BeBrunette komentáře u knih

Elita nezklamala! Četla jsem spoustu recenzí, kde byla America kritizována a označována za přecitlivělou a nerozhodnou. S tím ale až tak nesouhlasím. Soucítila jsem s ní a chovala bych se úplně stejně. Hold milostný trojúhelník není nic jednoduchého. Líbí se mi její povaha - energická a spontánní a doufám, že se v knize První její charakter nijak razantně nezmění. Spíše jsem se utvrdila v tom, že Aspen je sobec, který mně v knize vadil, ale bez něj by to nebyl ten pravý příběh. Maxon mně chvílemi štval, ale pak se vysvětlilo všechno jeho neobvyklé chování. Královnu jsem si zamilovala a u krále jsem si akorát potvrdila svou vizi. V hlavě si tvořím vlastní pokračování a uvidím, co se mi v knize První potvrdí. Každopádně častější útoky rebelů knihu jen více zpestřily. Oproti Selekci neztratila Elita na poutavosti ani na úžasném způsobu psaní, jakým to Kiera podala. Kniha se čte sama!

4 28.04.2015

Můžu bez ostychu říct, že mě kniha několikrát překvapila. A to jsem celkem předvídavá čtenářka a většinou se do děje trefím. Překvapení ač se týkala miniaturisty, Johannese nebo Marin byly svým způsobem celkem běžné, ale v této knize jsem to opravdu nečekala. Asi jsem si příběh představovala jinak a ani jsem nevěděla, co mám přesně čekat. Byla jsem mile překvapena, ale ocenila bych více detailů o miniaturist(ovi). Krásně popsané město Amsterdam v 17. století, ta doba, náboženství, problémy, krize a vztahy mezi občany, které zůstávají snad pořád stejné. Závist, pýcha a tomu předchází pád. Plus dávám i za čtivost. Chvílemi jsem se nemohla od čtení odtrhnout. A když jsem se odtrhla zkoumala jsem precizní obálku, která mě fascinovala.

2 28.04.2015

Už jen když v knihkupectví nahlédnete dovnitř zjistíte, že tuto kuchařku chcete mít ve své knihovně. Naprosto sofistikovaná a tak "čistá" kuchařka. Kdo ji vlastní nebo do ní alespoň nahlédl jistě ví, o čem mluvím. Recepty jsou vynikající, ale přece jen jsem našla některé, které v životě vařit nebudu. Ale to jen kvůli mé vlastní averzi k určitým jídlům. Každopádně nejvíce úspěchů sklidily hamburgry! Tleskám a těším se, až zakoupím Klenoty klasické evropské kuchyně.

1 05.01.2015

Přečetla jsem ji za neuvěřitelných 13 hodin a byla to taková má spása od povinností, které na mě po přečtení čekaly. Kniha je velmi čtivá, od první stránky se děj hezky rozbíhal, ale asi jsem čekala pořád na nějakou smysluplnější zápletku. Rozhodně si přečtu i další knihy od autorky, toto byla má prvotina co se Perkinsové týče. Považuji ji za výbornou oddechovku, u které nemusíte přemýšlet a jelikož jsem obdivovatelka umění, tak i po této stránce se mi trefila Perkinsová do noty.

06.12.2015

První se četla lehce a příjemně stejně jako Selekce nebo Elita. Prvních 200 stran jsem četla bez větších emocí a v podstatě se tam nedělo nic zajímavého. Líbila se mi proměna a přiblížení skutečného charakteru Celesty, Elise a Kriss a také kapitola o Tribunálu. Aspen mi v tomto díle konečně nijak nepřekážel, v Elitě jsem ho totiž nemohla vystát!
Vše se změnilo při čtení posledních 100 stran. To jsem se nemohla od knížky skutečně odtrhnout a čekala jsem na závěr a epilog. Nemůžu říct, že jsem byla v šoku, ale nazvala bych to mírnými rozpaky. Autorka do závěru vložila snad i svou duši. Bylo to jako černobílý film, který se mi promítal před očima. A dopisy, které napsal Maxon Americe nebo dopis táty pro Ameriku byly úžasným zpestřením celé knihy a dodaly jí patřičnou hloubku a skutečné emoce. Můžu s čistým svědomím říct, že spádem událostí na posledních stránkách to byla asi nejepičtější část celé série, což se dalo čekat. ALE autorka překonala má očekávání. Očekávala jsem vše, ale samotný konec nebo spíš epilog tušil každý už od názvu knihy, ale co tomu bude předcházet to byste si mohli stěží představit.
Pozn.: Obálka je opravdu skvostná!

18.09.2015

Asi největší zklamání z knih, co jsem zatím od Camille četla. Děj mi přišel hodně průhledný a na mě moc překombinovaný. Ale určitě nepřestávám dále číst její švédské detektivky. Do přečtení všech jejich detektivek mi moc nechybí a toto je zatím jediná, která mě moc neoslovila. Zejména se v ní zbytečně natahoval děj.

01.09.2015

Po přečtení Andělíčkářky a Mořské panny jsem se rozhodla číst knihy postupně tak, jak je Camille napsala. Musím říct, že rozdíl mezi Ledovou princeznou a Andělíčkářkou je pro mě veliký, ani ne tak dějově neboť Camille má svůj způsob zaplétání děje. Proto ten, kdo má už něco od této autorky načteno ví, co má od děje čekat. To ale neznamená, že každá kniha má své zvláštnosti a určitě překvapí. Nicméně ať už porovnám názvy knih, kde Ledová princezna je tak trochu "epický" název, tak Andělíčkářka je v tomto směru více záhadná a tajemná (co se názvu týče). A určitě je tam vidět nějaký pokrok ve slovní zásobě a způsobu psaní autorky.

22.06.2015

Protože už mám od Camille něco načteno tak vím, jak rozebírat její příběh a číst mezi řádky, abych došla během čtení k závěru, který je totožný z koncem knihy. Tady jsem byla opravdu na dobré stopě, ale vraha jsem neuhodla tudíž dávám 4 hvězdy! Ale můžu s klidem v duší říct, že jsem příběhy uchvácená a pokračuji ve čtení všech jejich knih, které budou mít své čestné místo v mé domácí knihovně.

22.06.2015