bookfan komentáře u knih

(SPOILER) Mám ráda knížky Karla Čapka a kočky asi ještě víc, ale tato kniha nesplnila moje očekávání. Snad více textu je věnováno psům než kočkám, i jméno Pudlenka, nakolik roztomilé, mi evokuje spíš pudlíka. Při četbě jsem trpěla nad pasážemi o topení koťat i štěňat, vraždění kočky kvůli sežrané huse, trávení kocourka arsenikem i o nekontrolované produkci koťat. I sama Pudlenka byla v reálu několik koček, jejichž život byl krátký. Dnešní doba s kastracemi asi změnila pohled na spolužití se zvířaty a to, nad čím se dříve ani laskavý K.Č., který by mouše neublížil, příliš nepohoršoval, je dnes naštěstí trestným činem. Líbily se mi staré fotografie kočky a koťátek. Z knihy je mi ale smutno.

2 19.02.2023

Autor je zmatený jak lesní včela po postřiku. Nejdou mu tabulky v Excelu, tak se do nich naváží. Ze svých nedostatků si nic nedělá, píše si knihy (a zřejmě i přednáší) o tom, jak je dobré se na mnohé snahy vyprdnout. Ach bože, to je tedy přístup k životu. Hrůza, během knihy jsem paradoxně málem dostala amok. Já vím, on to asi s námi myslí dobře, ale důsledkem jeho přístupu je mimo jiné i kniha, která působí jako dost odbytá.

2 03.01.2020

Moje první literární setkání s Ballou - příjemně překvapil, kniha je rozhodně dost originální. Že by takový slovenský Houellebecq? Hlavní hrdina je objektivně dost nesympatická postava, chlap bez emocí, notorický nevěrník, špatný otec, který líčí bez servítek svůj nijaký život. Celé mi to vyznívalo však dost absurdně, neřkuli až humorně (ovšem velmi podivným způsobem). Těžko popsat tento styl, protože navíc se v knížce objevují různé fantasmagorie - levitující postava, divná bylina klíčící ve sklepě rodinného domu, i dům sám - "...bludisko, spleť chodieb, malých izieb, slepých vybočení a falošných križoatiek...", "...krížová rebrová klenba v špajze". Tomu jsem se musela opravdu smát - křížová klenba ve spíži domu postaveného v 60. letech 20. století. No a potom některé celkem zajímavé úvahy typu: "...je pravda, že sme chceli aj súložiť, hoci prirodzené následky súlože nám nevoňali. Alebo len mne? Mal som pocit, že rodičia svojou starostlivosťou a láskou - ak sa na niečo také zmožu - po celý život len zmierňujú utrpenie, ktoré deťom sposobili tým, že ich priviedli na svet." Přečíst si knihu v originále není od věci, protože slovenština má některá velmi pěkná a zvukomalebná slova, která celkový dojem jen umocňují. Za mě tedy kniha, kterou stojí za to si přečíst!

2 27.08.2019

Je vidět, že autorka si s knihou dala práci. Stvořila několik příběhových linií, které se navzájem umně proplétají. Pro českého čtenáře může být neotřelá také použitá kulisa frankistického režimu, v níž se jedna z linií odehrává, neboť knihy španělských autorů nejsou v našich končinách až tak časté. Slovo „kulisa“ jsem použila záměrně, neboť na zvrácenost tohoto režimu se sice často objevují narážky, ale příběh nejde natolik do hloubky, aby ji čtenář mohl více vnímat. Celkově se mi v této knize zdálo obtížné hlouběji se vcítit do osudu lidí, kteří v tomto režimu žili. A vlastně celý příběh se mi jeví být tak trošku kulisovitý, charakterizovala bych jej jako obdobu toho, čemu se v kinematografii říká „historická freska“. Máme zde celkem dost zajímavých postav, ale na mě působí přes všechnu snahu autorky jaksi ploše. Nepodařilo se mi plně se ponořit do děje a sžít se s nimi, můj vztah k nim zůstal odtažitý. Hrdinky pronášejí moudré věty a postřehy, které by z úst živých lidí vycházely v tak hojném počtu jen velmi stěží. Působí to na mě, jako by se autorka chtěla zapsat do dějin nějakým moudrým citátem.
Knihy mám samozřejmě moc ráda, ale okázalé knihomilství mě také maličko dráždilo. Zdálo se mi rovněž bez života. (Na rozdíl třeba od mé oblíbené „Zlodějky knih“, kde na mě naopak působilo velmi uvěřitelně.) Na jednu stranu jsem uvítala odkazy na významné autory, se kterými nemám přímou čtenářskou zkušenost; v tomto je pro mě kniha inspirující. Na druhou stranu nemám moc ráda, když se fiktivní literární hrdinové běžně pohybují v prostředí smetánky a známých osobností, zjevujících se v příběhu jak svatí na orloji. Preferuji knihy o celkem obyčejných lidech, odkrývající jejich neobyčejná duševní hnutí nebo myšlenkové pochody. Nebo také příběhy obyčejných lidí drsně vržených dobou do mezních situací. Proto nebyla kniha tak zcela mým šálkem kávy, sálala z ní navzdory všemu jakási idyličnost. Zdá se mi být kultivovanou červenou knihovnou pro vzdělanějšího čtenáře, chyběly mi znepokojivé otázky, pochyby a provokace.

2 31.08.2018

Velmi smutná a zároveň krásná kniha. Jedná se o záznam myšlenek a pocitů krále Ludvíka XIV. na úplném konci života. Výborně zachycuje pochmurnou atmosféru, směs velikáštví, lidskosti a zmoudření tohoto panovníka. Nejedná se o historický román ani o životopis, spíše o úvahy člověka na konci života. Ačkoliv úvahy Ludvíka na smrtelné posteli nikdo znát nemůže, nejedná se o čirou fikci. Mnoho událostí oněch dní je podloženo deníky jeho služebnictva, korespondencí a lékařskými záznamy. Doporučuji i čtenářům, kteří si v knihách o historických postavách stejně jako já nelibují. Myslím, že kniha trpí tím, že se nachází na pomezí žánru literatury faktu a historického románu, takže se jí dostane méně pozornosti než si zaslouží.

2 23.08.2018

Od knihy jsem příliš neočekávala, ale velmi se mi líbila. Možná půjdu trošku proti proudu, když ji považuji za mnohem lepší než Žízeň po životě. Může to být i tím, že Žízeň po životě jsem četla skoro ještě v dětském věku a zřejmě vše správně nechápala. Vincent van Gogh se mi tehdy téměř zprotivil, i když jako malíř mě odjakživa fascinoval. Naopak v této knize, i když je považována za fikci, mi jeho postava přijde velmi uvěřitelná. Stejně jako postava hlavní hrdinky se vší její naivitou a vášní - podobné myšlenkové pochody jsem v jistém věku měla také, a to se považuji spíše za racionální osobu ;-) Zpočátku jsem si myslela, že kniha je pouze fantazií a čirou fikcí a maličko autorovi zazlívala, že dávno zesnulé osoby (např. doktora Gacheta) staví do velmi špatného světla aniž by dostatečně zdůraznil, že popisované charaktery a osudy jsou čistá smyšlenka. Ke konci knihy jsem neodolala a začala pátrat po příčině smrti VvG a velmi jsem se podivila, když jsem zjistila, že vše mohlo být úplně jinak než jak je zapsáno v obecném povědomí. Pro mne tedy velmi hodnotná kniha, fascinující byly popisy jak VvG maloval, upřímné uvědomování si nedostatku talentu u hlavní hrdinky i ukázky z dobových novin a korespondence VvG. Plný počet hvězdiček nedávám asi jen z důvodu srovnání s knihou Klub nenapravitelných optimistů od téhož autora, neboť tato kniha na mne zapůsobila ještě více.

2 23.08.2018

(SPOILER) Po Chirurgovi pro mě trošku zklamání. První dvě povídky se mi zdály nejprve snad až nepravděpodobné (příběhy jakoby vytvořené jen pro účely povídek pro ženy), nicméně nakonec jsem si uvědomila, že podobné exempláře jako jsou jejich hrdinové/hrdinky, jsem už někde potkala. Což je vlastně hrozné. Knížky Petry Dvořákové nejsou brutální, přesto jsou děsivé. Jsou "ze života".
1. Povídka - Na první pohled úžasný muž (z něhož však už od prvních stránek čiší, jak je slizký a odporný) šikanuje svoji partnerku poznamenanou traumatem z dětství. Toho chlapa bych zbila, úplně jsem při četbě zuřila. A jeho partnerce bych taky nějakou asi vlepila, aby se probrala.
2. Povídka - Pro "změnu" tyranie ze strany manžela, který se dal na víru. Příběh se vyřeší zdánlivě absurdně (pan svatý se spustí), avšak ouha, pak si uvědomíte, že něco podobného potkalo např. vaši kolegyni ...
3. Povídka - Jak původně slušné děvče semlel zdravotnický systém ... zde bez šťastného konce. I když hrdinka poslední knížky opravdu neudělala dobrý dojem, nakonec jsem ji nejvíc litovala a z mého pohledu byla největší obětí. Kdo ví, kam bychom se sami vyvinuli na jejím místě....

1 26.12.2022

Nejprve srovnání s Dívkou ve vlaku: tato kniha se mi zdála lepší, Dívku bych označila jako "přeceňovanou". Od této knihy jsem nečekala nic extra, četla jsem ji proto, že mi byla trošku vnucena/půjčena. Takže jsem byla příjemně překvapená, že je celkem dobře propracovaná. Bavilo mě střídání postav i trocha záhad. Na druhou stranu těch postav možná bylo až příliš. A co nejhůř - nejsem z těch, kdo dobře chápou náznaky a umí dobře číst mezi řádky. Mnoho věcí mě mátlo a i po dočtení knihy mi zůstalo celkem dost věcí nejasných, a to mi vadí.

1 29.12.2019

Jsem věkově i svým čtenářským zaměřením úplně mimo cílovou skupinu, pro kterou je kniha určena. Přesto jsem z ní byla nadšená. Je to červená knihovna, ale "nablblé" to podle mého názoru není. Velká škoda, že další díly patrně nevyjdou, asi se málo prodávala. Tak ráda bych věděla, jak kniha dopadne. Nezbývá než si snad koupit originální verzi a přemluvit nějakého znalce francouzštiny, aby ji pro mě přeložil. Mimochodem, dost dobré sexuální scény.

1 23.08.2018

Druhá kniha od Roberta Bryndzy, kterou mám přečtenou. Hodnotím lépe než Dívku v ledu (vlastně už úplně nevím proč), i když trpí podobnými nešvary (nevěrohodné postavy, málo prostoru pro detektivní práci, zbytečně nechutné "obrazy"). Proč musí být současné detektivky plné pro čtenáře atraktivních týpků, tj. minorit s všemožnými úchylkami? Je fajn, že už se nemusí zamlčovat, že ve společnosti žijí homosexuálové, etnické menšiny, tělesně postižení apod., ale nabízí se myšlenka, jestli to není náhodou proto, že napsat dobrou zápletku je dost pracné a intelektuálně náročné a tak je třeba knihu okořenit jinak?

1 09.08.2018

Jedná se o knížku, která mile překvapí. Navzdory malému formátu, černobílému tisku a obyčejnému papíru v ní najdete spousty opravdu užitečných informací. Je velice levná, ale pro mě mnohem užitečnější než výpravné publikace s mnoha fotografiemi na křídovém papíře, ale málo slovy. Pokud s pletením spíše začínáte a nemáte po ruce nikoho zkušeného, kdo vám s pletením poradí, myslím, že tato knížka vám může pomoci. Více jsem o ní napsala na svém "pletařském" blogu https://klubicko58.webnode.cz

1 30.07.2018

Tuto knihu bych si určitě dobrovolně ke čtení nevybrala, dostala jsem se k ní dá se říci "z pracovních důvodů". Žánrově naprosto nezařaditelná, historický román to tedy opravdu není. Je však natolik bizarní, že mě nakonec hodně zaujala a hodnotím ji velmi kladně. Zajímavá směsice hrůz a zvláštní komiky, krvavá absurdita lidských dějin vyjádřená v hlavní osobě putující dějinami od počátku věků až ke konci světa. Řekla bych, že ji mohou ocenit lidé, kteří jsou takovým tím sympatickým způsobem "ujetí".

23.08.2018