Čenichnaknihy
komentáře u knih
Dámy na zabití
Deanna Raybourn
V některých recenzích se objevovala narážka, že jde o knížku “Charlieho andílků po 40 letech. S nadsázkou je to vlastně trefný příměr. Protože právě o nadsázku tu jde.
Čtyři dámy, které se dříve živily jako nájemní zabijáci, jsou nyní na dovolené terčem jejich pokračovatelů.
Rozhodně zajímavý námět, vtipný, příběh má spád, perfektně si u toho odpočinete. Některé scény trochu míjí realitu, ale to se vracíme k tomu, že musíte počítat s jistou dávkou nadsázky.
My se trochu pozastavili nad jednou věcí. Dámy, věkem zhruba šedesátnice, se tu popisují jako babky na odpis. My tedy nevíme, kolik je třeba vašim rodičům, ale my vidíme šedesátníky a šedesátnice jako ještě vitální bytosti, které koneckonců často ještě chodí do práce. Takže, dámy, nedejte se!
Babičky na cestě za sluncem
Judy Leigh
Potřebujete se zbavit podzimní deprese, kdy je venku sychravo, lezavo a stmívá se čím dál dřív? Tahle knížka vás zahřeje.
Judy Leigh opět vytáhla z rukávu příběh o ženě, která je sice věkem babičkou, ale duší mladicí. Molly oslavila sedmdesátiny, její život upadá do šedi, když se u jejích dveří objeví její sestra Nell s tím, že ji její manžel podvádí.
To je impuls sbalit si kufry a odjet někam do neznáma. Proč ne třeba za španělským sluníčkem. A když ani to nestačí, tak šup do Mexika.
Knížka vás pobaví, je tu spousta vtipných momentů. Molly působí až idylicky, rozhodně to není důchodkyně, které každé ráno vymačkává do kalíšku jeden prášek za druhým. Žije naplno. A v tom je zřejmě hlavní poselství díla. Nemít strach ze stáří.
Když k tomu přidáme skvěle popsanou atmosféru daných lokalit, vykreslenou národní kuchyni i drinky, je to výborná oddychovka.
Pas a pes
Jakub Kynčl
Uznejte sami, mohli jsme knížku s takovým názvem nechat plavat? To by přece nešlo. Pravda, asi jsme čekali, že tam to pejskařství bude o trochu víc. O tom, kde se v Jakubově životě vzala čtyřnohá Noriie, se dočtete později.
Ale to vůbec nevadí. Jakub toho ve Střední a Jižní Americe zažil spoustu. Nic není jako přes kopírák. V Kolumbii má na cestování jen jeden den, v Kostarice a Nikaragui se chystá žádat o ruku, v Belize krotí bandu divokých kamarádů.
Přestože jde o relativní úzkou knížku, překvapí vás její váha. Je totiž obtěžkaná povedenými fotografiemi na kvalitním papíře. To pomáhá se do cestopisu dobře vcítit.
Velkou výhodou je i to, že Jakub je povoláním novinář. Je zdravě zvídavý, komunikuje s místními, doptává se a myslí za čtenáře. Tohle prostě není tuctový cestopis.
Diktátorova múza
Nigel Farndale
V neuvěřitelném pelmelu druhoválečných knih, kdy už mají svůj literární příběh z Osvětimi snad všichni tehdejší zaměstnanci a obyvatelé vyhlazovacího tábora od fotografa po tatéra a kdy byly popsány stohy papíru o všech Hitlerových nohsledech, je dílo o Leni Riefenstahlové příjemným osvěžením knižního trhu.
Někdo by mohl namítnout, že se toho o tajemné režisérce Hitlerových propagandistických filmů moc nedozví, ale pan Ferndale na to jde chytře. Nejde mu tolik o fakta jako o charaktery postav, na kterých historické souvislosti vysvětluje. A tak si některé bytosti i vymyslí.
Třeba jako hlavního hrdinu, britského atleta Kima Newlendse, který sní o tom, že na berlínské olympiádě v roce 1936 získá některou z medailí. Právě ten pomáhá autorovi s tím vykreslit Leni především jako kreativní duši a pro umění zapálenou ženu, než jako někoho, kdo sloužil nacistům.
Co si autor nevymyslel, je fakt, že se tvůrkyně filmů Triumf vůle či Olympia dožila 101 let. A pár roků po její smrti se oživuje její příběh prostřednictvím pátrání filmové historičky Sigrun Meierové, která navštíví její domov a prohlíží negativy snímků.
Jak často některé válečné romány dusí čtenáře úzkostnými stavy navozující hrůzy té doby, tady autor předkládá dějiny nenásilnou formou. Důrazně připomíná, že krutost extrémistů nebyla zdaleka jen problémem Německa. Nacistická a komunistická hnutí vznikala i v Londýně, židovští obyvatelé se museli mít na pozoru také v britských ulicích. O tom se píše málo.
Snad jediná výtka, když už si autor polovinu postav vymyslel a jen je zasadil do konkrétních historických událostí, mohl by mít na závěr kapitolku, ve kterém si s autorem popovídá o tom, kterou představu stvořil a proč. Aby odpadlo neustálé googlení, co je věrné a co ne.
O beránku Snížkovi a kouzelné Kýnce
Pavel Mondschein
Po dvou dílech Bordeřích povídaček je tu zbrusu nová kniha s trochu složitějším názvem. Sám autor říká, že je pro trochu starší čtenáře, ale nemusíte se bát klidně ji zase přečtěte dětem.
Kýnka s Kubíčkem totiž tentokrát nehasí potíže na statku jako v minulých dílech, ale usnou a během snění uvíznou ve světě pohádek, o kterém vždycky slýchali z vyprávění svých oveček.
Když zjistí, že pouze spí, začnou si pobyt ve fiktivním světě užívat a spolu s jehňaty ze statku si chtějí všechno prošmejdit. Tedy až na Kýnku. Té leze na nervy všemi adorovaný beránek Snížek, kterého jako velkého hrdinu vyprávěných legend ze statku potkají. Navíc by už ráda zase byla doma, aby nepřišla o nějakou tu kočkovinu, kterou vymyslí Jackoule.
Pavel Mondschein se živí překladem počítačových her a tady ukázal, že mu zjevně žánr fantasy rozhodně není cizí, byť se držel reálných postav a zvířátek. Sem tam ale šoupl i prvky thrilleru nebo dokonce hororu, ale to nic nemění, že je to skvělá pohádka pro vás i pro vaše ratolesti.
Opět si zaslouží vypíchnout skvělá čeština a přirozené dialogy. Autor píše (s nadsázkou), jak mu zobák narostl, a tak to má být.
Myškinův problém – Zápisky zrání
Petr Novak
Doma máme knihy na policích rozdělené tématicky. Detektivky zvlášť, romantiky, odbornou literaturu… a pak tam máme sekci, která by se dala popsat jako “k zamyšlení” nebo “inspirativní”. Leží tam například fejetony Ludvíka Vaculíka nebo Muž jménem Ove od Fredricka Backmana.
A přesně na tohle místo v knihovně jsme po přečtení zašoupli Myškinův problém. Autor pro hlavní postavu nechodil daleko, jmenuje se po něm. Nakolik je příběh autobiografií a nakolik fikcí, to asi nechme autorovi jako tajemství.
Petr je věčný student, který vedle místa na zemi hledá i pravou lásku. Zpočátku se zdá, že ji našel v Markétě, se kterou si báječně rozumí. Z ní ale brzy vypadne, že čeká dítě ještě s předchozím přítelem a problémy jsou na světě. Petr tak v sobě nechtíc objevuje otcovské instinkty, dál se plácá ve vztazích, v práci i škole a tak nějak si zraje. Ne a ne svůj život ukotvit.
Začíst se do příběhu není vůbec těžké. Když zrovna doma taky uvádíte do světa malého špunta a k tomu jste svá dvacátá léta života trávili poblíž pražského Újezdu, Kampy a Petřína tak jako Petr, jde to snadno.
Ale výrazně pomáhá i autorův styl. Knížka koncipovaná opravdu jako zápisky, tedy je složená z krátkých textů, a čtenář se každou chvilku musí začítat do nové scény. Přesto to jde opravdu ladně, ani se nechce věřit, že je to autorova prvotina. Efektně vás navíc přinutí vás přemýšlet i nad vaším životem.
Snad jedinou výtku bychom měli. Petr během vyprávění čas od času ulítne k filozofickým úvahám o postavě romantika a jeho střetu s realitou. Tyhle přestávky v ději pak připomínají něco mezi výjevem intelektuála, kterého nikdo neposlouchá, a odbornou literární esejí. Při čtení románu, obzvlášť takhle krátkého, to hodně ruší. Na druhou stranu různé další literární odkazy značí, že pan autor asi miluje knížky, tak se mu to musí odpustit, a těšíme se na jeho další díla.
Dospělí a ti druzí
Caroline Hulse
Tohle byla trochu sázka do loterie. Knížka nám ležela v knihovně možná dva roky a i když má líbivou obálku, dlouho nebyla na její čtení nálada. Sonda do rozvedené rodiny, kde první kapitola začíná telefonátem na záchranku, protože někdo někoho střelil šípem… To slibovalo slušné psycho.
A to se víceméně potvrdilo. Rozvedení rodiče vezmou své nové partnery a dceru, která má svého imaginárního králíka, a tráví spolu vánoční prázdniny v rekreačním středisku.
Sice zajímavý nápad na vztahový román, ale čtenářsky to byl boj. Ani jedna z postav nás nedokázala vtáhnout do děje, nikomu jsme nedokázali fandit natolik, abychom zuřivě otáčeli jednu stránku za druhou. I když nakonec jsme se k poslední kapitole přeci jen dolopotili.
Kdo ví, možná že nejsme cílovka téhle knížky, možná ji ocení spíš mladší čtenáři, kteří řeší podobné otázky při rozvodu rodičů nebo někoho z blízkých. Nás ale příliš nechytla.
Slečny
Anne-Gaëlle Huon
Až na zvláštní závěr, na který si ale musí každý udělat názor sám, je knížka chytlavá, čtivá, příběh zajímavý a určitě i inspirativní. Každá z postav má nějaké tajemství, které si s sebou nese a vy je postupně odhalujete. Slečny rozhodně stojí za přečtení, jen předem zvažte, zda zrovna na něco takového máte náladu.
Pekárna svatebních koláčků
Ruth Kvarnström-Jones
Taky máte nějakou knižní sérii, která vám třeba ani tolik nesedí, ale už jste s postavami strávili tolik času, že chcete vědět, jak to s nimi dopadne? To je náš případ s Pekárnou.
Autorka nás docela nalákala prvním dílem, kdy Lovisa stavěla na nohy pekárnu a vůbec byl celý příběh milým čtením. Postupně se ale pouští do těžších a těžších témat.
V anotaci si přečtete, že Lovisa a Alex řeší společnou svatbu a příchod potomka. Jenže do toho se zašmodrchá spousta věcí a hlavním tématem jsou složité rodinné vztahy a rizika mateřství. Možná i proto nebylo vůbec snadné se do příběhu začíst. Zhruba v polovině se to ale zlomilo a pak už bylo jen potřeba hledat kapesníčky.
Takže pokud lačníte po emocích, zkuste i třetí díl téhle série. Nám tenhle koláček zas až tak nechutnal, ať už vývojem postav, nebo i některými těžko uvěřitelnými scénami a dialogy.
Chce to dva
Natalie Cox
Pes na obálce, slibovaná romantika střižená detektivkou, to rozhodně stálo za zkoušku. Ale vždycky se podle obalu netrefíte do svého vkusu, že?
Hlavní hrdinka Clem, která má doma velké hlučné psisko, co otravuje sousedy, se stane obětí krádeže identity. Pořádně jí to naštve a chce zlodějku vypátrat sama. K tomu se jí připlete do cesty šarmantní detektiv.
Zápletka by ještě nebyla tak zlá, kdyby se autorka nepouštěla do těžko uvěřitelných situací a chování postav. Vyšetřování Clem je naivní, až hloupé. A že by čtenářovo srdce zaplesalo nad romantickou linkou, to se také říct nedá.
Ale i tak má knížka svižné tempo a dá se přečíst velmi rychle. Pokud patříte mezi fanoušky young adult literatury a čas od času zatoužíte po něčem, co se čte dobře, rychle a vůbec nevadí, že na konci ve vás nic moc nezůstane, zkuste to, třeba to bude vaše gusto.
Včerejší noci
Mhairi McFarlane
Při pohledu na obálku máte pocit, že jste si právě pořídili pohádku, když ne pro děti, tak alespoň pro dospělé. Ale vedle jak ta jedle.
Včerejší noci jsou místy hodně těžkou až možná i depresivní záležitostí. Eve je nešťastně zamilovaná do Eda, který je zadaný. Sama je přesvědčena, že si jsou souzeni, jenže pak jedna událost všechno postaví na hlavu.
Příběh o síle přátelství ale i o traumatech z dětství, které si s sebou vláčíme celá desetiletí do dospělosti.
Možná vám zpočátku dělat problémy se začíst, možná nebude snadné ani strávit některé kapitoly, ale jsou chvíle, kdy si potřebujeme přečíst, že svět někdy není úplně spravedlivý vůči někomu jinému, než jste vy.
Se žirafami na západ
Lynda Rutledge
Jedna z nejlepších novinek loňského roku. Ne-li ta nejlepší, co jsme četli. Autorka vykouzlila neuvěřitelně laskavý, dojemný i poučný příběh o přátelství člověka a zvířete, dokonce exotického zvířete - žirafy.
Půjčila si k tomu skutečnou událost, když v třicátých letech těsně před druhou světovou válkou putovaly dvě žirafy z New Yorku do zoologické zahrady v San Diegu. Zbytek už si ale trochu přimyslela.
Hlavní hrdina Woody Nickel, který ve svých 100 letech vzpomíná, jak se v 17 přimotal k výpravě, která žirafy přes celé státy vezla, je skvělým charakterem. Tají svou minulost, která stojí za jeho osudem životního psance, ale zároveň postupně odkrývá svou dobrosrdečnost tak, jak roste jeho láska k dlouhokrkým tvorům.
Pokud patříte mezi milovníky knihy Co mě naučil tučňák, bude se vám knížka líbit. Příběh má drive, je to taková “road literatura” a žirafy mají jen omezený čas, aby náročnou cestu přežily. Je to závod.
Anna a víly uličnice
Zuzana Barilová
V první řadě je to skvělý nápad. Znají to přece dospělí i děti. Doma pořád něco hledáme, nepořádek se rozlévá po bytě šíleným tempem, i když máte pocit, že přece neustále uklízíte. Za všechno můžou víly uličnice - Nezbeda, Neplecha, Neposeda a Neposlucha.
Jejich příběhy jsou krátké, ideální délka na čtení před spaním, povedeně ilustrované a nepostrádají ani vtip. Bavit by mohla malé holky i kluky.
Ovšem velké upozornění pro všechny rodiče. Pokud své dítko necháte s knihou osamotě bez dozoru, klidně je možné, že si nějaká ta neplecha “od víl” dojde i pro vás. Knížka totiž nabízí třeba poměrně detailní návod, jak rozbít pračku.
Takže knížka skvělá, ale ideálně, když si ji budete číst všichni společně a pohlídáte si, aby si se vaše děti nenechali uličnicemi příliš inspirovat nebo, aby se na jejich existenci věčně nevymlouvali.
Zvířátka ze zoo
Václav Bárta
Představte si, že jste novinář a rozumíte řeči zvířat, vyrazíte do ZOO a sbíráte jeden zajímavý příběh za druhým. To dá rozum, že z toho pak musí vzniknout kniha.
Pan Bárta, mimochodem tatínek zpěváka Václava Noida Bárty, dal dohromady celou řadu takových zpovědí zvířat ze zoologické zahrady a Zuzana Dreadka Krutá je doplnila o moc povedené ilustrace, které přitáhnou dětskou pozornost.
Knížka má formát kategorie “čtení pro prvňáčky”, takže jsou příběhy krátké, svižné, aby malou energickou ratolest nenudily, a těžší slova jako například “žoviální” nebo “analfabeti” jsou vyslabikovaná, aby se začínající čtenář neztrácel a zároveň si rozšířil slovní zásobu.
Jen musíte počítat s tím, že bude potomek mermomocí vyžadovat návštěvu ZOO. Ale to snad nevadí, ne?