Cusco komentáře u knih

"Toto dílo má za úkol informovat naši českou veřejnost a pokud možno také širší vzdělaný svět o poměrech v koncentračním táboře osvětímském.
Stíny statisíců ubitých, za živa házených do plynových komor a kremačních pecí, k smrti zmučených a spálených lidských životů, volají po spravedlnosti a odplatě.
Najde-li se pošetilec, který by tato zvěrstva omlouval, zaslouží, aby byl legiemi nevinně utracených proklet.
Není jediné pídě půdy v koncentračním táboře osvětímském, aby nebyla prosáklá lidskou krví.
Bude-li se nedůvěřivcům zdát, že tu je cosi zveličeno nebo snad dokonce něco nepravdivého, nemožného, mám jedinou odpověď:
"Mysli si, čtenáři, nejhorší zvěrstvo pod sluncem a bude to nevinné proti tomu, co se páchalo v Osvětími."
Nemám vhodných slov, abych popsal veškerá utrpení v tomto táboře podle pravdy. Všichni, kdož kdož táborové hrůzy prožili a přežili, nejlépe posoudí moji práci a také nedůvěřivcům potvrdí pravdu mého vyprávění. Autor."

(předmluva autora, kniha: J. P. Mladský: Návrat z pekla, rok 1945)

"Co řekli naši velikáni o Židech"
--------------- To nebyli velikáni. Jeden z velikánů byl například ten, který řekl:
"„Antisemitismus je jednou z největších příčin neštěstí lidstva. A vůbec ne proto, že ubližuje Židům, ale proto, že dovoluje hlupákům, zlým blbcům, nečestným a špatným zbabělcům zbavovat se pocitu méněcennosti. Přitom méněcennosti, která je zasloužená a které se nikdy nezbaví. Antisemita je v podstatě nešťastný člověk. Antisemitismus nezpůsobují Židi, protože nejde vůbec o Židy.
Neboť, jak řekl Sartre (nemýlím-li se): "Kdyby Židé nebyli, antisemita by si je musel vymyslet.“
(Jan Werich, český herec, dramatik a spisovatel 1905 - 1980)

".. Učil jsi naději:
protože jenom Kristus je pánem dějin."

--------- Mistře, Poláku, starý mistře pera a mouder, pravd životních.
Každý, každý z nás má jiného pána, pro svou životní pouť v dějinách.
Je dobré, ale, být přítelem a s tolerancí přijmout i jiné víry. ... Ach..
Vždyť sýr také má mnohočetné díry. A nikdo není sám, lepší a jediný.
... Nezapomeň. ... Úsměv (děda mi říkal, že nejlepší je smích). :)

V knize je úvodní tištěné věnování autora knihy:

"Napsáno v Budislavi u Litomyšle na jaře roku 1960
a vděčně připsáno památce vzácné a statečné ženy
spisovatelky Růži Jilemnické."

"Ať už se čtenář ze srdce Evropy staví k biblické zvěsti o Ježíši Kristu odmítavě, neutrálně nebo vstřícně, strhne ho tato kniha jak svým dějem, tak .."

--------------------------- Otec dívky Adiny nebyl ohromen a stržen dějem.
Já také ne..

David, král sjednoceného Izraele panoval cca v letech 1013-973 př. n. l. Byl uznávaný válečník, básník a hudebník, v pozdějším věku byl i proradný a krutý dobyvatel a cizoložník.
Přínosem je, že kniha neobsahuje nekritické zobrazení historické postavy, ale jde o shrnutí všech dostupných informací a nechává na čtenáři, aby sám rozjímal a vstřebal, co přečetl.
Zajímavá kniha, ale moc moc těžká na četbu a uspořádání vlastních myšlenek a víry. :)

3 31.07.2019

"V roce 1919 bratři Rudolf a Vladimír Jelínkové převzali podnik po otci a nazvali jej „Zikmunda Jelínka synové“. V roce 1921 koupili nepříliš prosperující palírnu Razov a přenesli tam část výroby. ... ...
Od roku 1926 bratři pokračovali v podnikání samostatně. Rudolf, který zůstal na Razově, propůjčil firmě své jméno. Ve 30. letech zahájil výrobu košer destilátů - při ní se používají jen takové suroviny a postupy, které jsou v souladu s pravidly ortodoxní židovské víry. Rudolf Jelínek to dokázal a v roce 1934 se prosadil na náročné zámořské trhy, čímž proslavil své jméno i jméno Vizovic po celém světě. ... ...
Do roku 1938 se značka Rudolf Jelínek stala druhým největším světovým dovozcem destilátů do USA. ... ...
Roku 1943 byl Rudolf Jelínek odtransportován do Terezína, odkud byl roku 1944 převezen do Osvětimi, kde zahynul. ... ...
Dědic otcova talentu Zdeněk Jelínek zemřel už roku 1946 na tuberkulózu, kterou si nemohl v ilegalitě léčit. Přesto se podařilo obnovit vývoz do zámoří. Jiřímu Jelínkovi byla firma v roce 1948 znárodněna." (Wikipedie)

---------------------------------- Je dobře, že se na ně nezapomnělo.

Veršovaný cyklus českých pohádek (dílo z roku 1880).

Autora nemám ráda a jen se sebezapřením jsem prolistovala jeho malou knížku (V. Klause nesnáším, přesto tento druh politické kritiky je mi cizí):

"Václav Klaus neumí hrát tenis! Nechodí do kolen, krčí loket, nehraje míč před sebou, nechodí pod míč a při servisu nedělá osmičku! Bartoška schválně prohrává, aby se nezvýšilo zdravotní a sociální pojištění!"

Přece jen se daly v knize najít střípky k zamyšlení:

".. jeden z našich ministrů má vlastní poradenskou daňovou školu, on školí Čechy, své spoluobčany v pracovní době, to mě by zajímalo, když jde do té školy co jeho ministerstvo? Kdo tam je v té kanceláři? My ho platíme jako ministra, on tam není a za extra peníze školí soukromé podnikatele.
.. .. já nevidím možnost, jak tu nestydatost zarazit. Ta (možnost) by zřejmě měla vyplývat z vlastní sebekázně. Z takové té masarykovské sebekázně, ze slušnosti, že nebudu brát, co není moje."

"Masarykovu republiku rozbili a teprve v budoucnosti uvidíme, jak to bylo špatné pro nás pro všechny."

----------------------------------------------------------------------
Pane Čech, klid.
Poctiví lidé s morálkou a čistým svědomím (stejně tak, jako lidé bez morálky) byli a jsou v každé době společnosti.
Podívejte se na sebe: sebevědomý narcis a v roce 2015 jste měl skandál, když se prozradilo, že jste nabízel ženám divadelní roli za jejich sexuální služby.

Jo, a lidé zvládnou rozdělení Československa. Společná historie a blízký vztah nám stejně navždy zůstane.

3 15.02.2018

Zazděná

"Všickni se lidé rozplakali,
když mladou paní zazdívali;
pán zasmušilý v okně stál,
sám jediný on neplakal.

Přilítla s nebe holubice,
snesla se k paní do temnice:
zvala jí, zvala k veselí,
a dvě pak odtud letěly.

Přilítla z pekla černá vrána,
i navštívila v okně pána;
zvala ho, zvala k veselí,
a dvě pak odtud letěly."

(Příloha III.: Zazděná - píseň ve sbírce balad, Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních, literárně historický úvod napsal Ladislav Quis, rok 1901)

Paní Josefa Slánská (stejně jako paní Heda Margoliová–Kovályová) byla neuvěřitelně statečná, inteligentní a čestná žena. Obdiv a úcta k ní. Život jí připravil mnoho bolesti (např. ztráta dítěte) a komunisté ji připravili po vykonstruovaném politickém procesu peklo..

V roce 1929 jako demonstrující studentka myslela dobře komunistické ideály (rovnost, svoboda a bratrství), které byly ovšem později odlišné od tvrdé praxe politického režimu.

Jde o knihu, která rozhodně stojí za přečtení.

3 25.06.2015

" ... Patřil k nejvyšším představitelům komunistického totalitního režimu a nesl značnou část zodpovědnosti za jeho násilné praktiky, policejní teror a justiční zvůli, jejichž obětí se nakonec sám stal." (totalita.cz)

Proces s protistátním spikleneckým centrem Rudolfa Slánského, byl vykonstruovaný politický proces. Soud Slánského rehabilitoval v roce 1963, KSČ v roce 1968.

Přesto napadá mne přísloví: "S čím kdo zachází, tím také schází."

Když R.S. poznal v Rusku pravou tvář komunismu, proč nevzal zpátečku a neřekl "Na tomto se nebudu podílet."? Asi je opojná síla cítit moc.. Asi je těžké říct si: "Celý život jsem věřil v nesprávné ideály a prosazoval jsem špatnou věc."

3 25.06.2015

"Máj věnoval Mácha "mnohováženému pánu a panu Hynkovi Kommovi". Hynek Komm (1790 - 1875) byl pražský vlastenecký měšťan, pekařský mistr, majitel domu na Malé Straně. S Máchovým otcem Antonínem byl pravděpodobně v obchodním styku, oba se znali ještě z dob, kdy Máchův otec stárkoval ve Schwarzenberském mlýně na Malé Straně. Navíc Kommova první žena Marie Natali (1786 - 1874) byla příbuzná rodiny Alexandra Natali, souseda Máchových na Dobytčím trhu. Pan Natali byl svědkem o bydlišti Máchových při připravované svatbě K. H. Máchy s Lori Šomkovou. Máchova dedikace Kommovi je zřejmě výrazem úcty, kterou Hynek Komm po dlouhá léta u Máchových požíval." :)

(doslov: "Máj, člověk a jeho svět", napsal: Pavel Vašák, kniha: Máj, 194. vydání, 1983)

Dr. Q. M. Vyskočil: Božena Němcová. Literarní medailon.
II. Poznámky k literárnímu odkazu Boženy Němcové (1926):

"... "BARUŠKA" (z r. 1853) je příběhem služky, v němž se řeší však též sociální otázky. .. Zní tu opět ozvěna domažlických vzpomínek, neboť hrdinka odchází z venkovského statku do služby v Praze, aby tu prožila k těkavému umělci hořký, ale smírně končící románek lásky.
Autorka sama hlásá své názory Baruščiny kamarádky Kačenky a vřele se zastává lidských práv těch, jimž život nejvíce ublížil. ..." :)

Příklad:
NOVINKY, diskuse ke článku na internetu, téma Schindlerův seznam:
--------------------------------------------------------------------------------------
Karel Martinec, Králův Dvůr
Sobota, 18. dubna 2015, 09:06:37 | Souhlasím | Nesouhlasím | -2

"Jak jsou v něčom zapojený Židáci, tak je to dycky levárna a zlodějna.., začalo to ukřižováním Krista a táhne se celou historií."
--------------------------------------------------------------------------------------
(Poznámka: Je strašné, že podobné názory trvají i ve 21. století, bohužel..)

Smutná kniha o hlouposti, fanatismu a lidském utrpení. I taková je historie. :((

"Když jsme léta 1870 odhodlali se vydávati "Zábavnou bibliotéku", knihy to v duchu křesťansko- katolickém sepsané k zábavě a ušlechťování, netušili jsme tak dobrého úspěchu.
Vždyť si musila "Vestálka", první spis "Zábavné bibliotéky", teprv své čtenáře hledati a nalezla je a sice v tak hojné míře, že, ač u značném počtu byla vydána, úplně jest rozebrána a po delší již dobu mnoho poptávek po ní nás dochází.
To nás přimělo ke druhému vydání. I vysíláme "Vestálku" v novém rouše, ať si opět hledá čtenářů zvláště mezi mladším pokolením. Zdař Bůh!"
Na slavnost sv. Školastiky 1882

("Předmluva ke II. vydání" v knize: Vestálka od Klitschke de la Grange, III. vydání).

André Gide: Vatikánské kobky - bláznivina.

"Bláznivina (sotie, ze sot, které ve staré francouzštině znamenalo totéž, co dnešní fou - blázen) byly středověké divadelní hry, jichž všechny jednací osoby byli blázni, takže svět se podobal království pošetilých.
Oděni byli v šaty z půli žluté, z půli zelené a na hlavách nosili cípaté čepice. ... Na každoroční slavnosti, svátku bláznů, provozovali hry, jež jim dovolovaly svobodně vyslovovati věci, jež by jinak nemohli vyřknouti.
Byly to hry zprvu církevní, pak posvětštělé a blázni v nich brojili proti mocným tohoto světa. Parodovali církev, církevní liturgii, stavy, úřady a později i celou společnost."

(I. a II. poznámka překladatelova k vydání roku 1930, překlad: Jiří Ježek, kniha: André Gide: Vatikánské kobky, vydal: nakladatelství Topičova edice, spol. s r.o., v Praze XII, ulice Jana Masaryka 56, edice: Topičovy Bílé knihy - zrcadlo literárního světa, rok 1948)

Josef Škvorecký: Čechy trapné Čechy čí

"Jako přelud objevily se mi
Čechy Nejdivnější ze všech zemí

Země kubofuturistických tvarů
Země ulic přiožralých k jaru

Země jazzbandů a dancingů a swingu
Země hamounů udavačů a pinglů

Zem exentrické mládeže a blbých starců
Zem velkých bojů hubou Zem krevních dárců

Zem plováren a štíhlých dívčích hrdel
Zem lásek mravně závadných Zem..."

(Josef Škvorecký: Dívka z Chicaga a jiné hříchy mládí,
1981, strana 12, báseň Čechy trapné Čechy čí)

-----------------------------------------------------------
Souhlasím s názorem, že nejde o vrcholné básnické dílo.

2 15.08.2018

"Básně z let 1940 - 1945 nejsou vrcholným básnickým dílem, jsou cenným svědectvím o válečné době, mládí a jazzu z pera tehdy dvacetiletého začínajícího autora.
Básnickou sbírku Dívka z Chicaga vydáváme u příležitosti autorova příjezdu do Československa po jednadvaceti letech."

(Josef Škvorecký: Dívka z Chicaga a jiné hříchy mládí, úvod napsal: Václav Krištof, 1981)

2 15.08.2018