Bess.h komentáře u knih

Tak... právě jsem dočetla, zavřela knížku, uložila jí do knihovny vedle její kolegyně a... a nevím. Stále ji zpracovávám. Jediné co určitě vím, že byla úžasná, ale autor si se mnou nemilosrdně zahrává. Líbí se mi, kam se posunul Rowan, jak se vypořádal s učením u Goddarda a stále tíhne k učení smrtky Faradaye. Sice se postavil do role smrtky, ale stále je mladý a dělá chyby. Tak jako jsem o něj měla strach v prvním díle, jestli se pod Goddardem nezlomí, tak teď jsem měla jistotu, že ne, že to zvládl a hrozně jsem mu fandila. Citra mi přišla skvěle napsaná, autor z ní neudělal naivní puberťačku, ale rozumnou mladou dámu. Kéž by bylo víc takových žen v knížkách, kór v žánru young adult. A pak tu byl Nimbus. Tím že autor místo zápisků z deníků smrtek, psal „myšlenky“ Nimba, dal knize další rozměr. Ale kruci, pěkně mě tím děsil, protože Nimbovi myšlenky byli někdy pěkně nebezpečný a jen krůček od toho, aby zavedl Matrix. Naštěstí ale dal autor Nimbovi pomocníka, Greysona Tollivera. Postava, která sice přišla až z druhým dílem, ale perfektně zapadla a navíc mi přijde, že Greyson drží Nimbus stále na straně lidí, i když si to ani jeden neuvědomují (závěr knihy mi to jen potvrdil). Tak to by bylo asi všechno, ještě to nějak shrnout, ale jak? Úžas? Nadšení? Všechno dohromady. Prostě je to svět s úžasnou myšlenkou, skvělými postavami, ale i tak si říkám, fakt díky že žiju ve světě smrtelnosti.

4 21.05.2019

Tak tahle série je zatím podařená, ten pravý relax po práci. Můžu jen doporučit obzvlášť tenhle díl, který byl o něco lepší než první. Hurá na třetí díl!

4 11.04.2019

Vau... prostě vau. Tahle manga je moje první, kterou jsem si pořídila do knihovny a rozhodně nelituji. Po půjčování různé mangy z knihoven, nebo ehm... čtení na internetu, mám konečně svojí vlastní knížečku doma a jsem hrozně ráda že zrovna Čarodějovu nevěstu. Protože ta kresba je prostě úžasná a příběh jakbysmet, přiznejme si, komu se nezaslzeli oči při posledním snovém letu velkého draka. Další věc co jsi na téhle manze užívám je, že jsem se úspěšně vyhnula všem informacím i anime z Japonska a tak je pro mě všechno nové a neprobádané. Už se nemůžu dočkat dalších přeložených dílů.

4 23.03.2018

Přiznám se, že jsem od Hrabala četla jen tuto knížku a jen proto, že jsem ji potřebovala k maturitě. Proto doufám, že jeho ostatní tvorba je lepší než tohle hrůzo-dílo. Z této knížky byl nejlepší tak akorát film, který je až legendární a mě se moc líbí. Proto jsem byla hodně zklamaná touto knížkou, kde hlavní hrdinka řeší jen svoje vlasy a nebo to, jak se v dětství topila. Taky mi přišlo docela kruté to useknutí ocásku. V kníže to bylo divně popsaný. Bohužel u mě tímto Hrabal asi skončil.

4 22.11.2014

Skvělé pokračování prvního dílu i když tentokrát to byl pro mě oříšek. Jako číst první díl pár dnů po tom, co Putin napadne Ukrajinu, už to je lehce masochistycký, ale v prvním díle jsme měli alespoň na vrh a velkého ruského medvěda jsme převálcovávali. Proto jsem se neudržela a krátce po přečtení prvního dílu jsem se vrhla na druhý a náhle ouha. Po dvou měsících masírování médii o válce za humny číst jak česko-slovenské království dostává na prdel, to se prostě místy nedalo a musela jsem chvilkami knížku odložit. Ale jakmile jsem se dostala na posledních sto padesát stránek, když se to začalo otáčet, tak mě to zase vtáhlo a rychle jsem zbytek knížky zhltla. Taky mám ještě výtku k tomu, že prostředek knížky byl nekonečné čekání na to až se začneme bořit Domino, to mě trochu nebavilo.
Závěrem: kniha stejně dobrá jako první díl, ale lepší nečíst pokud nejste v dobrém rozpoložení. Pak jsem si docela oblíbila postavu Nikitina. Jemu docela fandím i když je na druhé straně, ale jako... mohl by pracovat pro nás, jen ho zlanařit. A pak ta pí-- Kozlova. Normálně bych inteligentní ženksý, která se prosadila v patriarchálním Rusku fandila, ale jí fakt ne. Jí nejlépe svázat a taky ji nutit počítat, jen ať si to užije, kráva jedna nebeská... no musela jsem si postěžovat. Tady je prostě vidět že autor umí. Donutil mě svoje postavy milovat i nenávidět.

3 01.05.2022

(SPOILER) Jsem okouzlena, jsem nadšená, jsem prostě unešená.
Tohle bylo parádní a stejně parádní jako první díl. A i když byli druhý a třetí díl trochu slabší, jako celek s tímto příběhem to nabralo úplně jiný rozměr. To, jak se autorka poprala s rozdílnými poměry hlavních aktérů, klobouk dolů. Nejen že hlavní hrdina je z prostších poměrů, ale ke všemu mladší a rozhodně nezkušený v jisté oblasti, oproti hlavní hrdince. Přesto autorka naprosto skvěle vystavěla jeho charakter a dala Wintrovi dostatek sebedůvěry, aby se nebál zeptat a naučit jak má svoji partnerku správně uspokojit. Tahle část mě fakt dostala, protože vždycky v tomhle typu literatury je muž ten zkušený a mladá nezkušená pana musí jen doufat v jeho um (který je samozřejmě ten nejlepší). Ale zpět k hlavním postavám. Líbilo se mi jak oba nosili na venek masky a nic ze sebe nepustili, dokud si to nedovolili sami před sebou. Isabela skrývala svůj žal nad potraty a nevěrou prvního manžela, který ji ke všemu po sobě nechal dítě, kterému ona dát nemohla. Winter zas žil s temnotou, která do něj pronikla v St. Giles, když mu vmetla do tváře jeho bezmoc. Bezmoc se kterou se potýkal i pod maskou harlekýna kdy už nebyl tak bezmocný a přesto St. Giles stále vyhrávalo. A pak i to, že si myslel že dostatečně neobdivoval svého otce když měl. I nad tím podle mě cítil lítost a proto si pak charakter svého otce oblékl jako převlek, jako masku pro veřejnost a vystupoval jako on, odměřený ale laskavý vedoucí sirotčince. Ale ten konec, ten mě dostal. Byl krásně ukončený s příjemným náznakem, jak budou hlavní postavy žít dál. No prostě super! Jsem hotová... uf. A teď jen čekat na další díl.

3 12.04.2022

Rozhodně příjemné čtení, které se nebojí řešit problémy dnešní doby... ale pro mě už tak trochu není. Byť jsem si čtení užila, už jsem se nedokázala vcítit do problémů hlavní hrdinky a jejich přátel. Ale to jen proto, že už je to nějaký ten pátek, co mi bylo patnáct. Ale zpět ke knize: fakt se mi líbil vývoj Tabby. Její první setkání s milovníky knih, její nejistota, lehce panický stav a to, jak jí to začalo opouštět čím víc byla s nimi. A že se její problém dal snadno vyřešit upřímný rozhovorem? Po jejích zkušeností se jí ani nedivým, že se zdráhala svěřit lidem, které tak dlouho neznala. I když čím víc nahlížela do jejich vnitřních potíží, příležitost měla, ale to by se zachovala rozumně jako dospělí a ne jako puberťák s pochroumaným sebevědomím. Takže konec knížky předvídatelný, ale na druhou stranu na teenagera uvěřitelný. Jen proč tam bylo na konec to osobní rodinný drama? Vážně to nešlo jinak?
Závěrem: doporučuju všem nesebevědomým středoškolákům. Pro ně by to mohla být zpráva, že to jde. Jen najít ty správný lidi.

3 30.01.2022

(SPOILER) Tak krásně rozjetý a tak kolosálně nedotažený až odfláknutý. Zkrátka třetí díl jen kopíroval nedotaženou vlnu celé série o bratřích MacTaggertech. Chápu snahu dát nejstaršímu z bratrů, při jeho “komplikované“ povaze, netradiční partnerku. A i by to vyšlo, kdyby se něco dělo. Děj pomalejší, bez budování emocí, zvratů, nějakého napětí. Vzájemná chemie skoro žádná. Jako scéna z piknikem a pak šup na valník? Kde je kruci nějaké to napětí a erotické jiskření? A kde je kruci nějaký pořádný epilog? Kde je vyřešení sedmnáct let staré křivdy matky a otce?
Ne. Prostě tahle série zas tak dobrá nebyla, hlavně o proti sérii předešlé, kde jsme měli také hrdiny ze Skotska. Sice jo, odpočinula jsem si při čtení, což je i tohohle žánru účel. Ale to neznamená, že to autorka bude takhle flákat. Je to škoda, a přitom se z toho dalo vytřískat mnohem víc.

3 26.09.2021

(SPOILER) Tak jsem zjistila, že nejsem až tak velký geek, jak jsem si myslela. Páč jsem ne všechny geekovské vtipy a narážky pochopila. No a co? Stejně jsem si návrat Petera Granta užila a pomalými doušky (hlavně kvůli nutnosti chodit do práce a vydělat si na další knížky) vychutnávala plynutí děje, vývoj postav a britský suchý humor.
I když Peterův vývoj se mi zdál spíš jak otočka o sto osmdesát stupňů. Po celé první sedmi knižní etapě, kde vystupoval jako mladý ucho až moc nahajpovanej novými poznatky, mi v této knížce připadal konečně vyspělejší, rozumnější, profesionálnější. Jakoby konečně přestal být tím mladým konstáblem, co si prvně popovídal s duchem, když hlídal místo činu. Ale. Na to, že mezi sedmou a touto knihou dějově mělo uběhnout jen pár měsíců, mi to přišlo jako moc velká změna. Skoro to vypadalo, jako by těch pár měsíců trávil vedle Tobiase Wintera a nasál něco z jeho německé preciznosti. A propos - hrozně chci aby se ti dva potkali.
Taky se musím zmínit o anotaci, která zamotá hlavu a čtenář netuší do čeho jde, jako věta: „Jsme stále v Londýně, ale Peter už nepracuje u metropolitní policie,“ mě fakt dostala a vůbec jsem nevěděla co od děje čekat. Jako Peter už není policajt? Vždyť v první knize složil slib! A pak mi to zkazil článek v Pevnosti. Sice se to dozvíme hnedka ze začátku knihy, takže ne, Peter nepřestal být policajtem, ale i tak mě to ochudilo o skvělí WTF moment.
Závěrem jen čestné zmínky které se jen mihly a hráli druhé housle. Třeba Nightingal ten už je vyloženě v pozadí. Pak nový praktici z Ameriky a chudák agentka Reynoldsová, která se s nimi bude muset poprat.

3 13.09.2021

Zajímavé počtení. Tohle bylo moje první seznámení s autorkou a vůbec nebylo špatné. Odlehčená detektivka s paranormálním prostředí a lehkou romantickou linkou. Nic složitého ani přehnaně překombinovaného. Nehrálo si to na ultra složitý trihler, ani přehnané drama. Jako oddechovka na počtení po náročném dni v práci skvělý a asi se vrhnu na další knížky autorky. A hlavně tahle knížka ke mě přišla včas, zrovna v momentě, kdy jsem dočetla pro mě dlouho očekávané knížky a chtěla jsem něco méně náročné, ale pořád se zajímavou myšlenkou. Zasloužené tři hvězdy jako zlatý standart. Jen malá výtka. Hlavní mužská postava mi přišla trochu nedotažená a celkově mi přišlo, že autorka moc neumí psát z pohledu muže. Tak nějak nepůsobil správně chlapácky :-), ale jinak spokojenost.

3 30.05.2021

Epické!!! Epická, úžasná a promakaná trilogie o dokonalém světě, který dokonale ničí nedokonalí lidé a jejich věčná touha po moci. A ta poslední jízda ve mě bude ještě dlouho rezonovat :-D. Ani nevím co všechno vypíchnout a asi budu teď hodně skákat z tématu na téma, jako autor. Ale ten to měl v plánu a skvěle promyšlené.

Začnu hlavními postavami. Citra s Rowanem už nejsou tak hlavní a tak v popředí, jako byli v knize první. Ale jejich osud je pořád důležitý a tak nějak se vše hýbe kolem nich. A tím kdo knížkou hýbe jsou: Greyson, pak rozhodně Nimbus, Goddard a Ayn (smrtka Randová - schválně jsem napsala její křestní jméno, protože ona došla... co říct, abych nespojlerovala, autor se její lince zkrátka věnoval a mě se její osud líbil), Faraday a Munira, Jerico, Loriana - to jsou ti hlavní a autor nám je ukáže a dá nahlídnout do jejich motivů i emocí. A je hrozně fajn že u každého víme osud, nebo alespoň směr kam se na konci ubírali.
Teď k ději: ten je rozdělen do dvou časových os a jejich střídaní skvěle zamotává hlavu a dává příležitost k vlastním úvahám a představám. Být to seriál tak si živě dokážu představit ty rozmanité diskuze pod každým dílem. Běžte si přečíst diskuze pod jednotlivými díly Hry o trůny na Edně a hned pochopíte co myslím :-D. Navíc nám autor zanechal krátké předmluvy před kapitolami, tak jako byli v první knize zápisky z deníků smrtek. Ale tentokrát je těch předmluv víc druhů a v konečným kontextu jsou dokonalou třešničkou v tak promakaným příběhu. Za zmínku stojí ty rozhovory, to jsem si ze začátku myslela že jsou rozhovory Nimba a jeho programátora, no... nebyli. Pak tam byli rozbory „svatého“ textu, to mi přišlo jako zajímavý pohled na to jak vznikají mýty.
Zkrátka jsem unešená a nadšená a ještě dlouho budu v hlavě ten svět rozebírat. Tahle trilogie rozhodně není jedna z těch kdy po přečtení člověk zavře knížku a na obsah zapomene.
Doporučuju všem, co třeba po druhém „slabším“, ale neobjektivně v rámci kontextu celé trilogie, dílu váhají s dočtením. Neváhejte, je to super.

Závěrem jen:

1683 let...

117 let...

3 24.04.2021

Cítím se… zmateně. Kdyby to šlo, tak jsem dám emotikon vyjadřující mou momentální náladu po dočtení knížky. Protože takhle hlavu v pejru jsem z knížky ještě neměla a hodně dlouho jsem přemýšlela, co o posledním dílu prvního cyklu o Peterovi napsat.

No… začněme záporákem.
Těšila jsem se na parádní finále, na geniální plán a cíl a motivy Muže bez Tváře a jeho velkolepé dopadení. Jenže jsem místo Thanose dostala… nevím, divnýho chlápka posedlého Merlinem? Zkrátka mi přišlo, že po tolika letech důmyslného plánování byl cíl záporáka poněkud… meh - plytký. Důvody Leslie jsem chápala a podle mě má ona nakročeno být další záporák. Pokud by se tedy Aaronovitch držel jejího charakteru a přidal promakaný cíl.

A pak tu máme další postavy: konečně někdo těžce nosící existenci magie konstábl David Carey, který se mihl v předešlém díle a ještě míň v tomto. A musela jsem sakra dlouho přemýšlet, kde se tenhle labilní policajt vzal. Pak Sahra a její přítel s mečem. V předešlé knize ho Peter a Sahra letmo potkají a najednou osm měsíců Sahru trénuje a ještě mají spolu vztah? Navíc nic neříkající a matoucí přiznání že v Chinatownu je nějaký druh čínských praktiků? Sakra Aaronovitchi, děláš mi v tom maglajs, jak spoustu věcí přeskakuješ a nevysvětluješ. A do všeho toho zmatku tu máme rodinný skoro až idylický pasáže, kdy sledujeme Petera v domáckým hávu. A mě tyhle momenty bavili. Aaronovitch tím dal Peterovi osobnější rozměr a taky tyhle chvilky dělali vítaný oddech a zpomalení tempa v jinak zběsilém pobíhání po městě a přívalu informací.

Závěrem:

„Noto mě poser,“ řekl jsem. „Jsem v epizodě Hry o trůny.“

Jelikož se zvony odehrávají v roce 2014, tak asi Peter myslel tak třetí sérii, kdy to stálo za to. No já bych to přirovnala spíš k šesté. Už to upadá, ale ještě to není takový průser jako přišel v sérii sedmé natož osmé. A to je možná problém tohohle dílu. Zvony ztratili nit a stali se překombinovanými. Ale stejně jsem dala čtyři hvězdy, protože přes to všechno jsem si čtení užila a stále mě svět Petera Granta fascinuje, baví a nechci ho opouštět.

Protože takhle by vypadali kouzla v jednadvacátým století.

3 11.03.2021

„Hero,“ zasténal.
„Grifine,“ hlesla.
„Proboha,“ zamumlal znechuceně někdo poblíž.

Musím souhlasit s třetí osobou. Tentokrát autorka ustřelila a po skvělém prvním dílu, kde jsme řešili zajímavé psychologické traumata hlavních postav, jsme dostali v díle druhém klišé za klišé. Lady Hero ze začátku působila jako správná lady vědoma si svého postavení a tak se mohlo zdát, že se pokusí nabourat konvence ale tou správnou cestou a ono nic. Prostě se jí jen zapálili lejtka a ona zblbla. Naštěstí její protějšek zblbl ještě víc. A takovej trvďák, jak se nám ho snažila autorka vylíčit, taky nebyl.
Ale abych nebyla jen negativní, kniha měla spoustu skvělých momentů. Snoubenec lady Hero není vyloženě záporák, ale taky člověk se svými touhami a nakonec i on měl happy end, pak stále sledujeme osud sirotčince a pekla na zemi St. Gilesu. Škoda že Temperance se neukázala alespoň na skok, no... alespoň se nám rozjíždí linka s její sestrou. A tohle je opravdu zajímavý prvek, autorka nám tady už od první knihy předkládá další příběh, který je souběžně s hlavní dějem a vyvrcholí nám v další knize.

Závěrem: nejsem sice tak odvařená jako u knihy první, ale pobavila jsem se. Prostě oddechovka jak má být a už se těším na knihu třetí.

3 16.02.2021

A nabíráme na obrátkách. Tentokrát se Ben neobtěžoval osmdesátistránkovým uvedením do případu a hned nás vrhl do spirály akcí a následných reakcí. Autor už prostě sázel na to, že jsme předešlé knihy četli a tak nějak si pamatujeme všechny souvislosti. A mě to sedlo a nehorázně bavilo.
Ben Aaronovitch nám na jednoduše vyhlížejícím případu ukazuje, že náhoda je svině (možná ještě horší než karma) a konečně se dostáváme Muži bez tváře na kobylku. Navíc si Ben vyhrál s momenty, kdy se v šetření případu vždy něco vyrojilo a našeho hrdinu odválo někam úplně jinam. To jsem si vždycky pomyslela: proboha proč se to děje zrovna teď a ruší to v lince vyprávění o pátrání, abych v další kapitole udělala: jo... aha... tak proto.
No a na pozadí všeho toho zběsilého běhání po Londýně se nám tu krásně vykreslují vedlejší postavy: Lady Ty, nidža policajt Sahra a přidávají se další.
A Peterovi se zachtělo zahnízdit - no nebyla tohle ta nejvíc cute věc? :-)

Závěrem. Dávám pět zasloužených hvězd a už se nehorázně těším a zároveň děsím posledního dílu. Fakt jsem si na Petera zvykla a nechce se mi ho opouštět.

3 14.02.2021

Jak už řekl Lustig (postava z pohádky Lotrando a Zubejda): „Inu, svět je malý a o náhody tu není nouze.“
V tom to případě vesmír je malý a o náhody tu není noze ve stejné míře, jako je ve vesmíru sluncí, asteroidů a kolonizovaných planetek.

A tak se podruhé setkávám s majorem Smithem a na rovinu můžu říct, pořád mě tenhle týpek, co klame zjevem, baví.
Ve druhém pokračování naší party z UFA máme tentokrát jednu menší misi, která trochu nabourá pořádky na UFU, ale to by nebyl major Smith, aby toho nevyužil i ve druhé, větší misi.
Větší mise se tentokrát odehrává na vesmírné stanici, kde mi lehce přišlo, že major Smith hraje druhé housle, že si jen tak přiletěl (zřejmě vypil Felix Felicis) a pak čekal až mu souhra náhod připraví půdu pro velkolepí nástup. Ale to je jen menší výtka. Asi jsem si až moc přála podobnou akci jako byla na Waterlandu v první knize (možná ještě velkolepješí a promakanější). Tak snad příště?
Protože doufám, že nějaký příště bude.
Pořád tady máme spoustu otevřených oken a já se do nich chci podívat. Příkladem: kdo je Johny Doe? Pro koho pracuje Begonie? Co bude s Oldou? A kdo je, ksakru, strýček Jeroným?
Tohle chci vědět a možná ještě víc, protože se mi líbí tenhle svět, kde není zbytečná brutalita, vraždění, příliš smutné líčení bezpráví. To všechno vidím jen když zapnu večerní zprávy. Proto je fajn od toho utéct a proč ne do širokého vesmíru a jeho okolí. Je sice pravda že tahle, ani předešlá knížka, není pro zaryté fanoušky žánru Sci-fi, ale pro mě, jako člověka který z Sci-fi žral nanejvýš Hvězdnou bránu, Star Trek viděl max jednu dvě epizody, a u Star Wars nikdy neviděl celé epizody 4, 5 ani 6, je to to pravé. K tomu si připočtěte příjemné tempo, které člověka tak nějak uklidní.

Závěrem shrnutí: hodnotím čtyřmi zaslouženými hvězdami, pro ten uklidňující pocit, co ve mě knížka zanechala. První knížku jsem přečetla třikrát, schválně kolikrát přečtu tuhle, než vyjde třetí díl... à propos: docela by mě zajímal příběh, kde by majoru Smithovi nevyšel plán B, C, X ani 12, a byl by odkázaný na schopnosti svojí posádky, od který by byl oddělený. Možná by mohl mít (alespoň pro útěchu) u sebe Dashu Vlcek. Kdo ví, jak to s nimi bude dál ...?

3 14.01.2021

„To mě poser,“ řekl jsem Tobymu. „Vždyť mi bydlíme v Železném pasu.“

Už jsem asi, a to ASI chci zdůraznit, protože si stále nejsem jistá, jsem přišla na Aaronovitchovu hru.
Přijde mi, že autor se nás snaží zkoušet jestli udržíme při čtení koncentraci a zasypává nás hromadou detailů, které se tváří, že jsou naprosto zbytečné, aby nám na konci knihy všechny zapadli do sebe a udělali vau efekt. Musím se přiznat, že jsem u předchozích knížek nevydržela ten vleklý asi 80-stránkový rozjezd a knihu jsem si vždycky na chvilku odložila. Samozřejmě pak přišlo to hrozný období, kdy se knížka rozjela a já to nepobírala páč jsem první část už zapomněla. Tentokrát jsem se tomu chtěla vyvarovat a urputně jsem se držela abych čtvrtý díl četla kontinuálně. Jako na potvoru jsem si vybrala ze čtyř dílů zrovna ten nejrozvleklejší. Dvě stě stránek rozvláčného tempa aby se to pak rozjelo na posledních padesáti.
Ale pak jsem byla odměněna.
Vau efekt se dostavil... a já se zamilovala. Doslova jsem se zamilovala do Aaronovitchova světa.
Peter Grant je skvělí hrdina, který v sobě skvěle kloubí nadšeného vědátora a soucitného člověka. Skvěle nastavuje zrcadlo Nightingaleovi a ukazuje mu, jak moc zamrzl v minulém století, a teď nemyslím co se používání mobilu týče, spíš přístupu k magickým bytostem. Autor to skvěle ukázal na Zachovi, který o všech v Rozmaru mluvil jako o “Isaacovcích“ a rozhodně to nemyslel jako poklonu. Vlastně takhle o Peterovi mluvilo víc bytostí a přesto mu pomáhají a berou ho víc za svýho, než třeba Nightingalea a ani Lesley, která o nic mluvila jako o verbeži. Lesley je vůbec zvláštní, díky větší disciplíně by za chvilku mohla Petera v používání kouzel překonat, ale přijde mi, že jí chybí cit na magii.
Dál nám tady autor předkládá spousty informací, které člověk může přehlédnout, ale podle mě jsou důležité. Například máme přesné datum, kdy se magie začala na svět vracet. Vo co, že to bude důležitý.

Závěrem: Autor si v této knížce vyhrál a pomalejším tempem nás seznámil z dalšími magickými bytostmi, božskými rituály, větším zaměřením na Peterovu výuku, ukázáním, jak Nightingal zamrzl v Edwardovské době a Britské nabubřelosti stylu, když mi nevychováváme nové čaroděje protože jsme řekli, že magie už není, tak to prostě udělali i všichni ostatní, a svojí lásku k architektuře, kterou vtiskl Peterovi.
Ano, knížka byla pomalejší a i nudnější než předešlé tři díly, ale po přečtení jsem měla pocit, jak všechny informace z předchozích dílů víc pobírám. A hlavně toho chci víc a znovu chci vidět magický svět očima Petera Granta.

3 13.12.2020

Meh... je tady, někde vzadu v hlavě, malilinkaté opravdu malilinkaté zklamání. Rowena byla skvělá, to jí musím nechat. Vrátila se z Londýna přesně taková, jaká asi chtěla. Trochu světa-znalejší a hlavně ne tak fixovaná na svoji dětskou lásku. Jí jsem opravdu věřila, že je schopná vidět Lachlana už víc jako chlapa a ne jen jako vysněného prince. Ale ten Lachlan... jenom proto, že mu Rowenin bratr řekl, hele klidně si už mojí sestru neber, tak mu náhle seplo, jak jí vlastně moc chce? Já nevím, kdyby to bylo alespoň podpořeno nějakou událostí, která ho přesvědčí, že už to není malá holka, co ho zvala na čajový dýchánek s neexistujícím čajem, ale tam nic takovýho nebylo!
Ale... když pominu tuhle malou vadu na kráse, v podobě natvrdlýho Lachlan, tak to byla jízda, kterou jsem si užila. Rowena byla vykreslena, jako pravá Skotka, co se nelekne ani u svého poprvé a hned si sáhne proto, co chce. Doslova a pod kilt. No a druhou půlku knihy ani nemusím zmiňovat. Ta byla prostě super - akční, vynalézavá a skotská.

3 18.02.2020

S Mirabelle se člověk setká už v předešlé knize: Sázka na lásku. Musím se přiznat že první knihu jsem nedočetla (naštěstí byla půjčena z knihovny), nějak mě nezaujala. Ale kdo mě zaujal (i z toho mála co jsem četla), byla právě Mirabelle. Její příběh, už tam, byl naznačený a já po přečtení anotace na Pokušení osudu a i hodně hezkou obálku jsem měla vyloženě svrbění prstů, abych si knížku koupila. A po prvních asi 30 stránkách, kdy jsem stále trnula, zda jsem neudělala chybu a nekoupila si zbytečně knížku, co mě ani nebaví, se to naštěstí krásně rozjelo.

Příběh Mirabelle a Whitta byl skvěle napsán. Autorce se krásně podařilo popsat vývoj vztahu od neustálého hašteření dvou spolu vyrůstajících lidí, až po uvědomění se té vzájemné přitažlivosti. Rozhodně to bylo líp napsaný než v knížce Návrat na Vysočinu od Suzanne Enoch, kde to bylo hrozně skokově. Jediné co musím vytknout, je ta poslední třetina knihy. Po prvních dvou třetinách kdy sledujeme sebevědomou hrdinku, najednou zjistíme že má strašně těžký život. Prostě mi to tam nějak nesedělo a úplně to změnilo tempo knížky. Škoda no...
Závěrem, určitě doporučuju přečíst a jsem docela zvědavá na další knihu, které bude, podle mě, o Evie.

3 14.02.2020

Ach... Arrane, Arrane, proč jsi jen MacLawry? Prostě úžasné, skvělé pokračování prvního dílu, navíc s inspirací u Shakespeara, jen s lepším (a díky za to) koncem. Moc se mi líbil vývoj Mary, který začal, jako jeden tanec pro trochu vzrušení a vyvinulo se v posun od hýčkané lady k nebojácné horalce z Vysočiny. I Arran byl dobře napsaný. Takový pevný a zásadový, neměnný po celou knížku. Měl jasno ve svých názorech a naštěstí je Mary říkal a naopak. Jen mě u něj zarazilo to nepřátelství na začátku knihy k Charlotte. Na konci prvního dílu jsem měla dojem že pochopil jaká Charlotta je a že se k jeho bratrovi hodí, že celkově jejich vztah chápe... no alespoň že ho pochopil v díle druhém.

Závěrem: opět dávám 4 hvězdy jako prvnímu dílu ze série, protože kvalitou jsi sou rovny. A teď jen vydržet než vyjde další díl :-)

3 26.12.2019

Jedno veliké překvapení a já jsem po dlouhé době dala 4 hvězdy červené knihovně. Konečně kniha, kde hlavní hrdinové si až do konce knihy nenalhávali, že milují toho druhého. Jediné co mě štvalo bylo, jak se až moc hlavní hrdina snažil změnit. Naštěstí Charlotte pak pochopila, že v jeho případě je to blbost. Ještě že tak, jinak bych ji asi uškrtila.
Závěrem: hodně se těším na druhý díl, který se tváří, že bude časově hnedka navazovat na tento. Sice už nebude Charlotte a Ran hlavními postavami, ale asi o nich ještě uslyšíme. A jsem hodně zvědavá na příběh Ranova “chytrého“ bratra a na to čéro co vznikne mezi skotskými rodinami.
P.S.:
Moje srdíčko by taky někdy potěšilo, kdybych dostala od jakékoliv autorky tohoto druhu románů příběh s hlavními postavami po svatbě.
Třeba o Charlotte a Ranovi bych si znovu ráda přečetla, jak jsou pěkně na Vysočině, jak se Charlotte sžívá se životem ve Skotsku a jak třeba řeší záhadu.

3 10.09.2019