chevron-man chevron-man komentáře u knih

☰ menu

Dobrodružství sebeobjevování Dobrodružství sebeobjevování Stanislav Grof

Problém u hodnocení knih oproti hodnocení filmů je, že lidi hodnotí knihy, které čtou, a čtou knihy, které je zajímají. Jelikož ale přečíst knihu zabere více času a úsilí než zkouknout film, dochází tu k podivnému jevu, kdy knihy hodnotí nadšenci té oné knihy nebo autora.
Žel, mám to jinak a rád se občas potrestám nějakou nesmyslnou knihou, abych si rozšířil obzory. Vím, že Grof figuruje jako kapacita v oblasti psychologie a nepopírám, že mnoho pacientů může mít různé "mimosmyslové" zážitky, když si zafrčí na nějakém psychedeliku. Ale závěry, které z nich vyvozuje Grof, jsou úplně mimo jakoukoli vědeckou mísu, proto se za vědce nedá považovat. To, co je v knize prezentováno jako transpersonální psychologie, je spíš pseudopsychologie.
Autor pracuje především s tím, co mu pacienti vykládali, nepopisuje příliš, v jakých podmínkách probíhaly experimenty a zda se je se stejnou úspěšností podařilo replikovat, proto se to, co zde píše, nedá považovat za příliš věrohodné.

16.07.2022 1 z 5


Metro 2033 Metro 2033 Dmitry Glukhovsky

Jako jo, je to odpad. Autor je nudný a fádní, nepřichází s ničím originálním, je to tuctová záležitost, na kterou moc rád zapomenu. Autorský styl bez jakékoli zajímavé invence a popisy jsou povrchní. Výstavba příběhu je příšerná a hlavní hrdina velice pasivní. Sám v podstatě nic neprovedl, všechny ty věci se mu prostě jen tak děly a vždycky jako deus ex machina v problémových situacích mu někdo úplně cizí přispěchal na pomoc. Jakmile se tento vzorec objevil už poněkolikáté, prostě mě to přestalo bavit.

24.02.2020 odpad!


Mělo to smysl?! Mělo to smysl?! David Menasche

Přečetl jsem asi pět kapitol knihy a musím se přiznat, že se mi kniha vůbec nelíbila, protože, co se knih týče, jsem docela rozmazlenej fakan a prostě si vybírám, co dočtu a co ne. Kniha má velmi silný příběh, to se jí nedá upřít, ale příběh si přečtu na přebalu knihy. Ovšem i příběh potřebuje, aby byl vyprávěn s citem. K autorovi knihy, který si určitě prošel ledasčím špatným, co souviselo s jeho nemocí, chovám úctu, nechovám ji však k autorskému stylu knihy. Ač je námět hezký, autorský styl je plytký a bez nápadu a mám pocit, že i nadanější třináctileté děti, které učím, umějí psát lépe. Knize chybí hloubka, po němž tento námět přímo volá. Autor se nenoří do potřebných hloubek své nemoci, protože to neumí. Místo tklivého příběhu tak dostáváme do rukou příběh, který by se měl spíše jmenovat "Padesát odstínů mé nemoci", čímž odkazuji na to, že Padesát odstínu šedi také není tím, čím se tváří být. Pokud tedy máte rádi vytříbený autorský styl, této knize se vyhněte. Pakliže si chcete přečíst pěkný příběh, který rychle uteče, knihu si rozhodně kupte. Nebo se stavte do CrossCafé v Holešovicích, já ji tam půjdu odnést.

28.02.2016 2 z 5


Delikátní Dexter Delikátní Dexter Jeff Lindsay (p)

Tak tohle byl bezesporu nejhorší Dexter, jakého jsem četl. Z Dextera se stal zavilý uplakánek, který už se ani na vraždu nezmůže a nedocházejí mu zcela evidentní souvislosti. Děj knihy je tak předvídatelný, že jej ani číst nemusíte a k tomu všemu jsou všechny charaktery v knize k zeblití protivné.

25.12.2014 2 z 5


Den trifidů Den trifidů John Wyndham (p)

Řekl bych, že jde o knihu silně nadhodnocenou, což je pravděpodobně dáno samotným jménem knihy, které je dnes pro sci-fi fanoušky poněkud kultovní. Já zde ale nechci hodnotit děj knihy, který dnes, v jednadvacátém století je neskutečně známý z jiných filmů či knih zabývajících se postapokalyptickým stavem tohoto světa. Co se poselství, které nám kniha přináší, týče, musím uznat, že tu určitě je, nejde však o poselství samé, ale o jeho podání. Celá kniha se mi jeví spíš tak, že jsem se ji měl přečíst zhruba v rozmezí mezi patnácti až osmnácti lety, tehdy by mě bavila a připadala by mi i nadmíru moudrá a inteligentní. Dnes jsem však uvyklý na určitý literární standard a kvality, takže se mi dnes kniha jeví poněkud "dětská". Autorský styl není ničím zajímavý ani překvapivý, psychologie postav není dobře vykreslená, jak je zde mnohokrát zmíněno, spíš naopak jsou postavy plitké a neskutečně mě iritovaly rozhovory mezi vypravěčem příběhu a Josellou, které byly neskutečně kýčovité, naivní a příliš vykonstruované. K tomu všemu ono poselství, které kniha nese, není příliš šokující, a to jsem tak trochu čekal, takže shrnuto a podtrženo je kniha velkým zklamáním.

27.09.2011 2 z 5