chiara komentáře u knih
Zpočátku ano, čtivé, vtipné. Tak během první třetiny knihy začal ale převládat pocit, jakoby většina informací byla hlavně o tom, kde se Ladislav zadarmo najedl a přespal, to, co jsem napřed brala jako poukazování na pohostinnost, mi s postupem přečtených stránek postupně přecházelo do vyprávění hlavně o tom jak lze procestovat kus světa s minimálními výdaji a s maximálním spolehnutím, že se vždy najde někdo, kdo jej nakrmí a poskytne nocleh. Takže já už dalšího Ziburu rozhodně číst nebudu.
Velice emotivní kniha o utrpení žen určených k lékařským experimentům v Osvětimi.
Dokumentaristicky podáno několik příběhů žen, které na vlastní kůži prožily lékařské pokusy v osvětimském koncentračním táboře ale je zde zároveň zahrnuta spousta dalších jmen nebo čísel těch, které tímto utrpením prošly.
Musela jsem knihu několikrát odložit, nezvládla jsem přečíst v jednom kuse tu dávku hrůz, beznaděje, bolesti a zároveň snahy o přežití. Statečnost!
Poslední a pro mne snad ještě horší bylo čtení posledních kapitol „Osvobození“ (nová svoboda rychle ztrácela svůj lesk…) a „Léta poválečná“ o tom, jak se ženy vracely po válce do „běžného života“ a jak s nimi bylo jednáno a nakládáno. Lékařské prohlídky, posudky, odsouvání soudních rozhodnutí, protahování soudních vyrovnání. Politické vyrovnání, to jak se k němu Spolková republika postavila – téměř tak nechutné jako dění v koncentračním táboře.
Taková moderní červená knihovna střihlá erotikou a neustálým vzájemným osaháváním rtů mezi hlavními postavami. Podle vysokého hodnocení jsem čekala absolutně něco jiného, ani oddychovkou to nemohu nazvat protože vždy při dalším vzájemném osaháváním rtů mezi hlavními postavami jsem musela přemáhat pocit toto dílko odložit. Za mně ztráta času, nakonec jsem nedočetla a skutečně odložila.
Věčná škoda, že autor toho napsal tak málo, ovšem obě knihy stojí za to. Pohladí po duši i po srdci, je z nich cítit laskavost, soucit a láska k lidem, zvířatům a životu.
Sláva Madisonských mostů byla podtržena i jejich filmovým zpracováním, vynikajícím filmovým zpracováním. Prach tisíce cest je rozhodně velice dobrým zakončením celého příběhu, je to překrásné pojednání o prolínání a míjení životních cest ... stačí hodina, minuta nebo jiné rozhodnutí a život pokračuje jiným směrem, je to o hodnocení prožitého života
Četla jsem už velmi dávno a líbila se mi, moc líbila....podle mého takové malé české Vejce a já od Otčenáška, místo od Betty MacDonald
Prostě miluji tyhle povídkové knihy, kdy nás autor jemným, laskavým, humorným způsobem provází obyčejnými příběhy obyčejných lidí. Vždy po Fulghumovi sahám když je mi těžko na duši, když jsem zahlcena a přehlcena agresivitou zpráv, lidí, životem...
Ještě se mi nestalo abych vyloženě slovo od slova souhlasila s komentářem. Kdyby to bylo možné, dala bych soukrome alespoň pět palců za vystižení knihy jak v obsahu tak v rozsahu. Mimochodem, to klopýtání ve jménech bylo opravdu nepříjemné.
Skvěle napsáno a jelikož jsem přibližně stejná věková kategorie, o to víc mě kniha oslovila a pobavila.
Tak já tentokrát jednu hvězdu dolů, to jednání v soudní síni jsem nějak nemohla zkousnout, hrozně zdlouhavé a tak jsem přeskakovala, což normálně nemám ve zvyku. Jinak hlavní linie knihy výborná.
Tak nevím, po zpočátku příjemném, optimistickém čtení o novém začátku a životě v Bretani mi postupně paní Marta začala lézt na nervy a závěr knihy, doplněný o všechny věhlasné osobnosti se kterými se setkala, to dorazil. Prostě z celé knihy je cítit tak trochu snobství, chvílemi tak trochu víc. Asi nejvíce mě ke konci knihy udivilo její krásné vyznání Bretani, tak velice pěkně podané, oproti tomu jak dokázala vždy vypíchnout jen to špatné z ostatních zemí, které navštívila
Naprosto souhlasím s komentářem IYv, kniha je opravdu laskavým pohlazením po duši.
"Laskavé pohlazení" to naprosto vystihuje vyprávění o životě, o vzájemných mezilidských vztazích - přátelských, sousedských, rodičovských, o lásce - to vše prožívané postavou stárnoucího pravého anglického gentlemana pro kterého je slušnost naprostou samozřejmostí (kéž by bylo více takových majorů Pettitgrewů), je zde i pěkně zahrnutý pohled na rozdílnost kultur a samozřejmě nechybí ani anglický suchý humor. Jenom škoda, že se autor snažil v poslední čtvrtině nasadit větší dramatičnost, vyznělo to poněkud zmateně, nevěrohodně a jak z červené knihovny.
Přečetla jsem na jeden zátah. Je to životní bilance padesátníka, od dětství přes dospívání , poznávání , uspokojivé okamžiky i životní prohry, rány osudu a zpětné uvědomování si toho co jsme udělali dobře či špatně až po vyrovnání se se vším co bylo a přimutím všeho, to vše propojené s událostmi v jeho zemi. Vzdáleně mi to připomnělo knihu Forrest Gump, samozřejmě v jiném podání, s úplně jiným hlavním představitelem.
Moje první kniha od této autorky a vůbec nevím jak ohodnotit. Detektivní zápletka byla skvělá, do poslední chvíle napínavá ale se stylem psaní jsem se vyloženě prala. Humor stylu lochneska a portál štrasbusrské katedrály mi vůbec nic neříkal a výše avizovaná jazyková komika v odlišnosti mezi kanadskou a evropskou francouzštinou mi hodně ale opravdu hodně vadila....takže hodnotím pouze těmi 3*. Nicméně vysoká hodnocení zde, mě nutí zkusit ještě alespoň jednu knihu této autorky
Chtěla jsem oddechovku na léto ale tohle už prostě nedávám, nevím proč po Danielle Steel vždy jednou za čas sahnu, pravděpodobně mě zlákají zdejší komentáře ale tentokrát už to bylo opravdu naposledy.
Krátká zamyšlení k Žalmanem vybraným písničkám, k životu...moc příjemné čtení
Po dočtení knihy jsem byla trochu rozpačitá jaké dát hodnocení. Až teprve nyní, s několikaletým odstupem kdy si třídím databázi, přidávám další hvězdu neboť jsem si uvědomila, že mi tato kniha vlastně uvízla nezapomenutelně v paměti. Částečný problém jsem měla s množstvím postav a vzájemných příbuzností , několikrát jsem se musela vracet abych se ujistila kdo je kdo a s kým byl propojený. Naopak popis prostředí a tvrdého života v tajze vynikající, závěr perfektní. Hablund a jeho konec mi už několikrát samovolně naskočil v různých životních situacích a kupodivu vždy úsměvně.
Dick Francis prostě nemůže zklamat, dobrá zápletka, od začátku do konce napínavé.
Zvláštně napsáno - jednak formou dopisu neznámému, všechápajícímu muži a zároveň i jako příručka pro "neposlušné sestry" (právě neustálé oslovování "sestry" mě v knize hodně vyvádělo z míry, pocitově mi tenhle druh sdílení absolutně neseděl). Celkově na mě kniha působila poněkud zmatkovitě ale jsou v ní myšlenky, postřehy a situace ve kterých se každá z nás může najít. Lehce odvázané čtení o mužích, vztazích, lásce a hlavně hledání toho pravého.