Djkoma komentáře u knih

Atlas mraků byl výjimečným čtením. David Mitchell na jeho stránkách postupně skrze "média" (deník, kniha, film, sony, ...) rozehrává hru plnou jazykově rozmanitě stylizovaných textů, časových období a podtextem, který stojí za zamyšlení a prozkoumání do nejniternějšího detailu. Příběhové linie se obohacují, i když v mnoha ohledech se také překrývají, ale celá koncepce je velmi zábavná, hlavně, když na sebe volně a přirozené příběhy navazují a postupně gradují do vrcholu (střed románu), kde všechno dostane jasný rámec/směr a čtenář se už pak do konce nechává ukolebát dokončováním jednotlivých linií. Ty jsou totiž většinou velmi atraktivní, ale u mě jednoznačně zvítězila jídlonoška Sonmi-451 (stupňů Fahrenheita, náhoda?;-)) a její vize extrémně pojaté konzumní společnosti na sklonku své největší slávy. Jejich vyprávění díky "ukládání na médium" v první osobě odkazuje nejen na Draculu BS, ale také maximálně zvyšuje vtažení čtenáře do děje a vnímání jednotlivých zvratů a příběhů očima dané postavy (největší důraz v části o Frobisherovi). Ani tu nebudu vyjmenovávat různé symboly a podtext, který prochází celým dílem, každý příběh má své pro a proti, ale mám v podstatě dvě věci, kvůli kterým nedávám 5*. První je rozvleklost, která je propojena s pocitem "akademického psaní", kdy si autor maximálně uvědomuje své schopnosti a až opulentním způsobem prezentuje (hlavně v druhé půlce knihy). Druhý nedostatek vidím ve stavbě příběhu, který je jako hora, graduje do svého vrcholu uprostřed a pak zase rozvláčně postupně linie ukončuje. Pěkně vymyšlené, ale ve svém důsledku po vrcholu ztrácí na čtivosti i díky své opravdu slušné délce. Závěr knihy tak trochu vyšumí do prázdna, protože v něm už není ta síla. Ta se rozplývá během uzavírání jednotlivých příběhů a postupně zmizí, jako větrem odvátý mrak... Přesto všechno je Atlas mraků v podstatě kronika příběhu, který věří, že "historie se opakuje" a člověk je odsouzen k důsledkům své vlastní povahy a existence.

7 16.08.2012

Chvílemi až příliš moralizující a naivně vyhlížející texty zakladatele společnosti Amway působí jako rady do života pro každého dobrého křesťana, což pro kluka z Čech není ideální čtení:). Toto vnímání je však příliš jednoduché, Rich DeVos jen svůj pohled a svých deset pouček, obaluje příliš velkým počtem vlastních zkušeností, které jsou chvílemi opravdu svou naivitou (současně i důvěrou v ostatní...) "z jiné planety". Měl jsem chvílemi pocity obdobné, jako u čtení například Čtyř dohod. Texty dávají smysl, ale jsou hnány do extrému, stále se opakují a v podstatě by Vám mohlo stačit s přečíst jen nadpisy kapitol a zamyslet se nad nimi. Přesto všechno by byl svět tak hezký, kdyby se lidé řídili aspoň polovinou těchto vět... Kniha ve zkratce: je důležité projevovat své vnitřní city a myšlenky, aniž by jste něco čekali od druhých. Dejte jim pozitivní pocity a oni se Vám odvděčí.

1 20.05.2012

Komiks byl pro mě donedávna zapovězenou zemí, ale rozhodl jsem se do ní proniknout odvážně a rovnou zvolil Incal. Volba to byla jednoduchá (vazba na Dunu-doporučuji interview videa na youtube s AJ a Moebiusem) a rozhodně podařená. Incal je agregátem stovky nápadů, ať ze světa Duny nebo z jiných světů i náboženství, a přesto funguje na výbornou. Pesimistická vize prohnilého světa budoucnosti, který se potýká nejen s vlastní velikostí (planety, vůdčí entity), ale také s tradičním konfliktem dobra a zla. Fantastické nápady, které přidávají každému okamžiku čtení náboj jedinečnosti jsou (doslova) podkresleny fantastickou malbou. Ta možná nevypadá moderně, nemá ostré barvy (jako nově colorovaná verze), ale svou velkolepostí a detaily perfektně zaujme. Někdo může vyčítat Incalu způsob, jakým využívá mnoha zdrojů nápadů, ale proč? Je důležitější nápad samotný nebo jeho provázanost s komplexním světem, který nepostrádá humor nebo ani morbiditu? Snad jediné, co bych vytkl, je menší ztráta tahu na bránu v posledním sešitě... Přesto je pro mě Incal velkolepou poctou (nebrat doslova) space-opeře a epickým příběhům s mytologií a přesahem bez špetky kompromisu.

7 03.12.2011

Mé první setkání s Asimovem a ihned naprostá spokojenost. Isaacova chladná logika, která prostupuje každý příběh je neodolatelná. Stejně tak jeho přístup k látce, kdy robotický svět nenásilně přibližuje pomocí komplexních a jemně navazujících příběhu tzv. z praxe (robot a holčička, práce mimo Zemi, politik). Občas některé příběhy působily lehce zdlouhavě, ale každý má výbornou pointu a dále obsahují detaily, které Asimov zdárně využívá v dalších povídkách (viz. provázanost některých příběhů a letmé prořeknutí při interview s doktorkou Calvinovou). Pro milovníky robotů povinnost, pro ostatní silné doporučení, protože tady se psala historie sci-fi. PS: Jako milovníka filmů mě taky zaujalo, jak je z knihy "vytrženo" několik silných témat a nápadů, které jsou přetvořeny v nosné téma filmu Já, robot s Willem Smithem.

9 02.10.2011