Clivicus komentáře u knih

Významný historický pramen. Co mě překvapilo nejvíce, bylo Helmoldovo nazírání na Slovany. Ačkoli jako pro každého jiného křesťana byli Slované tehdy barbary a pohany, píše Helmold o Slovanech celkem vlídně, leč stále vyčítavě: např. je chválí za jejich velkorysou pohostinnost a pilnou péči o rodiče. Zároveň neváhá místy vytýkat vady Němců (Sasů), např. si stěžuje na násílí a nevlídnost k Slovanům, čímz je odrazují od pravé víry. Za mě zajímavá kronika, i když jsem se sem tam ztrácel ve všech těch Konrádech a Jindřiších.

2 04.04.2023

Ideály humanitní
Prostý a jednoduchý výčet a vysvětlení různých etik a filosofií. Samo o sobě to je docela nezajímavé čtení, do něhož TGM sem tam vepíše svou skrovnou výtku té které soustavy. Užitečněji lze nahlížet na 'Ideály humanitní' jako na úvod, co těmi -ismy Masaryk míní a jak s nimi ve svých ostatních spisech nakládá.

Problém malého národa
Za mne nejhlubší a nejpádnější ze zdejšího trého. Kolik se toho může člověk dovědět o své kultuře a o svém národě z tak drobného dílka. Masaryk se ,,náš" problém snaží vysvětlit a předestřít v mnoha aspektech.

Demokratism v politice
Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. To je sice z Hovorů s Masarykem, ale tenhle spis charakterizuje podle mne dobře.

2 23.03.2023

Po přečtení Orwellových povídek Zvířecí statek a 1984 bychom si ho představili jako důvtipného spisovatele, jímž samozřejmě byl, leč po přečtení knihy této ho vidím jinak, vidím ho než jako muže slov spíše jako muže činu. Mnohem chvályhodnější než jeho sepsání je jeho odhodlanost a síla vůle v sepsání sepsané.
George Orwell byl člověk poctivý a s bohatým nadhledem, což je zde patrné. Nepodléhá výkřikům ubohých žurnalistů, nýbrž snaží se pochopit věc z pohledu lidí, skutečných lidí. Velmi výstižně popisuje politickou situaci mezi republíkany (správně identifikoval autoritářský element komunistů spjatých se Sovětským svazem, jenž s sebou přivodil pád demokracie), ba když čtu jeho výklad, zní velmi podobně výkladu Antonyho Beevora (známy historik na Španělskou občanskou válku), resp. výklad Beevorův zní podobně Orwellovu.
Bohudíky, že přežil tu střelu.

2 23.01.2023

Jsem Čornejův obdivovatel a od každého jeho díla bezděčně čekám dobré čtení, kteréžto čekání vždy dostojí svých tuh.
Kromě slídění po konšelích, leč i to zanáší čtenáře za zajímavé zákulisí pražského mechanismu, jsou snad všechny kapitoly velmi čtivé a každého zájemce o dějiny zaujmou.
Výklady pojednávají o věcech, jež lidé nezvídají ani v učebnicích, ani v popularizačních knihách. Právem, řekl bych, pokládáme husitství za jedno z nejpádnějších úseků naší historie a zrovna o těch nejskrytějších a nejjemnějších příčinách a okolnostech dovídáme se ze statí Čornejových mnoho, ba až nezaslouženě mnoho.
Doporučuji.

2 18.01.2023

Broučkův výlet na Měsíc a do 15. století je velmi zábavné čtení. Zdá se mi, jako by se snažil autor těmito dvěma povídkami, v nichž je humoru hojno, obemknout dobu současnou od utopického snění o budoucnosti (Měsíc) a od utopického snění o starých dobrých časech (husitské války), což se mi na tomhle díle nesmírně líbí, neboť obě části spolu vytvářejí hezký protiklad.
O výpravě Broučkově na výstaviště moc nemluvím, poněvadž se moc nepovedla a zdaleka není na úrovni předešlých výprav.

2 03.01.2023

(SPOILER) V porovnání se Ztraceným rájem je Ráj opět nabytý jen douškou. Jako douška však Miltonovo pokračování svedlo dobrou práci.
Povaha Ježíšova je tu hodně jiná od té, kterou čítáme v evangeliích a vídáme ve filmech a malbách, totiž zde je pyšná, tvrdohlavá a přesvědčená, tam je pokorná, moudrá a hřejivá. Myslím, že John Milton si byl této rozličnosti vědom a snažil se jí naznačit, co si Ježíš o ďáblu myslel; mezitím, co je Ježíš k lidem povahy nám známé, je k ďáblu nelítostný, a to proto, že k lidem onu lítost přece má, vždyť na sebe vezme břímě jejich hříchů, jak také slíbil svému Otci na počátku Ztraceného ráje, ale ďábel je pro něho jen strůjcem všeho utrpení, pro které nyní musí vůbec trpět. Ďábel má ještě tu smělost se pokusit svést Ježíše, pročež ho Ježíš porazí v jeho vlastní hře, ve výmluvnosti.

2 25.12.2022

Kdo jiný může napsat taký učený a čtivý výklad o řečnictví než Cicero?
Pro M. T. Cicerona nebylo povolání řečnické pouhým uměním přesvědčovat a svádět ke svým míněním, nýbrž i být znalý práva, dějin, literatury a filosofie. Každý řečník musí nést břímě morální, třeba těžké, chce-li se stát řečníkem dobrým.
Správné mravy je třeba poznat skrze činy a životy předků a Řeků a ty skrze pilné studium a učení teoretické.
Dobrý řečník se neobejde ani bez vloh daných přírodou, ani bez cvičení paměti a znalostí.
Bezesporu doporučuji každému milovníku moudrosti.

2 18.12.2022

Brownovy způsoby a myšlení jsou zajímavé, až je jimi zajímavý i celý příběh. Opravdu čtivé a místy klidné detektivky, jejichž nejbouřlivější chvíle se udávají v rozmluvách otce Browna.

2 12.12.2022

Knihu jsem si pořídil v angličtině, dle čehož také hodnotím.
Bezvadný, čtivý a jasný výklad španělské občanské války. Historik A. Beevor tu důkladně rozjímá účely, ideologie a soudružnost (a nesoudružnost) obého stran. Vylíčením všech podstatných složek války se tu díky téhle skvělé knize čtenář o španělské občanské válce doví nespočet faktů.
Nutné čtení pro tuto etapu.

2 08.11.2022

Opravdu jsem z Temna zklamán. Od Jiráska jsem četl Proti Všem, které mě velmi zajalo a četlo se dobře. Proti Všem a Temno mají podobnou stavbu; pár nesouvisících dějů se v průběhu potkají a zasahují se. Člověk tedy čeká, že se všechny proudy příběhu některak projeví, což se v Proti Všem dle mne povedlo Jiráskovi skvěle, leč tady...
Už v třetí čtvrtině knihy mně bylo jedno osudu asi půlky postav, jejichž role v knize jsou srovnatelná s automaty v naší době, stojící v pozadí. Pro počet stránek tohoto díla jsem čekal jakési opus magnum, ale dvě třetiny jsou prostě vycpávky. Některé chvíle v knize člověka vskutku napnou a napruží, ale děj vždy pokračuje tuze nudně. Ani konec samotné knihy není zajímavý. Já se vlastně nadále ptám, kde je ta zápletka?
Od A. Jiráska bych doporučil jiná díla.

2 13.10.2022

Na ramenech obrů je soubor statí a úvah na sebe slabě navazujících, leč v konci dobře spletených.
Témata, o kterých Eco pojednává, jsou nesmírně zajímavá (obzvláště mne zaujaly stati Absolutní a relativní, Neviditelné, Několik tajemství ohledně tajemství a Spiknutí) nejen sama sebou, nýbrž i zásluhou Ecova pera.
Vážené překladatelky by se však měly naučit správné a dobré češtině, tomuto překladu věru scházející (např. kladou =aniž by=, kde stačí pouhé =aniž=, nebo kde =aniž= lze nahradit kratší a jednodušší konstrukcí).
Doporučuji.

2 24.08.2022

I z takového příběhu určeného dětem cítím vlastenecký zápal. No rcete, kdo by nechtěl, omluvte mne, nakopat Braniborcům prdel?
Vcelku pěkné dílko, ale chcete-li od Jiráska něco vskutku záživného, sáhněte po jeho Proti všem.

2 16.08.2022

Jiráskův povedený román libě popisuje rané husitské války, ladně propojuje tři děje zároveň, z nichž každý zhruba symbolizuje tři proudy v husitských válkách (věrní Římu, radikální a umírnění). Všechny děje nakonec splynou v jeden konec. Nesmím zapomenout na harmonický popis prostředí, hlavně řek, lesů, luk i hořících kostelů. Na místech, kde chtěl Jirásek čtenářům nahnat husí kůži, to zdárně svou slohovou obratností svedl.
Vždy žasnu nad schopností historických románů občas vyjádřit cosi naučnou literaturou nevýslovného, touto knihou bezesporu demonstrováno.
Žádné postavy mě nikdy neznudily, i přestože jsem, jsa milovník historie, mnohdy tušil, co jak proběhne a kterým směrem se děj řítí.
Aloise Jiráska bychom si měli vážit a cenit, byť si do dějin druhdy přimalovával.

Nejenže tu stojí vynikající a čtivý životopis, ale i vhled do Valdštejnovy osobnosti a temperamentu. Dověděl jsem se zde mnoho o Čechách po Bílé hoře (ale i před ní) a o rostoucím napětí a vzestupu radikálního křídla, který onu válku předcházel. Z bdělého zkoumání rodinných vztahů a ekonomického stavu jak místního, tak širšího, brání v potaz Valdštejnovy osobnosti a zřetelů na vídeňskou politku lze vidět, že J. Janáček je vskutku poctivým a pilným dějezpytcem.
Klasika pro období stavovského povstání.

2 08.08.2022

Drahná kniha o českém králi Václavovi II., zastíněném svými předchůdci i nástupci. Podrobně popisuje Žemlicka toto období, neváhaje užít více stran, než kolik jich je s to vstřebat laik. Rozvedeny jsou zde důležité aspekty vlády Václava II. v poslední třetině XIII. století jako ,,Zlá léta", diplomaté a kormidelníci Václavovy politiky, stav rozdrobeného polského království, vztah k církvi i jeho říšská politika apod.
Pokud se opravdu zajímáte o historii, tato kniha vás uspokojí, stejně jako cokoliv od J. Žemličky.

2 08.08.2022

Čtivá kniha o benediktinech a o počátcích mnišství vůbec. Člověk se doví mnoho o vzestupu řádu, jeho prvních zakladatelích, o reformním proudu v Cluny a o tajemném sanktgallenském plánu, jenž se bohužel neuskutečnil. Na konci je i obsáhlý seznam všech středoevropských benediktinských klášterů druhdy i s obrázky, což mne mile překvapilo.
Za mě skvělé dílo ještě skvělejšího kolektivu.

2 05.08.2022

Kniha je pravdomluvná, řkoucí neblahý stav USA a v menším měřítku i celého Zapádu, souženého nekýženou radikalizací úzké skupiny levicových ideologů, kteří nemají cíle než podrývat a podkopávat kterýkoliv sloup a základ, na kterém spočívá naše civilizace. V pravdě popisuje Ben Shapiro škodlivý účinek hedonismu, materialismu a scientismu, jimiž se vzdálená levice ovinula. Připomíná, že tu civilizaci, kterou jsme budovali (a stále budujeme) nesčetná pokolení, stojí na Athénach a Jeruzalémě, nám drahých hodnotách.
Doporučuji.

2 04.08.2022

Tato hezká báseň pravděpodobně nenadchne ty, kterým je středověká čeština ostnem než tečnou s našimi dávnými předky a s jejich řečí, mně a mnohým tak drahou. Ačkoli určena je tahle kniha králům z dob nám vzdálených, leckteré rady jsou naší době přístojné a užitečné (např. rada beránkova a holubova).

2 18.07.2022

Autoři správně postřehli vzestup krajní pravice v USA, ale vůbec se nezastavili a nezeptali, proč to tak je. To je asi hlavní vada knihy, že zcela opomíjí nátlak krajního liberalismus a progresivismu a jeho celospolečenské dopady nutící podobný jev na opačném konci politického spektra. Kdy jindy se přece nejhlasitěji ozývají konservativci, než kdy se ve společnosti rodí nové a nejisté (z jejich pohledu pochybné) věci? Stejného závěru by mohli dojít i při zkoumání Hitlerova vzestupu (nebo vůbec kdejakého fašismu v Evropě).
Z toho plyne dvojí nutnost pro levici i pravici, aby si jedni i druzí uvědomili, že demokratické hodnoty je s protější stranou pojí více než ideologická příbuznost s krajními kolegy.

1 20.04.2024

V –Psohlavcích– se sem tam najdou od Jiráska prvky středověké legendy, k nimž snad Jiráska podnítily řeči oné stařeny na statku Kozinově: Já jen vím tulik, že Kozina bul nevinně hutracenej ha že je svatým.
Lamminger je zlomyslný a úkazem toho je, jak moc ho dráždí Kozina než třeba Přibek nebo Čtverák. Vždyť tito byli nejvzpurnější a nejbojechtivější. Tito přece rozdmýchali krveprolití a bouři odporu, kdežto Jan Kozina hájil práv chodských svým slovem. Ale právě proto byl Kozina o to více hořký pro Lammingera než bojechtivci. Vzpouru tělesnou je totiž snadné přemoci, ale pravdomluvného nelze ubít, neboť podstata Kozinova odporu nebyla tělesná, nýbrž mravní. A to je tak krásně vyvedeno v Lammingerově smrti, kterou si sám přivolal a které nemohl uniknout, protože ji vlastně nikdy neporazil.
Kdyby první polovina knihy byla vyvedana trochu záživněji, nezdržel bych se dát pět hvězdiček.

1 11.02.2024