D.V.Spudil komentáře u knih

Já nějak moc nevím, co na tom Kingovi všichni mají.
Hrozná blbost, černobílé až hloupé vidění psychiky postav.
Největší obluda, kterou se celou knihu straší, se jen mihne a nic moc neudělá... Nějak moc nevím, jaký záměr měl, když to psal, ale u mě ho rozhodně nedosáhl. Ještě že jen poslouchám audioknížku, číst bych to nemohl.

4 16.10.2020

Nevím, jestli mohu zařadit k přečteným, když jsem to poslouchal jako audioknížku v ukrajinštině (haha), každopádně ukrátilo mi to letos na jaře čekání na uzdravení z horeček. Má to spád, je to akční, poslouchatelné (patrně i čtivé), ale tady pozitiva končí.
Celou druhou polovinu rozčiluje autorovo do nebe volající pokrytectví. Antagonista se zachová jako loupeživý rytíř a celou knížku se v tom musíme rýpat. Jo, ale když Robin Hood podle knížky jako loupežník žije spoustu let - a zdaleka to není takový milosrdný samaritán jako dle některých pověstí - má se za to, že to byl jenom takový nevinný žertík. Cože?!
A pak to, že všichni templáři apod. mají být hned na první pohled skrz naskrz prohnilí padouši, kde tohle Scott vzal? Takhle černobílou knížku jsem ještě neviděl. A možná se ještě vrátím, abych snížil už tak nízké hodnocení.

1 30.12.2019

Moc zajímavá a neprávem zapomenutá knížka. Neuvěřitelně dokázala vystihnout atmosféru, v jaké přežívala církev za totality komunismu, tedy o padesát let později. Samozřejmě je trochu úsměvné, jakým způsobem si sci-fi autor před tím téměř stoletím představoval, ale nijak rušivé.
Za co jsem ale srazil jednu hvězdičku, to je přílišná orientace ateistů na antikřesťanskost. Pochopitelně něco takového jako ,,vlažného liberálního ateistu" v tehdejší době moc dobře neznali, ale že téměř všichni ateisté věnují polovinu svých konverzací úvahám, jak zničit zbytky křesťanství, to mi přijde jako velký nedostatek v psychologii díla. Taky zázraků tam mohlo být trochu míň, budí to pak dojem, jako by ve skutečném světě byla o zázraky nouze a museli bychom si je vymýšlet.

1 30.12.2019

Asi se ještě dlouho nesetkáme s učebnicí latiny, která by studentovi nevnucovala, aby se nabifloval tabulky...
Pozitivně hodnotím to, že Bartoněk dává studentovi postupně se zvětšující slovní zásobu, to je prima. Ostatní ale musím hodnotit negativně. Nesystematičnost, slovníkové části jsou nesmyslně rozdělené podle podkapitolek na slovní druhy a jejich konkrétní poddruhy, takže se podle abecedy nedá orientovat. Navíc nám dává množství látek současně: naučte se 5 časů současně a jdeme je procvičovat; to má za následek, že v jednom cvičení, se jeden konkrétní čas objeví všehovšudy dvakrát, třikrát, takže si ho člověk nemá možnost řádně ukotvit v paměti.
A copak už dlouho nevíme, že v cizí řeči je třeba se tvary slov učit horizontálně, nikoli vertikálně? Nikoli ,,tato deklinace" a všechny pády, nýbrž ,,tento pád", všechny deklinace, jelikož různé pády, různé časy i různé osoby mají v jazyce různou frekvenci a tedy důležitost. Člověk, který začíná s cizím jazykem potřebuje nejdřív nominativ a akuzativ, u sloves prézens a imperfektum 3. osoby. To Bartoněk absolutně nerespektuje. Chyba.
Nejspíš se pokusím naučit se latinsky z jiné učebnice, a pak se vrátím k této, abych se v tom mohl vyznat.

2 25.04.2018

Paradoxně nejoslavovanější první legenda se mi líbila nejmíň. To vlastenectví až k oběti mi dávno přestalo imponovat. Ale další dvě legendy, v nichž Zeyer dokázal úžasným způsobem propojit boje lásky a nenávisti s křesťanskou mystikou, jsou uchvacující.

4 03.01.2018

Přestože jsem katolík, Hus je pro mě vcelku sympatická osobnost a je věčná škoda, že jsme si ho upálili, ale kdybych věřil Herlošovi, asi bych tohle stanovisko opustil. Zarytý bojovník, který půlkou úst hlásá mír, pravdu a kdesi cosi, a hned záhy druhou půlkou úst slibuje, že ,,revoluce" se už nezastaví... achjo...
Ostře černobílý svět, kde všichni teologové jsou skrz naskrz prohnilí padouši - a zapomíná se na to, že Hus a Jeroným jsou taky teologové - to je svět Herlošova Husa... děkuji, nechci. Zbývá mi ještě čtvrtina knihy, ale to, jak pasáže prokládá historickými údaji, mi vadí čím dál víc. Herloš se snad snaží přesvědčit, že čteme historiografii a ne román, nepěkná manipulace se čtenářem.

2 27.10.2017

I s odstupem několika týdnů od přečtení si uvědomuji, že na mnohé věci se dívám prismatem Rad... A říkám si, nojo, tenhle a tenhle něco dělá, ale Lewis napsal o takovém jednání to a to... Neměl jsem dojem, že by tam pro mě byl nějaký nový názor, ale stejně mám dojem, že ač se mi to četlo docela těžko (nevím, čím to, snad že jsem to vždy četl unavený), trochu mě to změnilo. Tuhle knížku bych mezi prvními doporučil jakémukoli studentovi, který se už dokázal prokousat svou povinnou literaturou :)

3 12.10.2017

Bohužel jsem teď dal tři hvězdičky Cestě k mrazu od J. Ortena, která se mi fakt nelíbila, takže je to zavádějící, že dávám jen tři samotnému Lewisovi, ale čtyři fakt dát nemůžu... Nepochybně za to z velké části může překlad, který je, odpusťte, prostě mizerný, ale jsou tam místa, která podle mě překladatelka ovlivnit nemohla a stejně jsou neobratně vyjádřena (ale jestli jsou taková všechna - tak dobře to nedokážu posoudit - tak se překladatelce omlouvám).
Kromě toho je ale příběh pěkný a myšlenky moudré, prostě Lewis, jak ho známe. Kdybych měl hodnotit jen myšlenky, měl by možná i těch pět hvězdiček. Jen ta forma se tentokrát nepodařila...

1 12.10.2017

Chtěl jsem dát jen dvě hvězdičky, ale mám dojem, že jsem v minulosti hodnotil mírně, takže bych to měl dodržet. Orten je další z nekonečné řady křečovitých romantiků, kteří se nám pokoušejí vnutit depresi a beznaděj. Už dost bylo takových spisovatelů, už jich mám až po krk...

1 12.10.2017

Nevím čím to je, jestli tím, že jsem Pratchetta četl jako mladší, a proto se mi zdál tak dobrý, nebo je jen tahle kniha opravdu slabší než jeho jiné... četlo se to dobře, ale nic mě tam nepřekvapilo, nenadchlo, rozuzlení navíc vyznělo strašně nepřirozeně a příliš snadno. Jako by v příběhu nebyly žádné skutečné překážky, a tak postavy neměly co překonávat - vše se za ně překonalo samo.
Tři hvězdičky jsou spíš z nostalgie, že je to Pratchett a že jsem nad jeho tvorbou strávil dospívání, než že by si to kniha opravdu zasloužila.

3 23.07.2017

Hodnotím především báseň ,,Až planety sklesnou k slunci zpět...", protože to je báseň, která nám za mého dětství visela doma každému na očích. Mám ji dodnes rád. A taky tak hodnotím ,,Jak lvové bijem o mříže...", přestože je na dnešní dobu trochu příliš patetická. Ovšem mistrovství slova zde Nerudovi nelze upřít.
O to víc mě nemile překvapil v Povídkách malostranských, kde se mi naopak na jeho stylu nelíbilo skoro nic...

3 29.05.2017

Klasické dílo...
Skoro jsem se na něj těšil, dříve jsem četl Písně kosmické a moc se mi líbily. Ale musím říct, že ten samý Neruda, co mě u ,,Až planety sklesnou k slunci zpět..." tak dostal, mě hluboce zklamal. Vůbec se mi nelíbí ani jeho názory, ani jeho styl. Přijde mi, že se ve většině povídek zabývá celkem zbytečnými věcmi, že píše ,,jenom tak", bez nějakého většího záměru...

1 29.05.2017

Kýč převrácený naruby. Nesmyslný pesimismus a beznaděj bez opodstatnění, osamělý hrdina proti tomu zlému světu, sama příroda odráží hrdinovy pocity...
Ryzí romantismus. Literární kritika se zdráhá to takto pojmenovat jen pro to, že podle ní romantismus skončil o několik desítek let dřív.
Kýč, zvráceně převrácený na ruby. Ale nedivím se, dnes témuž říkají postmodernismus a nevšímají si, že v jádru je to stejný brak.

2 14.05.2017

Pěkná povídka, ale konec mi připadal takový zahozený, jakoby to chtěla Němcová už mít z krku, a tak to ,,prostě nějak zakončila".

1 13.05.2017

Navzdory tomu, že mě ta kniha duchovně zasáhla, musím říct, že mě po literární stránce příliš nezasáhla. Části Jana Bosca jsou krásné, ale co přidal Teresio Bosco mně připadalo z větší části kontraproduktivní a velmi často tam jen opakoval, co už bylo napsáno od Dona... ty části od Teresia jsem pak už přeskakoval. Byť sem tam uznávám, že dokládal autentickými svědectvími Janova slova, ale neustálé omílání téhož mi lezlo krkem.

1 13.04.2017

Nevím, jestli mám právo si to zařadit do přečtených, když už je to tolik let (téměř tisíc tomu let :D, co jsem to četl), ale bylo to prima. Pohled na mého druhého patrona z jiné perspektivy a přece tradičně... měl jsem tu knížku rád.

1 13.04.2017

Teprve to čtu, ale nemůžu se dočkat, až to utrpení budu mít za sebou.
Nesmyslné popisy věčných slavností, směšná glorifikace slovanské minulosti...
Snad jsem doufal, že alespoň to obracení na víru mě, křesťana, trochu zaujme, bohužel to málo, co tam zatím bylo, je tak směšně naivní, že z toho ani nemám radost. Chápu, zajímavý pokus, ale lyrika v próze prostě nefunguje.
Očekávám, že až dočtu, dám dost nízké hodnocení...

1 16.03.2017

Ze začátku se protagonista ptá, proč by scénář nemohl být o ničem. Toho se pak drží i spisovatel.
Vypravěč (a zároveň hl. postava) je násilnický depresivní hlupák, který se ohání filosofickými poučkami a stanovisky o čistotě lidské duše, ale není schopen podle nich žít. A když už si vybere filosofa, s nímž se i shodne, je to zas nějaký debilní nihilista.
Štve ho, že je svět tak nuceně veselý a nadšený do práce, a tak si sám volá jedinou ještě pitomější cestu - depresi a nečinnost.
Dávám aspoň jednu hvězdičku, protože to vskutku ještě zdaleka není takový odpad jako Urbanův Santiniho jazyk.

2 16.03.2017

Pozor, komentář obsahuje malinký spoiler.
Bylo prima si přečíst něco v krásném slovenském jazyce. Neřekl bych, že mě kniha nadchla, ale dost se mi líbilo napětí mezi tím, co čtenář a Bartoloměj neustále očekávají, a tím, že se téměř nic z toho nestane (nechci ale říct, že by to bylo o ničem). Celkově příjemná četba.

1 02.03.2017

Zajímavý nápad věnovat se místo ,,těch důležitých a podstatných informací" nepodstatným detailům, ale na román je to ztráta času. Zbytečně se zdržuje nekonečnými výčty v zásadě nikam nevedoucích a nic neříkajících historek, zatímco sem tam, rozmělněno jak homeopatika, se objevuje narážka na totalitu a manipulaci s člověkem na všech frontách, od vlády (která sama je manipulována) i od přátel (které jindy sám hrdina manipuluje).
Dobře, dobře, dobře, zajímavé nápady, ale pro delší formát naprosto nepoužitelné.
Ke konci jsem už dost přeskakoval, ale mám dojem, že jsem nepřišel vůbec o nic.
Nicméně na to, že je to postmodernismus, který bytostně nesnáším, se tohle snést dalo.

1 07.02.2017