ferdada komentáře u knih

Číst Žáčkovy verše je pro mě zážitek zážitků. Je v nich všechno, co jsem chtěla a chci najít, slyšet, žít. Jsou velmi dobře stravitelné - takové hravé dobrůtky, přitom hluboké a živé - žádná prapodivná konstrukce…

6 20.05.2021

Naprosto skvělé čtení. Příběh, dialogy, vykreslení prostředí. Nemám slov. Kniha mě zaujala stejně tak, jako předchozí psaní pí Chalupové. Opět překvapivý závěr, když jsem dočetla, měla jsem stejně úžasný pocit, jak vše do sebe zapadá, jako u ostatních knížek této autorky. Jestliže jsem nikdy nechápala, proč vznikají fankluby, tak teď bych tedy věděla. :-)

5 05.08.2023

Tak nejdřív - no..., mno,... ehm... A pak to bylo lepší a ještě lepší a nakonec - ano, těšila jsem se, že přijdu z práce a zas pár stránek přečtu. Ano, mám k textu, tedy k příběhu, výhrady, ale zase se ptám, jako ostatně vždycky, zda já bych byla schopna něco napsat. (Nejsem kritik, ale recenze - koment, vlastně je kritika. Na své ospravedlnění tenhle komentář vnímám tko odpověď člověku, který by se mě zeptal na názor. Nelhala bych, a takhle bych vyjádřila své aktuální pocity.)
Knížka podněcuje k zamýšlení, to, myslím, je důležité. Aby čtenář nezůstal chladný, ale účastnil se, mín, či víc - hlavně nějak, příběhu. Byly pasážky, které mi nesedly, připadalo mi, že to jsou jakési citace přenesené ze zásobního notejsku (kde si píšu poznámky k dílu, které chci napsat) dobrých - vhodných - moudrých - vět.) Zařadit, škrtnout, jedeme dál.
I když tu takto kydám, dávám čtyři hvězdičky, protože to je knížka, která dodá energii a dobrý pocity a myslím, že takový ten správný vhled na svět bez posunutých a převrácených hodnot. A toho si moc cením a Veronice za její počin děkuji.

5 06.12.2022

Můj tip na vraha byl správný. Ale jinak byl příběh, myslím, neodhadnutelný - a to mě moc baví. Krom dobře poskládaného textu mělo čtení i další benefit v podobě hezkých vzpomínek na dětství s liškou. Jak jsem po ní taky toužila, pak ji dostala k Vánocům, jak ráda jsem si s ní hrála. I když musím přiznat, že to hraní a péči jsem zdaleka nedotáhla k takové bezvýhradnosti, či dokonalosti jako její majitel v knize.
Taky jsem si vyhledala fotku - tu vánoční, s liškou… :-)
Je to již pátá kniha, kterou od paní Chalupové čtu, a stále jsem okouzlená, jak jí to psaní jde. Fakt, moc chválím.

5 27.08.2022

Eh, není to pro mne asi - při čtení mi hlavou kroužilo sousloví (které vlastně nikdy nepoužívám, ale najednou se zjevilo samo) "boží utrpení" nebo na střídačku varianta "utrpení bóží". Hodnocení tedy s lehkou nadsázkou, ale de facto nevybavuji si nic, co by mi nepřipadalo prvoplánové nebo uvěřitelné.
Knížka je vhodná třeba pro někoho, kdo číst zkrátka musí, ale nemá čas na hluboké soustředění, nebo jen pouhé soustředění, zamýšlení, na rozvoj. Prostě jen nechat plynout slova, pouštět čas a oddychovat.

5 02.05.2022

Kniha není úplně ten top, ale opět velmi čtivá, s nečekanou zápletkou, tedy žádné klišé. Líbí se mi, jakým způsobem paní Körnerová píše, její rozestřené příběhy jsou pro mne zdrojem radosti, nepodobají se sobě (jak se to říká o vejcích třeba), vždy něčím překvapí. A nenechávají čtenářovu mysl ležet ladem, ponoukají a stimulují. Na příště plánuji, že knihy, které mám v úmyslu přečíst budu nejspíš vždycky prokládat nějakým titulem od H. M. K. :-)

5 09.06.2021

Tak takové čtení už ne. To se nedá. Snažila jsem se a sbírala v sobě sílu, abych knihu dočetla, protože mi byla doporučena. A radost mi nedělala. Asi každá jsme přečetla (a jak ráda a s chutí) alespoň jeden příběh s takovým tím klasickým scénářem o lásce. Veliké, nevšední, obohacující. Útěšlivé a snivé čtení. Zasáhne však osud a zamíchá životy zúčastněných. Vždyť tak to v životě bývá. Vůbec se mi však nelíbí takovéto téma s prominutím namastit zase do období druhé světové. Z válečné tematiky hojně prolínané "židovskou problematikou" se dneska, bohužel, stal hnusný kšeft. Tyto dva atributy jsou v současné době nejspíš podmínkou veleúspěšnosti nové knihy, nového filmu… Fantazii nejsou kladeny meze; že se občas (dost často) něco překroutí, převymyslí, překombinuje, to nejspíš někomu nevadí nebo je to možná jeden z trpělivých příspěvků v národní výchově. A jestli mi chce někdo namluvit, že tímto, či jiným obdobným počinem vzdává hold obětem války - to si tedy rozhodně nemyslím. Spíš krutý žert vůči těm, co už nejsou a vůči hrstce těch, která ještě žije. A to je mi hodně líto.
Styl knihy jakýsi školácký, nevěrohodný, celé to působí tak nějak jako... Jako liquid - vlezlé a umělé.

5 29.04.2020

(SPOILER) Uff, přiznávám, nejspíš jsem bedna zabedněná - ale o tomto tématu jsem nevěděla zhola nic, téma mne zcela minulo. Ano, jsem šťastná žena, pod šťastnou hvězdou narozená. Ve (vybavených) kalendářích je 25. květen skutečně označen jako Mezinárodní den ztracených dětí…
Tak velmi jsem si zde přála dobrý konec, ale byl takový, jaký může být v životě samém. Totiž, že zrovna nepřišel.
Autorčin styl je zcela věrohodný, nekrkolomný. Příběh, tedy příběhy, se čtou dobře. Ale nenechají vás v klidu. To je, myslím, známka toho, že jsou dobře napsané. Myslím, že literatura má smysl, pokud vzbuzuje nějaké emoce, když čtenář není unuděný nebo netečný, zaujímá stanoviska a hloubá o dalším směrování postav.

4 11.08.2022

Třešně v rumu jsem si vybrala v očekávání oddychu, který mi navodí dobu prázdnin. A to se povedlo, ač jsem některé stránky rychle přelétla, protože mi přišly krapet nudné, v rytmu meldujícím to samé, co už bylo psáno. "Hlavního hrdinu (ač s nadsázkou a údajným humorem) komunistu, absolventa VUMLu a celoživotního zarytýho bolševika", beru jako člověka, který stále žije v naší zemi (a je tu takových spousta!) a nějakým způsobem se vyrovnává se stávajícím režimem. Vážně mi přijde humorné, jak. A jak se s tím jeho vnučka dokáže skvěle vypořádat! Nu - kolik je takových? Nejenže Míšu ani nenapadne trapnýho svéráznýho dědka s pochybnou historií hnedle odstřelit, protože co s ním, s komoušem zaprděným, nafoukaným, sebevědomým..., ale zvolí trpělivost (nezdřídka podpořenou výborným komunistickým rumem), vstřícnost, empaticky se dokáže vcítit do starého opotřebovaného těla. To se mi líbí. Jsou to nervy se starouškama!!!
A ještě něco. Je dobré znát historii a připomínat si ji třeba i takhle. Historie se nedá přepsat, ač tuto podivnou nesmyslnou větu slýchám tak často.

4 16.07.2022

Hodně zajímavá kniha. Prostředí, které není běžně v dnešní literatuře používáno. Kniha mne cele vtáhla. Je poutavá, nekličkuje, tzn., má spád.
Zažívám strachy při představách, že dneska něco (pro někoho nebo o někom nebo o něčem) nevhodně žblebtnu, popř. se divně podívám nebo se rozpovídám o svých pocitech - a šup - zítra už nebudu ve svém křesílku, nebudu obíhat kolem své plotničky, nebudu se dívat ze svého okénka a čenichat, jak se jaro blíží. Neb rodina se postará, aby mi bylo lépe někde pěěěkně stranou. A budu štrikovat šály a vesty a nakonec i dečky ozdobné. Prostě takové Hygge, ale pryč z očí společnosti…)
A, ano, velmi mne obohatilo tohle čtení.

4 15.02.2022

Velmi dobře a čtivě napsaná kniha. Konečně něco, co má hlavu, patu a nepaskvil mezi nimi.
I když vlastně… No i tady je příběh sešíván (ne vyšíván) povinnou nití. Bez těchto švů by dnes asi kniha nesměla vyjít.
Autorčino vyjadřování a formulace jsou živé, přirozené a na úrovni. A to je prima.
Děkuji za krásné čtení.

4 19.05.2021

Když jsem zjistila, že existuje Kdo šije u Podolské, pojala jsem ke knížce jistá velmi příjemná očekávání (neboť se jedná o prostředí, které mi příliš známé není).
Ta však nebyla naplněna. Je to jen takový letmý příběh rozstřípkovaný přes pár postav. Dovedu si představit, že by mi jej vyprávěla neznámá spolusedící při dlouhé cestě vlakem.
Co se mi zde líbilo: vhodně vybrané a vložené citace dobových autorů od Pujmanové přes… až…
Nejsem si jista (jsem!), že autorka pečlivě nastudovala tematiku doby, do které zasadila příběh.
V knize je však zřetelně zachycen vývoj od elegance, kvality, vkusu ke "svobodě, úrovni a luxusu".

4 21.04.2021

Kniha mě zaujala, a do dvou třetin určitě pobavila. Tolik odlišností mezi našimi kulturami, že pobavit musí, což se neděje ploše, nejedná s o nějaké nastrojené smyšlené konstrukce. Střípky z života, které nás občerství. Pokud nejsem úplný trotl, musím se i zamyslet. Proč a jak, jestli bych TO takhle chtěla, jestli bych TO takhle zvládla, uměla, naučila se, měla odvahu... A co mi pak vyjde - aha?

4 08.02.2021

Skvěle napsaná kniha se dvěma uvěřitelnými dějovými liniemi, s uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji autorce za velmi příjemný čtenářský zážitek.

4 09.07.2020

Skvěle napsaná kniha s uvěřitelným dějem, uvěřitelnými, živými dialogy. Naprosto mne dokázala vtáhnout do příběhu, stala jsem se jeho součástí. A necítím se být podvedena - jako se mi v poslední době už stalo, u jakýchsi pseudoatorů (byť jsou jejich knihy označovány jako bestsellery). Děkuji mnohokrát autorce.

4 09.07.2020

Hezká, taková malá, rodinná kronika. Tímto počinem musela autorka udělat obrovskou radost svým nejbližším. A blízkým určitě taky. :-) To mi připomíná, jak jsem před časem taky něco sepsala, bylo to dost podobné, včetně foteček a obrázků. Rodina četla se zájmem a s pobavením. Ty společné vzpomínky měly a stále mají pro nás význam. Ale žádné nadčasové dílo to opravdu nebylo.
Grafické zpracování této knihy mě však velmi potěšilo.

4 03.01.2019

Mně to ani nepřijde vtipné. Příběh je pravdivým konstatováním skutečnosti takové, jaká ve skutečnosti byla. Zažila jsem ji. Pamatuju, jak de facto bez výhrad jsme dokázali věřit výkladům a hodnocením učitelčiným. To to trvalo, než… Přesto na své dětství vzpomínám ráda a vlastně z jeho nálad a bezstarostných chvil sosám dodnes. Dítě tu smutnou realitu nevnímalo jako fádní, plnou šedivých obrázků a absurdních výjevů. Takový pocit aspoň mám.
Pro mě by kniha, jako osvěžení a připomenutí minulosti, vystačila s polovinou napsaného textu.

4 28.03.2018

Četla jsem docela se zájmem, už asi proto, že kniha žije známými situacemi. Až na závěr - ten mi vůbec nesedl, připadl mi jako nepasující přílepek.

3 05.11.2023

Staré odrůdy pro mne mají určité kouzlo. Ale nečarují napříč celou knihou, jen sem - tam záchvěv, příslib, dotknutí - a je pryč. To je málo. Podle hodnocení, které jsem slyšela v rozhlase, jsem si slibovala mnohem, mnohem víc, teď si vlastně říkám, že ta recenze byla vlastně úžasná, voňavá. Velmi lákavá. A já natěšená. Inu, nemá cenu se v tom pitvat, tohle čtení nesplnilo moje očekávání. Nemohu se zbavit pocitu, že je ploché a povrchní. Nejspíš to nebude jen pocit. Ale kdo chce číst, ať čte, čtenáře soudit nebudu. Můj čumák však říká, že tady to nehraje.

3 25.09.2023

Tyjo... a mně tohle nesedlo, přitom z jiných autorčiných děl jsem byla nadšená. Rozhodně to nevzdávám a dám ještě pokus.

3 26.05.2023