crinis komentáře u knih

Pokud si chcete udělat nenásilné opáčko z české kultury dvacátého století, je kniha Mileny Štráfeldové pro vás to pravé. Pokud se tedy prokoušete zoufale nudnou první třetinou. Velký umělec by si zasloužil velkého spisovatele. Někdo by z životních reálií Toyen udělal drama plné emocí, jiný by načtrl snovou atmosféru jako z obrazu. Milena Štráfeldová napsala průměrnou školáckou slohovku, kde se emocím vyhnula velkým obloukem.
V závěru jsem objevila zdařilou metaforu na utrpení člověka, který se narodil v nesprávném těle.
"Po okně leze moucha....... Lidem se většinou hnusí, ve skutečnosti je ale krásná, kovově zelená a modrá, s průsvitnými křídly protkanými stříbrnými nitkami. Už dlouho leze po skle a neví, jak se dostat ven. Venku přitom svítí slunce, září tam barvy a fouká vítr. Mohla by si létat, jak by chtěla."
Nejspíš se povedla mimoděk, protože autorka nemá ani tolik úcty, aby o Toyen mluvila v mužském rodě tak, jak to dělali jeho přátelé a jak si on sám přál.

Tuhle knížku moje děti milovaly ( já taky), četli jsme ji pořád dokola. Navíc obsahuje aktivity, které vás vtáhnou do děje. Je skvělá!

08.05.2018