Clivicus komentáře u knih

Báječná kniha. Ty čtyři hvězdy jí přiděluji co kompromis mezi 3ovou filosofickou úvahou a 5ovým dějem. Stran té úvahy se dovídáme, že Sókratés přijímá věčný spánek proto, že se konečně dočká odloučení od těla, jež mu ztěžovalo cestu ku pravdě. Pak jakožto duše konečně dojde ryzí pravdy, proto tak klidně snáší smrt.
Protkánu však já vidím vadu v tomto uvažování; k čemu je člověku pravda, je-li mrtev? Cožpak nám nemá pravda pomoci žít ctně, spravedlivě, bez falší a lhaní? Zdá se mi hloupé hledat pravdu jen pro pravdu nebo filosofovat jen pro filosofování, vždyť cesta ku pravdě má být k lepšímu životu samotnému. Platón se tu však dotýká nejdůležitějších otázek našeho života, jimž se nelze vyhnout, a snaží se přes dialog najít odpovědi.
Děj samotný, především ten konec, hne všemi čtoucími. To s tím pláčem na konci mě pohnulo... k smíchu. :D

1 01.09.2022

(SPOILER) Perlou Aischylovy Oresteiy jsou dialogy, v kterých se jeho postavy přou o pádné a krvavé svízele. Argumenty na obou stranách jsou vždy čtivé, zejména jak se rozmluvy vyvíjejí dále.
Co nepřekvapivě odpuzuje dnešní čtenáře, je Agamemnónova oběť své dcery bohům, žačež se nám Klytaimnéstřina vražda jeví jako zadostiučinění. Sice chápu, že Agamemnón nám je svým činem odporný, na druhou stranu však dílo toto odsuzovat právě pro to mně přijde nespravedlivé a nepřiměřené. Cožpak máme po Aischylovi žádat básně, které s námi budou souznít co do morálky a mínění? Nesnese-li kdo jemu odporné pohledy na svět, tomu bych literatury z dávných dob radil nečíst.
Nutno dodat, že Klytaimnéstra také není žádný andílek, je to cizoložnice, o to horší, že manžela svého podvádí, mezitím co on vede válku za vlast a lije krev. Ještě k tomu cizoloží s uzurpátorem. Klytaimnéstra sice úpí pro smrt své Ífigeny, leč syna by nejraději viděla mrtvého a ztroskotaného bůhvíkde, taková matka není chvályhodna, zato tato kniha věru je.

1 25.08.2022

Mapy, obrázky a fotografie zjednodušují čtenáři uchopit text, a že jich je mnoho. Nevím, jak aktuální jsou informace v této publikaci, ale přehledný a zajímavý popis Mikulčic mě nenudil.

1 20.08.2022

Knihu lze rozpůlit takto;
I. - Od úvodu do první poloviny 6. kapitoly nám autor předkládá souvislé dějiny odpovědí na otázku, kterou si položil v názvu knihy; jsou psány stručně a přímočaře, pročež docela hustá filosofie a její dějiny jsou zjednodušeny pro potřebu nás smrtelníků.

II. - Od druhé poloviny 6. kapitoly do konce se jedná o ubohou apologetiku socialismu a komunismu. Celá tato část nepřináší čtenáři nic nového a nikterak nenahlíží do tématu. Smysl života se v gulazích ani v diktatuře proletariátu věru nenajde.

Také si myslím, že by měl autor trochu více respektovat existencialismus a jeho tvůrce (Dostojevskij, Nietzsche, Kierkegaard). Považuje totiž tuto filosofii za nějaký nihilismus, jímž však věru není.
Možná jsem zde vyzněl vcelku negativně, ale kniha se četla velmi dobře.
Doporučuji

1 19.08.2022

Samotné příběhy nejsou nijak zvláštní či jedinečné, leč je doprovázející sloh a J. Vrchlického básnický génius nese skvělost tohoto díla.

1 13.08.2022

Chutná jednohubka. Velmi užitečný a stručný souhrn života a děl Karla Havlíčka Borovského. Nic svěžího však, prosím vás, nečekejte.

1 10.08.2022

Skvělá suma českých dějin, doporučuji jak laikům, jimž stručnost a přímočarost knihy zlehčí chápání našich dějin, tak i pokročilejším. Mně osobně místy vlastenecky zabarvené části vůbec nevadí, ba jsem rád, že se na náš národ v této knize nezapomnělo, jak se občas stává v dnešních učebnicích a knihách o naší historii.

Osobnost Arnošta z Pardubic mě vždy zajímala, proto jsem tuto knihu s nadšením chopiv chutě četl. Je psána jednoduchou češtinou, není to žádny vysoký sloh, leč s literárně naučného hlediska plní kniha svou roli oddaně.
Doporučuji nejen zájemcům života našeho prvého arcibiskupa, ale i zájemcům doby Karla IV., s níž je Arnošt z Pardubic nepochybně spjat.

1 05.08.2022

Příběhy mě dojaly, tu ladnou češtinu Světlé jsem při čtení slyšel v uších jako z lyry.
Vltava je tu drahokamem mnohých povídek, Karolína z ní vykovala neoblomné pouto postav a jejich pocitů. Jen Smetanova Vltava by předčila Karolíninu.
Pouze mi přišlo obnošené to schéma, v kterém otec, přísný a téměř tyranský, vdá svou dceru muži, kterému dcera se nehodlá oddát. Jinak vřele doporučuji.

1 05.08.2022

Této knize uděluji tři hvězdičky vlastně jen kvůli sobě, neboť mě moc nenadchly příliš stručné a strohé popisy druhů a etap ošklivosti, jimiž se lemují kapitoly téhle knihy. Čekal jsem, že se zde Eco hlouběji zaryje do tématu, jak to např. učinil v Umění a krása ve středověké estetice. Úryvky z proslulé literatury oněch dob doprovázející bohatou iluminaci jsem si zprvu sice užíval, ale po asi stu stránek mě začaly unavovat, až jsem je párkát i přeskočil.
Váže vady i klady této knihy, nakonec bych ji doporučil. Dávam tři dobré a ladné hvězdy (kdybych byl mohl, bylo by to 3.5).

1 26.07.2022

Je to skvělá učebnice s jednoduchými tabulkami a vysvětleními. Dobré jsou i textové části z klasické literatury na konci každé lekce.

1 18.07.2022

Kniha mě docela zklamala. Nejsem s to posoudit, zda za to může český překlad, nebo zda tkví neadekvátnost v německém originále.
Dějiny premonstrátů jsou líčeny suchou, syrovou a nezajímavou češtinou. Při čtení jsem usínal, protože celá kniha je jen spisem dat a nenavazujících faktů, k nimž autor vůbec nepřidává kontext ni je nestaví do vyššího měřítka Evropy. O nejdůležitějších osobnostech tohoto řádu (opati, biskupové, teologové atd.) se dovíme pouhá data narození, svěcení a účastí na generálních kapitulách. Nejčastějšími slovy této knihy jsou -v roce-. Myslím, že tato kniha zklame každého, který se chce více ponořit do myšlení dávných dob, lidí a společností. Kniha Premonstráti nabízí spíše seznam informací, což některým třeba vyhovuje, ale vůbec ne těm, kteří chtějí minulost chápat a postavit ji do měřítek vyšších.
Není to katastrofa, ale sláva též ne.
Za mnohem povedenější knihu o křesťanském mnišství považuji Benediktini a střed Evropy od Dušana Foltýna, Josefa Žemličky a dalších.

1 22.04.2022

K Miliónu jsem pojal jiný názor, když jsem na konci v doslovu zjistil, že Marko Polo své dílo zamýšlel spíše jako obchodní příručku než poutavý cestopis. K údajům pro překupníky nezbytným připojil Polův spoluvězeň Rusticello mnoho poutavých zvláštností ciziny, na něž se jistě se zájmem vyptával. Ať tedy hodnotíme literární úroveň jakkoli, jde stejně o zkušenosti a zážitky úctyhodného benátského kupce.

10.05.2024

Kvalitně zpracovaný výklad

07.04.2024

Příručná knížka

Dvě věci mě zaujaly:
1, 286d-287a
Platón právě stanovil dva druhy měření, a to relativní (v porovnání s něčím jiným) a absolutní (poměr ku pravé míře), což využil k výkladu a nadbytečné délce řeči. Tvrzení tu v kratší podobě otisknu
,,..A co se týče vhodné délky pro řešení otázky, jak bychom ji rozřešili co nejsnáze a nejrychleji, to rozum přikazuje klást až na druhé místo, kdežto sám postup, při kterém dělíme podle pojmových druhů [tj. při kterém řešíme]. A také jestliže úvaha musí být dlouhá, aby učinila posluchače lepším zkoumatelem, máme usilovat o takovou a nijak se nepohoršovat nad její délkou, a podobně, jestliže je potřebí kratší. A jestliže by někdo káral délky řečí a nebyl spokojen všelikým obcházením, takového nemáme podle příkazu rozumu jen tak pustit,... nýbrž máme pokládat za jeho povinnost, aby ukázal, že kratší řeči by udělaly účastníky lepšími dialektiky [rozuměj řešiteli]"
Zdá se mi, že Platón zde vymezil Occamovu břitvu z druhého konce. Totiž Occamova břitva radí volit to řešení, které vyžaduje nejméně předpokladů, avšak Platón zde klade týž princip z druhého kraje, totiž radí, aby řešení mělo náležitou délku, je-li jí třeba, pakliže jí nepotřebuje, ať se nepřidává. Obě rady jsou v podstatě totéž, ono zavrhuje nadbytek, toto nedostatek, avšak obě z principu, že postup při řešení má přednost před délkou.

2, Ke konci
Politik tedy nesoudí, ale dává zákony, neválčí, ale volí mezi válkou a mírem. Není soudcem ani vojevůdcem, ale sám tyto činitele řídí. Zároveň, podoben jsa tkadlci, musí ve své obci správně mísit ctnosti protivné. Jako příklad si Platón zvolil (ne ledabyle) statečnost a uměřenost, obě jsou ctnosti, ale coby vlastnosti si docela protiví, neboť statečný člověk je smělý a prudký, kdežto uměřený je rozvážný a neunáhlený. Tyto ctnosti se samy o sobě stáčejí ke krajnostem, ze statečnosti se stává šílenost a nezřízenost, z uměřenosti zaostalost a ochromení. Je politikovým dílem, aby obě tyto ctnosti rovnoměrně vážil a v obci stvrzoval, jelikož vespolek jsou nejzdařilejší. Ale proč si Platón vybral zrovna tyto dvě vlastnosti a co mají společného s řízením obce? Tuším, že Platón chtěl jaksi statečností vyjádřit liberalismus a uměřeností konservatismus. Vyplývá to už z poznámky, že ,,uměření zachovávají", a také z podobnosti těchto vlastností těmto tendencím, jež dnes nazývamé konservatismus a liberalismus, zachovávat staré a zavádět nové. Platón by tak vystihl rovnováhu státu, který z těchto povah (tendencí) to nejlepší.

17.11.2023

Největším svízelem k vymezení vědění je, že bývá nutno a priori přijmout nějakou definici aspektu vědění, čímž však opět vyvstává problém o vědění a tím pádem se rozmluva obvodem kružnice vrací, odkud pošla.
Divím se, že se Sókrates (tedy Platónův mluvčí) nikdy neodvolal k ideám, tedy k Platónově ústřední teorii ve většině jeho spisů. Možná právě smlčením této své filosofie chce dokázat, že bez ní nelze zjistit, co je to vědění.

12.11.2023

O Mojžíšově životě pojednává Řehoř, aby určil, co je dokonalá ctnost, dokonalý způsob života.
Když se Mojžíš narodil, vyzařoval krásou a tím ušel faraónovu zákonu, aby každé hebrejské mužské nemluvně bylo zabito. Přijal egyptské obydlí i vzdělání, které si později v životě odnesl na cestu. Když si Bůh vzpomněl na úmluvu, kterou stvrdil s předky Izraele, vyvolil Mojžíše, aby vyvedl Jeho lid z otroctví.
Mojžíš a jeho lid prošel mořem křtu, kdežto za nimi jeho nepřátelé utonuli. A když mu Bůh neukázal svůj obličej a když mu dovolil se dívat pouze na ,,svá záda", pochopil vskutku Mojžíš, že Bůh je neuchopitelný a bezmezný, tudíž i (dokonalá) ctnost je nekonečná a cestu k ní nelze dovršit, nýbrž spočívá v neustálém šplhání vzhůru.
Takto Řehoř vymezuje (resp. nevymezuje, neboť nemá mezí) dokonalou ctnost a cestu k ní.

02.09.2023

Stručný život Avicenny. Autor vyzdvihuje materialismus a odtržení od islámského dogmatu jako nadčasovost Avicenny.

22.08.2023

Josef Pekař byl důsledným žákem Jaroslava Golla a tak zde klade velký důraz na vlivy vnější, z ciziny, v níž Češi mnohdy hledali vzor a přejímali od ní obyčeje. Hned v 1. a 2. kapitole je sv. Václav (tj. jeho druhý, posmrtný život) ten, jímž jsme se (zásluhou legend, např. Kristiánovy) zařadili mezi křesťanskou společnost. Husitství chápe jako důsledek jednak gotické mentality a zápasení Čechů s Němci.
Pekařova vědecká činnost a jeho nazírání z ní vyplývající významně ovlivnily dějepisectví jeho i pozdější doby. Pekařův výklad o smyslu (spíše o smyslech) českých dějin se příčí Masarykově představě o táborství jako nosném pilíři Čechů. Kritizuje samotnou představu o jednom smyslu našich dějin.

25.07.2023