Erinien komentáře u knih
Má třetí kniha od autorky a vlastně se mi asi líbila nejvíce. Pořád platí, že to není má srdcovka, obdivuji snahu o stavbu charakterů a práci s klišé - v místě kde se většina autorů rozjede po zajetých kolejích najednou přehodí výhybku a hrdinové se zachovají rozumně a ne podle nerozumného romantického zvyku. Hlavní hrdinové mi byly asi nejsympatičtější ze všech knih, co jsem zatím četla. Možná dám tedy šanci i dalším. Ale ne hned, protože je to trochu "na jedno brdo" a trochu víc ukecané než bych potřebovala.
Knížku jsem dala před pár lety jako dárek mamce, Thao jsem do té doby znala hlavně jako obchod s nepálským oblečením. Za prvé mě překvapilo, jak je knížka čtivě napsaná. Je vidět že Mysha vždycky uměla psát. Přečetla jsem to v podstatě na jeden zátah.
Hodně oceňuji že je na tom vidět jak trnitá je cesta k úspěchu a že úspěch je často souhrou náhod a postrčení. Taky že úspěšní lidé nejsou jen vyzenovaní a nad věcí. To mi bylo hodně sympatické, že nezamlčuje své neúspěchy.
Překvapilo mě, kolik lidí ji na její cestě "zradilo". Takovou životní zkušenost díky bohu nemám a asi bych to na místě autorky vzdala, o to větší si zaslouží uznání za odhodlání.
Mysha je vizionářka a takoví lidé jsou vzácní. Sama si nedovedu představit že bych v tak mladém věku udělala něco takového.
Osobní život, to už je pak jiná rovina, tam se autorka houpá jako na houpačce nahoru a dolů.
Celkově ve mě první knížka nabudila pozitivní pocit a radost ze života.
Zklamaná, zklamaná, zklamaná. Elle a její sérii z Briaru považuji za top knih tohoto charakteru. Jenže tady jako by Elle ztratila svou jiskru, pro kterou jsem ji vždycky ráda četla. Ztratil se vtip, sympatické charaktery, hokejisti. Nabobtnal sex a nezajímavé prostředí. Úroveň knihy se náhle propadla do běžného standardu v této literatuře a při čtení je vám vlastně jedno jak to skončí, protože je to od začátku jasné a hlavní hrdinové si to jen zbytečně komplikují.
Přiznám se, že českou spisovatelskou scénu moc nesleduji, z autorů jsem znala jen první dvě jména. Občas hodnotím amatérskou povídkovou soutěž a povídky z tohoto sborníku mi nepřišly nějak "lepší". Nejvíc mě zaujaly povídky od A. Morštajnové, M. Urbana a I. Myškové. Poklona Aleně Morštajnové, která mě donutila googlit a hledat kdo je onen malíř a o který obraz se jedná.
Občas mě kniha rozesmála ale jinak jsou postavy dost ztřeštěné, situace často poněkud ujeté. Taky jsem se i trochu nudila a části textu při čtení přeskakovala. Proto tak nízké hodnocení.
Tři hvězdy, protože... Nevím! Možná bylo něco špatně na mé straně, u knihy jsem se zasmála, ale od poloviny mě už nebavila. Zpětně jsem zjistila, že už jsem jednu knihu od této autorky četla a s podobným pocitem. Možná to pro mě bylo už moc přeslazené a nereálné. I když jsem hodně oceňovala propracovanost charakterů a jejich historie, kniha mě nějak nechytla za srdce.
Divila jsem se, proč kniha má tak vysoké hodnocení, asi do půlky knihy to byla moc milá a sympatická harlequinka ale pak zvrat a něco co knihu posunulo o hvězdu víš.
Po přečtení off-campus jsem se rozhodla dát Royalum ještě jednu šanci. Zbytečně. Nesedí mi prostředí, ve kterém se kniha odehrává.
Nevím, proč to vůbec čtu, když mě to nebaví. Asi proto, že jsem zvědavá a potřebovala jsem vědět jak to dopadne. Knihu jsem celou nečetla, prolistoval jsem některé části, někde jsem se začetla. Kennedy umí psát, to už vím. Co byl pro mě největší problém? Bylo to až moc neuvěřitelné, spousta klišé, "detektivní" zápletka, postavy černobílé, smrt, z mrtvých vstání, peníze co zařídí všechno... Takže hvězda za vedlejší příběh Val, který by mě zajímal víc. A žili šťastně až do smrti... a Eastona zatím v plánu nemám.
Číslování na starším vydání může pěkně zmást, druhá kniha v pořadí má totiž jedničku a tak jsem si znovu přečetla zbraně avalonu dřív než devět princů amberu.
Velké zklamání. Mám teorii, že všechno, v čem se autoři inspirují Jane Austinovou,nemůže dopadnout špatně. U této knihy to bohužel asi neplatí. Hlavní hrdinka si nezískala mé sympatie a celá linie s panem Darcym mi přišla hodně přitažená za vlasy. Kniha se mi četla velmi ztěžka, možná je na vině drobnější písmo a nebo překladatel.
Hrej hráčem má tu smůlu, že jsem pár dní po něm četla Krasnou katastrofu. Knihu s takřka naprosto identickou dejovou linkou ale mnohem lépe napsanou.
Knížka mi nesedla, co hůř, nudila mě. Malý přehmat spáchaný kvůli čtenářské výzvě. Kniha, která se odehrává o Vánocích. Hlavní hrdinka žije ve světě "sexu ve městě". Řeší se boty, oblečení, milostný život a protože jde o několikátý díl série, nemá to ani pořádnou romantickou linku. Popis každé postavy většinou se skládá z toho, co má ona popisovaná na sobě a to i s značkami (existuje něco jako product placement v knihách?) Všichni zásadně používají Iphone. Dobře, to vše bych skousla, kdyby mi hlavní hrdinka nelezla na nervy naprosto hloupým chováním a neadekvátními reakcemi, které asi mohou být vtipné. Bohužel jsem se vůbec nezasmála.
Jedna z těch "lepších" a to je u mě vysoké hodnocení, protože se jedná o fialovou edici, kde jsou hlavní hrdinové vzrušení už jen z toho, že se podívají jeden druhému do očí.
První část je stať o Artušovi a jeho legendě a místy se čte podobně jako první stránka Silmarilionu. Je tam spousta jmen a jejich velšské, saské a další podoby, je to prostě polovědecká studie u které se asi velká čtivost nepředpokládá. Za přínosnou považuji první půlku, kde sledujeme vývoj legendy samotné. Závěrečnou část s rozbory postav jsem nedočetla. Z povídek za přečtení rozhodně stojí Muzikanti a v kráteru po bombě.
Oproti zaklínači, je to slabší.
Pro mě trochu zklamání, protože jsem se po letech co se pohybuji "v oboru" nedozvěděla nic výrazně nového, ale něco mi čtení knihy určitě přineslo. Rozhodně se teď více budu zamýšlet nad větami které používám a které jsou pro autisty moc obšírné či zavádějící. Škoda, že kniha nedává nějaké jasnější vodítko kudy do toho. Jako četba je to náročné na udržení pozornosti, občas se pohybuje v moc teoretické rovině a někdy až ve filozofických výšinách.
Zajímalo by mě, jestli se autor zajímá i o dění v oblasti autismu v Čechách a co o něm soudí. Je škoda, že zítra, kdy má vystoupení v městské knihovně, tam nemohu být.
Koupila jsem si knihu v levných knihách, protože jsem o ní někde něco četla a vůbec nelituji, že jí mám a počítám, že se k ní ještě vrátím.
Při čtení mi pořád cukala ruka, neboť moje hlava toužila po nějakém vztahovém diagramu. Jak kdo koho vlastně zná, kdo je či bratr a kdo milenec. A pak tam bylo pár nedořešených záhad, na které bych se ráda zeptala autorky. A konec mě tak nějak roztesknil. Četlo se to hezky a až s děsivou upřímností jsem se kolikrát zamýšlela, kde je ta čára mezi realitou a fikcí. Vážně některé ženy tak přemýšlejí? Vážně jsme všechny takové bábovky?
Také vám tahle kniha nedávala smysl? Tipovala bych, že problém nastal někde u překladatele. Občas byl použit minulý a nebo přítomný čas naprosto nevhodně, absolutně jsem se ztrácela v situacích a pohybech hlavních hrdinů, v jedné chvíli leželi na zemi, v druhé vstávali z postele. Celkově mi to zkazilo dojem z knihy.
Bohužel, tahle kniha mi asi nesedla. Stalo se mi u ní to, co by se stát nemělo, prostě jsem si po první kapitole řikala, že mě to nezajímá, tak jsem zkusila i další kapitoly, pořád nic, takže od pulky jsem to prolistovala a přečetla si konec, ten byl hezký. Za mě zatím nejslabší knížka od Sophie Kinselly, možná za to může prostředí ve kterém se děj odehrává, svět šílených boháčů mi nic neříká. Také se mi nepozdávaly postavy, byly pro mě ploché. A možná jen od romantické knížky očekávám klasický průběh milostného románu a ne že hlavní hrdinka má muže na kterého si nepamatuje.