Bear Reader komentáře u knih
Tuhle knihu jsem si kdysi vzal s sebou na dovolenou a budil na pláži pozornost výbuchy smíchu. Autoři skvěle zpracovali rozdíly mezi mužským a ženským myšlením. Jejich poznatky se skutečně dají aplikovat do života.
Bezvadně napsaná kniha na téma korida. Všichni o ní mluví, mnoho lidí proti ní brojí, ale jen málokdo jí rozumí. Proč Brát Španělům jejich tradice?
Na Urbana člověk musí mít náladu a trochu se oddělit od vychování.
Opět svěží dílko pana Forsytha. Možná pomalejší rozjezd, ale potom...
To bylo něco. Když jsem knihu četl poprvé, vůbec jsem nechápal jak je možné něco takového napsat. S autorem jsem nesouhlasil v pasážích, kde tvrdí, že jediná věc, na které je třeba lpět, je život. Myslím, že jsou věci, za které je třeba bojovat. Ale takhle od stolu, to se to moralizuje.
Jedna z báječně napsaných knih o našich letcích u RAF. Máme být na co pyšní. O to smutnější je, co čekalo tyto hrdiny po návratu domů. Nemělo by se zapomínat ani na jejich hrdinství, ani na to, jak se k nim zachoval režim.
Knížku jsem četl prvně velmi dávno. Poprvé jsem se u ní dá se říct válel smíchy. Každé další čtení mi přišlo méně a méně veselé. Ta bezmoc lidí vystavených válce a armádě je hrozná a nezachrání to ani styl vyprávění. Kniha je samozřejmě skvělá, o tom nelze pochybovat. Docela by mne zajímalo jak to p. Heller pojímal, zda jako humor, nebo tragikomedii. Já mám doma vydání z roku 1964, které jsem podědil po bývalém důstojníkovi ČSLA, než propadl u normalizačního pohovoru, i s věnováním ZV ROH VÚ 3992. To jsou věci, co? Vojáci dávají vojákovi knížku odhalující celou absurditu armády. I když oni to tehdy určitě viděli jinak, tak nějak ideologicky, že. To by se v naší lidové armádě stát nemohlo, ale ta "svoloč amerikanskaja" to je jiná.
Knihu mám doma od jejího vydání a už je celá očtená jak se k ní stále vracím. Prostě, páně Kästnerův laskavý humor pořád táhne.
Nečetlo se to úplně špatně, jen to asi není můj šálek kávy.
Knižku jsem četl jako kluk hned po vydání a byl jsem uchvácen stylem vyprávění. Příběh jsem hltal, prožíval s hrdiny i "záporáky" jejich střety a toulal se s nimi úžasně popsanou krajinou. Navíc byla nádherně ilustrovaná. Dneska by asi moc dětí neoslovila, je taková naivní. I ta akce je z dnešního pohledu nuda. Ale.. když oni ti spisovatelé v devatenáctém století to vnímali jinak. Miloval jsem ji. Jak už to v životě chodí, naše společné chvilky netrvaly dlouho. Knížku jsem někomu půjčil a domů se nevrátila. Dodnes cítím lítost. Aby tě hrom po poli honil Plantážníku, který nevracíš vypůjčené knihy.
Knížka dobrá, ostatně jako skoro vše od Mandina. Jen se na ní děsivě podepsala překladatelka. Její překlady letecké terminologie, to je zážitek. Místo českého bombometčík, tvrdohlavě používá výraz bombardér. Letadlo startující na misi plné bomb a plynu místo bomb a paliva, letadla startující z okolních polí, zřejmě překlad výrazu airfield, místo letišť a podobně, to je k neuvěření. A takových hrůz je v knížce několik habadějů. Vím, že překlad není jednoduchá záležitost, ale proč si proboha překladatel neověří terminologii oboru, o kterém je řeč, to vskutku nechápu. Pravopisné chyby v textu ani nekomentuji. Patrně snaha o vydání co nejrychleji a s nejnižšími náklady.
Velmi stručně, platí co jsem napsal k prvnímu dílu.
Tak mám pocit, že autor trochu ztrácí soudnost. Aby udržel čtenářovu pozornost vrší akci na akci bez ohledu na reálnost děje. Twin Otter letící v blizzardu, popis startu, přistání a vrchol všeho únik hrdinů v mrtvé ponorce před jadernou bombou. Snesu hodně, ale tady to autor přehnal.
Souhlasím s kolegou achillem, autor se v tom plácá. Penzisti dohnaní okolnostmi k super výkonu, budiž. Co mě dostalo do kolen je signalizace Monka Kokalise pomocí jeho robotické protézy přes půl světa. On se v dalším příběhu určitě objeví. Už teď jsem zvědav jak hrdinu autor oživí, naposled se v příběhu objevil tažen do hlubiny blikající olihní. Vezme jej snad oliheň do své domácnosti, uvaří mu čaj na zahřátí a poté hrdinu předá kanibalům, kteří nakonec nebudou tak primitivní? Fakt jsem zvědav.
Když člověk moc nepřemýšlí, chci říct nešťourá, pak se to nečte špatně.
Knížku mám od doby vydání. Přírodu a zvířata jsem měl rád vždycky. Autor, který dlouho pracoval v komisi pro lov a rybolov popisuje medvědy bez emocí, věcně a přitom je cítit jeho lásku a zároveň obdiv k těmto zvířatům. Zároveň ale jasně deklaruje " POZOR! je to šelma", kterou je nutno respektovat. Já jsem měl a mám k medvědům vždy blízko.
Jenže znáte to, pohádky líčí medvědy jako takové dobrácké troubelíny, v člověku to stopu zanechá. Literatury na tohle téma moc nebylo, vyjma vědecké a tak moc jsem medvědy zase studovat nechtěl. Duffresnova kniha byla jak pramínek svěží vody, který opláchl čtenáři oči a rozšířil obzory. Pan doktor Heráň který napsal doslov byl, bohužel byl, velmi vzdělaný pán a přesto dokázal psát i pro ne zcela vědecky založené lidi.
Knihu jsem četl od doby vydání několikrát a nemůžu se zbavit dojmu, že za knihou Muž se srdcem kovboje lehce kulhá. Jasně, i mistr může mít slabší chvilku. V prvním příběhu se mi zdá, že k rozehrání zápletky je potřeba se pročíst tím jak hrdina skuhrá, že jej nikdo neocení. Mohlo to být kratší. Rota zbabělců: co říct? Armáda je a vždycky byla podivný svět, který jsem nepochopil. A to mám rád válečnou literaturu i film v jakékoli podobě. To je rozdvojení osobnosti, co? Snad jen Keanův pozemek je pro mě srovnatelný s výše jmenovanou knihou. Za přečtení to určitě stojí, hvězdy jsem dal "jen" čtyři.
Kniha bezesporu napsaná skvěle. Mám ji v knihovně od prvního vydání u nás a četl jsem ji mnohokrát. Mezi nabídkou literatury opěvující hrdinství Rudé armády ( které tím nijak nesnižuji ) to byl malý zázrak, podívat se na válku očima druhé strany. Z textu je znát autorova politická orientace. Po zážitcích z bojiště asi není divu. Ale... Ve světle informací jak to v sovětské armádě chodilo jeví se Varazin i politruk jako postavy ze sna. To knihu nijak nepoškozuje a je to skvělé čtení, ale je prostě znát kdy autor svůj příběh psal.
Tohle je jediná kniha, kterou jsem za svou čtenářskou éru nedočetl. Tak utloukající nudu jsem snad nikdy nezažil.