bookfan komentáře u knih

Kniha je dle mého názoru výborná, i když zcela na začátku četby jsem měla pochybnosti. To, co se nejprve jeví jako ničím výjimečný popis "amerického snu" v 50. letech minulého století je naštěstí brzy rozmetáno. Jakmile končí 50. léta, dostává se kniha správné obrátky. Nastává uvolnění 60. let a éra 70. let a navenek prezentované rodinné štěstí je to tam a také hrdinové knihy se začínají odhalovat ve své pravé podstatě. Oceňuji, jak jsou vykresleny jednotlivé charaktery, žádná postava není jednoznačně "dobrá" ani "zlá". Každá má své světlé i stinné stránky osobnosti. Je pravda, že na jednu rodinu je abnormalit až příliš, ale v knize těchto kvalit mi to vůbec nevadilo. Ať už je to Constantine, znázorňující "pravého chlapa" tradičního stylu včetně skonů k prchlivému chování, jeho ženu Mary - uměřenou hospodyňku, ale zároveň neurotičku a kleptomanku, jejich děti - navenek spořádaná Susan, gay Will nebo Zoe, která je "mimo", nebo i další postavy, mezi nimiž jistě nejednoho zaujme transvestita Cassandra. Výborné je to, že asi každý z hrdinů knihy má vlastnosti, které ve čtenáři vzbudí sympatie a zároveň i další, které způsobí reakce opačné. Kupodivu na mě kniha nepůsobí depresivně, i když osud postav rozhodně není nekomplikovaný. Je to asi tím, že navzdory nelehkému osudu je i postavám, které se vymykají představám o normalitě a spořádanosti dopřáno prožít chvíle štěstí, spokojenosti i smíření a žádný hrdina netrpí "od začátku do konce".

10 26.10.2019

Petra Soukupová je jedna z mých nejoblíbenějších autorek, to přiznávám na úvod. Obdivuji, jak dokáže vytvořit naprosto strhující dílo bez toho, aby si vypomáhala složitými zápletkami, atraktivním prostředím, násilím a neobyčejnými hrdiny. Způsob, jak uvažují hlavní postavy, je pro mě vždy totálně uvěřitelný a snad pokaždé dokážu pochopit jejich jednání, i když jsou naprosto rozdílné a třeba mi ani nejsou sympatické. Knížka na mě sice působila dost depresivně, ale to jí na mém obdivu nijak neubírá, protože přehršle depresivních aspektů má dle mého názoru i reálný život, byť se snažíme ze všech sil si to nepřipouštět. Snažíme se, špatně komunikujeme, nerozumíme si, občas se podaří, občas ne. Styl psaní Petry Soukupové mi absolutně vyhovuje, je jako chirurg, který řízne a nemilosrdně odhalí vnitřnosti zdravé i patologické. Žádné zbytečné plácání, natírání na růžovo, klišé. Osobní poznámka na závěr: docela mě pobavilo, že jsem si dosud vůbec nevšimla jejího specifika - že nepoužívá uvozovky, dozvěděla jsem se to až zde z reakcí čtenářů. Odjakživa jsem neměla ráda v knihách dialogy a teď se konečně vysvětlilo proč - asi nemám ráda ty uvozovky, dialogy mi nevadí :-)

10 07.10.2018

Promiňte mi to, četní fanoušci této knihy, ale musím ze sebe někde (nejlépe anonymně) konečně vysypat sdělení, že se mi tato kniha nelíbila. Každému, koho znám, totiž přišla výborná a vtipná a připadám si jako vyvrhel. Tudíž doufám, že třeba se někdo k mému pocitu připojí, abych nebyla tak sama. Vůbec mi nepřišla vtipná, viděla jsem v tom brutálně okopírovaného Forresta Gumpa (přičemž tento film mám docela ráda a Tom Hanks je v něm roztomilý). Alan mě dost iritoval, navzdory snaze uvědomovat si nadsázku se mi pořád do hlavy vtírala představa, jakže se takový vetchý stařík může někde pohybovat pěšky, každou chvíli jsem si představovala, jak zkolabuje s tím svým kufrem. Ani zážitky z jeho mládí se známými osobnostmi se mi nelíbily, zdálo se mi, že se zde dělají zbytečně z lidí pitomci. Pro tento druh humoru nemám buňky. Zřejmě už žádnou knihu od Jonassona číst nebudu.

10 23.08.2018

Tuto knihu absolutně miluji. Postavy tří hlavních hrdinek - sester - jsou napsané famózně. Ačkoliv v knize na první pohled až tak o moc nejde (cesta sester na návštěvu k rodičům a průběh této návštěvy), je v ní ukryt nemilosrdný pohled na život všech zúčastněných. Okouzlilo mě i to, jak na mě kniha zapůsobila v osobní rovině. Dokázala jsem se částečně identifikovat se všemi třemi hrdinkami, ačkoliv jsou napsané jako poměrně dost rozdílné osobnosti (usedlá obtloustlá mamina, hledající se studentka zmítaná neuspokojivými partnerskými vztahy a moderní žena - matka samoživitelka) a já nejsem v pozici ani jedné z nich :-) Současně jsou mi však všechny poměrně nesympatické, neboť autorka nemilosrdně odkrývá i to hnusné, co se obvykle v ženách nachází. Knihu hodnotím jako velmi upřímnou, ukazuje ženy takové, jaké jsou (a jak jsem měla možnost je poznat). Bohužel, byla bych mnohem raději, kdyby životní realita a lidské povahy byly jiné. Čest výjimkám.

10 09.08.2018

Málokterá kniha mě nadzvedla ze židle jako tato. A proč? 1) Velmi, ale velmi podivné hrdinky. Domovnice, která je v dnešní době "nucena" zapírat svoji třeskutou inteligenci a dělat ze sebe chuděrku. Proč to proboha dělá? A ta přemoudřelá holka - zasloužila by sérii facek. 2) Japonec = vrchol dokonalosti. Vše, co je nádherné, je japonské? Trošku objektivity, prosím. Ví naše autorka japanofilka, co dělali Japonci poměrně nedávno svým nepřátelům (2. světová válka)? A nejsou třeba takové bonsaje tak trochu mrzačení rostlinek? Shrnuto, jediné, co mě u "japonských pasáží" zaujalo, je hudba na WC - fakt dobrý nápad. 3) Autorka je pro mě typickou ukázkou pseudointelektuálky. Jejími idoly jsou zřejmě ženy, které poslouchají pouze vysoce kvalitní klasiku, jakou duševní plebs nemůže ocenit, čtou hluboké knihy a slavné filosofy a neustále nad nimi hloubají. Ve skutečnosti jsou tyto hrdinky psychicky narušené osoby. 4) Bohatí jsou ti "zlí" a "proletariát" jsou ošumělí filosofové? To snad ne! (opravdu nemám nic proti dělnické třídě, ale toto mi zavání ideologií dob naštěstí již minulých. 5) Autorka se toho zřejmě hodně naučila na filosofické fakultě a musí nám to všechno říct. Respektive nacpat do svého dílka. Ó, my se máme. Kant sem, Kant tam.
Vím, že tento komentář je hnusný a jízlivý. Obvykle se tak nevyjadřuji, ale asi mě tato kniha nějak inspirovala. A mimochodem, pokud máte nějakého kamaráda, který umí dobře francouzsky, tak jej zkuste poprosit, ať si originál srovná s českým překladem. Překlad totiž poněkud pokulhává.

10 31.07.2018

Dle mého názoru se jedná o konstrukt. Kniha se veze na módní vlně dojemných příběhů v atmosféře 2. světové (Zlodějka knih apod.), takže autora podezírám, že knihu nenapsal z nutkavé potřeby něco sdělit, ale trošku kalkuloval. Sice se čte dobře, mladí hrdinové jsou sympatičtí (mně hlavně Werner), ale ne příliš uvěřitelní. Kniha na mě působí, jako by ji napsala žena /promiňte, ženy spisovatelky, ale o válečné knihy se celkem zajímám a soudím, že muži je umí napsat lépe/.
Taky nacházím dost nelogičností - opravdu lze z ulice ve 23 hodin ve válečném čase /kdy by se moc svítit nemělo/ spatřit anténu vysouvající se podél komína na vysokém domě? Lze ilegálně vysílat poměrně silný radiový signál s primitivně šifrovanými zprávami po dobu dvou let na okupovaném území, aniž by si toho někdo všiml? Je pro německé okupanty Francie tak složité zjistit, komu svěřil vyslýchaný ředitel pařížského muzea originál drahokamu i jeho tři kopie a tyto osoby vypátrat?
Nevím nevím, ale ocenění pro tuto knihu vidím spíš za snahu ukázat, že i na straně "nepřítele" žijí milí a vnímaví lidé než za nějaké literární kvality. Možná to však není zase tak málo.

10 18.07.2018

Náročná knížka, neveselá. Téma umírání a smrti otce tří sourozenců, text je zvláštně roztříštěný a zpočátku nebylo pro mě jednoduché se zorientovat v tom, kdo je kdo, nicméně některé věty jsou prostě perly. Knížku jsem měla půjčenou z knihovny, ale potřebovala bych ji mít doma, víc se do ní ponořit, dát jí čas. Není to příběh, který plyne sám a který vás vtáhne do děje, ale stojí za přečtení. Líbí se mi duchovní rozměr této knihy, nevím jak bych to přesně napsala... Mám v plánu se k této knize ještě jednou vrátit, vnímám, že napoprvé se mi nepodařilo vychutnat všechny její kvality. Navzdory truchlivému tématu ve mě nezanechala truchlivý dojem .... vidím v ní naději.

9 26.12.2022

Pro mě velký čtenářský zážitek. Knihu jsem plánovala přečíst dlouho, ale v obchodech nebyla k dostání, takže nakonec pomohla knihovna. Ze začátku jsem měla jisté obavy, zda ji zvládnu, neboť náhlý příval postav a jmen na rodinné sešlosti se mi zdál nepřehledný. Stačilo však jen chviličku vytrvat, situace se zpřehlednila a potom už následoval vytříbeným jazykem napsaný výborný a komplexní román. Ocenila jsem zvláštní autorův humor, i opakování určitých motivů v textu, stejně jako vykreslení celkové společenské situace. Nakonec se rozptýlily i mé počáteční obavy, jak asi bude vypadat onen "úpadek měšťanské rodiny", neboť takto je román obvykle uváděn. Ano, ohledně majetku se skutečně jednalo "úpadek" a také mnoho postav zemřelo, nicméně označila bych tyto skutečnosti spíš jako vývoj, od vyrovnaných, racionálních a čilých obchodníků po více do sebe orientované a citlivější jedince. Optimistický závěr se sice nekoná, ale tento vývoj se zdá být spíše zákonitý, ostatně jinak by to nebyl "vývoj", ale stagnace, a nebylo by až tak o čem psát ... Závěr - rozhodně doporučuji.

9 14.08.2022

Vynikají kniha, napsaná krásným jazykem. Autorka skvěle vystihuje atmosféru místa, které v knize není blíže určeno, ale zasadila jsem si jej do okolí Aralského jezera. Vysychající jezero, toxické prostředí, rezavějící zbytky techniky, krutost lidí, primitivní pudy. A mezi tím dospívající chlapec Nami, který je nucen postarat se sám o sebe v tomto toxickém světě. Doporučuji, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Literatura z nakladatelství Host nezklame.

9 09.08.2018

Četba knihy pro mě byla celkem útrpná, ale vydržela jsem až do konce. Možná ji ocením až po několika dalších pokusech stejně jako Hlavu 22, kterou jsem dočetla sice až napotřetí, ale velmi si jí od té doby cením a patří zřejmě navěky mezi mé oblíbené. Spolčení hlupců je pro mě rozvleklé, užvaněné, postavy krajně nesympatické. Nejhorší se mi zdá nechutný Ignácius a senilní slečna Trixie. Vím, že postavy zřejmě mají parodovat určité lidské typy, které se v tehdejší společnosti vyskytovaly, ale pro tento druh humoru nemám vůbec žádné buňky. Dvě hvězdičky dávám knize kvůli velmi kvalitnímu překladu pana Kořána, nicméně si dovoluji upozornit na jednu malou nepřesnost v případě pověstné Ignáciovy "záklopky". V originální verzi je uvedeno "pyloric valve", což je obyčejný anatomický termín vyjádřený v češtině jako "pylorická chlopeň" nebo "pylorický svěrač".

9 30.07.2018

Tuto knížku mám od M.H. nejraději. Hodně beznaděje, ale po mnoha letech jsem měla chuť si některé pasáže vypsat, natolik mi přišly trefné. Což je vlastně smutné ....

8 14.08.2021

Muž se rozhodne napsat knihu. Knihy více kupují ženy, a tak aby se dobře prodávala, opatří ji názvem vzbuzujícím pocit útulnosti. Opatří ji hrdinkou, která je citlivá, vzdělaná, laskavá, chápavá, starostlivá, ochotná, navíc "bydlenka". Aby neměl autor s knihou moc práce, vybere knihy, které napsali jiní, a obalí je troškou příběhu. Je náhoda, že velkou část doporučovaných knih vydalo ve Francii nakladatelství, se kterým je autor propojen? Tolik asi úvahy k tomu, proč tato kniha mohla vzniknout. Výsledkem je pro mě až moc přeslazené dílko, ze kterého dobro tryská proudem, a to tak úplně nemám ráda. Na druhou stranu, kniha vyzařuje lásku ke knihám, což je určitě dobře, knihy si ji zaslouží. A čtivou formou upozorňuje na zajímavé knihy, kterých bychom si jinak nevšimli. Ale celkově si myslím, že tento autorův pokus vcítit se do ženské duše knihovnice moc nevyšel. Většina příběhů se mi zdá být hodně mimo.

8 03.01.2020

Úúúúú, to bylo utrpení. Knihu jsem měla půjčenou od kolegyně a bůhvíproč měla dojem, že ji proto musím dočíst. Taková rozvleklá pseudohistorická nesmyslnost. Chápala bych, když někdo ujíždí na sexuálních scénách v historických kostýmech, ale proč to natahovat na stovky stran? Stačí soulože víc nahustit, trošku přitvrdit, obměnit pozice, ubrat cca 500 stran a účel je splněn rovněž. Nehledě na to, že čtenářka bude mít více času pro praktikování skutečného sexu (třeba v kostýmu "Skotky a Skota").

8 13.09.2019

Zajímavá kniha, odehrávající se v Neapoli 50. let. Fascinující byla jak atmosféra chudinské čtvrti, ve které se děj odehrává, tak i popisy jednotlivých postav. Jedná se o prostředí naprosto odlišné od středoevropského "poklidu", na který jsme zvyklí. Zcela běžné je násilí v rodinách, mezi dětmi i dospělými, emotivní projevy a vrozená živočišnost, které totálně kontrastují s navenek předstíranou počestností. Vypravěčka knihy, Lena, svojí pečlivou a úzkostnou povahou do tohoto prostředí zdánlivě nezapadá a snaží se vymanit cestou vzdělání. Její přítelkyně, Lila se vzpírá zase svým umanutým chováním a divokostí a také ona se snaží z všudypřítomné chudoby uniknout. Kniha popisuje dětství a dospívání obou hlavních hrdinek z pohledu Leny. Jsem zvědavá, jak se jejich osudy budou vyvíjet dál a určitě si přečtu další díl. Je zajímavé pozorovat, jak se obě přítelkyně typicky ženským způsobem mají rády, ale i současně si i závidí, soupeří spolu a chvílemi se možná i nenávidí.

8 09.08.2018

Mnohé z toho, co bych chtěla ke knížce sdělit, je zde již napsáno. Obdobně jako jiné čtenářky ji hodnotím jako systematicky vystavěnou, ale bez "přidané hodnoty", bez záblesků geniality a originality. Proto bych ji nepřipodobnila ke Geniální přítelkyni Eleny Ferrante. GP byla divokým uragánem, směsicí přátelství a nenávisti, emocionálním šílením jihoevropských temperamentů. Dcery nové doby jsou fungující německý stroj, který nezklame, neurazí ani nenadchne. Knížka se četla dobře, ale vytvořit si k hrdinkám a hrdinům silnější vztah se mi nepodařilo. Snaha zakomponovat různorodé postavy za účelem poutavosti příběhu byla očividná - židovka, komunistka, lesbičky, nacista, ... pohledů do duše hrdinů a hlubších úvah pomálu. Nicméně atmosféra tehdejší doby byla vykreslena poměrně poutavě, a to byla pro mě hlavní kladná stránka prvního dílu. V tuto chvíli nemám však vysloveně chuť si přečíst druhý díl, i když závěr zůstal z části otevřený. Přece jen volného času je málo, stránek knížky mnoho, a mám pocit, že existují knížky, které mi nabízejí více čtenářských rozkoší.

6 16.02.2023

Knížka není tak slavná jako Farma zvířat nebo 1984, přesto mi nezbývá než vzdát HOLD autorovi a jeho brilantním postřehům. Také je poměrně zajímavé dozvědět se víc o španělské válce z pohledu člověka, který se jí jako zahraničí dobrovolník osobně zúčastnil a má dar své zážitky předat dál. Mnoho úvah a názorů je nadčasových, na ukázku věta, která mě v době postcovidové a krize na Ukrajině zaujala: "Pokud jde o masy lidí, pak střemhlavé změny názorů, emoce, které lze nabudit i potlačit jakoby otočením kohoutku, jsou výsledkem novinové a rozhlasové hypnózy." Stačilo by vyměnit za slova televizní a internetové hypnózy, nemyslíte? V knížce mě nejvíc zaujaly pasáže z fronty, objasnění politických souvislostí se nečte sice tak dobře, ale zase odkrývá poměrně zajímavé souvislosti a i zde lze najít mnohé paralely s dnešní dobou, stejně jako pojednání o roli a vlivu některých mocností. Víc nebudu prozrazovat, doporučuji přečíst knížku.

6 15.10.2022

Tak nevím. Když jsem knihu četla ve svých gymnaziálních letech, byla jsem nadšená a připadala mi naprosto geniální. (I když už tehdy bych se asi raději obešla bez Tralfamadoru.) Nyní, po 30 letech a druhém čtení, jsem zklamaná. Nesedí mi absurdita, druh humoru, rezignovaná postava Billyho, dokonce ani jeho jméno"Billy". Uznávám originalitu knihy a chápu její poselství, ale už bych uvítala víc klasické pojetí, více realismu, nějaký ten tank :-) Co se týče knih o 2. světové, jsem teď spíš naladěna na styl "Zlodějka knih", "Zemřít na jaře" nebo "Vyhnání Gerty Schnirch".
Nejhorší pro mě byla neustále opakovaná věta "Tak to chodí", která mě doháněla k šílenství, i když je namístě. Protože bych teď dala hvězdičky tři a před léty pět, tak to zprůměruji a dávám čtyři.

6 13.09.2019

Rozporuplné pocity. Na začátku jsem měla dojem, že toto nepůjde. Scéna z vlaku, kdy v kupé na trase Kolín - Česká Třebová mluví všichni moravským nářečím ukázala, v čem bude hlavní problém. Že je děj hodně přitažený za vlasy by mi nevadilo, kdyby se jednalo o čistě humorný žánr, což však není. To naznačují pokusy o metafory typu "moje duše je jako tohle přeplněné kupé" nebo "leží na mém břiše jak ranní rosa na pavučině babího léta". První část knihy hodnotím jako bizár a chvilku jsem uvažovala, jestli se nejedná o nezdařený pokus napodobit Galuškovy knihy ze Slovácka (Slovácko sa súdí/nesúdí - mimochodem, tyto knihy jsou dobré). Obyvatelé Veselí jsou chudáci vylíčeni jako pijani, burani, megery nebo "hodní" blbečci. Hlavní hrdinka souloží téměř s každým, kdo není vrcholně odpudivý, projeví zájem a má funkční potřebný orgán. To by nevadilo, někteří lidé takovou potřebu prostě mají od přírody. U Elišky však bohužel vůbec nevíme, proč to dělá, což ukazuje další problém knížky - nejde ani trošku do hloubky. Eliška tedy působí jako děvče chabějšího úsudku, a to zase nejde dohromady s tím, že zřejmě úspěšně vystudovala a po určitou dobu zřejmě i úspěšně pracovala. Kromě tohoto souložení se ani nedozvíme o hrdince nic bližšího - co ji baví, co dělá ve volném čase, jaké má názory nebo aspoň jestli se dívá na televizi nebo čte. Druhá polovina se zlepší, mám na mysli pasáže týkající se rodičů hlavní hrdinky a nemoci jejího otce. Problémy s komunikací mezi blízkými osobami jsou vylíčeny dobře, situace i myšlenky se najednou stávají uvěřitelnými a čtenář si zřejmě mnohem častěji uvědomí, že něco podobného zažil nebo zažívá. Druhá polovina knížky tedy moje hodnocení hodně vylepšuje, dobře vylíčená je třeba i "koštovačka zelí". Docela by mě zajímalo, co na knížku říkají obyvatelé Veselí a jak hodnotí způsob, jakým je "jejich" město vylíčeno. Sama za sebe si myslím, že život na malém městě tak primitivní nemůže být, to by degradovalo všechny lidi, kteří v malých městech nebo na vesnicích žijí. Pochybuji také, že by i na "veselé" jihovýchodní Moravě opravdu všichni důsledně mluvili nářečím a jen se cpali, pili, případně chytali ryby a jednou z mála "ušlechtilých" zábav by byl podivný kurz vaření s arogantní lektorkou a cvičení pro matky s dětmi. Toto by myslím odpovídalo hodně malé vesničce. Celkově tedy knížku hodnotím spíš jako průměr, víc by mi asi vyhovovalo, kdyby byla laděná buď "na vážno" a autorka šla do hloubky nebo tedy jako nekomplikovaná legrace se všemi těmi postavičkami typu ožralé Jarky, ožralého Franty, hovnocucáře, tlusté Lenky, křivozubé veterinářky apod.

6 21.08.2019

Dobrá knížka pro ženy, hezky se čte, není hloupoučká a vybízí k zamyšlení. Kupodivu mě nedojala a jsem tomu ráda. Myslím, že konec byl vlastně dobrý. Nečekala jsem, že bude kniha tak vtipná. Příjemná oddychová četba - neberte to prosím jako výraz cynismu.

6 23.08.2018

Kniha je místy opravdu jen pro silné povahy. Vzpomínky na pracovní tábory, dětské domovy, kde chovanci umírali hlady, mučení, ... Částečně osvětluje, proč se Rusové i v dnešní době (např. v hotelu na dovolené) chovají jako páni světa. Oni se tak opravdu cítí a i stále vnímají, že to byli oni, kdo vyhrál 2. světovou válku. Vzpomínkám na ni je věnován poměrně velký prostor, neboť mnoho pamětníků ji navzdory všem prožitým útrapám a ztrátám považuje za vrchol a nejšťastnější období svého života. Z knihy mám dojem, že největší rozdíl mezi Čechy a Rusy spočívá ve víře. Čech obvykle nevěří ničemu a nikomu a vše relativizuje. Rus potřebuje naprosto nutně něčemu věřit a pro svoji víru je ochoten i zemřít. Ať už se jedná o víru v Boha, nebo komunismus, vítězství ve válce, Stalina, nebo o naději na změnu na počátku 90. let. A tato víra překoná snad všechna zklamání a útrapy. Je neuvěřitelné, že pozůstalí po obětech stalinských čistek jsou stále schopni věřit v dobro svého vůdce a jeho portrét mít v úctě pověšený na zdi. Jediné, co lze knize vytknout, je příliš velký rozsah a skutečnost, že některé z příběhů si jsou příliš podobné.

6 09.08.2018