Eslem komentáře u knih

Tahle sympatická fantasy klasika je zatím to nejčtivější, co se mi od Strak dostalo do rukou. Obálka je sice z kategorie laciných, ale obsah jiskrný, svižný a plný zajímavých archetypů :-) Reprint (2014) si určitě zaslouží!

21.02.2015

Novicka je o něco záživnější než nemastný úvodní díl trilogie a v závěru se tempo čtení i trochu zrychlí, ale pořád to není nic jiného než aušusový Potter, ať už se Canavanová inspirovala nebo ne. Mimo propastné rozdíly ve všem ostatním, Rowlingová zvládala Potterův život Malfoyem jen přiměřeně kořenit a nevycpávala s ním půlku knihy – po tak přehnaném hnípání v šikaně chudinky Soney jí člověku už ani není líto. Knížka je sice plná čarodějů, ale fantazie si stejně moc nemá na čem smlsnout, a nekoná se ani žádné překvapení – Sonea je opovrhovaná pro svůj původ, dobrácká, velice silná a ujme se jí nejvyšší lord. Těžký život homosexuálů měl nejspíš knihu někam povznést, ale ani tady se nedařilo.
Ve srovnání s Trudi Canavanovou, která se usilovně snaží vpasovat do čtvercového otvoru kostku, hrají skutečně dobří fantasy autoři ve svých knihách šachy.

20.02.2015

Škoda té pitomoučké obálky, která k hrdince nesedí a koho navnadí, ten se nejspíš zklame. Série má něco do sebe, autorčin svět není jen prvoplánová placka, myslím ale, že její styl není dost čtivý na to, aby mu čtenář propadl, zvědavě tahal za každou nitku a těžil z každého náznaku.

31.01.2015

Pěkně promyšlená série dobrodružných jednohubek s moc hezky propracovanými obálkami.

01.01.2015

Tak po pár ročnících Žoldnéřů mám pocit, že porotci rádi čtou pořád dokola to samé... Možná jim nic jiného nezbývá, protože první dvě povídky byly opravdu působivé, i když osobně moc nemusím štěkavý styl D. Ruskové ani vypravěčské průpovídky L. Müllerové. Ze zbytku už mě zaujaly jen Měděná cikáda (moc pěkně napsaná, i když dějově nic originálního) a Staré slečny, s atmosférou pěkně dotvořenou ilustrací L. Medka. Přimluvila bych se za jinou obálku, protože s výjimkou Knížat páry a ducha mi svou odpudivostí nehezky straší v knihovně.
Ani novelka M. Antonína nakonec nebyla tím bonusem, na který jsem se těšila, a vyvrbila se v gemmelovské téma jako zpracované začínajícím autorem...

25.10.2014

Vedle Nikdykde jsem se nějak nemohla zbavit myšlenek na Čaroděje ze země Oz a obojí bylo příjemné, stejně jako potěšil Mievillův koncept Vyvolené :) Jen na té bizarnosti mohl místy trošku ubrat, podobně jako se pokrotil v Kolejmoří…

19.09.2014

Pro mě byla jediným výrazným plusem této knihy poetika (nijak zázračná, ale zdařilá), která trochu nadzvedla prohrabování se tisíckrát obehranými prožitky a vzájemnými vztahy postav. Děj kulhal kdesi daleko za nimi, debaty více postav (například dohady mágů ohledně teleportace) byly jen prázdným vykonstruovaným žvaněním a vůbec se nedařila ani snaha napodobit Sapkowského intriky. Btw. lev Arslan se měl podobat lvu Aslanovi z Narnie? Shrnuto, je to plné rozkládajících se mrtvol a zároveň přeslazené.

25.10.2013

Těžko kde jinde vedle sebe hledat new weird, řecké mýty a nefalšovanou českou pohádku...
První čtyři povídky jsou řemeslně velmi působivé – pro mě osobně nejvíce ta od J. Žlebka (i když z jeho tvorby mám kdovíproč pocit jakéhosi zvláště dovedného a originálního způsobu čerpání z jiných zdrojů, který už šmátrá za hranicemi pouhé inspirace), ale dějově jsem si je nijak zvlášť neužila. Ve Stonarovi, který mě zpočátku navnadil, jsem se později utopila víc než v slzách z nehybných očí, a nenadchlo mě ani drsňácké vyprávění o kovboji, z něhož skrze vypravěče až moc řvalo JÁ. Nijak zvlášť skvěle napsanou, ale vděčnou oddechovkou byl Titanman v podsvětí T. Matouškové, zatímco v Bludišti Hádovo jméno padlo celkem nadarmo.
Bonusem byl článeček o automatonech, drakobijčí mumlání M. Bronce ale těžko něčím nahradit...

30.08.2013

No páni... Takhle nějak si představuju červenou knihovnu zastydlého puberťáka, stoprocentně akční a prošpikovanou kchůl humorem... :D

27.07.2013

Anotace je povedená, o dost víc vzrušující než skutečný obsah ;) Steampunk v Tučkově podání se mi líbil dost, ostatní povídky mě ale většinou moc neoslovily buď tématicky (Ten druhý z klášterního prostředí a hlavně Klíč života..., i když na vodu taky zajedu ráda) nebo i stylem - jmenovitě Slova, jen slova do čtenáře buší s nepříjemnou agresí a nepomohl jim ani nabubřelý závěr. Finále se mi naopak líbilo u Conquistadora. Standard si podrželi J. Žlebek a L. Müllerová, ale i od nich už jsem četla lepší kousky, takže tento sborník u mě jednoznačně vytáhla vítězná povídka.

23.07.2013

Klasický fantasy děj s širokou nabídkou (nejen kladně nabitých) hrdinů a dialektů, spoustou humoru a nomen omen.

07.06.2013

Utahaná. Hlavní hrdinka i celá kniha. Pokračování o ženě zmechanizované co do sexu i násilí už na mě bylo až příliš jednotvárné, sonda do její duše až moc vytrvalá, děj nezajímavý a ani jazyk už tolik neplatil. Řemeslně nejspíš dobře odvedené dílko, které mi ale nesedlo.

03.06.2013

Čtivá a přímočará fantasy série se sympaticky obyčejným hlavním hrdinou.

28.05.2013

Po všech těch průtazích o délce sedmi knih bych co do osudu hlavní záporačky čekala lepší vygradování... Každopádně čest Tritonu, že tuhle sérii dotáhl až do konce - nejedné lepší se u nás tak nedařilo.

18.05.2013

Krásná příležitost nahlédnout, jak Drakobijci vyrůstají z plenek. Vítězná povídka je nezapomenutelná (taky vyhrála s přehledem), ty za ní sice čtivé, ale z dnešního pohledu docela průměrné.

16.05.2013

Zvolená ich-forma mi ke knize vyloženě nesedla a ani děj, i když docela pestrý, mě nedokázal vtáhnout. Jakékoli pokusy o rýmy byly taky dost škodlivé, * za obrácení hrdinů.

27.04.2013

Skvělý ročník soutěže, od Jana Žlebka až po Výru; Je jen jedna spravedlnost u mě taky vyhrála, i když mi přišla "jen" vylepšenou variací na o rok starší Černou tmu.

05.04.2013

Oproti předchozímu dílu je kniha dějově chudší a působí, jako by autorka spěchala a neměla čas si s jazykem tolik vyhrát (nebo se záměrně krotila). Přesto velmi příjemné čtení a i barvy obálky doslova hladí po očích.

29.03.2013

Nejvíce mi utkvěly Nástroj Blanky Jiruškové a vítězná Pátá, pobavil nesoutěžní Sud osudu. Za přečtení jako vždycky stojí i komentáře autora sborníku.

25.03.2013

Oproti předchozímu roku mě nemile překvapila obálka, která působí lacině a nevkusně. U povídkových příspěvků dá se říct platilo, že čím horší, tím naštěstí kratší; potěšil mě až Kabinet kuriozit a favoritem zůstal až do konce.

25.03.2013