Eicherik
komentáře u knih
Čekání na kocoura
Michaela Klevisová
Jedna z knih, ke kterým by měl knihkupec rovnou přibalit balíček papírových kapesníčků. Povídky byly vcelku vyrovnané a Mikeš na obálce má nádhernej kukuč.
Chirurg
Tess Gerritsen
Velmi povedená krimi, v které jde, jak jinak, než o dopadení sériového vraha. Vyzdvihnu vcelku dostatečně popsaný charakter hlavní dvojice detektivů. Jedním byl, až mirkodušínovský, Thomas Moore a druhou byla dosti přehlížená..., jak že se, sakra, jmenuje? Á, už vím, Jane Rizzoliová. Také chválím hodně zajímavých postřehů z nemocniční praxe a těším se na volné pokračování s názvem Učedník.
Citace: Jedno batole viselo Anně na noze, druhé se hrabalo ve skřínce s pokličkami a zkoušelo je jako činely. Další mrně sedělo spokojeně u stolu a patlalo si na obličej špenát. Poslední mimino lezlo po zemi a slídilo po čemkoliv, čím by se mohlo úspěšně otrávit. Rizzoliová nebyla z těch, kteří milují děti a rádi se jimi obklopují. Naopak. V tu chvíli se cítila jako Indiana Jones uvězněný v díře plné hadů.
Velice dlouhé schody
Jaroslav Velinský
Finkovky čtu na přeskáčku, podle toho, jak se mi dostanou do rukou. Tenhle příběh se odehrává v roce 1960. Opět chválím vypravěčský um, nádhernou hovorovou češtinu a lidový humor. Užíval jsem si dobovou atmosféru a pod kůži se mi dostaly i ony velice dlouhé schody. Jak by řekla holka House, bylo to epes. Už se těším na další případ, jen ještě nevím, který to bude.
Citát: Nemůžu říct, že by mi z toho nebylo kapánek smutno. Bylo. Asi tak, jako když jsme s dědečkem na louce odvalovali kameny a hledali pod nima kovově modrý lesklý střevlíky a občas jsme pod takovým krásným a slibným kamenem narazili na zrzavou stonožku a honem jsme ten šutrák položili zpátky.
Tajemství ostrova za prkennou ohradou
Pavel Čech
Mé druhé setkání s čarovným světem Pavla Čecha a opět jsem příjemně okouzlen. Tento příběh je, jak uvádí anotace, o přátelství, pocitu viny a smíření. Vyprávění je to velmi nostalgické a ilustrace naprosto fantastické. Knížku nemůžu dostat z hlavy, ale není to nepříjemné.
O zahradě
Pavel Čech
Po téhle knize jsem sáhl ze dvou důvodů. Prvním jsou celostránkové, nádherné, snové a náladové ilustrace Pavla Čecha. Druhý je ten, že ústředním motivem téhle knížky je tajemná zahrada za vysokou zdí, uzamčená železnou brankou. Kdo se zajímá o tajemno nebo okultismus možná ví, že i zahrada může být tím, co se nazývá tzv. okultním okrskem. Jako příklad mohu uvést třeba Krakonošovu zahrádku a nebo dnes již neexistující Andělskou zahradu, která sídlila blízko Václavského náměstí v Praze. Padlo tu dvakrát slovo okultní, ale není třeba se bát, tahle knížka je skutečně pro děti. A nejen pro ně. Každý z nás určitě někdy šel ve staré zástavbě kolem podobné zahrady, kterou ukrývá vysoká zeď a jen něco málo z ní poodkrývá zamčená branka. Někteří z nás si asi pomysleli, co asi za tajemství ukrývá. Zahrada v této knize také něco skrývá. Já měl to štěstí, že jsem v ní nalezl nádherné kouzlo.
Volání odnikud
Jaroslav Velinský
Přečetl jsem svojí další finkovku a jsem opět spokojený. Tentokrát nás děj zavede do roku 1960, částečně do čundráckého a vojenského prostředí. Docela mě překvapuje, jak málo je tato série čtená. Přitom se jedná o naprostou lahůdku pro čtenáře české krimi.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Miloslav Švandrlík je můj oblíbený spisovatel. Tahle knížka má mimo své literární hodnoty ještě hodnotu vzdorovou, protirežimní. Za totality to byla undergroundová knížka, kterou ti šťastnější vlastnili v podobě vydání z roku 1969 a ostatní ji četli v cyklostylovém provedení, které mělo podobu strojopisu. Nečetli jsme Havla ani jiné chartisty, které jsme stejně neznali. Černí baroni byli literaturou těch, které tak dobře vystihl televizní seriál Vyprávěj.
Páté jablko
Lenka Chalupová
Příběh odehrávající se od února 1946 do února 1950 byl hodně emotivní. Lidské osudy jsou často velmi složité, někteří si s ním poradí lépe, pro některé je to nad jejich síly. Do života našich hrdinů zasáhl navíc komunismus, který národ oloupil o majetek a hlavně o svobodu. Závěrečná kapitola z července 1990 je taková souhrnná a dovysvětlující. Román je velmi dojemný a dávám si ho do doporučených.
Citace: Pro všechny lidi z Předmostí byl jejich foxteriér Hakenkreuz, oni mu doma už kvůli tomu odpornému slovu říkali zkráceně. Hak se stal na začátku války symbolem podivného odporu místního mladého malíře proti nacistům - na bílý hřbet mu hnědou barvou namaloval hákový kříž... Malíře gestapo sebralo a psa přikázali zastřelit nebo odvézt do Přerova rasovi. Podhrabal se k nim do sadu a už zůstal. Andělka mu hákový kříž z drsné srsti vydrhla a pro jistotu také oholila žiletkou, ale na hřbetě zůstal jakýsi viditelný výbrus. Prostě hakenkreuz. Sousedé jim prorokovali, že za neuposlechnutí příkazu je může stihnout trest, ale oni nedbali. Hak už byl jejich, zbavit se ho neuměli. Co by to byli za lidi?
Rozpůlený dům: Příběh sudetské rodiny
Alice Horáčková
Sága sudetské rodiny a kronika soužití Němců a Čechů, to vše od pádu habsburské monarchie až po Třetí republiku. Líbilo se mi pojmenování kapitol a oddělení jednotlivých celků dobovými fotografiemi. Velice zajímavé mi přišlo zařazení Liny Heydrichové jako jedné z vedlejších postav. Román je velmi čtivý, hodnověrný a povedený. Doporučuji.
Opilé banány
Petr Šabach
Trochu jiná verze Pupenda. Honza Břečka byl pěkný éro a nejlepší epizoda byla s rádiovkou. V příběhu bylo pár hluchých míst, ale většinou jsem se bavil a někdy se i smál nahlas. V knize je i zmínka o legendárních céčkách. Určitě se podívám i po další tvorbě Petra Šabacha.
Citace: "Posuďte sami!" volal jasným a pevným hlasem Břečka a pak si tu usmolenou čepici narazil na hlavu. "Teď sem buran!" zahulákal a náhle rádiovku smekl a na všechny se andělsky usmál: "A teď jsem z Prahy!" A to všechno eště několikrát: "Teď sem buran! Teď jsem z Prahy! Teď sem buran! Teď jsem z Prahy!"
Všichni sou trapný
Simona Bohatá
Nevím proč, ale čekal jsem, že tahle kniha bude humorná. Ne, že by místy nebyla, ale byla taky hodně smutná, drsná a některé pasáže byly až otřesné. Já měl to štěstí, že jsem bydlel, a do školy chodil v klidné čtvrti, ale k nám do vodáckého oddílu v Libni chodili také, už nevím, jestli to byli Karlíňáci a nebo Libeňáci a bylo na nich poznat, že oni takové štěstí neměli. Bylo vidět, že mají problémy, ale křivák nikdo z nich nebyl. Některé děti to měli holt těžší. Ale zpět k novele. Martin byl správňák a nejraději jsem měl hospodskou Libušku. Byla to dobrá kniha, ale drsná, hodně drsná.
Citace: Slunce zapadlo za Vítkov a ulice zešedla. Jura pohledem do kopce počítal zmizelý domy. Žerotínka, Ondříčkova, půlka Komeňáku i s Jiskrou, Jeseninka. Porcování zaživa. Domov mu mizel před očima. Cizinci odevšad se chodili koukat na odstřely a hulákali vzrušením, zatímco si starý lidi utírali oči žilnatejma rukama. Jura se najednou cejtil stejně starej. Jeho život je v hajzlu a v hajzlu je všechno, co znal.
Andělé a démoni - speciální obrazové vydání
Dan Brown
Jeden bláznivý den v životě Roberta Langdona. Den, ve kterém se většina děje odehrává ve věčném městě a Vatikánu, kde ještě navíc právě probíhá konkláve. Já si ten den plný symbolů, iluminátů, kardinálů, švýcarské gardy a sakrálních staveb velmi užíval. Také jsem se tady seznámil s krásou ambigramů a erotickým sousoším Berniniho Vidění svaté Terezie. Ač je příběh dobrodružným thrillerem, tak v závěru skýtá některé morální polemiky mezi vědou a náboženstvím. Za občasné pohádkové pasáže body nestrhávám, to k tomuto žánru prostě patří.
Citát: "Jsme dospělí lidé, Roberte. Neboj se to přiznat. Po něčem toužíš. Vidím ti to na očích. Vidím ti v nich hluboký, animální hlad." Usmála se. "Já to cítím taky. A tuhle touhu co nevidět ukojíme."
"Vážně?" To mu dodalo odvahu. Přistoupil k ní.
"Naprosto beze zbytku." Zvedla jídelní lístek pokojové služby. "Objednala jsem všechno, co tu mají."
Severská mytologie
Neil Gaiman
Nutno podotknout, že příběhy v této knize znám a nejvíc mě zajímalo, jak se Neil Gaiman k tomuto tématu postavil. Gaimanova kniha je beletristickým zpracováním starých islandských rukopisů a výsledek je podobný tomu, jak stejné téma pojaly u nás Helena Kadečková a Ivana Vízdalová ve svých knihách. Možná jen kapitolu o Ragnaröku zpracoval Gaiman o něco podrobněji. Knihu bych doporučil všem českým a slovenským čtenářům, kteří se s germánskou mytologií ještě nesetkali, protože je to vyprávění nejen nádherné, ale jedná se o jeden ze skutečných kořenů evropské kultury a civilizace.
Na závěr už jen pochválím důstojný obal tohoto dílka.
Smrt si říká Engelchen
Ladislav Mňačko
Velice čtivý a velmi dobře vystavěný válečný román. Mňačko nikterak nezastírá, že v popisované partyzánské jednotce, a zřejmě i v mnohých dalších, byl sovětský velitel a sovětští poradci, kteří již v té době věděli, že Československo bude vazalem Sovětského svazu a i pomocí partyzánů chtěli mít budoucí državu pod kontrolou. V knize nejsou popisovány žádné mimořádně kruté činy mstících se partyzánů. Tady autora podezřívám, že si některé skutky nechal pro sebe. Jinak nemám nic dalšího, co bych knize vytknul. Je zde krásně popsané prostředí Beskyd, organizace partyzánů, boje v horách i atmosféra končící války. Mihne se zde i Otto Skorzeny, který tady má důležitou úlohu. Kniha stojí za přečtení, jen musí mít čtenář na paměti, že autor byl v době jejího vzniku stále ještě přesvědčený komunista.
Citace: Ne, Engelchene, ještě nás nemáš, ještě jsi nás nedostal!
Vzplanutí
Jiří Březina
Tuhle sérii prostě miluji. Třetí díl a opět je to naprostá paráda a navíc originální téma. Doporučuji a velmi se těším na čtvrtý díl s názvem Mizení.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Velmi smutná a depresivní sbírka povídek. Při čtení jsem si vzpomněl na nápis (část textu), který kdysi zdobil zeď márnice na tzv. Hřbitově bláznů, tehdy se mu tak ovšem ještě neříkalo:
"Postiženi žitím
peklo na zemi
spoutáni a nuceni lhát
chvála smrti
život je sen
žijeme, abychom zemřely"
(SLAYER - Praise of Death)
Mimo tématu sebevraždy se v některých povídkách také objevuje téma duševní nemoci. Většina se mi líbila a za nejlepší považuji tu s názvem Zbytečný člověk. Už teď se těším na další knihu od paní Hanišové a to román Houbařka.
Zátiší s vránami
Lincoln Child
(SPOILER) Medicine Creek je ospalá díra uprostřed lánů kukuřice. Venku panuje úmorné vedro, všude kolem silnice roste vysoká kukuřice a všude panuje ubíjející klid. Ovšem jen do chvíle, kdy se objeví zohavená mrtvola v kukuřičném poli, kde také jinde že, poté už nic nebude jako dřív. Jakmile se na nebi objeví kroužící černí ptáci je zle. Jeden z nejlepších dílů téhle série, snad jen té akčnosti ke konci bylo zbytečně moc. Mimo Pendergasta a jiných postav se také seznámíme s mírně klackovitou Corrií Swansonovou.
Citace: Všichni se dívali ze dveří ven na horizont, kde proti žluté obloze nad nekonečnou kukuřicí líným tempem kroužilo hejno černých ptáků ve stále semknutějších kruzích.
Krvavá fontána
Jaroslav Velinský
Černá paní, fontána s Tritónem chrlící krev, zpustošený zámek, tajná podzemní továrna a k tomu prolog odkazující ke krvavým událostem z konce druhé světové války. Krvavá fontána předkládá tajemný, až duchařský příběh, sympatickou trojici zčásti amatérských detektivů a typický, čaroslovný humor pana Velinského.
Mezi dvěma ohni
Martin Goffa
Tohle je prostě paráda. Zajímavý detektivní případ okořeněný chlapským humorem a sympatický hrdina, který nám poodhalí částečně i svoje soukromí. Sérii si dávám mezi oblíbené a těším se na další případy tohoto českého policajta.
Muž s unavenýma očima
Martin Goffa
Uvěřitelná, místy vtipná detektivka a ještě ke všemu z Prahy. Co víc si přát? Jen si opatřit další díly.