Cusco komentáře u knih

Originální název:
"Kafjčko a wsse co ge sladkého: sto předpisů, kterak se wsseliké nápoge, i to co ge k přikausnutj připrawowati magj / sepsáno a podáno od Mag. Dobr. Rettigowé, w Praze: Jar. Pospjssil, 1845, 86 s." :)

"Velmi pozdě přikročil Erben k sebrání svých tištěných neb dosud neuveřejněných básní.
Poprvé vydal je r. 1853 u Jaroslava Pospíšila pod názvem KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH, a to v době nejžalostnějšího úpadku naší literatury. ... ... došlo na druhé vydání její teprve po dlouhých osmi letech.

Do vydání toho, jež vyšlo r. 1861 u Jaroslava Pospíšila, jako první v úpravě zvětšené a ozdobené iniciálkami, přijal Erben k dřívějším jedenácti pověstem ještě balladu Lilie a připojil dále ve zvláštním oddílu Písně, sedmnácte to drobnějších svých básní ... ...
Následkem toho změnil Erben také název knihy. tento zní nyní nadále: KYTICE Z BÁSNÍ KARLA JAROMÍRA ERBENA.

Ještě déle trvalo, nežli došlo ke třetímu vydání, ba tak dlouho, že se ho básnk již nedočkal. Vyšlo teprve plných deset let po vydání druhém, v máji r. 1871, tedy půl leta po smrti Erbenově. Přes to, že to vydání pohrobní, bylo přece autorem ještě k tisku připravováno. ... ... Proto asi označeno na titulu jako rozmnožené vydání. Dlužno tedy teprve vydání toto pokládati za definitivní.

Čtvrté, páté a šesté vydání vyšlo u Jaroslava pospíšila v letech 1874, 1880, 1884,
sedmé a dosud poslední pak u Al. Hynka r. 1893.

Před tím, a to r. 1891, vydána Kytice jako premie Umělecké besedy péčí jejího literárnho a výtvarného odboru v nádherné úpravě, ilustrována od předních našich umělců.

Naše, již tedy deváté vydání KYTICE Z POVĚSTÍ NÁRODNÍCH, omezující se jen na oddíl Pověsti, z r. 1901."


(Úvod, kniha: Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)

Povídky:
John L. Breen: Hercule Poirot 2010
Ellery Queen: Řidič za volantem
Edward D. Hoch: Krádež matadorovy pláštěnky
Robert Lopresti: Případ pro federál
P. D. Jamesová: Oběť
William Bankier: Zamčené kupé
Clark Howard: Dakar znamená smrt
Molly MacRaeová: Slovo je most
Ann Bayerová: Dvě hlavy jsou lepší než jedna
Eleanor Sullivanová: Bolesti růstu
Frank Orenstein: Do Chelsea už nikdy
George Baxt: Muž, který příliš zabíjel
Michael Talbot: Neobvyklé zboží
Ruth Rendellová: Straší na faře v Shawley?

".. Jarní symfonie je životopisný román o Kláře Wieckové-Schumannové, slavné klavírní virtuosce a manželce hudebního skladatele Roberta Schumanna. ... ... Je to kniha, kterou čtenářky přečtou jedním dechem, ke které se budou ještě mnohokrát vracet a o které budou hodně přemýšlet."
(anotace na přebalu knihy, 2. vydání, rok: 1976)

Hned na 2. straně je hrubka:

"Zpracovaly: Mgr. Eva Hánová, PhDr. Eleonora Jeřábková, Mgr. Lenka Klusáčková, Mgr. Jana Košulanová, PhDr. Barbora Markvartová, Mgr. Petra Nováková, Mgr. Jiří Ondra, Jaroslava Průdková."

Zajímavý citát na úvodní straně knihy, která vyšla v roce 1964, kdy byl komunismus v plné síle:

"Svoboda je bez významu tam, kde lidé pozbyli práva vyjadřovat své myšlenky a názory. Tohoto práva se tyrané děsí nejvíce ze všeho. Pošlapat je bývá jejich prvním činem. Znají jeho moc." (Frederick Douglas)

"Emil Tischbein, hrdina téhle knížky, skutečně žil. Bydlel na předměstí Drážďan, měl opravdu maminku, která se stala kadeřnicí a ve svém skromném bytě česala neskromné zákaznice, jen aby mohla živit svého synka a být přitom pořád s ním, měl i babičku a berlínskou sestřenici, a pokud takovou honbu na zloděje, jakou knížka líčí, přímo nezažil, jistě ji docela dobře zažít mohl. Byl jen o něco starší než v knize - narodil se 23. února 1899. A druhý maličký rozdíl byl v tom, že se nejmenoval Emil Tischbein, ale Erich Kästner. .." :)
(anotace na přední straně, 5. sešit edice Karavana, 1968)

"Kdo je žena v bílých šatech a jakou úlohu hraje v dramatickém příběhu Laury Fairlieové a její sestry? Jaké tajemství ukrývá přátelství sira Glyda s ďábelským hrabětem Foscou? Bude odhalen viník, který způsobil neštěstí několika lidí? Na čí straně je právo v nerovném zápase, v němž je v sázce život, čest a hlavně láska?
Na tyto otázky odpovídá autor v románu, jehož děj se odehrává v polovině minulého století na anglickém venkovském sídle i v Londýně. Spád příběhu i promyšlená zápletka obnažují dvě dějové linie - milostnou a detektivní - které se neustále prolínají. A rozuzlení celého dramatu?..." (anotace na přebalu knihy, 1977)

"Někdejší ředitel Drážďanské obrazové galerie Max Seydewitz si dal se svou manželkou úkol nemalý:
V souboru šestnácti příběhů líčí dramatické osudy proslulých uměleckých děl, uloupených ze sbírek různých evropských zemí, včetně naší Národní galerie. Jen některá díla světového významu se ztratila, ostatní byla po druhé světové válce nalezena v různých skladištích a navrácena právoplatným majitelům. Dnes již většinou opět zdobí sály galerií a rozradostňují milovníky umění a krásy." (anotace na přebalu knihy, 1975)

"Kdo by neznal Jindřicha Plachtu! Jméno tohoto divadelního a filmového umělce, který vytvořil bezpočet rolí od drobných svérázných figurek až k velkým komickým lidově rozumářským typům, je dosud v živé paměti návštěvníků našich kin a divadelních scén.
Jeho osobitý "plachtovský" humor nám zůstal uchován v půvabné knížce PUČÁLKOVIC AMINA, jediné, kterou Jindřich Plachta napsal. ..
.. Drobná, úsměvná knížka, která potěší každého čtenáře od 9 do 90 let." (anotace na přebalu knihy, 1969)

Zajímavá kniha o obdivuhodné sportovkyni, která určitě stojí za přečtení. :)

Poznámka: autorka Věra Suková (1931 -1982) si určitě nezasloužila, aby tiskařské závody "Rudé právo" v Brně, v roce 1980, nekvalitně vytiskly brožovanou knihu, kdy některé stránky nejsou strojově rozřezané (nedají se otáčet, čtenář si je sám musí žiletkou oddělit) a strana 190 - 191 je prázdná, text omylem nevytištěn..

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... V portrétních obrázcích "Baruška", "Rozárka" a "Karla" mistrně vykreslila tři dívčí typy.
Povídka "ROZÁRKA", otištěná r. 1855 v Poutníku (časopis) z Prahy, vypravuje o ubohé souchotinářce, živořící se slepým hochem, mrzáckou sestrou a schromlou matkou a přece konající horlivě svoji lidskou povinnost. .. "

".. , nebo málo známý, ale vtipný "VÝKLAD HISTORIE", (povídka) .."
" .. a ve vídeňské, silně národnostně zabarvené črtě (povídce) "DOMÁCÍ NEMOC". .."

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... a zvlášť cennou povídku "SESTRY", vzniklé z návštěvy Němcové v Zaháni jako tragický protějšek její "Barušky", .. "

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... Autorka "Babičky" přála si již dávno vyznati se ze své lásky k zásadě československé jednoty a tak došlo k "POHORSKÉ VESNICI", k níž přímý podnět dal nový zájezd B. Němcové na Slovensko, (do Trenčína, Liptova, Turčan, Zvoleně) r. 1855, uskutečněný vzácnou podporou hraběte Kolovrata.
Po svém návratu spisovatelka oddala se s nadšením novému dílu, jež vyznělo opravdu umělecky ukázněně a svérázně. Použití nářečí slovenského a chodského, ostře kreslené postavy reků a rekyň z obojího prostředí panského i lidového, vřelé zaujetí autorčino pro drotary a nade vše způsob, jakým Němcová hlásá nutnost bratrského soužití Čechů se Slováky, vyrovnání třídních rozdílů a povznesení lidu - toť jsou přednosti, které také "POHORSKÉ VESNICI" zaručují pro vždy nejčestnější místo po boku "Babičky". ..." :)

Souhlasím s hodnocením, že je to jedna z nejsilnějších českých knih dvacátého století.
Česká spisovatelka a překladatelka, vážená paní Heda Margoliová–Kovályová
(Heda Margolius Kovály) byla neuvěřitelně statečná, inteligentní a čestná žena. Obdiv a úcta k ní a jí podobným.
Pavel Tigrid napsal: „Margolius… si prožil své v nacistických koncentrácích a do KSČ vstoupil po válce z opravdového přesvědčení: aby se už nikdy nemohlo opakovat, co se stalo, aby už nikdy nikdo nebyl pronásledován pro svůj rasový, národní nebo sociální původ, aby si lidé byli opravdu rovni, aby byl nastolen věk skutečné svobody. O pár let později se soudruhům podařilo, co se nepovedlo nacistům: zabili ho.“

Jde o knihu, která v knihovnách čtenářů zůstane a rozhodně stojí za přečtení.

2 21.04.2015

Stárnoucí básník bilancuje život. Bez optimismu a bez pravidel českého pravopisu...

Alexandr Pobožij, autor "Mrtvé dráhy", napsal o své knize a o sobě:

".. Koncem 50. let jsem byl pověřen vedením jedné z průzkumných expedic na stavbě železniční dráhy, která spojuje za polárním kruhem města Salechard, Igarku a Norilsk, vzdálená téměř 2000 km.
Román "Mrtvá dráha" je knihou o stavbě této železnice, o naší práci a životě na Severu.
Ve své knize jsem zachoval téměř všechna jména a příjmení. Tatarinov - to je Petr Konstantinovič Tatarincev; jak vidíte, pozměnil jsem trochu jen příjmení, ale nemuselo to být, protože se Petru Konstantinoviči "Mrtvá dráha" líbí.
Záporný hrdina Lazar Malkov se doopravdy jmenuje Lazar Maleckij. Změnil jsem jeho příjmení, neboť jsem bral ohled na jeho samolibost; je to totiž opravdu záporný typ. V knize se poznal a dokonce se snažil protestovat. Všichni ostatní záporní hrdinové mlčeli..."

Sbírka "Tři žerty" obsahuje tři Puškinovy básně:
Hrabě Nulin, Domek v Kolomně a Gabrieliáda.

"Pasionál abatyše Kunhuty" je soubor pěti duchovních textů.
Jeden z nich je tzv. Kunhutina modlitba.

Antologie - kolektiv autorů:
Franz Kafka, Hermann Hesse, Stefan Zweig, Franz Werfel, Thomas Mann, Heinrich Böll, Günter Grass, Bertolt Brecht, Heinrich Mann, Arnold Zweig, Robert Musil, Stefan Heym, Hans Fallada, Anna Seghers, Ulrich Becher, Alfred Döblin, Wolfgang Borchert, Louis Fürnberg, Leonhard Frank, Günther Weisenborn, Hugo von Hofmannsthal, Franz Carl Weiskopf, Siegfried Lenz, Friedrich Wolf, Erwin Strittmatter, Willi Bredel, Klabund (p), Bodo Uhse.