Meteory

Meteory https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/19401/bmid_meteory-AE7-19401.jpg 5 22 4

Román uznávaného autora vypráví tragický příběh členů francouzské maloburžoazní rodiny. Začátek, zahrnující období od 1. do 2. světové války, je věnován nejmladšímu ze tří bratrů Alexandrovi, který se po smrti nejstaršího bratra ujímá vedení společnosti na likvidaci odpadů. Alexandr je formován nejen prostředím skládek a vztahy k ostatním členům rodiny, ale hlavně svojí vášnivou homosexualitou, na které staví svůj filosofický náhled na svět. Jeho tragická pouť končí vraždou v marseillských docích při "lovu" milenců. Příběh pokračuje osudy Alexandrových synovců jednovaječných dvojčat Jeana a Paula. Sledujeme je od malička, kdy si uvědomují svůj blíženecký vztah, přes krizi z toho vyplývající, až po vzájemné hledání a nalezení. Nosným tématem tohoto naturalisticky napsaného románu je vedle sexu a homosexuality i mytické "blíženectví" dvojčat. Román je možné vnímat jako dramatický obraz světa s jeho krásami, fantastickými podivnostmi i "velkolepou ošklivostí", kterou do něho vnesl člověk, nebo, v druhém plánu, jako příběh o bizarní tragice erosu a o duši, jež hledá svou celistvost.... celý text

Literatura světová Romány
Vydáno: , Melantrich
Originální název:

Les Météores , 1975


více info...

Přidat komentář

BeyondHorizon
28.03.2023 5 z 5

Velice zvláštní kniha. Narazila jsem na ni zcela náhodou - zaujal mě obraz na obálce, anotace zněla zajímavě + kniha stála pouze 20 kč. Proč tedy ne? Neměla jsem žádná očekávání, byla jsem pouze naladěna na nějaký menší bizár a toho se mi také dostalo, jen ne v té podobě, kterou jsem si představovala.
Nevím, jak bych knihu shrnula, do jakého žánru bych ji zařadila, ani komu bych ji doporučila. Příběh zde je, avšak kniha je to především filosofující - postavy neustále uvažují nad různými tématy způsobem, který by mě nikdy nenapadl a všímají si věcí, kterých bych si nikdy nevšimla. Nemůžu však říct, že by mi některá z postav imponovala nebo že bych s jejich úvahami souznila, spíš naopak. Kniha však nesporně nabízí zajímavé myšlenky, ať už se to týká estetiky odpadu (pro mě osobně nejzajímavější části), mysticko-incestního pojetí blíženectví, nadřazenosti homosexuálů, meteorologických jevů, atp. Nutno zmínit, že bizarních momentů opravdu není málo, což knihu dle mého pouze vyzdvihuje.
Meteory mě přesvědčily, že Tournier je nepochybně velmi přemýšlivý a sečtělý člověk - nejen že se zamýšlí, také často i popisuje fungování poněkud obskurnějších fenoménů, ale hlavně jeho styl psaní... Ach, to je prostě krása číst. Ze z člověka vypadlé tasemnice dokáže vykouzlit snově absurdní moment, z nejnudnější běžné věci ten nejneobyčejnější mystický fenomén. Věty se krásně košatí a plynou vám pod rukami. Neváhám to označit za jednoznačně nejsilnější stránku knihy.
Ač mi kniha dala mnoho k přemýšlení a celkově se mi líbila, nevím, komu bych ji mohla doporučit. Je to bizarní opravdu zvláštním a specifickým způsobem a možná bych ji považovala i za trochu kontroverzní, např. incest a hraniční pedofilie u některých postav jsou brány jako naprosto normální a běžné, nikdo na ně nereaguje negativně ani pozitivně, či to není popisováno. Dává to vzniknout šedé moralitě a přispívá to k nespolehlivosti vypravěčů, nicméně sama jsem rozpačitá, jak to pojmout.
Na konec zmíním, že mi trvalo velice dlouhou dobu knihu přečíst. Nejen kvůli zaneprázdnění, ale také kvůli bizarnosti a složitosti některých myšlenek. Rozhodně se budu vracet k mým oblíbeným pasážím, nicméně si nemyslím, že někdy najdu sílu přečíst knihu celou znovu.

netopýr088
19.08.2022 5 z 5

ako som si už zvykol, u pána Tourniera je každá veta skvost, táto kniha má všetko okrem spádu, ale aj tak je výnimočná.


Pablo70
07.05.2021 4 z 5

Tournierovy Meteory jsou plné představ a mystických obrazů („Průvod se rozplynul v nádherném východu slunce a po nebi pak celý den pluly rozličné cáry mraků, fantastická malá stáda, formy, náznaky, řada hypotéz a snů, jež neměly zítřek.“), jeho intuice sahá do hloubky („Čaromoc tohohle domu se dá totiž usměrnit aritmeticky. Vepsal se do něj každý den, každá hodina z těch 40 let, po něž vznikal… všechno je tady čitelné jako letokruhy na kmeni poraženého stromu. Jean byl v tomhle domě uprostřed té obrovské sbírky kamenů, skulptur, kreseb, mušlí, drahokamů, dřeva, slonoviny, rytin, květin, ptáků, nesrozumitelných knih, ztracený – každá věc mu říkala, že existoval určitý den, určitá hodina, kdy se tu octla, kdy byla přijata...“), dokáže tak jít k jádru lidských povah a osudů („Zřídkakdy bylo sice rozumět, co si pro sebe neustále mumlá – protože k nikomu se přitom nikdy neobracela -, ale pokud jsem z toho kdy něco zachytila, nesmyslné mi to nepřipadalo, naopak. Mám pocit, že to bylo významné, důsažné až příliš. Stejně jako její klikyháky, prý si tak čmárala odjakživa ač byla analfabetka… Slyšels někdy žvatlat dítě v kolébce? Napodobuje řeč dospělých, kterou slyší kolem sebe. Možná si myslí, že mluví jako oni. Méline napodobuje psaní a psát přitom neumí….“). Jeho kniha je v těchto ohledech velmi silná, např. líčení souzvuku mezi dvojčaty je tu naprosto ohromující. Pokud vám nebude vadit poněkud bizarní děj, určitě si v románu počtete a budete se střídavě vnořovat pod jeho hladinu a zase zní vyplouvat podle toho, kde se děj dostane mimo vaši životní zkušenost. Ale okouzlení slovem zůstane.

boticelli
26.10.2020 4 z 5

V knize jsou k mání velice zajímavá témata, tak trochu mi román připomínal dílo Irvinga, nicméně se mi svérázný příběh dvojčat a jejich velké rodiny nečetl úplně jednoduše. Trochu moc filozofování, úvah, v druhé půli až únavné. K postavám jsem si nedokázal vytvořit pouto, možná to bylo tím, že svět hlavních aktérů byl tak moc atypicky vymyšlený.