boticelli komentáře u knih
Apokalypsa. Velice příhodné čtení do současné celosvětové pandemie. Obzvlášť, když celou katastrofu v knize uspíší epidemie chřipky.
Sci-fi vůbec není můj žánr, knihu jsem objevil u mamky v knihovně, už jsem o ní a autorovi slyšel, zvědavost mi nedala a já se začetl do velice působivého, vlastně spíše psychologického než vědecko-fantastického románu.
Přečteno ze zvědavosti. A díky poutavému obalu. Docela provokativní jízda Ježíše a jeho bandy. Baví mě, že hra vzbuzuje nevoli u ultrakonzervativních katolíků, ti si trochu vzruchu určitě zaslouží.
Dvě nebo tři povídky mi zůstanou v paměti, jinak se mi od paní autorky líbí spíše delší romány.
Sladké i trpké, vtipné i tragické, jednoduše magické panoptikum města Brna! Tyto figury zná každý ve svém městě, stačí zašátrat v paměti a vidíte je!
Kolem této vizuálně nádherné knížečky jsem v brněnských knihkupectvích chodil dlouho, nakonec mi má marnivost poručila líbivý obal vlastnit a teď mou dušičku totálně očaroval i obsah! A to jsem si myslel, že magický realismus není můj šálek kávy...
Můj první román od tohoto spisovatele. Asi určitě ne poslední. Nejsem ovšem uchvácen ani šokován tak, jak jsem si představoval. Pro vypravěče příběhu jsem nenašel pochopení ani sympatie, tuším ale, že to ani nebylo účelem. Text spíš ukazuje možnou prázdnotu i šílenost současného způsobu života.
Zajímavá doba dvacátých a čtyřicátých let, ještě zajímavější prostředí bordelů, dobré čtení! Jen by románu dle mého gusta slušelo ještě jednou tolik stran!
Dej mi své jméno za železnou oponou, v socialismu, v nesvobodě. Brilantní příběh, nádherný jazyk a myšlenky zasazené do “atraktivního” prostředí Polska osmdesátých let. A já jsem dojat jako adolescent nebo senilní stařec, to je jedno, mám prostě rád dobrou literaturu!
Jednostránkové povídky, co rok, to jedna osobnost, známá či neznámá. Napsáno ovšem nádherným jazykem.
Tak úsporný text a tak úderné věty, někdy jen slova! Bez zdlouhavých popisů a zbytečného filozofování mi román nabídnul divokou jízdu rozličných emocí, až jsem párkrát lapal po dechu. Děkuji, paní Katalpo!
Shořím, pomyslí si a je podivně klidná.
Možná jsem v této nenápadné knížečce chtěl objevit nějaký skrytý poklad. To se úplně tak nevydařilo ale určitě se mi dostal do rukou kaleidoskop nejrůznějších osudů na jednom maloměstě. Většinou neveselých.
Nejzajímavější mi přijde titulní fotografie od Roberta Vana.
Subjektivní pohled na “dark” pražskou gay komunitu, povídání o Kristovi a samochvalné texty a recenze ve mě velký dojem nezanechaly.
Více než příběh sám, mě zaujalo to všechno kolem románu jako takového. Doba, kdy byl tento na svou dobu odvážný, či dokonce revoluční text vydán, ohlas a zavržení knihy, osud spisovatele a třeba i to, že čeština je teprve třetí jazyk, do kterého bylo toto impresionistické (!) , smutné lovestory přeloženo.
Až neskutečné, jak mi tento strohý text dovedl oživit sedmdesátá a osmdesátá léta. Bylo tam vše: céčka, Živé květy, krvavé koleno a dokonce i nahá Švorcová!
Promyšlené věty dokázaly vzbudit emoce, malou, smutnou El si musí každý zamilovat.
Lidmilu Kábrtovou si po druhé knížce přidávám do oblíbených autorů.
Ty povídky v povídkách se mi obzvlášť líbily, připomněly mi lehce svět Lucie Berlin. Kdyby jich byla plná knížka, hodnotil bych na pět hvězd.
Podobné knížky vždy stojí za to si přečíst. S lehkostí nebes krásně popsána celá jedna epocha významných kulturních osobností začátku minulého století. Bývávalo... Dnes je označení pražská kavárna pro jistý druh národa téměř nadávka, a zasloužil se o ni sám pan prezident (!!!).
Lovecrafta zbožňuji, ve verších ovšem jeho dílo nedocením! Přiznám, že knihu jsem si pořídil hlavně kvůli grafické podobě.
V knize jsou k mání velice zajímavá témata, tak trochu mi román připomínal dílo Irvinga, nicméně se mi svérázný příběh dvojčat a jejich velké rodiny nečetl úplně jednoduše. Trochu moc filozofování, úvah, v druhé půli až únavné. K postavám jsem si nedokázal vytvořit pouto, možná to bylo tím, že svět hlavních aktérů byl tak moc atypicky vymyšlený.
Sonda do duše dušičky jednoho kouzelnýho kluka klučíka co měl o kolečko míň, nebo navíc...to je jedno. Aneb život na vesnici nemá slitování. A Bůh to nezachrání.
Zajímavý hravý, graficky působivý text s originálním obrazovým doprovodem. Nenudil jsem se.
Povídky zachycují chování lidí v různých (vypjatých) situacích a to ne zrovna v pozitivním světle. Témata temná, napsáno ovšem čtivě. Nejvíc se mi líbila poslední povídka, na pár stránkách popsáno hned několik postav, každá jiná a všechny charaktery bravurně vykresleny!
Psychologická hra o život na motivy z černé kroniky z Československa!