Bezantina komentáře u knih
Celkem zklamání a navíc byl problém knihu sehnat. Děj se tak nějak nezáživně line, až jsem zjistila, že jsem už na konci knihy.. Neurazí-nenadchne. Rozhodně je lepší si přečíst Posledního Laponce od O. Truce, protože tam to má aspoň spád a říz (mimochodem v obou knihách se jedná o stejnou vesnici - Kautokeino).
Tato série se mi líbila mnohem více než série Hynek Tas z Boru. Příjemné oddechové čtení s historickým námětem, trošku detektivka.. Líbila se mi hlavní postava Lukáš, hlavně proto, že je obyčejný mladík (a ne pan "dokonalý" jako Hynek Tas z Boru; nemůžu si pomoct, ale pořád tyto dvě hlavní postavy z obou sérií srovnávám :-) ), sice s tělesným handicapem, ale o to více bystrým mozkem. Pěkné čtení.
Knihu jsem četla už dříve a teď jsem se k ní znovu vrátila. Podle mého jedna z nejlepších knih od Obermeiera vůbec. Skvěle vykreslené postavy, příběh založený na reálném historickém základu.. Částečně také detektivka. Skoro by čtenář de Raise až litoval nebo měl pro něj pochopení.. Chudák, Janu z Arku, kterou miloval čistou, platonickou láskou mu upálili, jemu z toho ruplo v bedně a proto začal prznit a zabíjet nedospělé kloučky, jejichž oči mu připomínaly ty její..
Čtivé povídky z japonského prostředí. Nekončí "happy endem", ale ani neuvrhnou do deprese. Pro mě jako evropského neznalce tamější kultury bylo dobré, že za každou povídkou byly vysvětlivky výrazů a situací, které mi byly neznámé. Rozhodně zajímavé čtení pro všechny, kteří se zajímají o japonskou kulturu.
Z komentářů můžu vyčíst, že čtenáři jsou rozdělení na dvě skupiny - ti, jimž se kniha líbila a ti, jimž se nelíbila. Za sebe se řadím do druhé skupiny. Nechápu, co je na ději tak úchvatného a také nechápu, jak knihu/autora mohou zmiňovat učebnice literatury. V době, kdy ji autor psal, mohla hlavní hrdina působit jako rebel a buřič, ale v dnešní době spíše působí spíše jako mírně mentálně zaostalý.. Kniha byla pro mě nudná, suchopárná a nechápu, při kterých částech jsem se měla smát.. Nezasmála jsem se nikde ( a to nemám diagnostikovaný depresivní syndrom). Ještěže je to tenká knížka, utrpení bylo naštěstí krátké.
Četla jsem tento díl jako první, takže nemůžu srovnávat s první částí, nicméně pokud je ještě lepší, asi umřu smíchy. Protože u této knihy jsem dostávala nezvladatelné záchvaty smíchu a nevzpomínám si, kdy bych tak veselou knížku četla :-) Doporučuji všem, co jsou smutní :-)
Mám ráda historické romány z tohoto období, ale tento mě tak trošku zklamal.. První polovina se mi líbila, měla dobrý děj i historický podklad. Druhá polovina bylo zklamání v podobě sladkobolného, místy velmi hodně přitaženého konce a lá červená knihovna..
Velice dobrá kniha napsaná zajímavým stylem.. Na oslovení "Saumensch" nezapomenu snad nikdy.. Doporučuji všem, kteří mají rádi válečnou tématiku..
Skvělá historická detektivka z netradičního katovského prostředí. Stejně dobré jsou i ostatní díly ze série "Katova dcera". Ikdyž tento díl mi přišel už možná trošku "přitažený za vlasy". Doporučuji neváhat přečíst celou sérii.
Skvělá historická detektivka z netradičního katovského prostředí. Stejně dobré jsou i ostatní díly ze série "Katova dcera". Doporučuji neváhat přečíst celou sérii.
Hodnotím jako slabé. Navíc jsem jako předchozí knihu přečetla knihu od Z. Pošívala ze stejného období a to je daleko lepší kvalita, je vidět, že měl nastudované reálie i dobový jazyk, což autorka Černolickych vražd nejspíše neměla.
* brambory se v té době mezi prostým lidem zcela jistě nepojídaly tak běžně, jak se v knize píše
Druhý díl "Fausta" byl zklamáním. Celý děj se rozvláčně táhl a působil na mě dojmem, že autor chtěl mermomocí napsat další knihu.
V prvním dílu se člověk hodně dozvěděl o životě tehdejších lidí, výrobě vína, obyčejích. Druhý díl není v tomto směru ničím přínosný.
Naši 3 přátelé v podstatě jen cestují, utíkají nebo se přehadují. Johann ztratil svůj šmrnc, Markétka působí dojmem naivní husičky (navíc v CELÉ knize je oslovována "Markétko" - i při hádkách, nebo nebezpečí, kdy by normální bylo zvolat "Markéto!" - opravdu mě to iritovalo), jediný normální je Karl. To jak se taktéž z každé nebezpečné situace všichni zázračně zachrání (a že jich je několik) působí už notně omšelým dojmem.
V podstatě jsem knihu četla na sílu, pořád jsem čekala, že se děj zlepší. No nic, nezlepšil.
Celkový dojem je asi takový, že kdyby autor celý děj zkrátil na čtvrtinu a tu přidal k prvnímu dílu, tak by vytvořil zajímavou knihu s vyšším počtem stran, jež by netratila na kvalitě.
Jsem zklamaná. Moc jsem se na knihu těšila, ale jen se mi utvrdilo to, že dříve napsané romány od této autorky jsou prostě lepší. Hlavní hrdinka je nesympatická, děj tak zvláštně ubíhá, vadí mi i velké časové skoky. Opět se hodně točí politika. Oproti dřívějším románům (např. Válečník, Osudová přitažlivost, Osudové pouto), kde šel děj tak nějak více do hloubky a pracoval více s dějovou linkou postav, je toto jiné a ne zrovna lepší.
Paní spisovatelka dříve tvořila historicky věrohodné romány, které lahodily ženské duši, ale nebyly patosem červené knihovny. Tato kniha ale není ani jedním, je pro mne těžko stravitelná.
Nejvíce sympatická mi byla švagrová hlavní hrdinky a její obdivovatel. To, jak se zachoval vladař na konci příběhu, je pro mne těžko uvěřitelné a celkově na mě závěr knihy působí stylem "spíchnuté horkou jehlou".
Celkově hodnotím jako hodně slabé, autorka to umí i lépe.
Poslední díl z této série hodnotím jako nejslabší. Knihu jsem dočetla se sebezapřením, protože jsem chtěla mít přečtenou celou sérii.
Říkám si, že měl spisovatel buďto v předchozím díle přidat 1-2 kapitoly, do kterých by zahrnul konečné osudy Orma a Olafa, nebo napsat další díl o osudech Olafa. V tom případě by měl zapracovat ale na zlepšení děje a charakterů postav, protože číst o protivném nesympatickém Olafovi vyžadovalo zvýšené úsilí.
Zajímavá kniha prolínající minulost s přítomností. Žena s počátečními příznaky Alzheimerovy choroby vzpomíná na své mládí, kdy pracovala v Leningradské Ermitáži a na krutou dobu blokády.
Jako milovnici malířského umění se mi líbily popisy obrazů. Vzpomínky na hladomor jsou pro nás nepředstavitelné a proto si myslím, že je třeba, aby se na ně (stejně jako na holocaust) nezapomínalo.
Na knihu jsem se moc těšila, navíc byl problém sehnat ji (v knihovně věčně rozpůjčovaná), nicméně jsem zklamaná. Jak to s hlavní dvojicí dopadne bylo vcelku předvídatelné, ale to by mi až tak nevadilo. Celkově mi neseděl styl psaní, popis situací, kniha mě nedokázala zaujmout.. Nutila jsem se ji tedy dočíst, když už jsem na ni tak dlouho čekala.. Nemůžu se ubránit srovnávání s "Madona z hor", jež je situována do stejného období v Itálii, ale v mých očích je daleko lepší.
Edit. - přála jsem té protivné Angele, aby jí ta zahrada suchem vychcípala!
Napínavé, rozhodně jsem nečekala, jakým směrem se bude děj vyvíjet.. Přečteno jedním dechem!
Eh - co to jako mělo být? Povídka popisující jen to, jak šla mladá kočička na vyměněnou směnu, kdy měla zrovna narozeniny, donesla jídlo majiteli restaurace a ten jí zaručil, že se jí vyplní přání.. Ani jsem se nedozvěděla, co za přání to mělo být.. Nechci podrývat spisovatelský um autora, ale to už bychom mohli psát opravdu všichni..
Tak plytký příběh o Anně Boleynové jsem tedy dlouho nečetla.. Za mne ztráta času..