlavní postavu, psího biomecha Rexe, který velmi dětským způsobem podává odyseu sebe a své jednotky.
Dostává se vám tak akorát tolik informací, abyste věděli o tom, co se děje kolem, ale ne zase příliš, aby to rozbilo iluzi o Rexově pohledu na svět a to především na konci, kdy je už velmi znatelné, nakolik byl Rex odsouzen ke svému konci ve světě, který se kolem něho vyvíjí rychleji, než je schopen si chápat.
Rozhodně jsem si Tchaikovskeho Psí Vojáky velmi užil a zařadil jsem je do svých oblíbených knih a mohu jedině doporučit.

Sic jsem knihu přečetl jako první knihu od Banksa (až poté jsem si šel přečíst Pomysli na Fléba) nic mi to na zážitku neubralo, možná naopak (faktu napomáhá i to, že knihy na sebe "přímo" nenavazují). Chybějící povědomí o Kultuře mě udržovalo v hladové zvědavosti po tom, co bude dál a která z domněnek se ukáže pravdivá.
Gurgeh (na Banksova divná jména si časem zvyknete) coby dobrovolně vyslaná šachová figurka je skvělá postava a myslím, že člověku bude velmi snadno blízký, coby člověk hledající výzvu.
Pokud jde o zmíněné povědomí o Kultuře, na rozdíl od Fléba se zde setkáte spíše s intrikami Kultury a naskytne se vám tak trochu hlubší pohled do jejího jádra, než v předchozí knize, což je pochopitelné, ale Fléba jsem si o to více užil, když jsem mohl porovnávat způsoby Kultury a Idiru trochu živěji.
Jako hráč her mohu "Hráče" pouze doporučit a stejně tak i jako čtenář, je to příjemné čtení a to i pokud se rozhodnete do "Cyklu Kultury" znovu nezavítat.