etranger komentáře u knih

Stančíkovo deo-ego-kanibalismus ve Virgonautovi měl pro mě kdysi kouzlo a přemýšlím proč. Básně (chtělo by se říci básničky, ale s ohledem na slušné mravy to neudělám) jsou leckdy jednoduché až primitivní veršovačky s otravnými echy (nepouštím-odpouštím atd. atp.) a leckdy z nich řve autorská samolibost (nemluvě o samoúčelu - čichal se kokain; všichni z něj koktají). Když se na pseudonymní tvorbu Stančíka - Odilla díváme odděleně od jeho románové a povídkové tvorby, můžeme ve Virgonautovi (a Černém revolveru) vidět zajímavou pseudodekadentní stylizaci v níž lze najít pár vynikajících básní (Ptáci oken na břehu večera a hlavně Missa Vegetabile). Z nostalgie a s ohledem na svébytnost Odillova světa hodnotím takto vysoko, i přes podstatné výtky.

02.12.2019

Únava materiálu je kniha s úchvatným, poetickým jazykem, který místy geniálně souzní s vyprávěním. Utíká li hlavní postava, pak je to vyjádřeno kraťoučkými větami s ohromnou kadencí. "Je to marné. Někde v dálce štěkne pes. Zatmí se mu před očima. Nechá deku být. Běží pryč." Jediný velký nesoulad je právě mezi poetikou jazyka, vytržením příběhu z reálného světa (de fakto si lze jako dějiště představit jakoukoliv zemi) a tématem uprchlické krize - málo co je přeci dnes tak přesně situované jako příběhy uprchlíků.

22.11.2019

Kvalitně sestavený výbor z díla S.K.N., který zahrnuje poezii, prózu i memoáry. Jednotlivé oddíly jsou doplněny i citacemi slavných souputníků autora, které se k jeho dílu vztahují. Jediné, co chybí jsou kontroverze, bez nichž si nejde takového bouřliváka jako byl SKN představit. Takže jediná chyba je přílišná adorace.

21.11.2019

Filosofie Alaina Badioua, společně s nemnoha dalšími, jako je Žižek, Wallerstein, udržuje z marxismu vyrostlé myšlení stále živé. Manifest za filosofii poskytuje přehledný a stručný vhled do autorova myšlení. Seznámíme se s generickými procedurami pravdy, situací a událostí. Postmoderna je u konce a Badiou nám pomáhá krizi z jejího zániku překonat. Bohužel se nemůžeme v češtině seznámit s dalšími stěžejními díly autora a jsme odkázáni jen na zprostředkování zejm. Michaelem Hauserem.

21.11.2019

Kmeny 0 se vezou na vlně "retro" zájmu a ne vždy se tak jejich obsah kryje s vymezením subkultur, jak jsou chápány dnes. Hledání subkultury tam, kde zřejmě nebyla (tak, jak je lze najít v prvních Kmenech) vede k umělému rozčleněnění některých fenoménů, kniha proto obsahuje několik kapitol, které pod jiným názvem zahrnují stejnou skupinu lidí, nejmarkantněji se to projevuje u mániček a lenonistů. Pak jsou zde kapitoly, kde není téměř o čem mluvit, což je případ motorkářů a aut. Editorovi se podařilo v rozmanitém kolektivu autorů udržet relativně vysokou úroveň textů, avšak roztříštěnost témat vede často k pocitu přílišné stručnosti, že prostě mohlo být řečeno víc.

19.11.2019

Nedorozumění je jedno z nejtemnějších a nejpesimističtějších děl Alberta Camuse o absurditě lidského údělu v němž není možný útěk jinam (Marta a matka, keré chtějí uniknout z Čech do země na jihu) ani návrat zpět (Jan, který se vrací do rodné země a rodného domu a všude se cítí jako cizinec) a selhává zde i láska. Hra je běžně řazena do tzv. cyklu absurdity vedle Cizince a Mýtu o Sisyfovi, ale výrazné téma vzpoury (u Camuse je zpravidla marná, vždy je však opěrným bodem smyslu) ji propojuje s Člověkem revoltujícím.

...a bůh neodpovídá.

Slabé dílko, které jako fanoušci nadšeně čteme, protože nám milovaný autor nic nového a podstatného nedodal.

03.01.2018

Slabší než první díl, mnohem víc vaty.

03.01.2018

Hodnocení: 0 - odpad. Neříkám, že se jedná o nezajímavou knihu, čte se rychle a snadno. Přináší rovněž spoustu poznatků - žel bohu ne o tom, o čem pojednává, ale o jakési normalitě v komunistickém režimu - jak se politický proces mohl zjevit jako pouze trestněprávní kauza, věc která je porušením normy, to co se nedělá. Z těchto důvodů jsem byl do poslední třetiny knihy ochoten udělit jednu hvězdu, pak ale přišla kapitola strukturované pomocí citací z Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti... Už od úvodu je jasné, že kniha je prvoplánovou agitkou, která nezastírá, že se nic jiného než oficiální znění nedozvíme, že vše bude od počátku jasné. Použité prameny jsou primárně protokoly z trestního řízení, vzpomínky pamětníků zastupují projevy z režimních mší za padlé soudruhy. Co v takto prameně založené knize zastřít nelze je celkové zveličení případu a vsazení do monstrózních souvislostí celosvětového boje s imperialismem. Ať už byl hlavní terorista agentem američanů, nebo StB, nebo obou, tak činnost krajně nebezpečné skupiny byla, ať se autor snaží o sebedramatičtější tón, jen špatně vedenou amatérskou bojůvkou. Celou dobu, co jsem Vlčí smečku četl, jsem se ptal a odpovědi se mi ani na konci nedostalo, k čemu měli odbojáři vysílačky, aby za tepla mohli americké CIC sdělit kolik stohů slámy padlo za oběť jejich řádění? (aby nedošlo k mýlce posmívám se pouze dikci knihy, která je zářnou dědičkou reportáže o mandelince bramborové-imperialistickém broukovi)