Cojekomupotom komentáře u knih
Dostal jsem k svátku v roce 97 a přišlo mi to fajn. Asi lepší, číst v druhé třídě o Velkém třesku, než třeba o Ajdamovi a Evě, když na to přijde
Na začátku tisíciletí, když nebyly *chytré* mobily a já měl doma povoleno tak půl hodiny internetu týdně to pro mne byl opravdu skvělý zdroj informací, spolu s Panorámatem populární hudby, který však končil zrodem punku coby novinkou...
Dostal jsem coby *lákadlo* od kamaráda, jenž byl z Murakamiho nadšený, jenže se to minulo účinkem. Nijak zvlášť mi nevadí knihy *o ničem*, tedy knihy, kde se nic zvláštního neděje a řeší se jen psychologie postav, ale tohle mi přišlo fakt o ničem. Jestli je to jakési konceptuální umění, jehož cílem je uspávat, tak oukej. Teď si budu muset v budoucnu přečíst další knihu od Murakamiho, abych věděl, jestli chyba byla na mé straně, Nebo... Takže se to tomu panchartovi vlastně povedlo
Četl jsem ve dvanácti letech, když jsem začal objevovat buddhismus... a myslím, že jako základní přehled posloužila. Co víc si přát? Nic, lol
Skvělé, zajímavé, poučné. Četl jsem minimálně celou základní školu pokaždé, když jsem byl nemocný. Prostě... Srdcovka. Jak já toužil být buddhistický mnich a starat se o kočky!
Tohle jsem jako malej kluk na prvnim stupni MILOVAL. Sociální banditismus, punčochy a pečeti z brambor, jo! To musí každej malej kluk milovat, ne?
...náhodou jsem našel v knihách na rozebrání a byl velmi příjemně překvapen. Ještě víc, když jsem následně zjistil, že ji "ve skutečnosti" napsala češka, která se jmenuje jako má dávná kamarádka. Nejvíc, když jsem před týdnem zjistil, že Janu Rečkovou už mají i v mé milované scifi sekci v Levných Knihách. Juhu!
V porovnání s "předchozím dílem" jsem byl docela zklamaný. Popravdě, kdybych nemiloval Dalekou cestu za domovem, asi bych to ani nedočetl. Takhle to byl čistý průměr- nijak zvlášť nenadchlo, ani příliš neurazilo; opakované čtení po pár letech na tom nic nezměnilo, takže si úplně nemyslím, že by to bylo jen tím, že s Dalekou cestou nasadil pan Adams laťku příliš vysoko...
Odvolávám se na svobodu projevu a znova opakuji, že odsoudit knihu na základě obalu je znakem hlouposti, zvláště je-li obsah poměrně kvalitní. Rady jsem sice nevyužil, problémy s hubnutím nemám, ale znám lidi, kterým kniha pomohla, a nikterak strašná mi nepřišla. Až mě budete chtít nahlásit: Já vás přece neurážím, urážíte se sami (spíše samy, ehm), tak mě nechte dýchat, díky. Řekl jsem to slušně.
Průvan ti zabouchl dveře a neni tu klika? Realita suckuje Philipa Kindreda Dicka! Né, vole, mně nejebe a kdyby, tak to neni z pika, aha! ...nijak mne neuráží, když mi má smyšlená přítelkyně tyká! Mimochodem... Filmová adaptace je také povedená, díky rotoskopii, skvělému obsazení, soundtracku a vůbec... Radost pohledět, byť předloha mi přišla lepší, díky pocitu marnosti, jenž ve mě zanechala, když jsem ji v osmnácti dočetl porvé a připadal si tak odvařený, až jsem začal reálně přemýšlet, že bych měl seknout se všim, a tim myslim s drogama, haha, byť ty největší jízdy byly vlastně teprve přede mnou. Život... Je stejně scifi. No nic, tim chci říct: Káplo mi to do noty. Vtipná a poučná kniha. Kla si ka
Vždy mne zajímalo, do jaké míry je to opravdu autentické, a kolik si toho "přepisovatelé" přibásnili. Každopádně jsem zastáncem teorie, že kvalitní knihy o drogách psali pouze lidé, kteří drogy doopravdy brali, a tuto knihu mezi ně nepočítám. Kam se hrabe např. na díla W. S. Burroughse, či I. Welshe, kteří vám vše řeknou na rovinu (myslím nejen to špatné, ale i to dobré) a nechají vás udělat si vlastní názor... Nebýt to v podstatě jen jedno velké repetitivní "Bububu, drogy jsou špatné, áno?", nebylo by to tak... Špatné. Jinak heroin je jedna z mála drog, které jsem nikdy nezkusil. Starouš Bull Lee s Rentovacím hošou mi to již v ranném dospívání vymluvili. Navíc na mé rodné vísce nešel sehnat