borsalino_csfd komentáře u knih

V podstatě nevím, co bych dodal. Politický režim plný vrahů z obavy před ideologickou konkurencí začne úředně i fyzicky likvidovat své oponenty - katolickou církev. A i když všichni znají pravdu (lež) tak ji z faráře hodlají vytlouct a taky ji z něj po gestapackych metodách vymlati. A i když ten brutalitě podlehne, systém běží dál. Vraždy jsou na denním pořádku a lidé je postupně přijímají jako ranne brambory na pultech. Že Mácha a jiní vrazi unikli je jednoznačnou slabinou demokracie. Aspoň Zavodsky visel. Ale tvrdý trest by zasloužila celá parta, která případ realizovala. Doležal odvedl hodně dobrou práci. Jen me je na bliti.

11 24.04.2018

Musím přiznat, že jsem knihu hodně dlouho odkládal a teď vidím, že jsem touto knihou měl začít, lépe bych pak pochopil Orwellova další díla. Orwellova osobní vojenská zkušenost s válkou ve Španělsku, kdy na jedné straně straně stály rozhádané různé politické a odborové frakce, komunisti, na druhé straně fašisté, k tomu tichá podpora Sovětského svazu, Mexika, Itálie a Německa, podporující své zájmy. A tomto nepřehledném guláši se potáceli Španělé, kteří platili účty. Mrazivý pak byl nástup komunistů k moci, tvrdá propaganda, noční zatýkání, smyšlená obvinění, falešné důkazy, popravy... které my dobře známe z padesátých let. Když Orwell chodil orodovat za svého velitele Koppa a všem vysvětloval, že jde o omyl, že se to určitě vysvětlí... bylo to, jako bych četl Doznání od Artura Londona. Pozdější Orwellova díla (Farma zvířat, 1984) pak už jdu tvrdě po krku komunistům a diktátorským režimům.

Naprosto mě rozebralo, do jaké úrovně až propaganda došla, což v kombinaci s represemi a permanentně budovanou atmosférou strachu, bylo ďábelské dílo. Jeden za všechny: "Ve Španělsku jsem poprvé uviděl novinové zprávy, jež neměly žádný vztah ke skutečnostem, ba ani vztah, jaký bývý komponentou běžné lži. Viděl jsem zprávy o velkých bitvách tam, kde žádné bitvy neproběhly, a naprosté mlčení tam, kde byly zabity stovky lidí..."

Bojím se sám sobě odpovědět, jak je tomu dnes?

10 06.08.2016

Přiznávám se hned na začátku, že knihu Jak chutná moc čtu asi potřetí a pořád obdivuji vypravující Mňačkův styl, popisující přerod svého přítele v mocného komunistu, třímajícího v rukou téměř neomezenou moc a jeho pád. Knihou se nese jisté temné zlo, strach, špehování i v tak osobním a pohnutém okamžiku, jakým je pohřeb. A přitom se ani nedozvíme, jak se hlavní hrdina jmenuje. Fantazie.

10 05.12.2015

Úžasná kniha o vině Němců na tiché či aktivní podpoře vzestupu Adolfa Hitlera k moci, který následně Německo zatáhl do "spravedlivé" války proti bolševismu a sionismu. Na druhou stranu se otevírá myšlenka ospravedlnění plošných útoků spojenců na čistě civilní cíle, které vyvrcholily v Hirošimě. Přestože Němci napáchali na světě mnoho zla, které nelze jakkoli omluvit, mají spojenci "bianko šek" na cokoli, od lokální či plošné odplaty? Úžasně emotivní příběh i zpracování.

8 09.09.2016

Krásně odpočinkové čtení s mnoha vtipnými poznámkami o soužití člověka s pejsky a kočkami. Ovšem nejvíce mě pobavilo "Máme německou zálibu v síle; kdybychom v kynologickém ohledu cítili slovansky, vypěstili bychom jakési pomenší a zavalité voříšky, kteří by leželi za pecí a hodně štěkali". Koho mi to jen připomíná?

8 04.01.2016

Knihu Ikona jsem otevřel v podstatě hned po dočtení knihy Spis Odessa, která mě dostala. Najednou byla v tomto porovnání kniha Ikona rozvláčná, spousty postav a začal jsem si říkat, že se některé knížky i takovým autorům jako FF občas nevyvedou. Za půlkou kniha začíná nabírat na tempu. Teď je půlnoc, žena, děti, pes už dávno spí a já nemohl odložit knížku na poličku a jít chrupat a musel knížku dočíst. FF mě znovu dostal a tento milý zážitek přeji všem čtenářům.

7 03.01.2024

Po letech jsem s radostí schroupnul Steinbeckovu jednohubku jako malinu. A pořád mě baví.

7 20.03.2023

Příjemné a milé počtení, pojaté formou dopisů. A kdo by čekal romantický závěr - nu, ať si knížku přečte :) Těším se na další!

7 17.12.2018

Mé první setkání s McBainem a musím přiznat, že mě styl zaujal. Příběhy nejsou překombinované, ale spíše realistické, jako právě v této, kde jde, jak jinak, o prachy. Přesně v duchu hesla, že o prachy jde až na prvním místě, se rozjíždí zamotaný příběh pro detektivy Carellu a Hawese lemovaný vraždami, protože shrábnout celý bank, je příliš lákavé. Velmi příjemné čtení.

7 16.07.2017

Je s podivem, že kniha mohla vyjít, protože takto pregnantně popsat zločiny komunistů, to chtělo hodně odvahy. Fakt je, že některé reportáže (projektant se stejným jménem jaké má vymyšlená filmová postava nebo budování textilky, ze které možná bude slévárna) hraničí s absurdistánem. Horší a mrazivější je zatýkání mnohdy nevinných lidí na základě smyšlených obvinění, hotové rozsudky smrti ještě před procesem a ničení celých rodin - že prý když se kácí les, létají třísky...

7 10.12.2015

Tak tento román mě rozebral. Viděl jsem asi před půl rokem film, který je dobrý, ale knížce sekunduje asi do půlky, pak se příběh v knize odvíjí jiným a za mě lepším a věrohodnějším způsobem. FF mistrně žongluje s fakty a fikcí, takže jsem během čtení občas utíkal na web a dost mě ohromilo, kolik z románu fikcí není, což jistě souvisí se spoluprací FF a Simona Wiesenthala, když mu pro román "poskytl" skutečného hledaného nacistu. Donutilo mě to objednat knížku od SW, abych své znalosti doplnil.

Krásná maigretovka s poetickým popisem postav kde se v podstatě nic neděje, ale přitom je v tom všechno - napětí, děj, ironie a inadhled. Tohle mám moc rád.

6 26.06.2017

Poetické dílko o malém dobrodružství Karla Čapka při poznávání skandinávských zemí především z paluby malé lodi Hakon Adalstein, která jej dovezla až do Narviku. Čapkův popis skandinávských domů, krajiny, lesů, stromů, lidí... byl natolik barvitý, jako byste cestovali společně. A kdo má méně fantazie, může si prohlédnout hezké ilustrace. V závěru knihy Čapek konfrontuje své pozitivní naladění se střední Evropou, kde již Hitler hřímal a řinčel zbraněmi a poukazuje, že žádné nepřátelství, boje a války nikdy nic dobrého nepřinesly a nakonec po nich nic nezůstalo. Čapek mě nepřestane udivovat svou předtuchou budoucích událostí a vizí.

6 01.01.2016

Moc vydařené, nejvíce mě oslovila druhá povídka KGB, kdy byli nakonec podezřelí skoro všichni a rozmotat to, bylo mistrovské. Ale i ostatní povídky byly výborné, včetně závěru. Lituji snad jen toho, že jsem knihu objevil až letos.

5 25.12.2023

Velmi zajímavý nákuk pod pokličku vyšetřovatelů, řešící nejtěžší zločiny. Na to musí mít člověk náturu, aby to nenosil v hlavě a nezačal třeba chlastat. Knížka vyznívá hodně kladně, mě by zajímaly i neúspěchy; ne proto, abych policii nějak pranýřoval, ale jednoduše ze zvědavosti a poučení. Z opačné strany jsem se od srdce zasmál při vyšetřování vykradeného sklepa "Kdo věděl, že zavařujete"? :DDD

Milé počtení na dovolenou, kapitán Exner se tak trochu poflakuje, ale za tím zdánlivým flákáníčkem běží mazané vyšetřování. Príma knížka.

5 14.07.2022

Natrefil jsem na tuto knihu prakticky omylem a musím přiznat, že mě dostala, a to hned z několika pohledů.
Především z pohledu přípravy a vedení rozhovorů, kdy Navarro musel vážit různá slova a podle různých nonverbálních projevů a odpovědí, které ovšem byly často jen mezi řádky, směrovat další rozhovor. I když mi furt vrtá hlavou, že při své genialitě Rod Ramsay celkem dost dlouho a opakovaně strkal hlavu do oprátky a věděl, že mluví s agentem FBI a že za prodej nejtajnějších dokumentů rusákům ho může čekat jen sakramentsky dlouhý trest. Dokonce ani žádným způsobem nevyjednával.
Z druhého pohledu je až neuvěřitelné, že celá akce nakonec skončila úspěchem a Rod byl zatčen. Místy jsem se chytal za hlavu, když vyšetřování v podstatě záměrně brzdily různé americké tajné služby, které místo vzájemné dohody a maximální spolupráce vedoucí k zastavení prodeje tajných dokumentů, řešily kompetence, různé osobní antipatie, dávná bebíčka, uraženou ješitnost a všechny další blbosti a trvalo to dva roky, než problém nabral směr a prioritu. Dva roky v období studené války? To je sakra hodně. Moc by mě zajímalo, zda na americké straně za tuto kolosální neschopnost a ohrožení celého NATO nesl odpovědnost anebo se to byrokraticky zametlo pod koberec.
Neméně zajímavý je však i šlendrián při nakládání s tajnými dokumenty, v podstatě nehlídaný proces nahlížení do nejtajnějších strategických válečných dokumentů a kompletně proces jejich skartace, doplněná partou mimořádně neschopných strážných, kteří snad podlehli pocitu, že jsou v práci na ozdobu. Možná všichni podlehli vlastní propagandě, že rus a východní blok je technologicky a vojensky sto let za opicemi, takže kdyby přišlo na válku, stačilo by trochu zadupat a hliněný obr by se rozpadl, ať už o plánech NATO ví cokoli.
Takhle, v celém případu se z pohledu zločinců "šťastně" potkalo všechno, co se potkat mělo. Klika byla, že se východní blok rozpadal a že Andropov, Gorbačov nebo kdo nebyl úplný psychopat a nerozpoutal válku, protože jak by to dopadlo, ví jen čert. 36 let v base je pro Ramseye je pořádný flastr a lítost není na místě. Nicméně tajně doufám, že došlo od té doby k poučení a ke zlepšení zabezpečení...

5 14.07.2022

Musím přiznat, že nejlíp se mi knížka četla v posteli, kdy jsem se zachumlal pod peřinu, protože z řádků knihy mi místy byla skoro zima, když Lynne zdolávala své kilometry převážně ve vodě, kam by běžný smrtelník nestrčil ani sousedův prst u nohy.
Takhle - Lynne je blázen. Nicméně musela mít pro plavání jednoznačně předpoklady, ať už fyzické, tak osobnostní, jako je pevná vůle, odhodlání, výdrž a taky odvaha. Fyzickou část doplnil v dětství tvrdý drill nejen v bazénu, ale hlavně v suché přípravě. Následný odklon od bazénu k plavání ve volné vodě, kde se vlastně našla, je pro mě neuvěřitelný, přičemž si kromě stoky (Nil) vybrala největší mrazáky světa.
Podle mě knížka mohla být daleko obsáhlejší, zajímala by mě motivace rodičů, jak se dostala k tak špičkovému trenérovi, zejména v závěru knížky jsou přeplavby už hodně stručné, jako by se báli toho, že knihu nikdo nedočte. A pár fotek by taky neškodilo.

5 16.08.2020

Při čtení o utýrání faráře Toufara jsem opakovaně našel zmínku o této knize, a tak jsem si ji v knihovně vypůjčil a musím říci, že rozhodně stojí za přečtení. Kněz Štverák velmi autenticky popisuje své věznění a týrání za války 1940 - 1945 (Pankrác - Terezín - Sachsenhausen - Oranienburg - Dachau), aby po pár letech okusil věznění a týrání vlastními lidmi 1949 - 1954 (Pankrác - Valdice - Ruzyně - Hájek - Želiv). Právě míra autenticity je až mrazivě brutální. Štverák přežil snad jen díky své silné nátuře, štěstí, humoru, ale také svému silnému duchovnímu zázemí, které patrně pomohlo přečkat veškeré hrůzy, které ho v životě potkaly.

5 27.12.2018

Jsme na to zvyklí - otočíme kohoutkem a voda teče. Jenže klima se zásadně mění, ale my stále strkáme hlavu do písku ve víře, že to tak bude navěky. V Izraeli si takový luxus jednoduše dovolit nemohli, už proto, že začínali budovat svou zemi na hromadě písku. Brzy si však uvědomili, že vrtání hlubších a hlubších studní prostě nikam nepovede a voda je příliš cenná, než aby podléhala různým výkyvům politiky. Takže byla voda označena za národní strategickou komoditu, zřízen nezávislý úřad a podniklo se mnoho kroků, aby vody bylo dost k pití, mytí, zavlažování zemědělských plodin a ještě zbylo na export. Z druhé strany snížili náročnost plodin na vodu, zavedli cílené kapkové zavlažování a začali čistit a zejména využívat splaškovou vodu v zemědělství, aby bylo možné šetřit pitnou vodu. Těch opatření, technologických inovací a reálných kroků je celá řada, která v celku přináší neuvěřitelný výsledek - Izrael, jako polopouštní země je, co se vody týče, plně soběstačná nejen dnes, ale také zítra. Prostě si uvědomili, že strategickou komoditou 21. století není ropa, ale voda. Jenže v ČR jsme zvyklí, že otočíme kohoutkem a voda teče. Jenže jak dlouho? Opravdu musíme dojít až tak daleko, že jednoho dne otočíme kohoutkem a voda nepoteče? Opravdu musíme?

5 29.06.2018