Bouriana komentáře u knih

Text napřed jakoby klame tělem. Chvilku se zdá, že poplyne ve znamení takového toho celkem ustáleného žánru: citlivý (ženský) jedinec hledající své místo ve světě, kam nezapadá, v lehce sit-comových přískocích, ovšem chytře, na hodně dobré úrovni - jak kdyby kniha chtěla tenhle už celkem očekávatelný žánr někam povznést, a přitom pořád zůstat v něm.
Jenže nejpozději přechodem z jednoho prostředí do druhého - z absurdně ubíjejícího call-centra do "vysoko-vibračního" duchovního retreatu - text nabere novou dimenzi. Určitý trik je skrytý právě v tom, že obě prostředí nemohou být vzájemně odlišnější, a přitom jde pořád jenom o přechod z jedné "komunity" do druhé - takže výsledný pocit je v čemsi podobný, ba zmatek v hrdinčině duši se ještě tím víc prohlubuje a umocňuje. Až by se řeklo, že teprve v druhé části se "zužitkovává" první. Což se týká i ponorné, všudypřítomné humornosti: teprve v prostředí duchovní ozdravovny se mezi humorem a bolestí napne obzvlášť zlomyslný špagát, který je pružný, ale nejde přetrhnout. Tenhle typ špagátu mezi humorem a bolestí bývá myslím jedním z možných znaků dobré literatury.
Jiným takovým znakem je třeba to, že se obejdeme bez falešných nadějí (a není zrovna v tomhle naděje skutečná?). Což se nevylučuje s drobnou výhradou: ke konci to pro mě nedošlápne tak, jak by mohlo, a vůbec ne proto, že k tomu chybí potenciál, cítím tam jenom drobnou autorskou netrpělivost (ale možná si moc troufám). Plné hodnocení i tak - furt je to knížka jak bič, nenápadně výjimečná v současné české produkci (a právěže i v té "artové").

1 16.08.2023

Bez ohledu na to, nakolik je to "dokument" či nakolik autorka přimýšlela, dokonce i na to, nakolik je to "román". Je to prostě hrozně silná zpráva o lidském osudu v 20. století. Historicky, lidsky, filosoficky. Formát na způsob fikčně dotvořeného dokumentu je ojedinělý a v současné chvíli asi těžko zařaditelný, klasifikovatelný a tak. Ale to je dost jedno, protože sdělení nemůže být srozumitelnější, hlubší a dojemnější.

04.09.2020