Clivicus komentáře u knih

Antapodosis (a zbytek jeho spisů) nám podává otonský úhel pohledu z doby, kdy se císař přel s papežem o přednost a s byzantským císařem o titul. A protože ctihodný Liutprand blahé paměti nebere své spisy tak vážně, jak bývalo v jeho době zvykem, jsou velice čtivé a dostávají slibu, jež jsi autor na počátku předsevzal, totiž aby jeho kronika byla odpočinkem od vážných a na mysl tíživých knih.
A právě díky této lehkovážnosti až krajní sprostotě lze kroniku čítat, aniž by se u ní kdo znudil.

1 18.10.2023

Masaryk se potýká s ústředním problémem společnosti, ale i ústředním problémem individua, tj. s prací.
Prací se člověk stává člověkem a kolektiv funkčním.
Tehdejší bídný stav školství (v Čechách a na Moravě) znamenal pro Masaryka velký svízel pro rozvoj českého národa.
Myslím, že kapitoly o čtení a knihách svého užitku a pravdivosti nepozbyly ani po více jak sto let.

1 10.07.2023

Způsob psaní se spíše snaží čtenáře dojmout nežli zpravit, pročež se knížka přirozeně ladněji čte jako takový příběh upřímného muže snášejícího příkoří slepých a nevšímavých lidí. Pomineme-li občasné výskoky komunistického tlachu, je to hezká knížka s hezkým obrázkovým svazkem na konci i v první části.

1 05.07.2023

Při čtení jsem si v hlavě Gallovu kroniku porovnával s kronikou Kosmovou. Ačkoli obě tato díla mají v dějinách svého národa podobný úděl, liší se jejich dějepisná hodnota nevyzpytatelně. Gallus totiž chce povýšit krále Boleslava III. a předestřít ho jako správný protiklad vůči jeho bratru Zbyhněvovi, kdežto Kosmas je věren (alespoň vernější) dějepisné objektivitě a chronologickému řádu.
Můžeme si jeho díla vážit jako jakéhokoli jiného díla středověkého písemnictví, přičemž není důvod zcela odsuzovat Gallovu kroniku z hlediska údajů, které nám perem zachoval.

1 05.07.2023

Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy.
Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.

1 10.06.2023

Dějiny se autor snažil psát odborně, ačkoli sám odborník není, z čehož pochází suchost a nezáživnost textu. Kniha je alespoň doprovázena pěknými obrázky a zajímavými popisky.

1 08.06.2023

Vzhledem k tomu, že Povídky malostranské všude slynou jako jedno z největších děl české literatury, mě docela zklamaly. Vlastně téměř žádná z povídek pro mě nedokázala vykleštit z Prahy tu tajemnost jejích domků a živost jejích uliček. Čeština Nerudova je sice velice pěkná a čte se nádherně, ale nezakrývá plytkost mnoha příběhů.

1 31.05.2023

Zbožňuji tu hudbu, prostě něco je na lidové muzice, co překonati nelze.

1 20.05.2023

Tato dceřiná kniha Lipanské křižovatky skýtá mnoho zajímavého o druhém životě Lipan, skrze nějž chtěl p. Čornej ukázat, jak si společnost, včetně dějepisců, hněte svou interpretaci dějin sama dle potřeb a tendecí doby. Určitě doporučuji, chcete-li si obohatit svou znalos českého vnímaní dějin 19. 20. století.

1 15.05.2023

Povědomí a hlubší znalost naší řeči je mi drahou hodnotou, již ve mně tato čtivá publikace prohloubila. Opravdu jen pár dotazů mně přišlo zbytečných (jako např. proč se ve větě -žáby se živí- píše -i- a ne -y-, jedná-li se o ženský rod). I při složitějších otázkách a tématech jsou všechny odpovědi srozumitelné i laikům. Jsem vděčný za píli a ochotu všech pracovníků ÚJČ AV ČR.

1 27.03.2023

Asi mě Král Oidipús tolik nedojal jako ostatní, ale přesto bylo drama velmi čtivé.
Docela mi vadila nečinnost hlavních postav, celý děj se odvíjí, jako by Oidipús stál na místě a ostatní vůkol něho obíhali a přicházeli zvěstovat nebo svědčit.
Na druhou stranu dodává zápletka tomuto dílu mnohý život.

1 04.03.2023

(SPOILER) Je to divná směs pocitů, kterou mám z téhle knížky, neboť ta vypráví vše vesele a s lehkou hlavou a i konec je dovršení lásky, ale mně je Mikuly prostě líto, je to sice idiot a manžel na nic, ale přesto není vysloveně zlý. A jeho slabomyslnosti zneužili ostatní, čímž ho podvedli.
Vše dochází po přečtení doslovu, ať je jaký čin horší a podlejší, přece z něho plésají čerti. Jako obraz lidského soukromí vyznívá Mandragora bohužel přesvědčivě, čemuž se mi zprvu těžko věřilo.
Na tuto povídku jistě nezapomenu.

1 26.02.2023

Zprvu jen řeknu, že, byť byl autor sebeméně zběhlejší v antické filosofii a v Ciceronovi, překlad byl velmi zbrocen a ztřísněn autorovým archaickým jazykem, jejž tam vtěsnal a do něhož se nutil, až je text mnohými místy nesrozumitelný a zmotaný. Řídil se zaslepenými brusy, které neměly ponětí o jazyku, a bohužel tím předklad ubývá na kvalitě.
Je velice zajímavé číst Ciceronovo rozjímaní proslulých filosofických škol, kterak se je snaží kriticky rozebrat a u žádného neopomenout své výtky. Jak je řečeno i v předmluvě, ne všude byl zcela objektivní (zejména u epikurovců), ale na tehdejší dobu si člověk musí vážit jistého jeho nadhledu. Vcelku je dílo De finibus bonorum et malorum jedno z Ciceronových nejpropracovanějších a i my z něho máme co čerpat.

1 08.01.2023

Kniha plní, co na začátku slíbila, tj. podává stručný přehled biblí v Čechách a na Moravě od cyrilometodějské misie po bratry. Velmi si cením rozsáhlého obrázkového aparátu na konci.
Dějiny biblí jsou přehlížené, i když jsou spjaty s dějinami písemnictví a literatury. Knižní kultura se zde i všude jinde od biblí vždy nerozlučně odvíjela.

1 29.12.2022

Zaujal mě jednak Komenský, jednak období, o kterém pojednává.
Uznávám, že čtení bylo tuze nezáživné a chvílemi jsem trochu usínal, zejména u příběhů jednotlivých lidí, jež zněly pokaždé stejně. Trochu jsem doufal, že se Komenský blíže zaměří i na dobu husitskou, ale Historie o těžkých protivenstvích církve české je vskutku hlavně a z většiny o pobělohorských Čechách a o Moravě.
Ovšem hledě k skutečnosti, že to nemá být bouřlivý román ani jímavá pověst, nýbrž souvislé sepsání mučedníků a soužení naší země, dá se to číst.
Doporučil bych pouze zájemcům Komenského a jeho doby, jinak poněkud úmorné čtení.

1 28.12.2022

Alfred Döblin byl na toto své dílo tak tuze pyšný, že, i když byl --Valdštejn-- přijat vcelku kladně, r. 1921 vydal kritiku svých kritiků. O to hůře se cítím, když i já mám proti tomuhle dílu své výčitky.
S třicetileté války docela stírá náboženský aspekt, jenž podle něho byl v oné válce vedlejší k zájmům mocných. Každá mocný šlechtic, prelát a vojevůdce je součástí barvitého obrazu krve, hladomoru a války.
Vůbec čtení knihy bylo těžké pro tu roztržitou změť, na začátku vskutku hroznou, bohužel však i nadále docela nesnesitelnou. Každá kapitola opakovala vlastně totéž a totéž, že to byla změť nejen nepřehledná, nýbrž i poněkud nudná. Místy je ovšem člověk rád, že se tou spletí prodral k částem zajímavým. Obzvláště mě zaujal rozklad Ferdinandova ducha.
Doporučil bych zřídka a málokomu.

1 27.11.2022

Plně souhlasím s paní Jass o náročnosti a těžkosti tohoto dialogu. Zde jest člověku pilně slova rozjímat než jen s ními jít. Tato rozmluva se jistě musí přečíst vícekrat, aby člověk zvěděl, kdo to vlastně je ten sofista.
Nyní si však má mysl zaslouží řádný odpočinek. Už rozumím, proč v Platónových dialozích ten druhý vždy spíše tomu prvému mluvnějšímu většinu odkývá a s ním souhlasí.
Toto filosofické dílo vskutku dochází pěti hvězdiček pro tíhu a hloubku tak těžko dosažitelnou.

1 29.10.2022

O obraně Archia;
Cicero předkládá hájení s hlediska právního velmi strohé a tak říkajíc sečné. Upozorňuje v něm na čirou skutečnost, že úřední listiny v Herakleji Achia nezachycují proto, že byly během války spáleny. Archiovu nepřítomnost při sčítaní lidu římského zdůvodňuje jeho účastí na vojenských výpravách Lucullových. Dodává i pár jiných dokladů jeho sepětí s Římem.
Jádro však celého hájení je vychvalování poesie a literatury a zejména jejích tvůrců, neboli básníků. Vůbec se diví nad váháním poroty, vždyť se jedná o vzdělaného basníka. Cicero přede všemi zpytuje svědomí, že si ve volném čase čte literaturu, že ho to žene vpřed. Uznává, že čtení jen pro čtení je marnost a ztráta času. Pro Cicerona jsou (dobří) básníci obdařeni jakousi boží jiskrou, kterou sejí do svých básní. Obzvláště pro obranu římského občanství svého klienta vyvyšuje Archia za ta jeho díla, která oslavují činnost Říma.
Při čtení této obrany člověk zapomene, že to je hájení, jsa jakoby vnořen do filosofické úvahy. Nad jedním moudrem jsem se musil pozastavit: Neque enim est hoc dissimulandum (quod obscurari non potest) sed prae nobisferendum: trahimur omnesstudio laudis, et optimus quisque maxime gloria ducitur. Ipsi illi philosophi, etiam in eis libellis quos de contemnenda gloria scribunt, nomen suum inscribunt: in eo ipso, in quo praedicationem nobilitatemque despiciunt, praedicari de se ac nominari volunt.

O obraně Milona;
Je dle mne slabší než jiné řeči, Cicero v nich zní trochu žebravě až zoufale. Argumenty má ovšem silné, že se divím nad uznáním Milonovy viny. Mnohdy se obrací k senátu, připomínaje, že bez Milonových činů by nebylo takové blaho. Lze cítit zášť Ciceronovu vůči Clodiovi, na němž nezapomíná připomínat, kromě jiných četných neřestí, jeho krvesmilství.

1 19.10.2022

Smekám Ciceronovi za odhalení spiknutí takého rázu a jeho horlivosti, kterou lze cítit v čtveru řečí Katillinských. Dnes je těžké uvědomit si váhu Ciceronova činu, kterým obrátil zločinné touhy po zničení Říma v prach. Jeho řeči jsou tu souvislé a jednoduché, že nikdy se v nich nedá zmotat.

1 17.10.2022

Ciceronovo řečnictví jest umění, jež k nám zaléhá až podnes. V řeči o Gnaeovo velitelství jednoduše podává sled nedávných událostí týkajících se válečných konfliktů Říma a připomíná shromáždění lidu, že takou pohanu musil nést Řím, dokud nebyl povýšen onen Gnaeus Pompeius do generálského postu, jehož přesvědčivě vyvyšuje jeho zásluhami a nečekaným vzestupem, ve světě vůbec nevídaném. Vybízí přítomné, aby dbali slávy a dobra impéria, že jediný Gnaeus jest s to zachránit situaci na východě.
Výmluvnost Ciceronovy mluvy je uměním vskutku vznešeným.

1 15.10.2022